Dracula zamířil do Plzně: Jaká byla open air verze nového nastudování kultovního muzikálu?

Muzikál Dracula se dočkal svého prvního uvedení mimo Prahu, konkrétně pod záštitou DJKT Plzeň. Pro nás, jakožto milovníky tohoto díla, to byla skvělá zpráva, a tak jsme se (Nikča a Marťa) vypravili 25. 6. 2024 do lochotínského amfiteátru na speciální předpremiéru (oficiální premiéra na jevišti Nového divadla totiž proběhne až v září). Jaké byly naše dojmy z open air uvedení? Těšíme se na divadelní verzi? A jaký vlastně je Dracula v Plzni? Jelikož jsme si u stánku s merchem všimli zápisníku „Katarzník“, kam si můžete zapsat, co jste kde v divadle viděli a jak na vás uvedený kus působil, rozhodli jsme se, že naše dojmy tematicky odstartujeme pomocí některých bodů, uvedených v tomto notesu a následovat bude společná komplexní reportáž. 😊

Katarzník: Co jsem od inscenace čekal/a?

Oba: Očekávali jsme nové, svěží uvedení s respektem k původní verzi.

Katarzník: Co mě na inscenaci nejvíce zaujalo?

Oba: Nejvíce nás zaujaly nové nápady a pohledy na věc z režijní i dramaturgické stránky, ať již byly ku prospěchu, či nikoliv. Některé postavy sice dostaly zajímavé motivace k jednotlivým úkonům, ale ony jednotlivé a nezřídka povedené fragmenty nedokázaly fungovat v celku.

Katarzník: Co si budu z této inscenace nejvíce pamatovat?

Nikča: Z tohoto představení mi stoprocentně zůstanou v hlavě úžasné výstupy tří Nymf, které jsou pro mě nejsilnějším zážitkem z celého večera. Z mého úhlu pohledu představení táhly právě tyto tři dámy, což je úctyhodné vzhledem k tomu, že se nejedná o hlavní postavy. 

Marťa: Pamatovat si budu jednoznačně Nymfy. Všechny tři představitelky byly pěvecky dokonalé, po herecké stránce vtipné, zajímavé, živé (mrtvé 😀), navíc jim to strašně slušelo. Bohužel si budu pamatovat i chvíle, kdy se dostavil pocit promarněného potenciálu.

Katarzník: Která postava/situace se mnou nejvíce rezonovala a proč? 

Nikča: Byť v původní verzi rezonuji s úplně jinými postavami (prakticky celá ústřední trojice/čtveřice, která mě v Plzni bohužel nenadchla), u plzeňské open air mě nejvíce zasáhla postava Šaška u písně Smrt. Geniálně nadčasový text, interpretova procítěnost, spojená s vynikajícím výkonem Martina Holce, mi najednou daly pocit, že bych se do postavy dokázala vžít. Nutno ještě zmínit, že dle mého názoru Martinovi role Šaška z trojrole Šašek – Sluha – Profesor sedí nejlépe.

Marťa: Moc rád bych řekl, že to byla Lorraine, která mi vždycky přišla zajímavě napsaná. Tuzemský muzikál Dracula totiž nepracuje s legendární předlohou od Brama Stokera, bere si z ní jen linku vizuální podobnosti mezi Draculovou zesnulou ženou a dívkou v budoucnosti. Autoři muzikálu tuto linku doplnili právě o postavu dívky Lorraine, která se do uhrančivého hraběte zamiluje navzdory varování od svého bratra, dobrovolně ze sebe také nechá udělat upíra, a když se o řadu století později vztah mezi ní a Draculou rozpadá, utápí žal v alkoholu a kartách. Když se objeví Sandra v Adrianiných šatech, Lorraine pochopí, že celý život byla „tou druhou“. S tím ve své podstatě souzním kdykoliv poslouchám nahrávky. 

SPOLEČNĚ O DRACULOVI NA LOCHOTÍNĚ

Tím se dostáváme k tomu, jaký vlastně Dracula byl. Jelikož jsme se mezi sebou jednomyslně shodli snad na každém detailu, rozhodli jsme se, že naše dojmy shrneme dohromady. 😊 Myslíme, že je fér uvést, že jsme se na mnohém shodli i s mnohými dalšími návštěvníky.

V řadě případů se u Draculy objevilo něco, co bychom pojmenovali jako jakési nekompletní vidění postav. To se bohužel snoubilo i s šerem zvláštně vybraného obsazení, kdy se nejspíš víc hledělo na vizuální typ než na cokoli jiného. 

Jozefa Hruškociho má celá naše redakce v oblibě. Pro některé z nás je navíc po herecké stránce jedním z nejvíc schopných plzeňských umělců. I proto nás mrzelo, co jsme viděli a slyšeli. Jozef má pro roli Draculy stoprocentně přirozené charisma, leč jako obávaný voják nepůsobil, navíc mnohé jeho výstupy vyzněly do prázdna a otázka na režijní záměr je téměř nevyhnutelná. Romantické pasáže mu docela seděly, ale ve zbytku představení byl nijaký, například v Honu na zlo (mimochodem, jedna z nejlépe provedených scén) jeho hlas zanikal mezi ostatními.

Ani Adriana, ani Sandra se v našich uších s Lucií Pragerovou na tomto představení moc nesešly. Přitom velice dobře víme, že sympatická zpěvačka umí. Z ústřední trojice tak jednoznačně nejlépe dopadla Lorraine, která byla svěřena Charlotte Režné. Plzeňská verze pro Lorraine připravila několik fantastických a svěžích inscenačních momentů (společný zpěv se Stevenem; důležitost náhrdelníku ze scény Schůzka v zahradě a vlastně ve své podstatě i to, jak to s Lorraine na konci muzikálu dopadne, což vám neprozradíme, samozřejmě). Bohužel přes tohle všechno a velmi sympatický výkon Charlotte Režné jsme měli pocit, že se s Lorraine nepracovalo tak, jak se mohlo a mělo. Nicméně jakási nekomplexnost postav, kterou jsme ostatně zmínili výše, není potíž jen u Lorraine, a proto z toho nemůžeme jako diváci vinit herce. Mrzí nás to v jejím případě dvojnásob, protože právě u Lorraine byl ze strany interpretky respekt ke svěřenému úkolu patrný. 😊

K Nymfám jsme se taky již vyjádřili výše a každý po svém. Jenom bychom chtěli shrnout, že nás zaujalo nové vystavění rolí, kdy nejsou svázané s nábytkem nebo živly, ale jednoduše s obdobími, ve kterých žily, než je Dracula proměnil v upírky. Dívákům tak nejzdařilejší čísla večera zprostředkovávaly Soňa Hanzlíčková jako nymfa barokní, Eva Staškovičová jako nymfa rokoková a Kateřina Herčíková coby nymfa empírová. Odvedly naprosto fantastickou práci, byly na sebe krásně naladěné a to napojení bylo cítit i mezi diváky. Po herecké i pěvecké stránce rozhodně dominovaly celému večeru.

Trojroli Šaška, Sluhy a Profesora si střihl Martin Holec. Z jeho Šaška jsme byli nadšeni. Podal tak dobrý a opravdový výkon, že jsme se jen a jen těšili, co přijde dál. Ze Šaška Martin navíc udělal díky svému hereckému talentu jednu z nejtragičtějších postav muzikálu (v tom nejlepším smyslu slova, ovšem, byl totiž dokonalý). Sluha byl proti tomu naprostý protipól… Postava byla divákům představena jako homosexuální ňouma. Jeho zaujetí Stevenem a následné poměrně oplzlé interpretování skladby Sluha a čas, kde nebohého mladého muže osahává, na nás bylo trochu moc, ač rozhodně nejsme žádní puritáni. Postavu to nijak nerozvíjí, neobohacuje, ba naopak – z určité démonické a tajuplné aury Sluhy nezbyla ani píď. Ke konci tohoto partu na nás navíc působil docela jako Koukol z Plesu upírů… Profesor byl takový zlatý střed. Sice dobře zazpívaný i zahraný, ale takový vztah, aby Dracula na závěru Profesorovy linky zpíval ‚‚tys mě chtěl chránit, tys mě snad měl rád,” jsme z jeho chování skutečně nevyčetli… Nehledě na to, že v tomto podání Profesor Draculu ani moc nebrání, tudíž ona replika postrádá smysl.

Označení nejlepší sólová skladba si za daný večer rozhodně zaslouží Stevenův monolog. Pavel Klimenda v roli Lorrainina bratra předvedl nejjistější mužský výkon večera. Upřímně jsme trochu litovali, že má Steven prostoru tak málo.

V podobně skromné roli Nicka se představil Dušan Kraus. Ačkoli byl pěvecky velmi dobrý, role byla uchopena docela zvláštně. Krausův Nick je floutek, který se snaží dělat mnoho velkých drsných gest a přitom paradoxně stejně nebudí respekt vůdce gangu. 

V drobných úlohách Kněze a Mnicha diváci mohli vidět skvělé Lukáše Ondruše a Adama Reznera, který navíc celé představení zahajoval. Adamově příchodu však předcházela poměrně rozpačitá ukázka „historického“ šermu, při které se ti z nás, kteří někdy k šermu přičichli, nedokázali ubránit úsměvu nad tím, jak byla ukázka nepodařená. 

Rádi bychom naopak vyzdvihli velice dobrý sbor. Ať už členové company jako takové, nebo komparz, byli báječní. Company navíc byla velmi dobře sezpívaná a naladěná na sebe. A především díky nim všem a jejich energii jako absolutní TOP večera řadíme scénu Casino Show, které nabídlo i vydařenou choreografii.

Choreografie jsme naopak postrádali u Krvinek. Například při scéně Černí rytíři mají Krvinky v originále neskutečné sólo, zatímco zde byly spíše v pozadí. Pevně věříme, že v divadle dostanou větší prostor a představí se divákům v nějakých úchvatných kreacích. A snad i v lepších kostýmech. S kostýmovou částí výpravy jsme v některých případech měli docela potíž, ale Krvinky dostaly „na zadek“ asi nejvíce. Tanečníci mají na sobě celkem nevzhledný overal s podivnými třásňovými rukávy. Obecně jsme se však u značné části kostýmů nemohli zbavit dojmu lacinosti.

Inscenační bezradnost na open air verzi se však projevila ve více scénách, ale jako příklad zmíníme Draculův monolog. Dal se tu vzhledem k přítomnosti company na jevišti krásně využít štronzo efekt (procházení Draculy mezi jako sochy stojícími členy company). Bohužel company stála bezúčelně nahnaná ve středu jeviště a Dracula bloumal pomyslnou forbínou. Mohl tu po herecké stránce aspoň lépe vyniknout Draculův představitel. Snad i tato scéna bude v divadle vypadat lépe.

Doufáme také, že se v divadle nebude měnit rychlost jednotlivých skladeb. Některé byly na Lochotíně skutečně unavené, pomalé; jiné určitě rychlejší než originál.

Do divadla se určitě někdy v budoucnu na Draculu vypravíme. Rádi bychom totiž viděli alternující Natálii Dvořákovou jako Lorraine, Petra Špinara v roli Stevena, Andreu Holou jako barokní nymfu i understudy Adriany/Sandry Alexandru Vostrejžovou a understudy titulní role Jaroslava Panušku. Navíc v divadle bude k vidění i kompletní scénografie Davea Bensona. I kdybychom na některé ze zmíněných nenarazili, doufáme, že ale uvidíme podařenější představení než v lochotínském amfiteátru. Ono totiž stejně jako jedna květina jaro nedělá, na Draculu se roky prověřeně chodí za Draculou, Adrianou/Sandrou a Lorraine. A ačkoli byl alespoň výkon představitelky Lorraine navzdory rozpačitému režijnímu vedení dobrý – tak Nymfy, pár menších rolí a company Draculu nedělají… Snad se podaří najít lepší klíč k postavám a dílu obecně… Držíme pěsti!