Řekni, kde ty róby jsou – Etiketa v divadle: Část pátá

„Gentlemana z tebe udělám“, slibují Mefistové hlavnímu hrdinovi v muzikálu Doktor Faust. Navíc, říká se, že šaty dělají člověka. Souhlasíte s tím, nebo při každé zmínce o módě protočíte panenky a pomyslíte si, že je vám stejně nejlépe v teplácích? Ostatně i ty mají svoji vlastní písničku, tak co 😂.

Ať už věříte, že Ďábel nosí Pradu, nebo ne, už je vám asi jasné, o čem bude dnešní, již pátý, článek ze série Etiketa v divadle. Tentokrát si posvítíme na to, jak se diváci oblékají, když vyrazí na představení. V minulosti patřila návštěva divadla k opravdu slavnostním událostem v životě. A podle toho to také vypadalo. Každý se chtěl blýsknout a předvést v nejlepším obleku či v nejdražší večerní róbě. Dnes už to funguje trochu jinak a hodně záleží, v jakém divadle zrovna jste. Jinak se obléknete na premiéru do Státní opery, jinak do malého divadla na odpolední představení a jinak zase na letní scénu. Navíc to, co platí v Praze nebo v Londýně, často nemusí platit třeba pro Ostravu.

V Plzni například nedávno zavedli i tzv. ležérní pátek, kdy každý první pátek v měsíci můžou diváci dorazit v pohodlnějším a méně formálním oblečení. „Z práce rovnou k nám? Bezva! Ať už máte oscarovou róbu, nebo džíny, nenechte se odradit,“ píše DJKT na svém webu a jistě tím řadě fanoušků udělalo radost. Ovšem není už ležérní pátek v podstatě každý den? Neříkáte si občas při pohledu na ostatní diváky v sále: „Řekni, kde ty róby jsou?“ Co myslíte vy?

Nejprve se pojďme podívat, jak toto téma vnímají někteří Stateční. Jaký máme názor na dress code a současný rozvolňovací trend? Je něco, co nám opravdu „bere klid“, nebo jsme v tomhle ohledu tolerantní? Tentokrát jsme se ptali:

Jak vnímáte dress code pro návštěvníky divadel? Jedná se již o přežitek, nebo bychom měli zachovat formálnost?

Pohled očima Statečných:

Annie: V tomhle směru jsem asi trochu konzervativní. I když do divadla chodím hodně často, pořád ho vnímám jako slavnostní událost, která vyžaduje se alespoň trochu přizpůsobit i tím, co si vezmu na sebe. Vnímám to jako určitý projev úcty. A líbí se mi, že především menší mimopražská divadla tento trend zatím celkem drží. Pokud jedu do divadla v Ostravě nebo v Brně, většinou mnohem víc přemýšlím nad tím, co si vezmu za oblečení, než třeba v Praze.

I když v Praze občas vyrážím do divadla třeba rovnou z práce, snažím se držet alespoň nějaká svá vnitřní pravidla a nechodím do divadla například v džínách a botaskách. Přesto si myslím, že není nutné nosit něco vysloveně slavnostního a v některých divadlech bych se asi i cítila nepatřičně, pokud bych to přehnala i tímto směrem. Vím, že trend slušného oblečení v divadle postupně ustupuje praktičnosti a většímu pohodlí, ale myslím si, že je to škoda. 

Nikča: Musím říct, že pro mě je to lehce záludná otázka, poněvadž šaty a sukně jsou pro mě nejpříjemnější součástí šatníku. Jsem zastáncem toho, aby se člověk cítil pohodlně, zároveň ale vypadal lehce upraveně. Divadlo neberu jako záležitost pouze pro smetánku, ale pořád jsme na veřejnosti, nikoliv doma v obýváku. Myslím si, že černé kalhoty (klidně i tmavé džíny) a nějaký hezčí vršek vlastníme všichni.

Eric: Je to zřejmě celosvětový trend: divadlo jako by už přestávalo být kulturou a stává se spíš estrádou či sportem. V českých divadlech mimo Prahu vidíme krásně a svátečně oblečené „nezkažené“ lidi, v Praze či v zahraničí nás slušně oděný divák spíš překvapí. 

Na druhou stranu – když třeba v Londýně celý den lítáte po památkách, chcete toho přes den vidět co nejvíc a do toho ještě stihnete i zmoknout, tak není divu, že do divadla přijdete v džínách, tričku, keckách a s batohem na zádech, a jste rádi, že vás ten krásný uvaděč v hezké divadelní uniformě přivítá stejně, jako by vítal královskou rodinu. A kromě suvenýrů vám nabídne i pivo či oříšky. V tomto směru se rovněž posouváme tím neformálním směrem jako ty zahraniční produkce. 

Neumím jednoznačně říct, zda je to dobře, nebo špatně. Názory se zřejmě budou hodně lišit. Je pravda, že přijít v šortkách, tílku a žabkách je už trochu přes čáru, ale chtít po lidech, aby se cítili nepohodlně v šílených podpatcích, upnutých košilích či škrtících kravatách také není úplně ideální. To pak z toho představení moc nemají a jen čekají, až to doma ze sebe svlíknou. Osobně jsem spíš pro neformálnost, pohodlí, ale zároveň čistotu a vkusnost. Kdyby však vedle mě seděl chlap ve fotbalovém dresu, ale v čistém a choval by se slušně, ani krapet by mi nevadil.

Little Lotte: Tiež si myslím, že kľúčová je čistota a vkusnosť, obzvlášť keď v tom oblečení chodíte ešte predtým po meste. Všimla som si, že kým v Ostrave a v Brne ešte možno vidieť naozaj slávnostne oblečené publikum, v zahraničných divadlách už to berú dosť benevolentne a občas mám pocit, že len vstali doma z gauča. Ja osobne som aj celý deň schopná behať v šatách, keď idem do divadla, ale opätky odo mňa fakt nechcite 🙂.

Džejňulka: Tohle se velmi těžko posuzuje, protože každý má vkus trochu někde jinde. A  já ho asi v tomto případě nemám jasně definovaný ani sama pro sebe. Priorita (já doufám, že to tak máme všichni, ale člověk neví) asi je, aby byl člověk čistý, nezapáchal, nebyl nijak přehnaně potřísněn, zablácen apod. Ovšem stávají se samozřejmě i nehody (např. vylité kafe, proletí nad vámi holub a obdaruje vás apod.), takže pochopit se dá leccos. Já osobně se stále snažím hledat nějaký kompromis mezi tím, aby mi bylo v divadle dobře a abych nevypadala úplně jako strašák do zelí. Takže pyžamo, tepláky a většinou i džíny nechávám samozřejmě doma. Ale jó, už se mi taky stalo, že jsem si obligátní černé kalhoty omylem zapomněla zapakovat do batůžku a šla v džínech (a nebyla jsem v nich v daném divadle jediná). 

Často také bojuji s vhodností určité obuvi. Jedno je už téměř jisté – v podpatcích mě nepotkáte. 🙂 Takže myslím, že v tomto směru jsem ochotná leccos přehlédnout. Pokud je vám pohodlně, necítíte se blbě a nijak mě nerušíte (již zmíněným odérem nebo třeba obřím kloboukem), tak si klidně noste co chcete. Souhlasím s tím, že hezkým oblečením vyjádříte úctu divadlu a účinkujícím, ale na druhou stranu – nic se nemá přehánět. 

A jak to vidí naši čtenáři?

V rámci našich stories na Instagramu jsme se vás na tuto otázku ptali též. Jaký byl váš pohled na věc? 

Jedna čtenářka například přiznala: „Dřív jsem to hodně řešila, ale postupem času jsem zjistila, že jsou divadla, kde se to řeší méně.“ Potvrdila tím tak, jak se trendy ohledně oblékání vlastně postupně mění. 

Někteří z vás zmínili, že si na formálnějším oděvu docela potrpí:

„Asi spíš formálnost, ráda chodím v sáčku a kalhotech, šaty moc nemusím.“

Několik komentářů a odpovědí pak také sdílelo společnou myšlenku – záleží, kam zrovna člověk vyrazí:

 „Pro mě strašně záleží na prostředí divadla… Neumím si představit přijít např. do Kalichu nastrojená, nebo v Plzni na SIX v džínách.“

„Řídím se dle žánru a prostoru (zdobnosti) divadla. Na komedii v komorním prostoru klidně v riflích.“

„Do významných budov (ND) a na premiéry ve společenském oděvu, do ostatních divadel méně formálně. Nepohoršují mě džíny a třeba košile/tričko s límečkem. 😊 Hlavně, ať není člověk špinavý.“

Našli se pak mezi vámi i ti smířliví, kterým džíny v divadle rozhodně večer nepokazí:

„Pokud to není teplákovka, tak je mi jedno, jestli má člověk šaty, sako, džíny nebo svetr.“

„Ať si každý chodí, v čem chce, pokud je čistý a nesmrdí.“

Zdá se tedy, že to máme vlastně všichni dost podobně a hlavně si přejeme, aby vedle nás v hledišti seděli jen čistí a voňaví lidé. Takže my doufáme, že toto přání bude naplněno 😀. Každopádně vám moc děkujeme za vaše skvělé reakce a názory. Pokud jste svým dílem zatím přispět nestihli, určitě máte ještě možnost na našich sociálních sítích či dole v komentářích. Brzy na viděnou v divadle, případně zde u dalších článků, třeba i na téma Etiketa v divadle.