Balet Louskáček: Vánoční tanec s vločkami

Kdyby tohle nebyl psaný text, ale nějaké video, věděla bych, čím začít. Ty tóny mi ostatně již zní v hlavě. Začíná to roztomilým a nevinným cinkáním, postupně však melodie nabírá na síle a zdánlivě se stáčí jako vítr ve sněhové bouři. Hned byste pak věděli, co je dnes na programu. Pokud někdo dokázal hudbou vyjádřit sněhové vločky, byl to Petr Iljič Čajkovskij. Nemusíte znát jeho díla ani jeho jméno, ale ručím vám za to, že jeho melodie už jste někdy slyšeli.

Já tedy určitě, vždyť moje první setkání s Louskáčkem proběhlo už v dětství, i když ne přímo v divadle. Hudbu tohoto nádherného baletu mi totiž zprostředkoval animovaný snímek Barbie v Louskáčku. Pohádka si vypůjčila i kostru původního příběhu, a ačkoliv něco pozměnila a něco možná přidala, nějaké základní povědomí o Klárce, Myším králi a o samotném titulním hrdinovi jsem díky tomu měla. Možná proto je to také dodnes můj nejoblíbenější balet vůbec. Tenhle žánr jde jindy mimo mě, ovšem zde je spojení navázáno hluboce a upřímně.

Ráda tedy toto dílo navštívím i v divadle, když se naskytne příležitost. Poprvé jsme s maminkou na Louskáčka vyrazily v prosinci 2016, i když těžko uvěřit, že tomu je už tak dávno. Pravda, vzpomínky už se trochu rozmazaly, ale ten pohádkový pocit, jenž v nás představení vyvolalo, přetrval. Letos si pro nás předvánoční nadílku připravilo Divadlo Hybernia a spolu s Taneční konzervatoří hl. m. Prahy, která zrovna slavila 80. narozeniny, uvedlo nové nastudování známého baletu, výjimečné především tím, že se na jevišti mohli předvést i samotní studenti. Premiéra se konala již v první půlce listopadu, takže jsme si s maminkou daly malinko „repete“ a znovu se nechali očarovat tou nádhernou hudbou. A samozřejmě nejen hudbou.

Představte si největší vánoční stromeček, jaký jste kdy viděli. Město, které pomalu pokrývá nános sněhových vloček. Krb v pokoji na Štědrý večer. Později zase nádherný palác plný překrásných lustrů a též nádherných květin, které se pohybují do rytmu hudby. Takové nádherné výjevy nám připravily projekce (multimediální vizuál měla na starosti Nataliya Grimberg) a budu se opakovat (viz Velká muzikálová show), zkrátka opět říkám – byl to kýč, ale líbilo se mi to 😂.

Díky tomu, že většinu prostředí nám zahrály tyto rozpohybované obrázky, o to větší prostor měli účinkující při náročných choreografiích (Jiří Horák). Povedené byly také kostýmy (MgA. Oldřich Vojta, DiS., Zuzana Demjan a kostýmní fundus konzervatoře), které působily zkrátka správným pohádkovým dojmem. Jak podotkla maminka, tentokrát to slušelo i myším, které jindy bývají spíše za strašidelné obludičky. Zkrátka se nám na jevišti naskytla podobná vize, jako bychom si listovali krásně ilustrovanou knížkou pro děti.

Půvabný vizuál však ještě nezaručuje příjemný zážitek, ten závisí z velké míry i na účinkujících. Ovšem v případě Louskáčka se v tomhle ohledu nebylo čeho bát, všichni tančili naprosto úchvatně. Nikdo nepůsobil jako slabý článek, líbili se nám skutečně všichni – od studentů 1. – 3. ročníku konzervatoře v rolích dětí, myší i vojáčků, přes studenty 5. – 8. ročníku alias sněhové vločky až po zkušené sólisty.

Myslím, že velmi záhy si na vánočním večírku v úvodní scéně všimnete malé Klárky, kterou ztvárnila Zlata Zhara. Její upřímná radost z Louskáčka byla skoro až nakažlivá. Později Klára „vyroste“ a promění se v Marii Yoshimoto. U ní vás jistě okouzlí její zdánlivá křehkost.

Energie nechybí malému Louskáčkovi (Matěj Skočdopole), později se však Louskáček též promění, a to v prince. Albert Schmidtmayer mi opravdu připadal jako ztělesnění pohádkového prince 😊. S Marií Yoshimoto navíc vytvořili nádherný pár.

Navíc, ač většinou záporákům zas tak nefandím, tentokrát jsem chvíli koketovala s tím, že se přidám na stranu Myšího krále. Může za to jeho charismatický představitel Vladislav Chepulia, jehož pohyby mě naprosto fascinovaly. Když skákal do vzduchu, skoro jako by létal. Navíc se kromě krále předvedl i v čísle s Trepakem (Russian dance) a byla to jízda! 😊V této pasáži figurovaly rovněž Agáta Vohradníková a Ela Zemanová, ale popravdě on zaválel s přehledem nejvíc. Velmi známá melodie se objevuje též ve scéně s tancem sněhových vloček. Zde zase jednoznačně zazářily Tatiana Vacíková a Viktorie Zelinová.

Zaujali rozhodně i Emma Vaninetti coby Klárčina maminka a Víla Vánoc i Adrian Štěrba neboli Klárčin tatínek a kouzelník. Opomenout nemohu ani brášku Klárky, kterého obvykle nemůžu vystát, ovšem tentokrát jsem ho vzala na milost a zezačátku jsem z něj nemohla spustit oči. Petr Cimmermann byl sice rošťák, ale s andělskou tvářičkou 😂.

Na závěr pak pomyslně předávám slovo mamince, protože náš dojem z Louskáčka nakonec nejlíp vyjádřila právě ona, když se po představení nechala slyšet, že to byl její nejkrásnější divadelní zážitek. Zejména prý proto, že na všech účinkujících bylo poznat, že tančí s láskou. 😊 💖