Muzikál Maria Theresia: Císařovna, jak ji neznáte

Vídeňská aristokracie, intriky u dvora a osud ženy, která změnila tvář celé Evropy. Muzikál Maria Theresia oživuje historii s nečekanou vervou a emocemi. Abychom vám přiblížili, co všechno obnáší tento muzikál o nejslavnější panovnici, připravili jsme pro vás bleskový rozhovor z pera naší dvojice Eponine a George. V šesti otázkách probereme téměř vše – od velkolepých kostýmů až po hudební aranže, které vám nedají spát.

Muzikál Maria Theresia není jen obyčejným historickým převyprávěním. Jde o projekt, který mapuje cestu mladé arcivévodkyně k moci, její boj o uznání v mužském světě i osudovou lásku k Františku Štěpánu Lotrinskému.

Za tímto muzikálem stojí zkušený tým, především skladatelé Dieter Falk a Paul Falk a libretista Jonathan Zelter. Jejich cílem bylo vytvořit moderní vídeňský muzikál, který kombinuje klasické orchestrální prvky s moderním pop-rockovým zvukem. Muzikál poprvé ožil v roce 2025 a od té doby se stal vyhledávaným titulem. Příběh se soustředí na silné emocionální momenty – od korunovace přes reformy, které ovlivnily celou střední Evropu, až po osobní roli Marie Theresie jako matky a manželky. Celková výprava sází na pompézní rockové kostýmy v kombinaci s moderní světelnou show.

První dojmy a atmosféra: Jaký byl tvůj úplně první pocit, když se v divadle Ronacher zvedla opona a začalo první dějství? Přenesla tě atmosféra hned do 18. století?

Eponine: Mám ráda historii a jakmile jsem se dozvěděla, že se chystá nový muzikál Maria Theresia, začala jsem se o toto dílo zajímat. Vyrazila jsem vlastně už asi 14 dní po premiéře. Samozřejmě vím, v jakém století Marie Terezie žila, ale do 18. století mě to ani tak nepřeneslo. To je asi stejné, jako by ses mě zeptal, jestli mě do 18., potažmo začátku 19. století, přenesl Hamilton. Nakonec Hamilton bylo to první, co se mi vybavilo po zvednutí opony. Kostýmy i scéna nebyly ani moderní, ani historické, k tomu prvky rapu. A stejně jako u Hamiltona, i u Marie Theresie vystupují v úvodní scéně všechny postavy a sdělují, jakou roli v jejich životech tato historická osobnost sehrála. Muzikál Maria Theresia u mě získal přezdívku „Rakouský Hamilton“, což vůbec nemyslím jako kritiku autorů. Naopak chválím, že se inspirovali kvalitním dílem a vytvořili další kvalitní dílo.

George: Byl jsem naprosto unesen. Okamžik, kdy se scéna poprvé otevřela divákům, byl vizuálním ohňostrojem. Ta kombinace precizní práce se světly a efektního využití zrcadel vytvořila hloubku a atmosféru, která vás okamžitě vtáhne do děje. Co mě ale překvapilo nejvíc, byla hudební stránka. Pokud bych ji měl k něčemu přirovnat, tak stylem a energií mi silně připomínala americký fenomén Hamilton – je to moderní, dravé a neuvěřitelně dynamické. Přesto si to zachovává svůj specifický vídeňský rukopis, což je unikátní kombinace. Celkový dojem doplňovala moderní taneční show, která byla dotažena do posledního detailu. A obsazení? To byla třešnička na dortu. Nienke Latten v titulní roli si mě získala během první vteřiny. Její charisma a energie jsou magnetizující a já jsem ji po celé představení sledoval s naprostým nadšením. Byl to zkrátka komplexní zážitek, který mě od začátku až do konce nesmírně bavil.

Postava Marie Terezie: Jak na tebe působilo její ztvárnění? Viděl/a jsi v ní spíše přísnou panovnici, nebo ženu, která bojuje o své štěstí a rodinu?

Eponine: Rozhodně to byla silná žena už od mládí. Její rodiče se marně pokoušeli o syna, takže zřejmě ani nepočítala s tím, že se stane císařovnou, natož tak významnou postavou, která navždy vstoupí do historie Evropy. Na začátku je to mladá, inteligentní a možná až bezhlavě zamilovaná dívka, odhodlaná za svou lásku bojovat. Po smrti svého otce musí coby mladá matka nastoupit na trůn. Jistě ji to zaskočí a není se čemu divit. Prakticky už od začátku řeší samé jobovky, Fridrich II. úspěšně útočí na Rakousko, poddaní jí jako ženě nevěří. Musela si získat respekt všech. Ale dokázala se všem výzvám postavit čelem. Jak se říká: „Co tě nezabije, to tě posílí.“ Vládla obrovskému impériu. Jako matka byla možná ještě přísnější než jako panovnice. Děti se na rozdíl od ní musely ženit a vdávat z rozumu, ne z lásky. Ovšem byl to její promyšlený tah v zájmu upevnění moci. Ne nadarmo se jí přezdívá „Matka Evropy.“

George: V mých očích to byla fascinující kombinace obojího. Z představení bylo cítit, že Marie Terezie původně vůbec nepočítala s tím, že usedne na trůn. Osud však zavelel jinak a ona se své role zhostila s neuvěřitelnou důstojností. Právem se stala panovnicí, o které s úctou mluvíme dodnes – v tehdejším ryze mužském světě dokázala vládnout nejen s mimořádným rozumem, ale i dostatečně tvrdou rukou. Zároveň jsme ale na scéně viděli i její odvrácenou tvář, tu mateřskou a politickou. Je fascinující a zároveň trochu mrazivý ten kontrast: sama se provdala z čisté lásky za Františka, ale svým dětem už tolik osobního štěstí nedopřála. Muzikál skvěle vykresluje, jak neúprosně upřednostňovala státní zájmy a politické sňatky před city svých potomků, což nejcitlivěji vnímáme u osudu její dcery Marie Antoinetty. Právě tento vnitřní rozpor mezi milující matkou a nekompromisní strategickou panovnicí dělal z její postavy v muzikálu tak silný a lidský zážitek.

Hudební složka: Která píseň nebo hudební motiv ti utkvěl v hlavě nejvíce a proč? Působila na tebe hudba moderně, nebo spíše klasicky v souladu s dobou?

Eponine: Jak už jsem zmínila, tak trochu Hamilton po Rakousku. Byly tam prvky rapu, ale také romantické duety, silné sólovky Fridricha i Marie Terezie nebo úžasný terčet Marie Terezie, Madame Fuchs a Alžběty Kristýny. Vlastně mě to po hudební stránce bavilo od prvního tónu, taková láska na první poslech.

George: Tento muzikál je skutečně jiný, než na co jsme u historických kusů běžně zvyklí. Jak už jsem zmínil, jeho hudební rozsah je obrovský – nebojí se využívat moderní prvky včetně rapu ve stylu Hamiltona, ale přitom dokáže naprosto přesně vystihnout a hudebně podtrhnout silné okamžiky dané epochy. Mezi mé absolutně nejoblíbenější pasáže patřily hudební tercety, kde se proplétaly hlasy více postav – to mělo neskutečnou sílu. Stejně tak mě bavil ten dynamický kontrast: na jedné straně stojí velmi citlivé, zamilované duety Marie a její osudové lásky Františka Štěpána, a proti nim jako protiváha nastupují věčné boje a hudební rivalita v podání Fridricha II. Každá část je hudebně precizně vyvážená. Autorům se podařilo skvěle propojit dobovou atmosféru s moderním kořením a přinést do světa muzikálu něco skutečně nového a osvěžujícího.

Vizuální stránka (scéna a kostýmy): Divadlo Ronacher je známé skvělou produkcí. Který kostým nebo scénický prvek (např. osvětlení, kulisy) tě nejvíce ohromil?

Eponine: Maria Theresia má stejně jako Falco dokonale vychytanou hru se zrcadly a světly, to mě zaujalo asi nejvíc. Na těchto moderních muzikálech se mi líbí kombinace moderny a historie. Scéna byla spíš moderní, ale nechyběly ani repliky typických symbolů habsburské monarchie, jako erb, hrobka apod. Kostýmy byly spíš moderní, což taky nerušilo, naopak. Já to vnímám jako nadčasovost. Však Marie Terezie ovlivnila životy nás všech, už „jen“ díky zavedení povinné školní docházky.

George: Celkově je tento muzikál naprostou pastvou pro oči a divák chvílemi skoro neví, kam se dříve podívat. Je to komplexní vizuální zážitek, v němž hra světel precizně vykresluje každý detail na scéně. Naprosto mě fascinovala lesklá podlaha, která odráží postavy a násobí tak dynamiku celého prostoru. Nejsilnějším prvkem je pro mě ale ta odvaha v detailech – vidět noblesní barokní paruky a moderní kostýmy v kombinaci s teniskami je neuvěřitelně osvěžující. Stejně tak scény u stolu, kde taneční company předvádí své umění v dravé, moderní choreografii, jsou nabité energií. Přitom všem se ale nezapomíná na kořeny. Historické symboly monarchie jsou do scénografie citlivě včleněny, takže i přes moderní kabát stále cítíte tu správnou úctu k tradici a majestátu.

Nejsilnější moment: Která konkrétní scéna v tobě vyvolala nejsilnější emoce (ať už to byl smutek, nadšení nebo překvapení)?

Eponine: Mě hodně bavil Fridrich II. Jak víme z historie, byl to největší protivník Marie Terezie, v muzikálu ale působí zároveň i jako průvodce dějem, něco jako Che v Evitě nebo Lucheni v Elisabeth. Antagonista, kterého diváci nenávidí a milují zároveň. Už od začátku působí jako sebevědomý krutovládce, který se nebojí kdykoliv zaútočit. V muzikálu má dvě sólovky, z toho jednu hned na začátku, kdy Marie Terezie urazí jeho ego, čímž si zadělá na mnoholetý konflikt. A ke konci druhé poloviny, kdy jeho armáda prohrává, pak vzpomíná na otce, který z něj za každou cenu vychovával tvrdého panovníka a trestal ho za jeho homosexualitu. Vlastně celý život předstíral tvrdého chlapa, ale uvnitř to byl citlivý chlapec, který se musel stát tím, čím vlastně být nechtěl. V ten moment s ním člověk vlastně i soucítí. A taky na mě zapůsobil již zmíněný terčet Marie Terezie, Madame Fuchs a Alžběty Kristýny o tom, že ženy jsou silnější, než si ostatní myslí.

George: Určit ten jediný moment je těžké, protože muzikál je plný emocí. Největším překvapením pro mě ale zůstává, jak přirozeně v tomto díle funguje spojení historie a moderny. Člověk by čekal, že tenisky nebo rap v příběhu o císařovně budou působit nepatřičně, ale opak je pravdou – dává to celému vyprávění neuvěřitelný spád a srozumitelnost pro dnešního diváka. Odcházel jsem s pocitem, že jsem neviděl jen představení, ale prožil jsem kus historie v moderním tepu.

Celkové poselství: Co si z muzikálu odnášíš jako hlavní myšlenku? Doporučil/a bys ho i někomu, kdo se o historii běžně nezajímá?

Eponine: Tento muzikál má nádhernou myšlenku, že i podceňovaný člověk nebo někdo s nízkým sebevědomím může být silnější, než si myslí, ať už okolí, nebo on sám. I já jsem sama sebe ve svém osobním životě, který se mi za posledních pár let otočil o 180 stupňů, překvapila, jak moc jsem silná. Některý merch MT obsahuje nápis „STÄRKER ALS IHR DENKT“ (v překladu: SILNĚJŠÍ, NEŽ SI MYSLÍTE). Já osobně bych Marii Theresii doporučila úplně každému. Ať si v ní každý najde, co uzná za vhodné. Můj zájem o historii taky nepřišel ze dne na den, v dětství jsem hodiny dějepisu brala jako nutné zlo, nechápala jsem, k čemu mi právě tento předmět v životě bude. Až v dospělosti mi došlo, jak moc je důležité znát dějiny z jednoho prostého důvodu… Historie se totiž stále opakuje. Mění se doba, nikoliv lidé. Proto je třeba studovat historii, abychom se poučili z chyb našich předků. Možná si nemusíme nutně pamatovat století ani letopočty… Důležité je zamyslet se nad tím! Žijeme v době, kdy létáme po celém světě, dokonce i do kosmu, práci nám ulehčují stroje, máme moderní zdravotnictví, a přesto se stále dějí hrozné věci jako válečné konflikty, které připomínají dobu minulou. Možná i proto v současné době vznikají muzikály o historických osobnostech v moderním hávu. Alespoň já to tak vnímám.

George: Hlavní poselství pro mě tkví v neuvěřitelné vnitřní síle a odpovědnosti. Muzikál ukazuje, že i když nás osud postaví před situace, které jsme si nevybrali, je možné v nich obstát s grácií a rozvahou. Je to příběh o ženě, která musela najít rovnováhu mezi svými city a povinností k celku. A moje doporučení? Pokud máte cestu do Vídně a chcete zažít něco, co vybočuje z řady běžných produkcí, divadlo Ronacher je jasná volba. Maria Theresia je show, která vás nabije energií, vizuálně vás naprosto pohltí a díky modernímu pojetí vás ani na vteřinu nenechá vydechnout. I když nejste zarytí fanoušci dějepisu, tenhle moderní pohled na Marii Terezii si vás získá.