Čarodějky z Eastwicku: Trojitá magická proměna

Mám moc ráda příběhy, v nichž figuruje magie, nejlépe v rukou krásných žen (nejvíc miluji seriál Čarodějky / Charmed), a tak bylo vlastně jen otázkou času, kdy se přijedu podívat do Městského divadla v Brně na Čarodějky z Eastwicku, a to i přesto, že tenhle film vlastně znám jen hodně okrajově. Dopadlo to nakonec tak, že jsme si s Nikčou a Annie udělaly výlet ve třech, navíc jsme to rovnou spojily s Kinky Boots v Ostravě. Popravdě rovnou říkám, že Kinky na mě udělaly dojem větší, ale možná je to trochu nefér porovnání. Každopádně i v Čarodějkách si každý najde něco svého.

Nechtěli jste snad někdy i vy kouzlem vylepšit svůj vzhled? Případně rovnou uřknout a zaklít někoho, kdo se na vás třeba jen křivě podíval (ježiš, to by to lítalo! 😂). Taková šance se v muzikálu (autoři John Dempsey a Dan P. Rowe, v překladu Jiřího Joska a v režii Stanislava Moši) naskytne trojici žen z Eastwicku. Alexandra, Jane a Sukie jsou sice každá jiná, ale jedno mají společné – na první pohled si jich nevšimnete. Ovšem pak jim do života vstoupí záhadný a tajemný muž jménem Darryl Van Horne a ten je postupně mění k obrazu svému a svádí na scestí. Jak se dámy se svou novou mocí popasují? Stanou se z nich dobrodějky, nebo se přikloní spíše na temnou stranu? To už prozradí samotný muzikál Čarodějky z Eastwicku. Já sama za sebe říkám, že mě vlastně překvapilo, jak je zápletka velmi jednoduchá a vlastně do jisté míry i předvídatelná. Ačkoliv jsem si dopředu myslela, že děj do detailů neznám, ve výsledku jsem vlastně věděla vše dopředu a příběh mě nijak zvlášť nepřekvapil. Snad jen samotný závěr v sobě měl skrytý jeden žertík, u něhož jsem si nebyla jistá, zda je myšlen vážně, nebo ne. 😊

Popravdě ani hudebně asi nejsou Čarodějky představením, na které bych musela jezdit opakovaně, ovšem skladby jsou v nich zábavné, hravé a zároveň působí často dost elegantně. Myslím, že především milovníci starších a klasičtějších děl si zde přijdou na své. Ostatně, pokud jste četli článek od naší Annie, je vám jistě jasné, že ta byla o poznání spokojenější 😊.

V mých očích větší zážitek představuje dílo po vizuální stránce. Proměnu šedých myšek v naprosté femme fatale krásně podtrhly kostýmy Andrey Kučerové. Ale především jsem věnovala pár fascinovaných pohledů směrem ke scéně Jaroslava Milfajta a různým trikovým efektům (ve finále první poloviny dojde například na létání). Působivý je už základní pohled na Eastwick s bílou budovou v pozadí (a to pak budete koukat, co se s ní stane) a pár stromy po stranách. Líbilo se mi i prostředí, v němž holky na začátku vyvolávaly svého ideálního muže. Naprosto magický je pak dům samotného Darryla, už jenom proto, že kromě tenisového kurtu, který mě nezaujal, má též bazén. No, už jenom kvůli němu bych se asi taky klidně hned nastěhovala 😂.

Myslím si, že i obsazení se v případě Čarodějek povedlo na výbornou. Začnu u menších rolí – Michaela a Jennifer, mladou zamilovanou dvojici, jimž okolnosti zrovna dvakrát nepřejí, ztvárnili velmi uvěřitelně Libor Matouš a Dagmar Křížová. Popravdě mě ale zrovna tyto postavy dvakrát neoslnily (a oba zmínění herci mají na svém repertoáru mnohem zajímavější role) – Michael byl trochu »kam vítr, tam plášť« a u Jennifer jsem si jen říkala, jestli byla v druhé půlce pod vlivem nějaké temné kletby… nebo je prostě jen tak mladá, naivní a hloupoučká.

Daleko víc mě bavil otec Jennifer jménem Clyde, v podání Igora Ondříčka. Ačkoliv Clyde není nijak extra výrazná figura, byla s ním alespoň legrace. Byl to tedy dost černý humor, ovšem to mi vůbec nevadilo. Igor Ondříček rozhodně zaujal i na menším prostoru. Více času jsme v ději trávili s jeho chotí Felicií (nebo to byla Fordka? 😂), které nezapomenutelným způsobem vdechla život Lenka Bartolšicová. Po pěvecké stránce podala naprosto luxusní výkon a herecky vlastně taky, protože mě děj vtáhl natolik, že jsem jí její nepříznivý osud vlastně trochu přála 😂. Felicie totiž není zrovna sympaťanda, ale co je na tom nejzvláštnější? Optikou reálného světa byla v podstatě jedinou příčetnou osobou se svědomím a morálním kreditem mezi bandou hříšníků. Jenže stejně jsme ji na divadle vnímali spíše jako záporačku.

Asi jsme zkrátka též byli zrovna pod vlivem kouzelné moci hlavního tria čarodějek a jejich »ďábelského nápadníka«. Dámy mají přednost, pojďme tedy postupně – nejvíc mě asi bavila  Alexandra v podání Svetlany Janotové. Působila na mě trochu jako »šéfová« čarodějek a musím tedy říct, že jí to slušelo už na začátku, natožpak po přeměně 😂. Před Sukie neboli Radkou Coufalovou nelze než smeknout za její působivé sólo, kdy jeden tón zpívala až ďábelsky dlouho. Člověka to nutí k zamyšlení, s kterým ďáblem asi podepsala smlouvu ona 😂. Ovšem sympatická mi tato figura byla i povoláním novinářky a celkově tím, jak byla nesmělá. Mám s ní vlastně dost společného (i když tedy snad ještě tolik nekoktám! 😊), ale i proto jsem ráda, že jméno se mnou sdílí třetí z dam, a to Jane v podání Johany Gazdíkové. Na ní mě nejvíc baví její vášeň k hudbě a také mi připadalo, že právě na Jane je nejlépe vidět proměna z šedé myšky v ženu vamp. Na její scénu s cellem jsem se docela těšila, jenže i když byla skvělá, popravdě mě víc bavila v podání Lucky Jagerčíkové na jednom muzikálovém koncertě.

Ještě mi tedy dovolte drobnou poznámku, že se mi sice líbí, jakým způsobem jsou jednotlivé čarodějky od sebe odlišeny (rozhodně si je nespletete), a chápu i snahu přiblížit se v tomto směru filmové adaptaci a zachovat to, že mají dámy každá jinou barvu vlasů. Ovšem musím tedy podotknout, že Radka Coufalová by daleko líp vypadala s o něco tmavším odstínem, zkrátka ta andělská blond mi k ní moc nepasuje. A troufám si tvrdit, že u alternující Andrey Zelové to bude ještě patrnější. A tím se dostávám k přiznání, že by mě rozhodně zajímala i druhá »várka« obsazení, a to Ivana Vaňková (Alexandra), již zmíněná Andrea Zelová (Sukie) a Tereza Navrátilová (Jane). Tuším, že i ony budou skvostné.

To samé platí i u démonicky svůdného Darryla, kterého nám ztělesnil Petr Štěpán. Jelikož už v minulosti za tuto roli obdržel Thálii, není asi potřeba dopodrobna rozebírat, že je to úloha, kterou zvládl, jako by mu byla šitá přímo na míru. Ve filmu Darryla hrál Jack Nicholson a Petr mi ho občas svým chováním připomínal, zároveň byl ale dostatečně svůj. Věřím, že řada fanynek si v divadle přála, aby si vzal do učení místo trojky čarodějek právě je. Já bych přesto byla zvědavá i na výkon Petra Gazdíka, kterého jsem zatím vnímala především coby velkého gentlemana. Už jen proto by mě lákalo podívat se na zoubek tomu, jak by se zhostil této ďábelské role.

Nevadilo by mi ještě jednou do Eastwicku zavítat, každopádně, jak už jsem zmiňovala, nejedná se o dílo, na které bych se vracela s pravidelnou přesností. (Mimochodem, už jsem dlouho neviděla Pretty Woman 😂.) Přesto je jasné, že si Čarodějky z Eastwicku své publikum bez problému najdou. A i já jsem v nich objevila takové malé a roztomilé kouzlo, které na mě zapůsobilo. Tím je myšlenka, kterou naše trio vyslovuje v momentě, kdy se jim zdánlivě plní všechny jejich tajné sny. Zpívají totiž následující text: „Já jsem já, jak na začátku. Já jsem já, dál sobě podobná. Já jsem já, jen starší o pár pátků, a přece úplně jiná. Já jsem já, míň vyplašená. Já jsem já, už míň osamělá, zmatená, však doufám dospělá, zvláštní klid náhle v sobě mám.“

To mi napovídá, že jejich proměna v krásné a sebevědomé dámy není žádným trikem či kouzlem a vlastně není ani stoprocentní zásluhou nějakého mužského. On jim pouze otevřel k těm změnám bránu a byly to ony, kdo do ní vstoupily. Díky tomu, že jim někdo věnoval pozornost, docenily konečně samy sebe. Jsou ve skutečnosti pořád stejné, jako byly vždy, jenom teď už vědí, že jsou báječné. A já jsem ráda, že si to uvědomily a že zůstávají »své« a originální, i přesto, že jsou třeba někdy v očích ostatních za podivínky. Tleskám jim za jejich sebevědomí a přeji si, aby už o něj nikdy nepřišly. Případně, kdyby mi chtěly kousek půjčit, zlobit se nebudu 😊.

Určitě bylo hezké zase jednou věřit na kouzla a čáry. Ale myslím, že špetku magie můžeme najít leckde – ať už v divadle nebo i v každodenním životě 😊. Tak se nezapomeňte pravidelně rozhlížet, abyste ji nepřehlédli.