Koncert Spirála Vzkříšení: Velký návrat legendární scény

Zdroj fotografie: webová stránka Nové Spirály
Spirála. Divadelní scéna, která se pro mnohé muzikálové pamětníky stala doslova legendou. Právě zde poprvé zazněly tóny prvního českého uvedení Jesus Christ Superstar a následovaly i další kusy nejen od Andrewa Lloyd Webbera. Specifické dispozice této scény, kdy je kruhové jeviště uprostřed sálu a diváci jej obklopují ze všech stran i z výšky (do horních pater se dostávají po ochozu spirálovitého tvaru, vedoucím po celém obvodu budovy), dávají prostor nejen originálním choreografiím, ale i celkově kreativitě v režijním vedení.
Já sama jsem příležitost vidět ve Spirále Jesuse v jeho nejslavnější éře promarnila, a tak jsem se poprvé v tomto divadle ocitla až v roce 1999 na Evitě, která po Jesusovi následovala. A jednalo se vůbec o první muzikálové představení, které jsem kdy v divadle viděla. Byl to pro mě zkrátka zlomový okamžik, při kterém se ve mně k tomuto divadelnímu žánru zrodila láska na celý život. 😊
Když pak v roce 2002 zničily Spirálu povodně a tato scéna musela být uzavřená, bylo mi to pochopitelně strašně líto. A stejně tak i to, že to dlouho vypadalo, že se své rekonstrukce nedočká. Nyní je však všechno jinak. Po 22 letech od ničivých povodní se konečně Spirála vrací!
Jako fénix z popela vzlétla Nová Spirála a rozhodla se své diváky uvítat skutečně velkolepě. Prostřednictvím velké koncertní show Spirála Vzkříšení, která je nejen působivou oslavou svého návratu, ale též ukázkou toho, co vše nám Nová Spirála dokáže nabídnout.
A asi vás nepřekvapí, že jsem u něčeho takového nesměla chybět, a do Nové Spirály jsem se proto jedno říjnové sobotní odpoledne vydala. A co mě tam čekalo? Pochopitelně nostalgie, která se dostavila hned po vstupu do divadla už při brouzdání po foyer, ale i po usazení na své místo, z něhož jsem měla krásný výhled na kulatou scénu.
Následně se už rozezněly první tóny z muzikálu Jesus Christ Superstar a na scéně se objevil Michal Skořepa coby Jidáš s písní Jak ze sna procitám. Už v tu chvíli se mi poprvé do očí vehnaly slzy a pocítila jsem neskutečný pocit štěstí, že zrovna jsem tam, kde jsem.
Laťka tedy byla od samého začátku nasazena hodně vysoko, mohu ale říct, že se ji podařilo v průběhu celé show ještě několikrát překonat. U Jesuse jsme ještě nějakou dobu zůstali. Prostor dostala i company včetně off-stage zpěváků, kteří byli různě rozmístěni na balkonech v prostorách celého divadla, vlastně přímo mezi diváky, což vytvářelo úchvatný efekt a pocit, že jste uprostřed celého dění. Celý blok věnovaný tomuto muzikálu pak završil Jan Fanta coby naprosto fantastický král Herodes.
Úvodní výběr věnovaný právě Jesusovi na mě působil jako prolog, vzdávající hold „staré“ Spirále a muzikálu, jenž se zde stal legendou. A nyní nastal čas ukázat, co dokáže Spirála nová. Takovým spojujícím prvkem mezi minulostí a současností byla postava jakéhosi ducha Spirály, který měl podobu Petera Strenáčika a celou show nás vlastně provázel. Vstup do nové éry Spirály rozjeli všichni účinkující skutečně naplno – The Greatest Show totiž přinesla neskutečnou energii a tolik podnětů a vjemů, že jsem skoro až nevěděla, kam se dívat dřív. V tu chvíli mi blesklo hlavou, že pokud by se někdy Největší showman měl u nás hrát, tak si ho dovedu docela dobře představit právě zde.
Musím v tuto chvíli vypíchnout několik složek, bez nichž by rozhodně Vzkříšení nemohlo tak skvěle fungovat. Mezi ně patří především fantastický orchestr pod vedením Kryštofa Marka, který je přímo na jevišti a vlastně tvoří součást celé show. Dále pak choreografie Lindy Stránské a Lukáše Vilta. Samostatnou kapitolou jsou samotné dispozice divadla, kde lze pro dosažení kýženého efektu využít nejen točny, ale též propadla, ať už přes jeviště nebo pouze jeho části. Velmi dobře funguje i rozmístění účinkujících v prostorách celého divadla, přímo mezi diváky.
Po vizuální stránce pak nesmím zapomenout na úchvatné kostýmy Andrey Pavlovičové. Když jsem zahlédla Andreino jméno v tvůrčím týmu této inscenace, měla jsem velkou radost. Její nápady mě nepřestávaly fascinovat již u řady muzikálových inscenací napříč Českou republikou, tentokrát se ovšem zdá, že mohla popustit uzdu své fantazii skutečně v plné míře a předvést nesmírně pestrou a širokou škálu více či méně odvážných kostýmů, které na jevišti zkrátka naprosto skvěle fungovaly a podtrhovaly výjimečnost celé show a jedinečnost jednotlivých interpretů. Jindy naopak zvítězila jednoduchost a zbytek efektu podtrhl působivý videomapping.
S Největším showmanem se celková atmosféra trochu pozměnila. Odklonili jsme se od muzikálů a přešli do angličtiny. Následovaly totiž světové popové i rockové hity, z nichž každý vytvořil jedinečnou náladu a atmosféru a dával prostor některému z nesmírně talentovaných účinkujících. Myslím, že zde je tedy už spíš na individuálních preferencích, kdo vás osloví nejvíce. Fantastičtí totiž byli opravdu všichni.
V mých očích si první polovinu show ukradl Jan Fanta, který byl nepřehlédnutelný už jako Herodes, ovšem následným Supreme si mě už získal zcela beze zbytku.
Nádhernou baladu Nothing Compares 2 U zazpívala Kateřina Marie Fialová, na podobné vlně jsem se nesla i s Erikou Stárkovou a Veronikou Vyoralovou při jejich Frozen.
Příznivce rocku zcela určitě nadchne skladba Smells Like Teen Spirit, s níž Michal Skořepa přinesl opět novou dávku energie.
Mě osobně si téměř v závěru první půlky získal Uptown Funk v podání pětice pánů – Peter Strenáčik, Jan Fanta, Filip Antonio, Lukáš Randák a Štěpán Komárek.
Ale úplný vrchol měl teprve přijít. The Hanging Tree z filmu Hunger Games jsem neznala. Jakmile zazněly první tóny, nejprve sólově (mimo jiné Natália Hatalová či Kateřina Jindrová Zítková) a následně se spojovaly do sborů, mělo to jako celek ohromnou sílu a slzy se mi po tváři valily už zcela neskrytě. 😊
Pokud máte už teď pocit, že jsem z této show nadšená, mohu vás ujistit, že druhá půlka se mi zdála být ještě o trochu silnější.
Tentokrát si moji největší pozornost získala trojice Michal Skořepa, Štěpán Komárek a Erika Stárková.
O tom, že je Erika Stárková výborná zpěvačka, jsem samozřejmě věděla, Voilà v jejím podání bylo ale něco naprosto neskutečného, krásného a procítěného.
Pánové Skořepa a Komárek to společně rozbalili v Highway to Hell. Každý z nich měl ovšem později ještě svůj sólový prostor. Štěpán Komárek mi naprosto vyrazil dech v El tango de Roxanne z Moulin Rouge, kde zazpíval společně s Filipem Antoniem. Zde mě zaujalo, že v rámci této show spolu s nimi nevystoupila tanečnice, jak bývá u tohoto čísla obvyklé, nýbrž houslistka Viktoria Englberth.
Když došlo na moji oblíbenou skladbu Feeling Good, překvapilo mě, že volba padla zrovna na Michala Skořepu, kterému byly v rámci celé show svěřeny spíše rockové party. A bylo to výborné. V rámci tohoto čísla navíc vystoupila dvojice akrobatů (Jindřich Panský a Martina Illichová) a jejich výstup v kombinaci s výborným hudebním doprovodem považuju za jeden z těch nejlepších z druhé poloviny.
Ráda bych ještě zmínila čísla, v nichž vystoupily dvě zajímavé zpěvačky, které jsem dosud neznala. Obě mě ovšem přesvědčily o tom, jak velká škoda je, že mé pozornosti dosud unikaly. Tou první je Berenika Fabienne Novotná, která naprosto uchvátila s Back To Black od Amy Winehouse. Barbora Fialová zazářila při interpretaci titulní písně z Bondovky Skyfall, při které se díky působivé scénografii doslova vznášela nad hlavami diváků.
S Jesusem byla celá show nejen zahájena, ale také jsme se s ním v samotném závěru rozloučili. A jelikož se jednalo o tu malou část programu, z níž nám bylo povoleno pořizovat záznamy, ráda bych se s vámi o ten můj ze závěru celé show podělila a umožnila vám tak do Nové Spirály alespoň trošičku nahlédnout. 😊
Rozhodně si myslím, že Spirála Vzkříšení je originální show, jaká u nás aktuálně asi nemá obdoby. A pokud jste zvědaví, co všechno vám toto divadlo může nabídnout, věřím, že po jejím zhlédnutí si uděláte obrázek. Já osobně mám radost, že se Spirála svého vzkříšení dočkala a jsem zvědavá a plná očekávání, čím nás do budoucna ještě překvapí.
Leave a Reply
Want to join the discussion?Feel free to contribute!