Antoinetta – královna Hybernie aneb Ze zápisků o královně

Od otevření Divadla Hybernia v roce 2006 se na zdejším jevišti vystřídalo přes třicet různých hudebních představení, ať už šlo o „čistokrevné“ muzikály nebo různé typy show. A to, ať hovoříme čistě o produkci divadla jako takového, nebo o kusech z řad hostujících produkcí. Sluší se jistě zmínit spolupráci Hybernie s Městským divadlem Brno a dále určitě pohádkové muzikály od Pixa-Pro (společnost aktuálně uvádí svoje kusy v Hudebním divadle Karlín) či Musical Production. Právě poslední zmiňované produkční skupině bych se dnes moc rád věnoval, respektive jednomu z nejúspěšnějších projektů, co díky této produkci na jevišti Hybernie spatřil světlo muzikálového světa. 🙂 Otevřete brány! Vítejte ve Versailles!

Příběh Marie Antoinetty se dočkal nespočtu zpracování a i na českých jevištích se jí velmi daří. Vzpomeňme mezi činohrami namátkou minimálně na stále uváděnou Marii Antoinettu v Divadle F.X. Šaldy v Liberci, kde za ztvárnění titulní úlohy obdržela její představitelka Kateřina Baranová cenu Thálie za nejlepší ženský výkon v oboru činohra. Dále na uvedení téže hry v kladenském městském divadle (kde byla kritiky i diváky velmi dobře vnímána i tamní Marie – Pavlína Štorková), nebo na monodrama Pomluva, v němž v Divadle v Řeznické ztělesnila někdejší francouzskou královnu Luba Skořepová.

Velmi dobře si u kritik a diváků vedl i muzikál Antoinetta – královna Francie. Vzpomínce na tento muzikál bych rád věnoval dnešní článek. A třeba nejen vzpomínce? Kdo ví.

Přiznám se, že kdyby se muzikál jmenoval Ludvík XVI., asi by mi to vůbec nevadilo. Myslím, že královský pár se na jevišti poměrně poctivě dělil o prostor. Ale samozřejmě, chápu, že Antoinetta je jenom jedna a „její” legendární věta „Když nemají chleba, ať jedí koláče,” která je historiky často vyvracena, je divácky atraktivnější.

Chtě, nechtě, musím zmínit svůj starší článek o francouzských muzikálech, kde látku kolem osudu Marie Antoinetty zpracoval se svým týmem Dove Attia v muzikálu 1789: Les Amants de la Bastille (Milenci z Bastilly). Mezi českou a francouzskou muzikálovou Marií je krásná podobnost, že hned v první scéně, kde se Antoinetta objeví, má na sobě obrovskou …„loď“, jak v pár rozhovorech označila kostým Monika Absolonová, a postupně během královského večírku mění šaty. Zároveň je zajímavé, že v 1789 i v Antoinettě došlo k hojnému využití body drummingu. Tím nechci shazovat ničí práci, naopak, v obou muzikálech tato choreografická složka velice dobře fungovala. Jen mi to přijde jako zajímavý fakt. 🙂

Rozebírat jednotlivé výkony s takovým odstupem by bylo, myslím, poměrně ošemetné. Ale za pár vzpomínek nebo návratů se snad zlobit nebudete. 🙂

Ačkoli jsem neměl štěstí na Moniku Absolonovou v titulní roli, musím říct, že Iva Marešová mě jako královna nijak nezklamala. Byla výborná po všech stránkách. Velice mě bavila její šťavnatost v Abych z vás nudou neumřela. Střídala tady spoustu hereckých prostředků a bylo naprosto patrné, jaký vztah má Antoinetta ke svému choti v době, v níž se píseň odehrává. O chlup víc mne ale bavila v dojemných scénách – Na místo vivat, hanba jí nebo velmi dobře známá závěrečná Co zbývá nám.

V úloze jejího muže jsem viděl Michala Novotného a Romana Vojtka. Bez mučení přiznávám, že ani k jednomu z herců moc sympatií nechovám. Nicméně, Michal Novotný mi dal skutečně zapomenout, že se dívám na Michala Novotného. Celé představení stál přede mnou otec malých dětí, milující nesmělý manžel, možná trochu ňouma a vynálezce, ale především důstojný král Francie. Jeho závěrečná sólová píseň Nic jako člověk, nic jak král mě naprosto dostala, protože velice slušný zpěv doplňoval hereckou jistotou a tak jedinečným přednesem, že se dostavilo i mrazení v zádech. Mrzí mě jen, že třetího krále Ludvíka – Lukáše Pečenku – jsem v hybernské Versailles nezastihl.

Za zmínku určitě stojí i oba Axelové – Peter Strenáčik a Dušan Vitázek. Pánové s krásnými hlasy, kteří švédského vojáka opatřili beze zbytku veškerým svým charismatem. Při zmínce o Axelovi von Fersenovi nemůžu nezmínit skladbu Spojeni vzpomínkou, kterou obohatili skoro až nebeským přednesem.

Bohužel Spojeni vzpomínkou, která má beze sporu jeden z nejjemnějších textů (ne-li ten nejjemnější) z celého muzikálu, byla pro mě po inscenační stránce jedna z těch rozhodně méně vydařených. Tanečnice alá snová Antoinetta a prapodivná projekce nabourávaly poměrně intimní scénu asi jako buldozer drancující rozkvetlou zimní zahradu.

Kromě tří hlavních postav určitě stojí za to i všichni představitelé francouzské komuny. Ať už šlo o árii Žaluji, kterou jsem pokaždé slyšel v podání úchvatného žalobce Davida Uličníka, Nenechte ani slzu skanout (vynikající konferenciér Oldřich Kříž) nebo Taková drzost, taková troufalost (dokonale slizké duo Martin Šemík a Tomáš Vaněk), jednalo se o divácky vděčné zážitky. Hovoříc o komuně, nemohu nezmínit výborné Vandu Károlyi a Barbaru Chybovou v roli Theroigne. A hlavně fantastické číslo, které o přestávce probíhalo ve foyer divadla. Šlo o poměrně jedinečnou možnost diváky naplno a definitivně vtáhnout do děje, která se skutečně vydařila.

Dalšími, které bych rád jmenovitě zmínil, jsou Andrea Holá a Pavlína Matiová. Jejich sólový výstup, během kterého zapěly do absolutně tichého divadla francouzskou hymnu, byl beze sporu jedním z těch nejsilnějších, které jsem kdy v divadle zažil.

Poslední postavou, kterou bych rád zmínil, je Sekretář Jeho Veličenstva. Vladimíra Marka jsem bohužel v jeho poslední muzikálové roli vidět nestihl. A mrzelo mě to moc. Pavel Soukup byl velmi dobrý. Ale přiznám se, že poměrně zásadní zvrat, týkající se právě této postavy, jsem trochu čekal.

Upřímně mě mrzí, že volání po návratu muzikálu Antoinetta – královna Francie na česká muzikálová jeviště zatím nevyslyšelo žádné divadlo. Notabene právě ani to divadlo, kde měla nejslavnější francouzská královna své působiště. Muzikálová dramaturgie právě Divadla Hybernia je mi v posledních letech celkem záhadou, protože se domnívám, že nevyužití krásných prostor k patřičným titulům je dost škoda. Přesto doufám, že se Antoinetta jednou vrátí právě sem. A kdyby ne, věřím, že se potenciální obnovené premiéry chopí jiná muzikálová scéna. Jednalo se z původních českých muzikálů za poslední roky přece jen o jeden z těch velmi oblíbených a na jeho návrat se mezi diváky čeká…

Kdyby se Antoinetta přece jen vracela, doufal bych i v příležitosti pro interprety, v původní verzi neobsazené. Zajímalo by mě, jak by se s Marií popasovaly třeba Dagmar Křížová, Anna Fialová nebo Elis Ochmanová. Do role Krále by se mi hodili například Robert Jícha nebo Lukáš Randák. Obsazení původem slovenských interpretů do role Axela bych asi zachoval i já. Moc bych totiž chtěl slyšet výše zmíněnou sólovku Spojeni vzpomínkou v podání Richarda Autnera nebo Dária Kočiho. V roli žalobce bych si rád vychutnal árii Žaluji v podání hlasově naprosto přesného Martina Růži. V menší roli markýzy de Tourzel, která zpívá krásnou skladbu Adieu zámečku, naprosto živě vidím Janu Zenáhlíkovou nebo Nikolu Ciprovou. V poměrně výživných rolích poštmistra Droueta a ševce Simona bych si uměl představit příležitost třeba pro Jáchyma Šímu, Štěpány Kloučka a Komárka, Jakuba Gabriela Rajnocha a, ač jsem ho asi nikdy neviděl na jevišti (což mě velmi mrzí), úplně tam slyším Viktora Aarona. A francouzskou hymnu bych někdy moc rád slyšel od fantastické Kateřiny Herčíkové.

A víte vy co? Pojďme si teď vyměnit role. 🙂 Prosím, napište mi sem do komentářů – viděli jste Antoinettu vy? Jak na ni vzpomínáte? Přejete si její návrat? Šli byste na uvedení s mým „dreamcastovým” obsazením? A koho byste nejraději viděli a slyšeli vy? 🙂 Podělte se. Děkuji. 🙂