Legenda jménem Holmes: Dva světy v jednom muzikálu
Na tento muzikál jsem šla hlavně ze zvědavosti, protože v recenzích jsem se dočetla, že se jedná o úplně jinou hudbu, než na kterou je český divák zvyklý, navíc reakce byly vesměs pozitivní. Docela mě překvapilo, že na toto téma není ještě zpracovaný muzikál v zahraničí, vždyť Sherlock Holmes je především britský hrdina. Máme tedy tu čest a možnost tento hudební skvost Ondry Brzobohatého navštívit v našem karlínském divadle.
Nyní si dovolím pár slov k hudbě. Zapůsobila na mě velmi pozitivním dojmem, konečně se na naší scéně objevil muzikál, kde není celá hudba „na jedno brdo“. Dokonale se ke zvolenému tématu hodila a navodila tu pravou atmosféru. Co je ale menší nevýhoda, hudba není chytlavá. Po odchodu z divadla vám v hlavě zůstane sotva pár útržků z celého představení.
Scéna je opravdu přesně taková, jak má být. Nebyla zbytečně přeplácaná, ale vše potřebné se objevilo a diváka se tvůrcům povedlo ohromit scénou ve vlaku, kde se mimo jiné spojí dva světy (vysvětlení níže). Také kostýmy mě mile překvapily, jedinou výhradu bych měla k paruce profesora Moriartyho – kdyby nosil trochu jinou, nebylo by to na škodu.
Abych Vás trochu uvedla do děje (vskutku ale jen lehce), měla bych vám trochu osvětlit, proč jsem zvolila právě tento titulek. V kultovním muzikálu Legenda jménem Holmes se totiž skutečně prolínají dva světy. Svět „skutečný“, neboli ten, kde vystupuje sir Arthur Conan Doyle, autor světoznámých příběhů o Sherlocku Holmesovi, který se ale jako každý jiný umělec potýká s běžnými životními trablemi, jako jsou nátlak nadřízeného, nebo třeba i ta záludná mrška jménem láska. S těmito problémy se vypořádává za pomoci známého a uznávaného psychologa, doktora Sigmunda Freuda. Tato příběhová rovina se protíná s druhou, v níž vystupuje proslulý detektiv Sherlock Holmes a jeho nepřítel a záporák, profesor Moriarty. Představení je tedy náročné i z toho důvodu, že většina ansámblu hraje dvě role (pozn. s výjimkou inspektora Lestradea, kde to tak mají jeho představitelé jednodušší).
A teď přichází má nejoblíbenější část recenzí, hodnocení výkonů:
Jako protagonistu představení, představitele sira Arthura Conana Doyla a Sherlocka Holmese, jsme zhlédli brněnského zpěváka Lukáše Janotu. Právě jemu patřil na děkovačce zaslouženě největší potlesk, protože takovou energii, jakou do této dvojrole Lukáš vlil, se jen tak nevidí. Dalo by se říci, že nic nehrál, ale na tři hodiny se stal uznávaným spisovatelem a detektivem zároveň. Již v prvních momentech na jevišti si naprosto získal mé sympatie a chvílemi snad i srdce. Fandila jsem mu od první minuty, s těmito jeho postavami se i v hledišti sžijete natotata. Jeho alternací je Vojtěch Dyk, držitel ceny Thálie právě za toto představení, takže pevně věřím, že i on si svůj úkol užívá.
Věrný přítel doktor, a to ať Watson, nebo Freud, byl vždy ve správnou chvíli na správném místě, stejně jako jeho představitel Denny Ratajský. Podobně jako u Lukáše Janoty se zde bude také jen a jen chválit. Dennyho jsem předtím viděla jen v Mýdlovém princi, kde neměl tolik prostoru, teď už ale vím, že je to velmi kvalitní zpěvák a herec. S Lukášem byli sehraní a působili skvěle jako ta správná dvojka. Denny se alternuje s Markem Holým.
Zatím jsme však nedali moc prostoru dámám, začneme tedy s hlavní ženskou dvojrolí, konkrétně slečnou Louisou Hawkinsovou a slečnou Irene Adlerovou v podání Aničky Fialové. Věřím, že Aničku znáte například z televize, nepotřebuje tím pádem nějaké sáhodlouhé představování. Vedla si skvěle hlasově i herecky, půvabná byla hlavně v roli Louisy, ale u role Irene mi scházela trochu větší drzost. Přesto se domnívám, že její obsazení byl správný krok, a kdybyste nevychytali termín s Aničkou, určitě vás svým počínáním ohromí i alternace Kristýna Daňhelová.
V žádném příběhu nesmí chybět nějaká záporná postava, že ano. Díky tomu, že muzikál nabízí hned dva příběhy, najdeme v něm také dva antagonisty, vypočítavého nakladatele Virgila Cromwella a úlisného profesora Moriartyho. Zde se dvojrole zhostil Jan Sklenář, který naplnil má očekávání, ani nepřekvapil, ani nezklamal. Svou úlohu však zahrál věrohodně, takže nudit se s ním rozhodně nebudete. Jeho alternací je Petr Vaněk.
Tak trochu na hlavu, inteligencí nesršící, zato ale věrný své zemi a královně – tak přesně takový je policejní inspektor Lestrade. Brilantně ho zahrál Jaromír Dulava, kterému tento typ rolí skvěle sedí. Byl úžasně komickým prvkem představení a vždy, když se na scéně objevil, zavládla hned lepší nálada. Alternuje se s Filipem Rajmontem.
Další dámská postava je role paní Hudsonové, tak trochu otravné báby, která se ale umí postarat o zábavu. To dokážou stejně tak i její představitelky Jaroslava Kretschmerová a Ivana Chýlková. Já viděla Jaroslavu, která byla božská, ale i Ivana musí být v této roli skvělá. Škoda jen, že paní Hudsonová nemá více prostoru.
Musím říct, že toto představení mě nabilo energií a zapsalo se do mého srdce, zařadím ho tedy do svých top muzikálů. Velmi mě zaujalo a je ohromná škoda, že není k dostání CD, protože si myslím, že by následující dny jelo pořád dokola. Plně tedy muzikál doporučuji.
Napište váš komentář
Chcete se zapojit do diskuze?Neváhejte a napište váš příspěvek.