Ač nemám žádný umělecký talent, tak cítím, že divadlo ke mně tak nějak patří. A kdyby nebylo divadla, musela bych si ho snad vymyslet. Naštěstí ho vymyslel už někdo šikovnější, dávno přede mnou..

Nevím, jestli to dokážu přesně popsat… Začalo to už v dětství, kdy se ke mně dostala kazeta s písničkami z muzikálu Dracula , ta hudba mě naprosto uchvátila. Když jsem šla na muzikál poprvé, cítila jsem takové příjemné napětí, možná trochu i motýly v břiše. Užívala jsem si každý tón, každý pohyb na jevišti, divadelní atmosféru a hlavně jsem pak z toho dlouho žila. Je to láska na celý život a jak tak stárnu, stále častěji se dojímám.

Jak kdy…. V dřívějších dobách především hudbou, nyní je to spíš příběh. Ono to spolu dost souvisí, ne vždy mě zaujmou hudební ukázky, ovšem když pak zhlédnu celé dílo, začnou se mi líbit i písničky. Dále záleží i na obsazení - je-li kvalitní, dokáže pozvednout i slabší kus, a naopak, pokud je obsazení špatné, dokáže to pohřbít i kvalitní dílo.

Preferuji díla s myšlenkou. Někdy nedokážu říct na první dobrou, jestli se mi muzikál líbil, nebo ne, ale jakmile začnu nad dílem a jeho postavami přemýšlet, je vyhráno.