Anděl Páně & já: Nečekané překvapení a pohádka podle mýho gusta

Kdo mě zná, ví, že s Vánoci u mě moc nepochodí. Spíš než svátky klidu a míru to jsou svátky stále většího stresu a shonu. Už v září totiž začala pravidelná předvánoční masáž v obchodech. V půlce října jsem viděl první rozsvícené stromky. A přibližně od té doby sílí všudypřítomný hlas Mariah Carey v jedné z nejotravnějších písniček všech dob. Věřili byste, že někoho takového bude bavit tříhodinová muzikálová adaptace vánoční pohádky? No… Ani těm, co mě znají, se nechtělo věřit. 😀

Tiše sníh dosedá na střechy domů, vůkol se rozezněl pokoj a klid. Z kostelů zní až sem volání zvonů…

Pojďme od začátku. Jestli kvůli něčemu Vánoce beru na milost, jsou to zpravidla pohádky. Ať už ty ryze vánoční (třeba Vianočné želanie si každý rok pustím několikrát, přiznám se 🙂), trochu temné nebo lehce satirické, vždycky se pro ně místo na seznamu najde. 🙂 A právě kombinace Vánoc, lehké satiry a správné dávky temna, to je podle mě Anděl Páně. U prvního dílu pohádky se totiž podařilo něco kouzelného. Spojila se správná dávka pohádky, reality, poetiky i kritiky a vůbec se nedivím, že lehce potemnělý příběh o zprvu ne zrovna sympatickém anděli má takový úspěch, že si každoročně najde cestu do diváckých srdcí.

Ještě méně je s podivem, že i právě tahle dnes již legendární pohádka se dočkala muzikálového zpracování. A kdo jiný by se toho měl chopit, než autor hudby k druhému dílu filmové pohádky. Ačkoli druhý film je podle mě hluboko pod laťkou, kterou nastavila jednička, hudební podklad je stejně náladotvorný a poetický jako v prvním dílu. Navíc v závěrečných titulcích filmu zazní i písnička Modlitba, kterou Ondřej Gregor Brzobohatý převedl i do muzikálu.

Hodně lidí v mém okolí mě varovalo, že se, i přesto, že je představení hezké, budu nudit. Tvůrčímu týmu se ale povedl husarský kousek. Já se nenudil ani vteřinu. Včetně pauzy má muzikál přibližně tříhodinovou stopáž. A mně ty tři hodiny utekly jako necelá hodina a půl. 🙂

Nevím, nakolik se aktuálně uváděný muzikál v, dle názoru mnohých, násilně osekané verzi, kterou jsem viděl, liší od původního nastudování. I tak myslím, že se Lucii Konášové velmi podařilo převést pohádkový příběh z obrazovek na jeviště. Nadto tvůrčí tým v čele s režisérem Martinem Čičvákem udržel celou dobu moji pozornost. Velice obratně pracoval s momentem překvapení a vyhnul se zbytečnostem, takže zážitek mohl být kromě přestávky opravdu ničím nerušený. Navíc je to i skvělý činoherní režisér a myslím, že to je na představení hodně vidět. 🙂

Ústřední dvojici anděla Petronela a čerta Uriáše ztvárnilo charismatické duo lamačů srdcí. Oba dva své nesporné osobní kouzlo a kukuč dokázali skvěle využít. V roli samolibého a lehce arogantního Petronela, který je za svou pýchu seslán na svět, se představil geniální Ondřej Rychlý. I přes všechny negativní vlastnosti byl ale strašně vtipný. A v konečném důsledku i nesmírně dojemný. Jeho společníka Uriáše pak ztělesnil Marek Lambora. Jeho Uriáš byl samozřejmě do jisté míry poťouchlý pokušitel, ale vlastně i dobrák, díky kterému se stal nejeden zázrak. Oba pánové na mě fungovali spolehlivě jako magnet. O to víc, když se k jejich hereckému projevu přidá líbivý hlas. A to ať už mluvíme o Co peklo schvátí, Čardáš Mariáš, Já poslední se budu smát nebo Takhle nějak zařídil bych svět.

Jako Pán Bůh a Rychtář se na jevišti karlínského divadla na mnou viděné repríze představil Ivo Hrbáč, kterému už dlouho přeju, aby mu v Karlíně konečně nějakou roli nechali. A nezklamal. Obě role dokázal hezky odlišit, a přesto jim nechal něco společného. Působivé bylo číslo Blbce ze mě nikdo dělat nebude, kde vynikající práci odvedla i muzikálová company.

Další dvojrole, a sice anděla Libertina a hraběte Maxmiliána se chopil Roman Tomeš. Mám ho na jevišti strašně rád. Jako hrabě hezky vykreslil polohy, které role nabízí. Ale u anděla Libertina jsem se přece jen nemohl zbavit dojmu, že přiletěla Hedwig, jen svůj angry inch nahradila obrovskými křídly. 🙂 Krásnou sólovku Neviditelná pak zpívá v muzikálu postava Dorotky. Tu si zahrála další z mých oblíbených muzikálových interpretek, Kristýna Daňhelová. U Dorky mi bylo trochu líto, že je na všechny ty zlý správce, rychtáře, klíčnice a nafoukaný anděly a hrabátka sama. Chybí jí aspoň drobná opora, jakou jí poskytovala filmová kuchařka v podání Jany Štěpánkové. Ale tím spíš to zase z Dorotky pomohlo dotvořit ucelenější charakter.

Roman i Kristýna předvedli skvělé výkony, ale neumím se ubránit pocitu, že tam něco chybělo. Ale co? Bůhví… (Taky jste si teď vzpomněli na kapelu Bůhví Ondřeje Brzobohatého? Ne? Taaak nic. 😀) Možná ten pocit mám jen pro to, že postavy, v jakých jsem je doposud viděl, byly o něco barevnější.

V roli pana správce se představil vtipný, herecky, jak je jeho dobrým zvykem, precizní a charismatický Petr Vaněk, kterému jeho charisma poměrně účelově schovala nevzhledná paruka, což pomohlo k vykreslení postavy. Když ale říkám nevzhledná, myslím opravdu ošklivá na pohled. S výtvarným viděním Lindy Boráros mám obvykle docela problém, ale uznávám, že v případě Anděla Páně se jedná spíš o drobné výjimky. Kostýmy jinak pohádkové inscenaci krásně posluhují a dobře se doplňují s funkční scénou Petra Hlouška.

Pomyslnou třešničku na dortu si nechávám na závěr. Všichni výše zmínění hráli v podstatě poměrně standardní muzikálové divadlo. Proti nim Anna Fialová hrála commedii dell’arte na steroidech a pořád to nebylo moc. Povedlo se jí něco nevídaného. Francka, panna klíčnice, je v jejím podání sice záporačka každým coulem, ale opravdu třeskutě vtipná. Nikoli však hloupá, k čemu jinak vtipní záporáci často sklouzávají. Advent podle mýho gusta nebo její party v čísle po přestávce patří k tomu nejlepšímu, co muzikál nabízí. Anna byla hvězdou celého představení a nedivím se, že byla v užší nominaci na cenu Thálie. Tohle byl koncert. 🙂

Advent za hraběcí šušně, další šance nahrabat si slušně.  

Sečteno podtrženo – neočekávaně jsem se skvěle bavil. Jsem rád, že jsem se nechal ukecat, na poslední chvíli ulovil lístek a vypravil se do hlediště. A strašně se těším, až vyrazím příště. Taky doufám, že Anděl Páně není poslední česká pohádka, které se dostalo takhle důstojné muzikálové podoby, ale snad nás čeká brzy i nějaká další. 🙂 Máte vlastně oblíbenou pohádku, kterou byste chtěli vidět na jevišti? Napište nám to do komentářů! 🙂