Hudební revue Rokenrol: Jízda životem krále českého rokenrolu

Životopisná divadelní představení považuji za velmi specifický žánr, jehož potenciál se odvíjí nejen od toho, jak pestrá byla životní cesta zvolené osobnosti, ale také od formy, jakou tvůrci zvolí. Mám tyto inscenace moc ráda a nejspíš i to byl důvod, proč jsem se vydala do Studia DVA, abych se něco dozvěděla o umělci mně prakticky neznámém (v podstatě jsem jeho jméno znala jenom díky jedné z písní skupiny Žlutý pes). Přestože byl Miki Volek titulován králem českého rokenrolu, nějak jsme se „minuli“. V době mého dětství již jeho kariéra upadala, a pokud jsem od něj někdy nějakou píseň slyšela, nejspíš jsem vůbec netušila, že je interpretována právě jím. O to větším překvapením pro mě bylo, jak originální a živou hudební revue s názvem Rokenrol Miroslav Hanuš vytvořil. Dokáže totiž jejím prostřednictvím oslovit diváky znalé i neznalé životní pouti této české rokenrolové legendy.

Mě osobně naprosto nadchl celkový koncept této inscenace. Jeviště se před námi totiž promění v takovou netradiční tramvaj plnou lidí (autory scény jsou Anna Forstová a Nikola Tempír). Jedním z cestujících je Miki Volek, dalším pak Ďábel, jenž se v průběhu děje různě přeměňuje. Po boku Mikiho Volka věrně a neúnavně setrvává též trojice Andělů v podobě tří energických mladých dam. S každou zastávkou se ve zdánlivě nesouvisejících obrazech odhaluje životní příběh této hvězdy. Dostáváme tedy možnost si postupně poskládat jakýsi základní náčrt o tom, kdo Miki Volek vlastně byl. Nahlédneme do jeho vztahu s matkou a také poznáme, jakým démonům musel čelit, ať už šlo o různé závislosti, spolupráci s StB nebo opuštěnost, samotu a finanční nouzi. Prožíváme spolu s ním okamžiky šťastné i ty o poznání horší a vedoucí ke zdravotním komplikacím a předčasné smrti.

Ale především jsme svědky Mikiho nadupaných hudebních čísel (za doprovodu fantastické kapely), oddělujících jednotlivé „zastávky“. Jeho vystoupení a energie z publika jsou hnacím motorem, co mu dodává vnitřní sílu, smysl života i radost. Jako celek to dokonale funguje a troufám si tvrdit, že jsem si z představení díky tomuto unikátnímu formátu odnesla poměrně dost zajímavých informací, a navíc jsem se ani na chvilku nenudila.

Když už je řeč o hudebních vystoupeních, nesmím opomenout důležitou složku, která k Rokenrolu neodmyslitelně patří, a tou je tanec. Choreografie Jany Hanušové do této show dokonale zapadají a dodávají jednotlivým číslům potřebnou dynamiku. Po vizuální stránce jsou pak třešinkou na dortu pestré kostýmy Evy Bellefeuille. Těch nejvíce vystřídá zmíněná trojice Andělů, která Mikiho Volka v rámci hudebních čísel doprovází nejen jako vokalistky, ale především coby skvělé tanečnice. Jejich výkony zahrnují i různé akrobatické prvky. Toto andělské trio ve složení Anežka Rusevová, Eva Leimbergerová a Lucie Pernetová mě naprosto ohromilo. Jelikož jsem je znala spíše jako činoherní herečky, nadchlo mě o to víc, jak skvěle se s touto pěvecko-taneční výzvou vypořádaly.

Osobou, která je jakýmsi hybatelem děje nejen na scéně, ale i za ní, je Miroslav Hanuš, autor a režisér této revue. V představení navíc vystupuje v roli Ďábla, což je úloha zcela zásadní, jelikož se může různě přeměňovat a díky tomu dokreslovat jednotlivé výjevy ze zpěvákova života zábavnou a hravou formou. Můžeme jej tak vidět například jako kabaretiéra, agenta StB nebo ze začátku třeba i jako Mikuláše. 😊

A nyní nastal čas představit vám rokenrolového krále. Jan Krafka přichází na scénu! 😊 Přiznám se, že právě on byl dalším důvodem, proč jsem se rozhodla Rokenrol ve Studiu DVA zhlédnout. Již dříve mě totiž zaujal v kladenském divadle a od té doby mě lákalo vidět tuto zajímavou osobnost i v jiné, větší, roli. A jelikož původní inscenaci Městského divadla Kladno, uváděnou pod názvem Jak umřít na rokenrol, jsem nestihla, stala se  pro mě později návštěva Studia DVA jasnou volbou. A rozhodně jsem se nespletla. Miki Volek v jeho podání doslova překypoval charismatem a působil jako člověk, jenž dokáže v rámci svých koncertů i přes řadu nedokonalostí publikum oslovit a získat přízeň fanoušků. Velmi přesvědčivý a uvěřitelný byl ale v rámci všech Mikiho poloh, tedy i v momentech, kdy o své fanoušky již přišel a musel čelit svým závislostem i zdravotním kolapsům. Jan Krafka je navíc výborný zpěvák a všechny jeho hudební výstupy byly zkrátka skvělé. Jak jsem už dříve přiznala, s Mikim Volkem jsem se poprvé seznámila právě až díky této hudební revue. Porovnávat proto, jak moc se herecký výkon přibližoval realitě, si netroufám a vlastně ani nechci. Nicméně takový Miki Volek, jakého jsem poznala v Rokenrolu, by si ve své době dost možná získal i moje sympatie. 😊

Pokud máte rádi energická hudební čísla v rytmu rokenrolu a chtěli byste se prostřednictvím nevšední divadelní inscenace lépe seznámit s českou rokenrolovou legendou Mikim Volkem, rozhodně vám Rokenrol doporučuji. Studio DVA se s vámi sveze na nové tramvajové lince, propojující energickou jízdu plnou hudby a tance se zastávkami, na nichž se můžete dozvědět leccos zajímavého. 😊