Koncert Kalich plný naděje: Předvánoční dávka romantiky i něhy

♫It’s Beginning to Look a Lot Like Christmas♫… Zkrátka Vánoce jsou za rohem a to mimo jiné také znamená, že je čas myslet na druhé. Míša Tomešová tak pravidelně činí už řadu let pomocí charitativních koncertů, které pořádá společně s platformou Otevřenými dveřmi. Letos se již podruhé akce přesunula do sálu Divadla Kalich, a proto vše zaštítil název Kalich plný naděje.

Během první adventní neděle se konaly hned dva koncerty, odpolední a večerní. Výtěžky ze vstupenek putovaly konkrétním klientům organizace Dobrý skutek, a to Evženu Rybákovi, Lucii Faldusové i Džonymu Macháčkovi z kapely The Tap Tap.

Benefiční koncert Kalich plný naděje; Foto: Jana Tesaříková

Část naší Statečné party si také přišla pro svou dávku naděje, a to už na první z koncertů. Pokud jste zrovna 1. 12. nemohli přijít a trochu vás to mrzí, tak nebojte, protože celá ta krása se natáčela. Zanedlouho bude k dispozici záznam, jehož zakoupením rovněž uděláte dobrý skutek a přispějete Dobrému skutku a jeho klientům. 😉 Výkony Přemka Pálka, Milana Peroutky, Honzy Tenkráta, Kateřiny Morozové a dalších budete moci zhlédnout od 15. 12., ovšem záznam na webu Otevřenými dveřmi  si můžete s předstihem objednat už teď, abyste na to pak třeba nezapomněli.

Pokud ještě váháte, třeba vás přesvědčí Annie a Džejňulka, které se nyní s vámi podělí o své dojmy z koncertu. Jaká hudební čísla na ně udělala dojem, kdo jim udělal radost a čím? Někdy se shodly, jindy to viděla každá jinak… Zkrátka a dobře, podívejte se, jaká „NEJ“ během koncertu objevily. 😊

7 NEJ podle Džejňulky

Nejvíc k zamyšlení: Když se řekne swingový muzikál, mám tendence spíš vzít nohy na ramena. A ještě když mi název Hledá se muž. Zn.: Bohatý! evokuje tak akorát zlatokopky, přičemž pánové moderátoři Roman Tomeš a Lukáš Adam na to ještě dost naráželi, navíc i v souvislosti se jménem interpretky, kterou nebyl nikdo jiný než Kateřina Bohatová. Ale ta pak začala zpívat a já jsem celé číslo prožívala s ní, představovala jsem si malé město, odkud pochází, i New York, po němž její srdce tak prahne. 😊 Skoro už jsem cítila i ten lístek v kapse. Takže pokud tento muzikál, tak prosím jedině s Kateřinou, které nejenže nechybí duševní bohatství, ale zároveň by mi asi zvládla »prodat« úplně cokoliv.

Kateřina Bohatová; Foto: Jana Tesaříková

Nejromantičtější: Trochu jsme si vyzkoušeli let volným pádem (ne, počkat, to je jiný film 😀) díky manželům Tomešovým. Ti nám připomněli oscarovou píseň Falling Slowly z filmu Once, která je romantická sama o sobě. Jako přidaná hodnota pak byla láska, která mezi Míšou a Romanem po celou dobu proudila. Moc se mi líbí, když na podobných koncertech společně vystoupí manželská či partnerská dvojice. Za mě spolehlivý recept na úspěch. 😊

Nejroztomilejší: Už v minulosti se na charitativních koncertech zapojil i Daniel Digoň, ředitel firmy Atalian, který na mě pokaždé znovu zapůsobí jako velký sympaťák. Tentokrát z jeho úst zazněla krásná píseň When You Say Nothing At All. Roman Tomeš k tomu hrál na kytaru a Daniel si na pomoc pozval i své dvě ratolesti – holčičku a chlapce. Děti nejenže předvedly pěvecký talent, ale zároveň v praxi předvedly, jak to vypadá mezi sourozenci. Mladší sourozenec se snaží a starší mu radí tak vehementně, že to zní, jako by už dávno ztratil trpělivost. Mikrofon však zachytil i tu dobře míněnou radu a celý sál se začal smát. 💖Prostě – cuteness overload!

Roman Tomeš a Daniel Digoň; Foto: Jana Tesaříková

Největší překvapení: Obecně můžu říct, že se mi víc líbila druhá polovina koncertu, která přinesla přece jen nějaké songy, které znám a mám ráda. Těšila jsem se už z bloku věnovanému Chicagu a nemůžu si pomoct, ale Natálie Halouzková vystřihla písničku Roxie naprosto parádně a suverénně. Pochvalu ode mě částečně dostala už v článku o koncertu Bude psina, ale tentokrát mi vyloženě vyrazila dech. Roxie jí neskutečně sedla! A oceňuji také její styling, protože i účesem se kráskám z muzikálového Chicaga dost přiblížila. 😊

Natálie Halouzková; Foto: Jana Tesaříková

Nejlépe zahrané: U Chicaga ještě zůstanu, jelikož druhé číslo z něj bylo též výborné. Skladba Mister Cellophane mě zaujala už během mé návštěvy Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, tehdy v podání Tomáše Savky. Ten mi mimochodem typově na Amose dokonale seděl. Zde toto číslo ztvárnil Jan Kříž a já jsem si nejprve v duchu říkala, že ten přece se svým charismatem nemůže vůbec vědět, jaké to je, když se někdo cítí neviditelně. A ono ejhle, Honza si skromně přinesl sám židličku a nejenže skvěle zazpíval, navíc s českým textem, ale naprosto geniálně nám ve zkratce představil osud zakřiknutého mužíka, kterému nikdo nevěnuje pozornost. „Snad jsem vás moc nezdržel,“ dodal na závěr, očividně ještě v roli. Já tedy ještě jednou tleskám a aniž bych snad chtěla něco zlého přivolat, tak bych ráda poradila ostravskému divadlu… Pokud by náhodou ani jeden Amos nebyl zrovna k dispozici, Jan Kříž je připraven na záskok, už má i vlastní choreografii. 😀

Pomyslnou druhou příčku by v této kategorii obsadil Zbyněk Fric s písní z muzikálu Velká ryba. Velmi záhy jsem mu to snové zabíjení draků uvěřila. 😊

Zbyněk Fric; Foto: Jana Tesaříková

Největší dárek: To nejlepší na konec? Zde to v mých očích rozhodně platilo. Poslední část koncertu byla věnována muzikálu Kinky Boots. Jistě, Kalichu by třeba slušel, ale hlavně teď mega sluší Ostravě. Měla jsem velkou radost (joooo, slyšitelnou, přiznávám, jásala jsem já 😀), že na toto dílo došlo. Vždyť by byla sakra škoda nevyužít toho, že jedním z moderátorů je samotná L-O-L-AAA! Lukáš Adam hraje tuto roli s velkou pokorou a jsem ráda, že stejně k tomu přistoupil i tentokrát. Prostřednictvím české verze písně Not My Father’s Son představil Kinky pražskému publiku a myslím, že tím obdaroval nejen mě, ale nás všechny. 💖

Marie Křížová; Foto: Jana Tesaříková

Nejvíc rozjeté číslo: S tím souvisí i moje další »nej«. Kdo už mě znáte, víte, že věčně hledám nějakou energickou nakopávačku, takže když to někdo dokáže na koncertě pořádně rozparádit, jsem spokojená. Pořádně se do toho opřel už Michal Pleskot, když coby Herodes z Jesus Christ Superstar uzavíral první část programu před pauzou. Také samotný závěr celého koncertu byl na podobné vlně a rovněž byl z Kinky Boots, takže to už jsou dva plusové body. Skvělého songu, jemuž účinkující vtipně dali nové jméno Seznam vadnejch týpků 😀, se navíc ujala Marie Křížová, což byla trefa do černého. Takže uděluji přinejmenším tisíc dalších bodů. A omlouvám se lidem z 10. řady, že jsem se tak vrtěla. Při Kinky Džejňulka nedokáže sedět v klidu (a ani v koutě 😀)!

Michal Pleskot; Foto: Jana Tesaříková

7 NEJ podle Annie

Kateřina Bohatová mi udělala ohromnou radost, když si zvolila píseň z muzikálu Hledá se muž. Zn.: Bohatý!, který je zjevně NEJstarším titulem programu. Mám tento muzikál moc ráda. Ale znám jej pouze z filmu s Julií Andrews v hlavní roli. Překvapil mě tedy český překlad i fakt, že byl u nás tento kus již dříve uveden. Pokud by se někdy vrátil, nezlobila bych se. 😊 A Kateřině navíc tento styl evidentně sedí, což umocnil i výborný hudební doprovod Václava Tobrmana s kapelou.

NEJdojemnější číslo předvedl „neviditelný“ Honza Kříž jako Mister Cellophane z muzikálu Chicago. V těsném závěsu za ním ale musím zmínit ještě Not My Father’s Son z Kinky Boots v podání Lukáše Adama. Lukáše jsem v Ostravě v tomto muzikálu jako Lolu viděla a tehdy mě tento výstup naprosto rozložil. Na koncertu (bez kontextu muzikálu) ve mně sice až tak silné emoce neprobudil, ale bylo krásné si nedávný ostravský zážitek takto znovu oživit. 😊

Jan Kříž; Foto: Jana Tesaříková

Pokud bych měla zvolit píseň z NEJznámějšího muzikálu, který slaví 30 let od prvního českého uvedení, bude to Song krále Heroda z Jesus Christ Superstar. A Michal Pleskot rozhodně byl Herodem podle mých představ a dost dobře bych si ho dovedla představit, pokud by byl do tohoto muzikálu obsazen.

Tomáš Trapl; Foto: Jana Tesaříková

NEJvětší objevy, tedy muzikály, o jejichž existenci jsem neměla ani tušení, ale teprve díky koncertu jsem získala možnost se k nim přiblížit, jsem našla rovnou dva. Tím prvním je Pippin, dílo, jež nám představil Tomáš Trapl prostřednictvím písně Corner of the Sky. Dokonce prý byl u nás v 90. letech uváděn. S muzikálem Mr. Saturday Night nás seznámila Charlotte Doubravová, a to díky krásné a procítěné písni Maybe It Starts With Me.

Charlotte Doubravová; Foto: Jana Tesaříková

Asi nepřekvapím, když za NEJromantičtější moment prohlásím Falling Slowly z muzikálu Once. Manželé Tomešovi tímto duetem jednoznačně ovládli první polovinu koncertu. Krásně jim to spolu ladilo i slušelo. Míša navíc svým outfitem dokonale navodila vánoční atmosféru. Vypadala naprosto úchvatně, připadala mi jako nějaká „vánoční víla“. Na první adventní neděli zkrátka ideální volba.😊

NEJmrazivější duet se paradoxně jmenoval Je sladké vzdát se žáru a zazpívali jej Richard Pekárek a Lukáš Adam. Ti při té příležitosti informovali o blížící se obnovené premiéře muzikálu Thrill Me! a jeho přesunu z Ostravy do Prahy s tím, že v titulních rolích tohoto komorního kusu budeme moci vidět právě je dva.

Lukáš Adam a Richard Pekárek; Foto: Jana Tesaříková

Ještě jednou se musím vrátit ke Kinky Boots. Vůbec NEJvětší drajv mělo totiž číslo, které celý koncert uzavíralo. Marii Křížové píseň The History of Wrong Guys ohromně sedla. Mohla předvést nejen komediální talent, ale celkově polohu, ve které jsem ji, myslím, v Kalichu ještě nezažila. 😊 Byla zkrátka dokonalá. Stejně tak, jako je koneckonců celý tento muzikál.

A na závěr si Džejňulka i Annie položily jednu společnou otázku ohledně tématu koncertu. Interpreti nám měli představit čísla z muzikálů, které se v Divadle Kalich nehrají, ale… slušely by mu.

Který z daných muzikálů by Kalichu nejvíc slušel? Který by sis dokázala představit, že by se tam mohl hrát?

Džejňulka: Když se chce, tak jde všechno, zvlášť v Divadle Kalich. 😀 Já každopádně hlasuji pro muzikál Waitress, z něhož nám píseň She Used To Be Mine představila Elis Ochmanová. Toto představení jsem zatím neměla možnost vidět, ale díky filmovému zpracování trochu znám příběh, který se točí kolem servírky z jednoho amerického dineru. Toto prostředí už mají v Kalichu trochu vyzkoušené díky Srdcovému králi (a vlastně mám dojem, že i díky Pomádě 😀), takže to jistě nebude problém. A jestli bude vyprodáno? Věřím, že jo, minimálně tři diváky už máte jisté – já, náš George (viděl Waitress v zahraničí 😊) a Roman Tomeš, soudě podle toho, že byl bezprostředně po tomto čísle velmi dojat.

Pusťte Donnu k maturitě? Ne! Pusťte Waitress do Kalichu! 😀

Elis Ochmanová; Foto: Jana Tesaříková

Annie: Musím se přiznat, že ač mě celý koncert opravdu moc bavil, nemám pocit, že by bylo jeho téma muzikálů, které by Divadlu Kalich „slušely“, tak úplně naplněno. Zazněly zde písně z řady muzikálů, které mám sice ráda, ale v Kalichu si je zkrátka představit nedovedu. Přesto bych zmínila dva, na které bych, pokud by zde byly někdy uvedeny, rozhodně ráda zašla. Jako první titul mě napadlo Chicago. Sice se nejedná zrovna o typický muzikál, který bychom v tomto divadle čekali, ale dovedu si představit, že s nápaditou výpravou a umístěním hudebníků přímo na scénu, by se mohlo jednat o mimořádný zážitek. Navíc Natálie Halouzková i Jan Kříž byli oba tak skvělí, že by si rovnou zasloužili v tomto muzikálu účinkovat. A když trochu popustím uzdu své fantazii, napadá mě už i to, kdo by si mohl zahrát Velmu, kdo by byl skvělá Mama Morton a dokonce už mám i představitele Billyho Flynna. 😀

Ovšem ve chvíli, kdy se na scéně objevili Roman a Michaela Tomešovi a zazpívali Falling Slowly z muzikálu Once, měla jsem jasno. Myslím, že Once by mohl být v Kalichu naprostá bomba a rozhodně by tomuto divadlu slušel. A pokud by někdy uveden skutečně byl, pohrnu se, pokud možno, rovnou na premiéru. 😊

Michaela Tomešová a Roman Tomeš; Foto: Jana Tesaříková

To je už od nás všechno, každopádně budeme moc rádi, pokud nám v komentářích dáte vědět, jestli jste jeden z koncertů také navštívili a zda jste tam objevili zase nějaká svá „nej.“ 😊 Případně se nám můžete i pochlubit, že jste si zakoupili záznam! 💖

P.S. Krásný advent přejeme. 😉