Hra na veliké TAJEMSTVÍ aneb Mysteriózní legenda je zpět!

Návrat muzikálu Tajemství na prkna Divadla Kalich byl jeden z mých vytoužených. DVD záznam úplně prvního nastudování jsem viděl nesčetněkrát. Dvakrát jsem navštívil i někdejší obnovenou premiéru. Když přišla informace, že se Tajemství vrátí znovu, navíc v kompletně novém nastudování a s až na výjimky novým obsazením, bylo mi jasné, že v premiérovém týdnu musím tenhle kus vidět! A podařilo se mi to rovnou dvakrát.

No taaak. O co jde?

Sluší se říct, že tajemné muzikály Daniela Landy – Krysař a Tajemství patří mezi mé oblíbené. Zatímco Krysař je Landovou verzí legendárního příběhu Viktora Dyka, Tajemství je kompletně Landův příběh, navíc v nové verzi dle autorových slov vytuněný. Tím pádem i pro mě, který příběh původního nastudování důvěrně znal, přišlo pár nových zvratů, které příběh učinily ještě víc uceleným. Dokonce i řada skladeb se dočkala změn – nové aranže, tím místy i poupravené frázování, intonace či texty, mě moc nerušily. Jediná změna z tohoto ranku, která mi nebyla úplně milá, byly dopsané verše na konci jinak příjemně atmosférické písničky Staré zdi.

Za původní i novou režijní koncepcí a režií jako takovou stojí Mirjam Landa. Musím říct, že drobné změny ve scénosledu a posun příběhu působily celkem citlivě. Řada scén měla větší tah a sílu. Pochválit musím i funkční a velmi dobrou scénografii Davida Baziky, která obsahuje velice slušné projekce. Pochvalu jistě zaslouží i kostýmy Romana Šolce.

Hrajeme takovou hru. – Jaká hra se tady sakra může hrát?!

Než se více ponoříme do několika změn, které se mě dotkly nejvíce, a k jednotlivým rolím, dovolte mi vás krátce bez velkých spoilerů seznámit se základními dějovými linkami příběhu. Ten se totiž odehrává jak v současnosti, tak v historii. V současnosti sledujeme příběh doktorky Elišky, která nemá velké štěstí v lásce. Od své kamarádky a kolegyně Kamily si nechá vyložit karty, čímž se rozbíhá sled všech dalších událostí. Druhá linka, která se prolíná s tou první, je historická a točí se kolem legendy o místu, kterému se říká Vlčí vrch. Tuto legendu totiž Eliška jako malá poslouchala ve vyprávění svého táty. Co pro ni ta legenda znamená? Jak je naklíčované vzájemné prolínání se mezi oběma linkami? A konečně, nalezne Eliška, co hledá? Pozor na to, čemu věříte!

Bingo!

Rád bych nejdříve, vzhledem k mojí oblibě původního Tajemství, zmínil dvě změny, které v novém nastudování přišly a celkem pozitivně se mnou zarezonovaly.

První z nich je hned začátek představení. Stejně jako byl mrazivý kdysi, kdy se už v prvních vteřinách do naprosté tmy divadla ozval hlas malé holčičky, která si s tatínkem povídá o jakési smutné pohádce, je mrazivý i tentokrát, kdy se na scéně objeví… To nemůžu říct. Jen si dovolím poznámku, že ač ztvárnění možná může působit úsměvně, v přihlédnutí k práci s fantazií každého z nás se vlastně jedná o logický krok. Zkrátka, i aktuální nastudování má příjemně mrazivý rozjezd. Navíc nové nastudování celkově dalo další rozměr už tak krásné písničce Malá slečna, která se jako jemná linka táhne částí příběhu. Stačí si spojit dvě a dvě dohromady. 😊

Další scénou, která se výrazně liší, je jeden z vrcholů Tajemství, a sice skladba Čaruj. Zatímco v původním uvedení se jednalo o scénu v takovém zvláštním bezčasí, nové pojetí této scény má, alespoň za mě, takříkajíc pořádný koule. Navíc bezchybný výkon company v této scéně je obrovským hnacím motorem. Tleskám! K pár změnám se dostanu níže u jednotlivých postav.

V hlavní úloze Elišky se představily Lucie Vondráčková, která si Elišku střihla už v úplně prvním nastudování v roce 2005, a Šárka Vaňková. Bylo sympatické vidět, že Lucie svou Elišku hraje o něco jinak než dříve. Ačkoli afekt byl v některých dialozích znatelný, v pár momentech docela podtrhl některé situace. Šárce Vaňkové zase místy v mluveném slově ujela zpěvavá intonace a repliky tím vyznívaly trochu nereálně. Kvituju ale s povděkem, že Elišku obohatila o celkem slušné gagy, které do daných situací padly jako ulité. Obě dvě měly značnou řadu fantastických míst, navíc věřím, že se nedokonalosti s přibývajícími reprízami vyeliminují samy. 😊 Co je však pro postavu Elišky určitě nejdůležitější? To, aby diváky dovedly do dechberoucího finále. A oběma dámám se to spolehlivě podařilo. Moc se mi líbilo jejich rozdílné pojetí právě onoho závěru. Nemohu vám ale říct, jak která z Elišek v této scéně působila. 😉 Mohu vám říct jen tolik, že obě jsou v daný moment naprosto stoprocentní, záleží jen kterou uvidíte …a zda přistoupíte právě na jejich hru.

Rád bych na tomto místě ještě zmínil dámy z předchozího uvedení – Markétu Schimmerovou Procházkovou a Michaelu Kuklovou v jejím návratu do role Elišky (stejně jako Vondráčková ji totiž původně nastudovala v roce 2005). Obě měly velice silná místa.

Kdo nyní skutečně exceloval po všech stránkách, jsou obě představitelky role Kamily, Eliščiny kolegyně a kamarádky, která v příběhu sehraje důležitou roli. Barbara Chybová i Denisa Nesvačilová byly neskutečné – pěvecky bezchybné a herecky stoprocentně uvěřitelné. Visel jsem jim na rtech s každou replikou. U Barbary bych rád zmínil, že je dokonce understudy role Elišky a upřímně si přeju tandem Chybová / Nesvačilová vidět na jevišti společně. Mám pocit, že jestli Chybová odvede aspoň z poloviny tak dobrý výkon jako v roli Kamily, stane se asi nejlepší Eliškou, kterou jsem kdy viděl. Navíc s tak silnou spoluhráčkou, jakou je Denisa Nesvačilová, to jistě půjde samo. Ovšem, dokážu si tuto situaci přestavit i obráceně. Klobouček, dámy!

Další, především ve druhé půlce, výraznou postavu Souseda, při obou mých návštěvách ztělesnil Jiří Böhm. V činoherních scénách byl příjemně jistý, laskavý. Myslím, že změna v režijní koncepci se týká i výkladu této role. Soused mi teď proti Ivanu Vodochodskému a Henrichu Šiškovi ze starších uvedení, přijde více klidný. A ono to k tomu příběhu vlastně moc sedí! 😊 Navíc, ačkoli není muzikálovým hercem, nepředvedl Böhm špatný výkon ani po pěvecké stránce.

Další postavy, které prochází příběhem při rozkrývání nejednoho velikého tajemství, jsou ty z pověsti o Vlčím vrchu. Drzslav a jeho bratr Jan se svou ženou Anežkou mají v příběhu skutečně podstatnou roli. A též jich se týká jedna krásná nová motivace v jednání všech tří postav. Ale tu vám dané postavy prozradí samy při vaší návštěvě.

V úloze Drzslava, který byl v někdejších uvedeních pojmenován jako Martin, se na obou mnou zhlédnutých reprízách představil fantastický Zbyněk Fric. Za pány v obou případech předvedl nejjistější pěvecké výkony večera. Navíc se tato postava může pochlubit asi nejtěžšími skladbami z celého kusu. Prokletý rod i Volám byly ve Zbyňkově podání opravdu precizně interpretované po všech stránkách.

S Janem a Anežkou mám upřímně trochu kříž (a tím nenarážím na to, že postavy jsou křesťané 😉). Ladislav Korbel pro mě vždy patřil mezi ty umělce, kteří vždycky předvádí velice dobré výkony. Tady to s čistým svědomím říct nemohu, spíš naopak. Petr Kolman byl značně uvěřitelnější, nicméně i tak mám pocit, že se z Jana dalo vytěžit mnohem víc. Anastázie Landová je velmi sympatická slečna, leč její Anežka na mne nezapůsobila po žádné stránce. Uznávám, že s Kolmanem působila kompaktněji a uvěřitelněji než s Korbelem. Nemohu si ale upřít jednu zmínku. „Copak se dá tak velká láska nevidět?“ ptá se Jan Anežky. Při repríze proběhnuvší ve dvojici Korbel / Landová se mi v danou chvíli skoro chtělo odpovědět: Ano, dá se nevidět.

Role Temného dříve skutečně temně působila. Jedno z obrovských tajemství příběhu se točí právě kolem něj. Ačkoli mě Henrich „Heňo“ Šiška v ostatních úlohách, v nichž jsem ho kdy viděl, bavil, tady je mi jeho obsazení, navíc bez alternace, skutečně záhadou. Měl skvělé momenty, ale přehrávání a rádoby grotesknost, kterou svého Temného protkal, mi k postavě nesedí. Navíc si tady dovolím i výtku k líčení. Nejedná se jen o můj dojem, ale i chodbami divadla se neslo, že Temný svým líčením připomíná Krvinku v legendárním Draculovi. Upřímně jsem při obou reprízách vzpomínal na Daniela Landu a hlavně skvělého Ernesta Čekana v této roli.

U jednoho z čísel postavy Temného – Magická noc – ještě zmíním, že mi upřímně nesedla ani projekce. Přijde mi, že částečně tříští už tak trochu skládankovitý děj a navíc scéně jako takové moc nepomáhá.

Posledním faktorem, který si jednoznačně zaslouží zmínku, je company. Obě alternantky vícerole pojmenované po jedné z mnoha rolí Irena, tedy Lucie Šustek Rybnikářová a Denisa Veverková, jsou asi nejvýraznější ze všech a jsou skvělé. Totéž se dá říct o alternaci Marianna Polyáková a Tereza Bílková. Výborní a výrazní mezi členy company byli ve svých úlohách Petr Špinar a Jáchym Šíma. Upřímně byla za mě při první návštěvě sestava Šustek Rybnikářová, Bačkovský, Polyáková, Šíma, Nejedlá a Špinar velice silná. Jejich souhra totiž byla opravdu neprolomitelná. Z ostatních menších rolí bych rád vypíchl výborného Zdeňka Rohlíčka. Na opačné straně spektra se nacházejí nepříliš přesvědčiví Karel Brázdil a Richard Dobiáš.

Sečteno podtrženo, ač má nové uvedení Tajemství trhliny (především ve vedení postav či jejich představitelích), stále se jedná o příběh, který by každý z nás měl aspoň jednou vidět. Představení je v mnoha ohledech poctivé a propracované a minimálně za to jedno vidění rozhodně stojí! Já se velice těším na některé alternace, které jsem ještě neviděl, a některé rád uvidím poněkolikáté. 😊 Rozhodně se tedy časem vypravím znovu. Navíc, co já vím, třeba mi příběh odkryje další významy a skryté narážky. Nebo snad karty? Děkuju a těším se a… VĚŘÍM!

Čaruj! S námi hru tu hraj!