KRYSAŘ A JÁ aneb Zápisky napsané flétnou

Před nedávnem čeští muzikáloví fanoušci „oslavovali“ třicáté narozeniny muzikálu Dracula. Titulní role se kdysi zhostil Daniel Landa. Přibližně rok po premiéře Draculy se té své dočkala muzikálová prvotina právě Daniela Landy. Letos, tedy v roce 2026, to tak bude třicet let, co se na poli českého muzikálu poprvé rozezněla flétna tajemného muže v kápi. 

Když vztek, jak pára v kotli bez ventilu vře a napíná se potají, přijde muž. Má v mlze zahalenou tvář a tisíc jmen. I Krysař mu říkají.

Krysař je odmala jednou z mých srdcovek a řadím ho rozhodně mezi své nejoblíbenější české počiny na poli hudebního divadla. Pamatuju si živě svoji skoro až fascinaci nad poslechem Hádky sester v podání Lucie Bílé a Lindy Finkové na kazetě, kterou jsme měli doma.🙂 Jediné uvedení muzikálu, které jsem viděl naživo, je ale to, které mělo premiéru v roce 2017 v Divadle Kalich. A právě sem budou směřovat moje následující řádky. 

Aktuální uvedení muzikálu je opatřené velmi vkusnou výpravou. Ať už jde o scénografii nebo kostýmní výpravu. Krásné, poměrně náladotvorné scéně Martina Černého celkem symbolicky dominují obrovské hodiny. Díky dvěma menším točnám, co představují nejrůznější místa, na kterých se v příběhu ocitneme, se představení vyhne zbytečně dlouhým zatmívačkám a neztrácí na plynulosti. Kostýmy Romana Šolce zase dobře dokreslují rozdíl mezi bohatou vrstvou přistěhovaleckých Ostrovanů, kteří jsou oděni do fialové a „původním obyvatelstvem“ města. Nejrůznější řemeslníky a rybáře oblékl Šolc do různých odstínů převážně šedé barvy a doplnil je sytě oranžovými šátky. 

Celým dějem nás provází tři postavy. Osud, Zlododobračka a Dobrozlák. V roli Osudu jsem měl možnost vidět Davida Suchařípu, Roberta Jaškówa a Jana Apolenáře. Nejsympatičtější je mi pojetí Jaškówa, který v určitých momentech budí respekt, ale zároveň dokáže dění na jevišti odlehčit dobře mířeným fórkem nebo grimasou. Jen mi připadá, že poslední dobou už trochu tlačí na pilu, aby byl vtipný za každou cenu. To mi přijde trochu škoda. Zejména ve druhé půlce je pak výtečný Jan Apolenář. David Suchařípa nebyl špatný, ale proti oběma alternacím jeho Osud působil jako asi největší suchar… K postavě Osudu mám pak na duchu jednu nevšední teorii, jejíž autorkou je Charlotte Doubravová, k níž se ještě dostanu. K Charlotte i k teorii (tu najdete na konci článku). 🙂

Postavy „dobrozláků“ nejsou „jen“ taneční role, které v mnoha projektech navíc působí zbytečně. Tady rozšiřují vnímání příběhu o snad všechny možné výrazové prostředky. Mnohdy beze slova komentují děj a jejich vztah k postavě Osudu je také více než výmluvný. 🙂 Ze všech viděných alternací mě nejvíc bavily Dominika Červinková, Andrea Kheilová, Karel Jinda a skvělý byl i v říjnu nově příchozí Patrik Koller. 

Titulní postavu ztělesňoval dlouhou dobu bez alternace Přemysl Pálek, ke kterému coby understudy pomáhal Oldřich Smysl. Relativně nedávno se k Pálkovi přidal jako alternace Jan Kříž. Až na jednu výjimku jsem vždycky viděl právě Přemka.

Pálek bezesporu dokáže díky svému uhrančivému pohledu jednoduše opanovat jeviště. Jeho zvučný, úderný hlas a charisma budí respekt. Zároveň mě jako diváka vždycky baví sledovat jeho precizní herectví. I přes jeho zamilování do Agnes ho ale neopouští ona mystická aura, s níž na jeviště vchází na začátku příběhu. Dobře ví, že s jeho Krysařem muzikál stojí a padá a nezažil jsem reprízu, kde by neodvedl perfektní výkon. 

Na jedné repríze jsem měl možnost vidět i understudy a ačkoli na Pálkovo podání Krysaře nedám dopustit, chtěl bych zmínit, že Oldřich Smysl nebyl o nic horší. Zatímco Pálkův Krysař je spíš démonický, ten Smyslův působil poněkud „éteričtěji“. Navozoval dojem, jako by Agnes učaroval z mlh a stínů utkaný přízrak.

Tím se dostávám k postavě Agnes – tajemné, odměřené a do jisté doby velmi racionální ženě, které Krysař převrátí život naruby. Agnes se poprvé zamilovala a pořádně to s ní mává. 🙂

Působivý hlas Marie Křížové mě asi nepřestane zavrtávat do sedadla. Při poslední repríze, kterou jsem s ní viděl, se mi během Zvrácené touhy vybavila slova Morgany z muzikálu Excalibur „Dějiny se rozlomí… JAKO KRA!” Na podobné kousky Marie svým ostrým a emocemi nabitým hlasem dokáže rozkrájet celé hlediště. Její Agnes je navíc nesmírně krásná, šarmantní žena. Působí vlastně jako dokonalý ženský protipól démonického krysaře. Ona sama je totiž temná, odhodlaná a zároveň strašně zranitelná. 

Pár sezon Agnes ztělesňovala Betka Bartošová a byla po všech stránkách výborná. Na nejnovější Agnes Natálie Hatalové si budu asi trochu zvykat. 🙂 Ač je velmi dobrá, přišlo mi, že její Agnes jede na takové zvláštní, skoro sexuální vlně. Přitom se ale našlo v její Agnes něco, co jsem tam doteď neviděl – skvělá gestikulace, kdy působí, jako by se nejradši zaryla do všeho kolem a kdyby mohla, rozsápala by to. Ale vlastně mě moc baví, že i takováhle Agnes může být.

Moje asi nejoblíbenější Agnes byla ta Kateřiny Bohatové. Ta bezhlavě zamilovaná ženská, která by nejradši šla přes mrtvoly, ale pořád je v ní obrovská míra lidskosti, je totiž naprosto realistická. Kateřina měla v některých scénách navíc takové drobné nuance, které z ní tím víc dělaly živou bytost. Jako příklad bych rád uvedl scénu Nenávistná II. v závěru představení, kdy se Agnes rozlícenému davu snaží zuby nehty bránit. 

Dav vede rybář Štěpán. Než se z něj stane vůdce rozlíceného průvodu, musí ujít největší kus cesty v proměně svého charakteru. Ze spravedlivého, vlastně asi trochu přitroublého rybáře, se postupně stává někdo, kdo hodlá vzít absolutní spravedlnost do vlastních rukou. A nebojí se obětovat milovanou ženu Štěpánovku.

Roman Tomeš je jako Štěpán fantastický. Když si na začátku příběhu chce stěžovat na Hostinského, který ho opět okradl, naprosto rozumím jeho frustraci. Navíc je nesmírně sympatické a uvěřitelné jeho přátelství s Jakubem, sluhou Ostrovanů. Postupně graduje i situace kolem jeho zloby a touze po pomstě, kterou podnítil Krysař. Stejně jako Roman byl naprosto komplexní Štěpán i kdysi zaskakující Jan Kříž. Oba pánové patří mezi respektované muzikálové stálice u nás a jejich Štěpán je vážně excelentní.

V říjnu jako posila do role Štěpána naskočil Jakub Gabriel Rajnoch. Celou dobu působil po herecké stránce natolik suverénně, že kdybych nevěděl, že je v obsazení nováčkem, tak mu sežeru i s navijákem, že to hraje několik sezon, ačkoli byly patrné drobné rezervy v textech. Nejvýrazněji moji pozornost upoutal v přechodu mezi Dechovkou a Snem. Místo laskavého a milujícího manžela z Dechovky totiž přede mnou najednou stál zfanatizovanej magor, kterému úplně zhasly oči. V momentě, kdy se během hecování svých spoluobčanů k účasti na krvavé výpravě na chvilku usmál, mi projel mráz po zádech.

Co jsem zmínil výše u pánů, se nepříliš daří Milanu Peroutkovi. Přijde mi, že jako Štěpán je buď, anebo. Buď je téměř vyrovnaný s ostatními alternacemi nebo výrazně pod hranicí jejich možností.

V postavě rybářovy manželky Štěpánovky Divadlo Kalich postupně hned třikrát vyhrálo v loterii. Barbara Chybová i Elis Ochmanová jsou fantastické po všech stránkách. Jedna je herecky trochu větší drsňák, druhá o něco jemnější, ale oběma vždycky moc fandím. Nejinak tomu bylo u Kateřiny Steinerové. Byla totiž jednoduše geniální. A doufám, že se do Kalichu, notabene do Krysaře, ještě vrátí, i kdyby jen na skok. 🙂

Velkou úlohu má pro mě v představení i postava vrátného Jakuba. Felix Slováček jr., Jakub Šlégr i Jan Tenkrát si vždycky dokázali získat sympatie diváků. Chytrý, ne však vychytralý, člověk, a ačkoli je Ostrovan, dokáže kritizovat ostatní Ostrovany za jejich špatné vlastnosti. Je nejlepší kamarád Štěpána. Je hrdý. V jakémkoli podání drží přesvědčivé znázornění moudrého a laskavého člověka až do svého tragického konce. Jakubova poslední scéna v představení je vždycky nesmírně emotivní. A všem pánům nejen za to patří moje velké děkuji.

Poslední rolí, ke které bych chtěl něco říct, je Agnesina mladší sestra Rózi. Nemá v ději zdaleka tolik prostoru, ale krásně dokresluje charakter Agnes. Působí smířená s tím, že na rozdíl od Agnes se vdává z rozumu, ne z lásky. Stejně jako zpívá v Hádce sester, pro svoji sestru by udělala všechno na světě. A tragickou závažnost slibu, že „sestry, sestry vždy při sobě stojí, umřít může jedna pro druhou“ zpečetí ve své závěrečné Smrti Rózi. Viděl jsem ji v mnoha alternacích, přičemž každá z nich byla jako Rózi jiná a jedinečná. Nejčastěji jsem v téhle úloze viděl herecky fantastickou Aničku Slováčkovou, jejíž Rózi byla odhodlaná se postavit za to, co v danou chvíli považovala za správné. Pěvecky nejjistější, herecky neméně průbojnou Rózi je pak Elis Ochmanová. Skvělá byla i Charlotte Doubravová a s potěšením musím říct, že nová posila v podobě Lenky Stejskalové si se svými alternacemi v ničem nezadá.

Zmiňujíc Charlotte, dlužím tu její krásnou teorii zmíněnou na začátku článku. Kdysi dostala na Instagramu Divadla Kalich otázku, jakou roli by si chtěla v Krysařovi zahrát. Odpověděla, že Osud. A došlo mi, že kdyby Osud byl oděn v podobě mladé, krásné ženy, i jeho (nebo respektive její) příběh by tak v sobě měl obrovskou dávku něčeho hořkosladkého. Zamilovaná Osud, a to by se nemusela na partech této role změnit ani čárka, by totiž klidně mohla vést Krysaře k životní lásce. Jen by jí postupem času docházelo, že to nikdy nebude ona a minimálně píseň Udeří-li bouře by získala mnohem mrazivější rozměr. A vlastně bych si moc přál někdy i takové nastudování vidět.

O Krysaři bych mohl mluvit a psát ještě dlouho a vím, že jsem nezmínil mnohé postavy a jejich představitele, fantastickou company a její členy. Neuvedl jsem i spoustu drobností, kterých jsem si za ta léta všiml. Ale není i tohle další důvod prožít si v hledišti divadla tento příběh jedné nečekané a nečekaně velké lásky, touhy po pomstě a opravdovém přátelství, kde se neohlížíme na sebe ale na ty ostatní? 🙂 Viděli jste Krysaře, ať kdysi nebo nyní? Co ve vás zanechal kultovní muzikál Daniela Landy? A máte cokoli, co byste ke Krysaři chtěli říct? Nemusíte pískat na píšťalu. 🙂 Stačí napsat do komentářů. Jsem totiž jedno velké ucho a s radostí budu poslouchat. 🙂