Bodyguard & já aneb Zápisky z koncertu Nicki Marron

Film Osobní strážce zná, troufám si říct, skoro každý. Co už znají ale opravdu všichni, je ikonická skladba z repertoáru Whitney Houston I Will Always Love You. Na skladbách spojených s touto nesmírně populární interpretkou je ostatně celý příběh postavený. Muzikálová verze Osobního strážce, k mé malé radosti v České republice uvedená pod názvem The Bodyguard, je k vidění v Hudebním divadle Karlín. Možná některé z vás zarazilo, že v titulku článku jsem nepoužil jméno ústřední postavy – zpěvačky Rachel, ale její sestry Nicki. Hned vysvětlím. 😊

Kteroukoli muzikálovou představitelku Rachel čeká právě díky její filmové předloze, ztělesněné již zmíněnou megastar Whitney Houston, nelehký úkol, což je jasné. HDK jako své Rachel zvolilo obrovsky talentované hvězdy českého hudebního rybníčku – Terezu Maškovou a Evu Burešovou. První jmenovanou jsem zatím neviděl. Eva Burešová podává velice příjemný výkon. V roli mně ne úplně sympatické zpěvačky se pohybuje jako ryba ve vodě. Herecky je velice dobrá, disponuje nádhernou barvou hlasu a interpretačně mě moc baví. Ale přiznám se, že kýžený wow efekt, který jsem od hlavní hvězdy celého představení čekal, se nedostavil. Což zamrzí, jelikož muzikál na jejích výstupech stojí a padá.

Rachelinu sestru Nicki ztvárňují Dasha a pro mě, do doby, než jsem viděl Bodyguarda, téměř neznámá Natália Hatalová. Dasha je vybavena geniálním hlasem, který moc rád poslouchám. Leč, věřil jsem jí herecky v málokteré scéně.

Natália Hatalová na mě působila jako naprosté zjevení. Už ve své první scéně upoutala moji pozornost. Troufám si říct, že během pár svých pěveckých výstupů dokonale zastínila představitelku hlavní role. Měla kolem sebe skutečně hvězdnou auru a dokázala mi jako divákovi předat opravdu pestrou škálu barev, které v úloze „té ve stínu slavné sestry“ našla. Ne Rachelin, ale Nickiin koncert jsem si skutečně užil se vším všudy.

Ovšem, existuje věc, která mě z poslechu všech písní, ať byly zazpívané kýmkoli, vytrhávala. Často. Překladu notoricky známých skladeb, kór když většina z nich neposouvá děj a slouží jen jako výplň na koncertě té či oné Marron, moc nerozumím. Avšak, když už bylo potřeba překladu využít, volba Adama Nováka nebyla ani šťastná, ani dobrá. V Česku je tolik skvělých textařů, překladatelů a „přebásnitelů“… No nic.

Titulní roli bodyguarda Franka ztvárňuje na jevišti Karlína bez alternace Hynek Čermák (nutno však zmínit understudy Iva Hrbáče, kterého bych někdy rád v této úloze viděl). A je báječný. Čermák naprosto beze zbytku ukazuje, proč je tak respektovaným hercem.

Další postavy slouží spíš k vyplnění míst v ději a připravují půdu a situace pro ty již zmíněné. Všichni ze zúčastněných pánů rozhodně plní svou funkci a je radost vidět jejich práci. Prakticky totéž se dá říct o početné company.

Z tvůrčího týmu bych rád vypíchnul krásné kostýmy Michaely Horáčkové Hořejší. Jsou elegantní a především dámám to v nich opravdu moc sluší.

Vlastně se jedná o hezkou, i když tedy ukrutně utahanou podívanou. Asi nikdy se mi nestalo, že bych odpočítával, kolik písniček ještě přijde do přestávky, a po ní zase, kolik ještě do konce. Tady ano. Zajímalo by mě, jak by se s tímto kusem popral režisér, který dokáže spolehlivě vést herce a přitom i nastavit tempo a udržet ho. 😊 A ač bych rád viděl Maškovou a Hrbáče, nejsem si jist, jestli chci vlastně tak nudný kus absolvovat znovu.