DJKT v Modřanech: Dvakrát sedm nejlepších zážitků z muzikálového večera

Minulý týden se v obřadním sále radnice v pražských Modřanech konal koncert, který udělal radost nejen věrným fanouškům plzeňského muzikálu. Herci z muzikálového souboru DJKT v rámci večera představili písně ze stávajícího repertoáru, zavzpomínali na starší tituly a poodhalili i ty, které diváky teprve čekají. Užít jsme si tak mohli ukázky z děl jako Elisabeth, Dracula, Jesus Christ Superstar, Rebecca, SIX či Sestra v akci, ale došlo i na Johanku z Arku, Fantoma opery nebo Sunset Boulevard.

Jako bonus navíc divadlo nabídlo možnost si s herci o přestávce promluvit a odnést si podepsanou fotografii. U takové události redakce 7 statečných muzikálovců chybět nemohla. Do Modřan vyrazila dámská jízda ve složení Nikča a Annie. A jaké jsou naše dojmy? Na každou z nás zapůsobilo něco úplně jiného. Proto jsme se rozhodly zprostředkovat vám náš zážitek skrze výběr 7 NEJ od každé z nás.

7 NEJ podle Nikči: Nostalgické návraty a příval ženské energie

Květnový koncert DJKT se velice vydařil a my Stateční jsme rádi, že plzeňský soubor zavítal do Prahy (nejen ze sobeckých důvodů, že jsme to měli značně blíž🤣), ale hlavně proto, že se s repertoárem plzeňského muzikálového souboru mohli seznámit i tací, kteří do Plzně za divadlem nejezdí (ale po koncertu určitě začnou).

Jako nejlepší vzpomínku na inscenace, které mají již po derniéře, beru duet Když se roztančím z Elisabeth v podání Soni Hanzlíčkové a Pavla Režného. Miluji dynamiku mezi postavou Elisabeth a Smrti, která z interpretů sálala i v koncertním provedení. Na tento muzikál mám v plánu vyrazit i do Ostravy (kde si mimochodem už plzeňskou Elisabeth Soňu Hanzlíčkovou v rámci plzeňsko-ostravské divadelní „Výměny manželek“ vypůjčili), ale zatím se mi nepoštěstilo.

Top sólovka večera nepatří nikomu jinému než uměleckému šéfovi souboru Jozefu Hruškocimu. Z mého úhlu pohledu mu většinou více sedí rozervané či romantické písně, a jeho Nespravedlivý Bůh si vyloženě říkal o vytažení kapesníčků. Jen taková malá vsuvka – na koncert jsem vyrazila i se svojí babičkou, která tuhle píseň okomentovala krátkým prohlášením: „Kam se hrabe Hůlka.“

Největší husinu (nebo chcete-li „zimomriavky“) pociťuji jednoznačně u písně Rebecca ze stejnojmenného muzikálu. Kateřina Chrenková se zvládá převtělit do paní Danversové jak hlasem, tak i výrazy v obličeji, tudíž i kdybyste náhodou tento titul neznali, po poslechu je vám více než jasné, že tato postava si servítky nebere.

Ze stejného díla je také píseň Proveď mě tmou, kterou hodnotím jako nejlepší duet celého koncertu.

Nejvíc ženské energie jsem cítila ze skladby Sexy den co den v podání Lucie Pragerové. U Lucie mám pocit, že se posouvá dál a dál s každým poslechem, takže toto se opravdu povedlo.

Nejlepší skupinová píseň je pro mě SIX (uznávám, v mém případě se nejedná o moc velké překvapení🤣). Tenhle muzikál totiž zbožňuju a doufala jsem, že zazní nějaké hromadné číslo – ať už Ex-Wives, Haus of Holbein nebo právě SIX, což se mi splnilo.

A jako třešničku na konec si nechávám právě úplně poslední skladbu večera, tedy finále představení Sestra v akci. Tohle číslo nás krásně roztleskalo a roztančilo na závěr.

7 NEJ podle Annie: Nitro postav, slzy dojetí a nečekané přerody

Mám ráda sborová čísla, která, když se povedou, mohou být doslova strhující. A přesně tak na mě působila už v divadle píseň Máme hrdost a spoustu sil z muzikálu Billy Elliot. Tou byl celý koncert otevřen a myslím si, že to bylo opravdu šťastné rozhodnutí, které nasadilo pomyslnou laťku hned ze začátku velmi vysoko. Atmosféru z divadla se podařilo přenést i do prostor modřanské radnice a já už v tuhle chvíli pociťovala směsici husí kůže, dojetí a očekávání opravdu parádního večera. Nejsilnější píseň tak pro mě byla hned tato úvodní.

Ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že Pavel Klimenda na koncertu chybí, zamrzelo mě to.  Smířila jsem se s tím, že ikonický duet Stíny jsou dnes delší z Elisabeth, který jinak nechybí na žádném koncertu, tentokrát neuslyšíme. Moc mě tedy potěšilo, když jsem uslyšela první tóny této skladby a nejlepší duet večera tak mohl začít. Spolu s Pavlem Režným (Smrt) totiž v roli Rudolfa vystoupil Lukáš Ondruš a tato poloha mu dokonale sedla. Energie a napětí této písně byly stoprocentní. Fascinovalo mě, že jsme nebyli svědky pouhého koncertního odzpívání, ale plnohodnotných hereckých výkonů. Bavila mě ta okamžitá proměna, kdy se dramatická muzikálová postava po doznění posledního tónu vteřinu nato změnila zpět v sympatického, usměvavého herce. Každý výstup ve mně okamžitě oživil vzpomínku na chvíle, kdy jsem daný titul v Plzni navštívila.

Lukáš Ondruš mě sice coby Rudolf zaskočil a potěšil, to největší překvapení mělo však teprve přijít, a to díky Pavlu Režnému. Když byl totiž avizován muzikál Jesus Christ Superstar, očekávala jsem, že od něj uslyšíme V zahradě Getsemanské. Jenže omyl. Pavel Režný vystoupil jako Král Herodes a předvedl se nám v roli, která by mě pro něj nikdy nenapadla. Mělo to energii, drajv, skvělý kabaretní vibe. Tento netradiční přerod Ježíše v Heroda byl nečekaný a nesmírně osvěžující.

Ježíše jsme se tentokrát nedočkali, zato Jidáše jsme dostali rovnou dvakrát. V písni Superstar totiž vystoupili oba jejich plzeňští představitelé – Dušan Kraus i Lukáš Ondruš a dopřáli nám tak nejlepší prostor pro srovnání. Tento duel Jidášů mě okamžitě nahlodal k tomu začít plánovat další výlet do Plzně.  Dušana Krause jsem totiž v této roli dosud neviděla a po tomto večeru vím, že to byla chyba.

Druhou polovinu otevíral blok k muzikálu Rebecca a odstartoval tím nejenergičtějším číslem celého koncertu. Venuše Zaoralová Dvořáková coby paní van Hopperová vtrhla na scénu s písní Jsem správná americká žena a sál doslova rozsvítila.

Nejkrásnější vzpomínku na titul, který už v Plzni (a bohužel ani nikde jinde v Česku) aktuálně neuvidíte, představovala píseň Sunset Boulevard ze stejnojmenného muzikálu v podání Pavla Režného. Tato inscenace, plná rozporuplných postav a složité lidské psychologie, je v mnoha ohledech výjimečná. Stanislava Topinková-Fořtová a Pavel Režný v něm na domovské scéně excelovali a možnost oživit si tento zážitek mi udělala obrovskou radost.

Největší dojetí budu měřit jednoduše – pláčem. Když Jozef Hruškoci coby Dracula oplakával svoji ženu, měla jsem už trochu na krajíčku. Definitivní zásah ale přišel s Charlotte Režnou jako Janou Seymourovou. Její interpretace písně Jsem skálou tvou (z muzikálu SIX) mě dojala natolik, že slzy už nešly zastavit. Bylo skvělé, že na tento kus v rámci koncertu došlo a že do programu byla zařazena zrovna tahle nádherná skladba, která mě pokaždé emočně naprosto zničí. Ještě že samotný závěr patřil největší novince DJKT – Sestře v akci, díky níž nás čekalo velkolepé finále.

A co říct na závěr? Je skvělé, že se soubor DJKT občas vydá na výlet do Prahy a my máme možnost užít si kousek plzeňského divadelního umění klidně jen tak po práci. Pevně věřím, že to nebylo naposledy. 😊