Činohra Poprask na laguně: Italský temperament v pražských Nuslích

Foto: Elvira Ablyamitova
Není to tak dávno, co jsem zde ve svém článku odbočila od muzikálů a zavedla vás do světa Harryho Pottera díky autorskému představení Divadelního spolku Posun. Od té doby jsem měla příležitost zhlédnout několik dalších inscenací tohoto souboru a pokaždé jsem si vychutnávala nejen blízkost a komorní atmosféru malých divadelních scén, ale především pak zápal a nadšení, s nímž jsou nám jednotlivé hry prezentovány. Prozatím šlo spíše o díla vážnější, případně, pokud už se jednalo o komedie, měly zpravidla spíše hořký nádech.
Když jsem se tedy poprvé dočetla, že na prknech nuselského Divadla Bez Hranic bude jako poslední premiéra Posunu v této sezoně uvedena komedie Poprask na laguně, měla jsem ohromnou radost a bylo mi jasné, že na tuto premiéru musím dorazit stůj co stůj. 😊 Mám toto dílo Carla Goldoniho moc ráda už od doby, kdy jsem jej někdy v devadesátých letech, tedy v době, kdy jsem ještě chodila do školy, poprvé viděla v Divadle na Vinohradech. Zapůsobilo na mě tehdy natolik, že se k němu ze záznamu čas od času ráda vracím i nyní.

Martin Bára (Vincenzo) a Jan Kallus (Isidoro) Foto: Elvira Ablyamitova
Navíc jsem byla zvědavá, jak si soubor Divadelního spolku Posun poradí s komedií nepřinášející žádné hlubší poselství či myšlenku. Poprask na laguně je spíše sondou do italské mentality, vztahů plných nedorozumění a hádek pramenících z typických odlišností v mužské a ženské logice a jejich chování. 😊 Ukazuje se totiž, že toto téma zůstává aktuální i po více než 200 letech, a proto Poprask dodnes neztrácí na oblibě.
Přenesme se tedy zpátky v čase do rybářského městečka ve slunné Itálii, kde se tento příběh odehrává. Zaujalo mě, jakým způsobem byla řešena jednoduchá, ale účelná scéna, kterou tvoří pouze dvoje dveře (vchody do domů) na každé straně a dekorace, především v podobě rybářských sítí či květináčů. Převážná část dění se totiž odehrává na ulici, právě před těmito dvěma vchody. Když byl pak na jeviště umístěn psací stůl, rázem jsme se ocitli v prostorách soudu, kam je rovněž část příběhu situována. Moc se mi líbil nápad přeměny scény zbytečně neskrývat, ale naopak je naplno přiznat a udělat z nich součást představení. Vzhledem k celkově uvolněné atmosféře tento prvek výborně fungoval a působil naprosto přirozeně.

Leona Cahlová (Libera), Alžběta Kubištová (Orsetta), Richard Novák (Fortunato) a Adéla Chmelová (Checca) Foto: Elvira Ablyamitova
Poprask na laguně nám vypráví příběh dvou rodin. Zatímco muži tráví většinu času na moři, ženy zůstávají doma a čekají na ně. Během té doby tráví čas společně a jejich rozhovory často vyústí ve zbytečné potyčky a hádky. Jednu takovou způsobí příchod mladého lodičkáře Tofolla, který začne s přítomnými slečnami flirtovat, bez ohledu na to, zda jsou zadané, či nikoliv. Když se muži vrátí z moře, vyvolá tato událost řadu konfliktů, žárlivých scén i rozchodů, až vše končí u soudu. Soudního vyšetřovatele Isidora proto čeká téměř heroický úkol. Musí se pokusit zjistit pravý stav věcí a rozhádané rodiny i zamilované dvojice znovu usmířit. 😊
Myslím, že už jenom z tohoto krátkého shrnutí je jasné, že se jedná o inscenaci plnou velmi temperamentních postav, které si, i přes jejich mnohdy komplikovanou povahu snadno oblíbíte. Navíc mám za to, že se podařilo zvolit obsazení opravdu dobře, takže všichni byli naprosto přirození a uvěřitelní.
Ráda bych v tomto směru vyzdvihla režii Ondřeje Vaňka, jelikož se mu podařilo vykreslit všechny postavy, i ty zdánlivě nezajímavé a nepodstatné tak, že vás dokážou něčím zaujmout, abyste si je zapamatovali. Dokonce i skutečně malá vícerole Václava Bastla (prodavač/muzikant) mi připadala poměrně výrazná, vzhledem k prostoru, který zde má.

Andrea Kautzká (Lucietta), Anna Horynová (Pasqua) a Aleš Petrovka (komisař); Foto: Elvira Ablyamitova
Obdobně jsem si z dřívějšího uvedení téměř nevybavovala obchodníka s rybami Vincenza, který totiž není bezprostředním účastníkem všech potyček, ale naopak se je snaží nějakým způsobem korigovat a usměrňovat. V podání Martina Báry mi ovšem nedůležitý rozhodně nepřipadal. Naopak. Vnímala jsem ho jako takovou místní „šedou eminenci“, která, ač s dobrými úmysly, tak trochu tahá za nitky a stejně jako Isidoro usiluje o to, aby se vše, pokud možno, urovnalo. Navíc věřím, že odehrát prakticky celé představení v podřepu určitě nebylo jednoduché. 😊
Nesmírně vtipný byl také poněkud flegmatický komisař Aleše Petrovky, jemuž se úspěšně dařilo na sebe poutat pozornost v řadě scén, v nichž se objevil 😊.
Významnou úlohu v obsazení zde mají každopádně dámy, bez kterých by vlastně ani hlavní zápletka vůbec nemohla vzniknout. První rodinu reprezentují Fortunatova žena Libera, u které žijí též její dvě mladší sestry – Orsetta a Checca. Leona Cahlová jako Libera působila vedle svých sester o něco umírněněji a trochu rozumněji (což ale v žádném případě neznamená, že se neumí ozvat, když chce) a asi nejvíce mě bavila v okamžiku, kdy u výslechu u soudu předstírala hluchotu, aby nemusela prozradit svůj věk. 😂

Anna Horynová (Pasqua), Andrea Kautzká (Lucietta), Štěpán Hudecký (Tofollo), Martin Bára (Vincenzo), Adéla Chmelová (Checca), Alžběta Kubištová (Orsetta) a Leona Cahlová (Libera); Foto: Elvira Ablyamitova
Nejmladší Checca se, jak sama prohlásila, za svůj věk ještě stydět nemusí. Má jí být teprve 16 a v podání Adély Chmelové mi nedělalo vůbec problém jí to věřit. Byla dostatečně spontánní a naivní, jak bych u dívky v tomto věku čekala.
Pořádnou nálož temperamentu nám ale rozhodně předvedla Alžběta Kubištová jako Orsetta, prostřední ze sester, která má ale svého nastávajícího v druhé rodině. Je totiž zasnoubená s Toniho bratrem Beppem. Možná právě proto vzniká asi největší tření s Toniho a Beppovou sestrou Luciettou, kterou si zahrála Andrea Kautzká. A právě dynamické hádky této dvojice považuji za to nejlepší, co vám může Poprask na laguně nabídnout. Vždycky jsem už jenom s napětím sledovala, která bude mít navrch tentokrát. Řekla bych, že právě Orsetta a Lucietta mají totiž nejvíc společného. Obě jsou velmi živé, obě jsou zamilované, mají před svatbou a obě svými klepy a pomluvami způsobí, že se s nimi jejich vyvolení rozejdou, což si pak navzájem kladou za vinu. Nejspíš se tak vzájemně považují za největší konkurentky.

Jiří Kůdela (Toni), Anna Horynová (Pasqua), Martin Broum (Beppo) a Andrea Kautzká (Lucietta); Foto: Elvira Ablyamitova
Poslední dámou představení je Toniho žena Pasqua a myslím, že i Anna Horynová v této roli výborně zapadla k ostatním. Především s Luciettou se výborně doplňovaly.
Pokud jsem zmínila dámy jako důležité, pánové si s nimi rozhodně nezadali a některé z nich si budu pamatovat opravdu dlouho. 😊 Hlavou první rodiny je Toni, jemuž propůjčil tvář Jiří Kůdela. Toni na mě sice působí, že se drží spíše v pozadí a jeho rodině vládnou spíše ženy. Když to ale považuje za nutné, dovede se ozvat a zjednat si pořádek.
Podobná situace je i u sousedů – v rodině, jejíž hlavou je Fortunato. Pro něj je charakteristický poněkud zvláštní dialekt, kterému nikdo nezasvěcený nerozumí, což pochopitelně vyvolává celou řadu nedorozumění i komických situací. Zahrál si jej Richard Novák a ohromně mě v této poloze bavil.

Richard Novák (Fortunato), Foto: Elvira Ablyamitova
Velmi přesvědčivý byl i Štěpán Hudecký jako mladý Tofollo, který trochu neuváženě probudí žárlivost nápadníků Orsetty a Lucietty. Ve chvíli, kdy ho tito pánové napadnou, utíká „žalovat“ k soudu. 😊
Nejvýrazněji mě ale každopádně zaujali právě tito dva nápadníci, tedy Beppo a Titta-Nane. Martin Broum jako Beppo se mi zdál docela klidný, možná trochu jednodušší, nebo přinejmenším hodně naivní. Bylo mu možné namluvit prakticky cokoliv. V okamžiku, kdy ale promluvil, přemohl mě pokaždé totální záchvat smíchu. 😂 Beppovi totiž Martin propůjčil hlas, který mu přeskakoval asi jako jedenáctiletému mutujícímu klukovi. Když se ale rozčílil, najednou mu naopak spadl do hlubokého chrapláku. Kontrast atraktivního Beppa, který měří bez mála dva metry, a jeho hlasu, byl zkrátka geniální. Neuvěřitelně to fungovalo a relativně nevýrazná role se tak pro mě stala jednou z těch nezapomenutelných. 😊

Václav Kallus (Titta-Nane) a Štěpán Hudecký (Tofollo); Foto: Elvira Ablyamitova
Oproti Beppovi je Titta-Nane, který je zasnoubený s Luciettou, naprosto ukázkový cholerik. A Václav Kallus vystihl jeho výbušnou povahu, kdy je zjevné, že dříve jedná, než myslí, opravdu dokonale. Také na scény s ním jsem se pokaždé těšila, hlavně pak na jeho společné výstupy s Luciettou, kde mi připadalo, že to mezi nimi jiskřilo až do zadních řad. 😊

Adéla Chmelová (Checca), Alžběta Kubištová (Orsetta), Leona Cahlová (Libera), Jan Kallus (Isidoro), Anna Horynová (Pasqua) a Andrea Kautzká (Lucietta); Foto: Elvira Ablyamitova
A na závěr si nechávám klíčovou postavu, která se v mých očích poněkud překvapivě stala hvězdou celého představení. Vyšetřovatele Isidora jsem totiž v minulosti vnímala spíš jako takového hodného strejdu, který se snaží všechno nějak v klidu urovnat. Isidoro Jana Kalluse byl ale neuvěřitelně zábavný, řadu scén si ukradl tak trochu pro sebe a s temperamentem si nezadal s ostatními protagonisty. 😊 Bavil mě nejen jako obratný manipulátor, ale i ve chvílích frustrace, kdy se stále znovu a znovu nechával překvapovat chováním a myšlenkovými pochody zbytku zúčastněných. 😊
Podtrženo, sečteno – na závěr sezony přinesl Divadelní spolek Posun opravdu povedenou komedii, která má spád, dokáže krásně navodit letní náladu a rozhodně nenudí. A soudě z odezvy v publiku, beze sporu též baví. Těším se na to, čím nás v Posunu překvapí příští sezonu. Kdo ví? Třeba se k nim v našich muzikálových odbočkách zase někdy vrátím. 😊
Leave a Reply
Want to join the discussion?Feel free to contribute!