Fauste, hlavně nezpívej – Etiketa v divadle: Část druhá

Před časem jsme představili náš nový projekt s názvem Etiketa v divadle. V prvním díle jsme řešili otázku mobilů v hledišti a sbírali jsme od vás vaše názory na podobné situace. Nyní je na čase Etiketu „oprášit“ podruhé a probrat zase jiný nešvar, který různé divadelní návštěvy poslední dobou provází. Opět je to něco, co často v rozhovorech zmiňují i sami umělci.

Už v Bibli se píše, že na počátku všeho bylo slovo. Právě rozvoj naší mozkovny, díky níž jsme se postupně naučili i mluvit, nás odlišuje od zvířat. Bez mluvení si leckdo asi nedokáže život ani představit. A vzhledem k tomu, že jsme na webu, co píše o muzikálech, asi se shodneme i na tom, že ještě raději máme zpěv. Někdo ho jen rád poslouchá, jiný si rád i tzv. „zabéká”. Zkrátka každý jsme jiný.

Přesto by snad nikoho nenapadlo přerušit třeba výklad v kostele a začít tam nahlas popisovat aktuální děj seriálu Ulice. Stejně tak knihovny jsou místem určeným pro tiché studium. Nebývá tedy zvykem, aby někdo po dočtení kapitoly začal nadšeně tančit a zpívat třeba I Feel Good. I když je to vtipná představa 😂, asi by na dotyčného všichni koukali jako na blázna.

No jo… ale co divadlo? Jak se díváte na to, když sedíte v hledišti, sledujete dění na jevišti a dvojice za vámi si něco zarputile vypráví, jako by se nechumelilo? Nebo když se pán vedle vás přidá k účinkujícím a pozpěvuje si? Teď tedy samozřejmě nemáme na mysli akce typu sing along,  jakou například v nedávné minulosti uspořádalo plzeňské DJKT. Takové zážitky jsou logicky ke zpěvu určené, diváci mají možnost si známé hity zanotovat spolu s umělci. Kdo podobný večer navštíví, jistě ví, do čeho jde.

Ale na mysli máme spíše úplně (ne)obyčejnou návštěvu divadla. Takže dnešní téma je víc než jasné:

Ruší vás, když si někdo vedle vás při představení povídá? Případně zpívá?😊

Ptali jsme se opět nejen Statečných, ale i vás, čtenářů  – prostřednictvím stories na našem Instagramu. Za odpovědi opět všem moc děkujeme! 😊 A teď se na ně pojďme společně podívat…

Ruší vás, když si někdo vedle vás při představení povídá? Případně zpívá? 😊

Pohled očima Statečných

Annie: Záleží na míře a situaci. Jedna věc je něco rychle a potichu pošeptat svému sousedovi, např. upozornit na nějaký detail, ale jiné je, pokud jde o soustavnou a hlasitou konverzaci, mnohdy i zcela mimo téma. Podobně jako u mobilu se jedná o rušení, které mi dokáže zkazit celý večer, a předpokládám, že ještě více frustrující to musí být pro herce na jevišti…

Eric: Ano! Za tohle bych sekala ruce a vyrvávala hlasivky z hrdla! Když si lidi chtějí povídat, ať jdou do kavárny. Už se stalo několikrát, že jsem někoho okřikla, že za své peníze jsem nepřišla poslouchat něčí soukromé věci, ale úplně něco jiného. A zpívající seniorce, které se tak moc líbila ta opereta na jevišti, že si ji musela nahlas pobrukovat, jsem stejně neomaleně řekla, že když si chce zpívat, ať jde na koncert. V tomto jsem opravdu nekompromisní, no. 😊

Little Lotte: Obzvlášť uplynulú sezónu som mala „šťastie“ na dve predstavenia, kde vedľa mňa a za mnou sedeli skupiny, ktoré sa úplne v pohode rozprávali, takže keby som tie muzikály nepoznala, netušila by som, čo sa na scéne deje. A nikdy nezabudnem na pani v našej Štátnej opere, ktorá sa z tretieho radu rozhodla nahlas komentovať produkciu v najtichšom momente predstavenia tak, že to fakt počulo celé divadlo. V takýchto prípadoch mám sklony k pasívnej agresivite a len prosím tých, ktorí fakt nedokážu sklapnúť na hodinu a porozprávať sa počas tých 20 minút pauzy a doriešiť to po predstavení, aby radšej zostali v divadelnom bare.

Džejňulka: Zde jsem ochotná trochu přivřít očko. Pokud nesedíte přímo v první řadě uprostřed, tak jedna tichá a ultra krátká poznámka představení nenaruší. Ale pokud pociťujete touhu komentovat každý výstup, každou scénu, tak už si opět (jako v předchozí otázce s telefony) pletete divadlo s obývákem. Nikdo vám nebrání udělat si holčičí dýchánek u telky a tam probírat všechno možné. Ovšem v divadle opravdu nesedíte sami. Takže nerušte herce a nerušte ani ostatní diváky, tedy hlavně mě 😀. Pokud v hledišti melete, doufám, že odteď ucítíte aspoň občas takové nenápadné, drobné píchání v zádech – můžete se totiž vsadit, že vás probodávám pohledem. 

A zpěv? To je už jiný level, řekla bych 😀. Možná to někoho překvapí, ale já jsem si ty drahé lístky (a že jsou čím dál dražší) fakt nekoupila (ano, z velké většiny za ně platím, představte si to) proto, abych poslouchala zpěv nějaké cizí paní (či pána) v páté či šestnácté řadě. Já chci slyšet umělce na jevišti. Jasně, taky bych občas ráda zpívala…tak třeba chvíli nehlasně otvírám pusu. Nebo si počkám na děkovačku, jejíž součástí třeba občas bývá medley různých hitů. Tam už občas herci i gesty naznačují, abychom se přidali k nim, takže co by ne, tam je to tolerováno. Ale během samotného představení opravdu na vaše »tralala« nikdo zvědavý není, děkujeme pěkně.

Nikča: Pro mě je to úplně stejná situace jako s telefonem – povídat si můžu kdekoliv jinde, v divadle jsem od toho, abych si užila představení. 

Marťa: Souhlasím s tím, co výše napsaly Eric, Džejňulka a Little Lotte. Zpěv mi sice vadí, ale paradoxně asi míň než neustálé klábosení a vyrušování. Nejlépe, když si vyslechnu debatu o tom, kde byla Božka minulý týden, jaké má kdo plány po představení nebo s kým chodila ta či ona herečka na jevišti. Od toho je přece přestávka a nikoho kromě hovořících to nezajímá. A upřímně mě iritují komentáře typu: „Jó, to je ten, co teď hraje v Ulici!” nebo případně taková tápavá varianta: „Je, to je ten…no,…Maruno, jak von se jmenuje?” Je »super«, že na některé skvělé herce sváteční divadelní divák narazí jen díky televiznímu seriálu. Ale nemusí to vědět celé hlediště. Ale většinou stačí tak tři zpražení pohledem, případně tichá, ale důrazná prosba, aby dotyční nerušili. 😉 

Speciální kapitolou jsou ale partičky fanynek různých umělců, které dávají pozor výhradně v době, kdy je na jevišti jejich miláček. Jinak ruší, klevetí, hihňají se nad právě pořízeným záznamem nebo fotografií, potažmo scrollují instagramem. Upřímně, a konkrétní příklad si v tomhle případě neodpustím, nejdál to před lety dotáhla parta fanynek Milana Peroutky na Krysařovi. 🙂 Slečny se po první půlce, kdy s nimi sdílet balkon bylo k nesnesení, nechaly o přestávce slyšet, že vlastně vůbec nechápou, o čem to je… Stačilo by vnímat celý příběh. Ne si jen odbýt z povinnosti účast, „protože Milan“ (nebo jiný idol, ovšem) a koukat výhradně na jeho scény.🙂 Je jasné, že když má člověk někoho rád nebo si ho oblíbí, chodí pak na jeho představení. Ale když pak během nich dělá brajgl, dává tím najevo spíš pohrdání než podporu.😉

A jak to vidí naši čtenáři?

Všem moc děkujeme za vaše názory. A jak zněly?

„Ano, přišla jsem si užít představení, ne poslouchat souseda.“

„Zpívat si může v duchu a povídat o přestávce. Ano, ruší to.“

„To se mi nestalo, ale úplně nenávidím lidi, kteří v průběhu představení mluví se sousedem.“

„Ano a většinou ty lidi tiše napomenu, aby přestali, ale v 90 % případů to nefunguje. “ 😭💀

„Hrozná neúcta k hercům, když by, nedej Bože, museli překřikovat nějaký rozhovor diváků. Naštěstí se stává jen občas a třeba starším divákům, co hůř slyší, že něco ‚pošeptají‘ sousedovi a ten šepot je velmi hlasitý.”

„Ano. Velmi to narušuje představení. Když už je to něco důležitého, tak si to říct o přestávce nebo počkat až na samotný konec představení. Už jsem to zažila a moc dobře vím, jak je to nepříjemné.“

***

Několik z vás i přímo pojmenovalo »jev«, který jsme sice přímo do našich odpovědí nedali, ale mohli bychom 😂. Ano, už jsme o něm slyšeli, většina z nás na něj jistě také už někdy narazila…

„Má cenu mluvit o Pepovi? 😊 Ale jinak ano, vadí, i když zpívá hezky.” 😊

„No jasně. Opakovaně se mi to stalo v Kalichu, když si vedle mě sedne pan Pepa! Tleská tak, div vám nevyrazí zuby a huláká na všechny strany. 😢😢😢. Už několikrát mi zkazil celé představení, za které jsem dala nemalé peníze. “ 😢

„Ano. Hlavně Pepa z depa 😂🤦‍♀️“ 

***

A co vy, už jste někdy v divadle Pepu potkali? Nebo někoho obdobného? Jaký na to máte názor? Patří to do divadla, nebo ne? A pokud to znáte i »z druhé strany barikády«, tedy z jeviště, také se nám klidně ozvěte. „Zpívám rád a je to na mě, doufám, znát!“ 😊