Mamma Mia! na Lochotíně aneb Sophie a dynamická podívaná

Kalimera milí čtenáři! (Pokud čtete článek později, tak tedy Kalispera i vám! 😉) Vítejte na řeckém ostrově s názvem Mamma Mia!, pohodlně se usaďte, dejte si nějaký letní drink a přeneste se spolu s námi na letošní ročník Noci s operou v plzeňském Amfiteátru Lochotín. DJKT Plzeň nachystalo hned tři letní večery s písničkami kapely ABBA a my jsme byli u toho 😉. Nejprve na páteční představení vyrazila naše Coffeerun, kterou v sobotu vystřídala Džejňulka… a aby toho nebylo málo, Marťa si rovnou dopřál dvoják v pátek i v sobotu a má tak i srovnání různých alternací. Kdo nás nejvíc bavil a jaké vzpomínky jsme si domů přivezli místo suvenýrů? Pomocí 7 NEJ vám to v dnešním článku prozradíme 😊.

NEJřečtější zážitek:

Coffeerun: Letošní opravdu horký začátek léta atmosféře řeckého ostrova krásně nahrál. Člověk se tak do Řecka dokázal přenést skoro okamžitě. Myslím, že právě Mamma Mia! je pro letní scénu skvělá volba. Na pár hodin jsme si připadali jako na dovolené.

Džejňulka: Navštívila jsem třetí Mamma Mia! představení a na Lochotíně jsem byla poprvé (tedy za kulturou), nejvíc mě zaujal okolní park, působící jako oáza klidu. Samotný amfiteátr působí až majestátním dojmem, zvlášť když se tam nažene obrovské množství diváků. Davy mi popravdě nedělají dobře. A co navíc předem nemohli organizátoři ani diváci předvídat, byla ta obrovská vedra, co v době Noci s operou zrovna kulminovala. Bylo zkrátka na padnutí a já jsem strašně ráda, že jsem přežila a někde sebou nesekla.

Jsem také moc vděčná plzeňskému divadlu, že tuto situaci nepodcenila. Opakovaně nás totiž nabádali, abychom se ovívali vějířky či programem za 30 Kč a hlavně nepodceňovali pitný režim (takže nový poznatek do Etikety – najednou nebyla lahev s vodou faux pas, ale životně důležitý předmět, co měl každý s sebou 😀), na místě byla také připravena cisterna s vodou a kromě toho na místě stály také minimálně dvě sanitky, připravené ošetřit kohokoliv, kdo by zkolaboval. A skutečně, nebylo to „jenom pro sichr“, ale během představení skutečně k několika zásahům došlo.

Zasadit Mamma Mia! na letní scénu byl podle mě skvělý nápad a i ty davy člověk nějak překousnul, ovšem to dusno (i po západu slunce i po setmění), kdy ani větřík nezafoukal, bylo úmorné a únavné, takže cítím, že jsem si představení nedokázala vychutnat naplno. Teď, když píšu tato slova, už máme za sebou i bouřky a ochlazení. A je to paráda! Takže kdyby se Mamma Mia! hrálo teď, myslím, že by to byl ještě krásnější zážitek. Ale to samozřejmě nikdo dopředu vědět nemohl a nikomu to nevyčítám. Jen mě samotnou malinko mrzí, že jsem nebyla úplně v kondici 🙂.

Marťa: Vlastně celý večer (tedy v mém případě dva) byly velmi náladotvorné. Atmosféru dokreslovalo prakticky všechno.

Když pomineme to počasí, které bylo snad na objednávku, jen ještě s pár stupni navíc, na dovolených se často lidi potkávají se známými. A řadu známých, kamarádů či přátel jsem během obou večerů opravdu potkal. Ačkoli jsem v Řecku nikdy nebyl, řada mých blízkých ano a z vyprávění mi tam vlastně sedělo všechno – stánky s občerstvením, voda, horko, davy lidí… Takže už jen být u toho byl řecký zážitek se vším všudy. 🙂

NEJvětší rozdíl:

Coffeerun: Jiné divadelní zpracování Mamma Mia! jsem zatím neviděla, takže nemůžu porovnávat. Znám jen film, který mám moc ráda. O to víc se těším, až muzikál uvidím i v kamenném divadle. Myslím, že tam bude mít zase úplně jinou atmosféru.

Marťa: Mamma Mia! nepatří mezi ty tituly, kterým bych holdoval ve velkém. Ale jednou za čas, proč ne. Velký rozdíl vnímám oproti jiným zpracováním v uchopení postavy Harryho, k němuž se dostanu v další otázce. Další rozdíl se týká výpravy, konkrétně se váže ke kostýmu Donny – konečně se zbavila lacláčů a nutno uznat, že oběma Donnám to v džínách, tílku a košili kolem pasu neskutečně slušelo. 😊 A konečně, měl jsem tentokrát pocit, že postavám tohle dobrodružství vlastně trochu závidím a chtěl bych ho prožít s nimi. 😊

Džejňulka: Mamma Mia! jsem poznala díky hvězdně obsazené filmové verzi a posléze jsem navštívila jak pražské uvedení, tak i verzi Městského divadla Brno. A vlastně jsem na Mamma Mia! byla i v Londýně. Chtěla bych i do Ostravy, ale zatím to bylo beznadějně vyprodané. Nějaká srovnání už každopádně mám a asi by to bylo na dlouho 😀. Všechno má svoje klady i zápory. V Plzni dodala unikátní atmosféru letní scéna a povedla se i scénografie Ondřeje Brýny, ačkoliv občas jsem tedy měla pocit, že už je toho na jevišti zkrátka trochu moc. Přes některé kulisy jsem neviděla na herce, naštěstí nechyběly obrazovky, které nám tváře účinkujících přiblížily. Trochu jako na koncertě v O2 areně. 😀

Podobný dojem ve mně vlastně vyvolávalo i využití početné company a navíc ještě ohromného komparzu. Věřím, že to pro všechny zúčastněné musel být skvělý zážitek, ale za mě – méně je někdy více. V některých scénách to vypadalo skvěle, například při Voulez-Vous. Jindy mě to ale trochu rušilo, třeba v úvodu Lay All Your Love On Me. Ano, na konec písničky samozřejmě ti potápěči už patří, ale první část by měla patřit jen Sophii a Skyovi, protože si podle mě vyznávají lásku a kolikrát po sobě docela i lezou. A tentokrát jim k tomu pocitově svítilo půl Václaváku. 😀

Rozdílné byly určitě i kostýmy a tam jsem naopak s prací Andrey Pavlovičové tradičně spokojená. Všem to slušelo, ale hlavně MOC A MOC DĚKUJI, že jsme konečně Donnu osvobodili z vězení lacláčů a oblékli ji konečně jednou normálně. Pořád vidíme, že nemá moc času na fintění, ale zároveň v ní pořád poznáváme tu mladou kočku, do které se trio »tatínkos« kdysi zamilovalo. Bravo! 🙂

NEJzářivější hvězda:

Marťa: Naprosto skvělí byli v mých očích Lukáš Ondruš jako dobrodruh Bill Austin a Eva Staškovičová jako trochu potrhlá teta Rosie. Ani tentokrát nezklamali. Opět dokázali, že i v menších rolích se dá zahrát obrovské divadlo. Jejich postavy byly tak krásně barevné a uvěřitelné, až mě mrzí, že se hrálo v tak malém množství repríz. Zajímalo by mě, jak by vypadali jejich Bill a Rosie po delší době pravidelného uvádění. 😊

A koho bezesporu musím zmínit jako tu opravdu nejzářivější hvězdu, je Viktorie Tandlerová. Ta sice nepatří mezi stálé členy souboru, ale na zdejším jevišti je jako doma. A její Sophie byla zkrátka jedinečná. Myslím, že ve své roli našla přesně ty myšlenkové pochody, které dokázala předat divákům s takovou intenzitou, že jí nešlo nefandit. 😊 Postavu Sophie představila nejen jako rozjívenou mladou dívku, ale i uvědomělou slečnu, která jako kdyby se sama chytila do vlastní pasti a ten chaos v hlavě ji užírá víc, než musí. Byla opravdu výborná.

Coffeerun: Tohle byla asi nejtěžší otázka. Vybrat jen jednoho herce nebo herečku prostě nejde. Soňa Hanzlíčková byla jako Donna skvělá. Měla neuvěřitelnou energii a emoce, které dokázala přenést až k divákům. Kdo mě ale zná, ten ví, že nemůžu nezmínit Jozefa Hruškociho. Už jen proto, že jsem měla radost, že jsem tentokrát viděla právě jeho. 😊

Džejňulka: V Plzni začínala a vždycky se na ni moc těším. Samozřejmě Viktorie Tandlerová, která se zřejmě pro roli Sophie narodila. Něžný a zároveň silný hlas, smysl pro humor, nadhled a zároveň i skvěle zvládnuté emoce. Moc mě bavila a dokonce jsem tentokrát chápala i Skye, proč se od ní nechává vodit jako pejsek 😀. Vždyť stačilo, aby se ta jeho »trubka« (jeho slova, ne moje), zatvářila smutně a měla nás v hrsti všechny. Ale i všichni ostatní byli skvělí, Lumír Olšovský se na Sama moc hodil (přiznávám, že by mě zajímal i Jozef Hruškoci), Rosie neboli Eva Staškovičová byla děsně roztomilá a s typickým českým rybářem Billem Lukášem Ondrušem se k sobě hezky hodili. Z pidiroliček mě potěšila Lucie Pragerová coby jedna z kamarádek Sophie a hlavně Martin Holec, který vždycky odněkud vykoukl 😀. Myslím, že to byl ten Stavros, kterého Donna pořád volala.

NEJzajímavější host:

Marťa: No, to mi vyndej trsátko! 😀 Ne, já opravdu nemůžu jinak. Po herecké stránce si mě nad moje očekávání maximálně získal Marek Němec jako Harry Hustej bejk. 😊 Postavu Harryho jsem vždycky bral jako nositele hezkých vzpomínek. Probouzí je totiž ve všech důležitých postavách příběhu. Ať už díky Thank You for the Music nebo díky tomu, že on je ten, který se snaží Donnu před obřadem ukonejšit a rozjímá s ní nad tím hezkým, co je potkalo. A přesně tuhle moji dosud spíš idealizovanou představu Marek vyšvihl na výbornou. Nadto, upřímně oceňuju, ačkoli k tomu jeho postava svádí, jakkoli ji přehnaně nekarikoval, ale zůstal celou dobu… vlastně neobyčejně obyčejný, sympatický chlap.

Coffeerun: Tady mám jasno. Maxmilián Kocek jako Sky mě opravdu překvapil. Jeho pěvecký i taneční výkon byl výborný. Přestože působí mladším dojmem, na jevišti mu člověk bez problémů uvěřil, že je to kluk, který se chystá na ženění. Navíc mě zaujal jeho hlas – na svůj věk zní velmi dospěle a krásně se poslouchá. I díky tomu na mě jeho výkon zapůsobil ještě víc.

Džejňulka: Kdybych už před časem neviděla Malý krámek hrůz v Kladně, určitě bych volila  Maxe Kocka neboli Skye. Ale já už zkrátka věděla, že můžu čekat jen ten nejlepší výkon. Max působil v téhle roli snad ještě mladší než jindy, ale vedle Viktorie Tandlerové to zas tak nevadilo, zkrátka mladá dvojice. Jsem moc ráda, že mu v Plzni dali šanci. Jen houšť, jen houšť.

Ale zpět k odpovědi – volím tebe, Donno. Terezu Bebarovou mám moc ráda, už jen díky její práci v dabingu. Říkám si, že je škoda, že Donnu nehrála už o něco dřív, ale holt to vyšlo až na Lochotíně a jsem ráda, že jsem mohla být u toho. V případě pěveckého výkonu oceňuji, že jsem nikdy neměla pocit, že by jela jen na půl plynu. Především herecky si to však očividně velmi užívala a my s ní. Tady stačilo jedno její vykulení očí a už nám bylo jasné, že to bude jízda. Tereza krásně ztvárnila Donnu jako skvělou mámu a zároveň podmanivou a energickou ženu, kterou si zamiluje leckterý muž. Moc jí to s Lumírem slušelo, ale ještě lepší chemii měla se svou divadelní dcerou. Kdo ví, jestli když se s ní v závěru loučila a v očích měla slzy, nemyslela na své dvě dcery, které jistě také rostou rychleji, než by si přála.

NEJzajímavější choreografie:

Coffeerun: Tady mám trochu rozporuplné pocity. Chápu, že na tak velké scéně bylo potřeba zaplnit celý prostor. Na druhou stranu mi přišlo, že právě kvůli tomu některé hlavní choreografie trochu zanikly. Občas na mě kompars působil až moc rušivě. Díky kamerám jsem sice viděla některé detaily, ale celkový dojem z tanečních čísel mi trochu utekl.

Marťa: Strašně jsem si přál se dobře zaměřit na číslo Money, Money, Money, protože se domnívám, že hlavní choreografie musela být skvělá. Přiznávám se ale, že se mi to úplně nepodařilo kvůli opravdu více než početnému komparzu, přes který pro mě nebylo v plné palbě možné ji dohlédnout.

Džejňulka: Jak už jsem naznačovala, když jsem chtěla sledovat emoce ve tvářích, koukala jsem na obrazovky. Ale když jsem si chtěla vychutnat taneční kreace a choreografie Pavla Klimendy, musela jsem koukat přímo na jeviště. A že jsem tam házela pohled poměrně často 😊.

Občas byl oříšek v davu najít naše hlavní hrdiny, ale stálo to za to. Zmínku by si jistě zasloužila choreografie k Dancing Queen, kterou se nás účinkující předem snažili naučit prostřednictvím videí na sociálních sítích. (U mě marně, já si totiž zrovna válela šunky u moře 😀) Jednoduché a zároveň moc pěkné.

Budu se trochu opakovat, ale hodně mě bavila scéna s písní Lay All Your Love On Me. Zaujalo mě využití platformy, respektive v ději to byl asi stůl 😀. A závěr s potápěči tentokrát nebyl ani tak goofy a srandovní, jako geniálně synchronizovaný a podpořený rytmem potlesku diváků. A rovněž již zmiňované Voulez-Vous mě naprosto uchvátilo 😊.

NEJlepší hudební číslo:

Marťa: Tady se mi odpověď hledala těžko, protože se téměř vždycky našlo něco, co mě i přesto, že jsem se bavil, více či méně vytrhlo. Ale asi to budou Gimme! Gimme! Gimme! a Voulez-Vous, ve kterých mě Viktorie Tandlerová spolehlivě strhla a celou tuhle část jsem vnímal výhradně „jejíma očima“. A co je ještě lepší, v druhé půlce při mé oblíbené Under Attack dokázala na tenhle pocit navázat. Myslím, že když vás i přes obrovský dav na jevišti a ještě mnohonásobně větší v hledišti, dokáže herecký projev absolutně strhnout na svou stranu, tak to je něco naprosto jedinečného. Gratuluju a děkuju!

A pokud si můžu dovolit zmínit sice ne jakkoli hudební, ale herecký moment, bude to jeden, který v dnešním článku nastínila Džejňulka. Když Sophie a Sky mizeli mezi diváky, nemohl jsem odtrhnout oči od Terezy Bebarové, která svou „malou Meryl Streep“ vyprovázela tak dojatým a láskyplným pohledem, že by jeden skoro slzu uronil. Bylo v tom něco nesmírně opravdového. 😊

Coffeerun: Pro mě jednoznačně Vítěz bere vše v podání Soni Hanzlíčkové. Byl to nejsilnější moment celého večera. Její lehce chraplavý hlas se podle mě do té písně skvěle hodil a celé vystoupení díky tomu působilo hodně opravdově a emotivně.

Džejňulka: Pokud jde o melodii, která mi uvízla v hlavě až do dalšího dne, byla by to Knowing Me, Knowing You s textem „Oba nás dobře znám“ v podání Lumíra Olšovského. Stejně tak se mi do hlavy nabourala skladba Under Attack, která vlastně otevírá druhé dějství. Obvykle mě tato snová sekvence vůbec nebaví a klidně bych ji vyškrtla, ale přiznám se, že v Plzni mi to brnklo na správnou strunku. Hrozně se mi mimochodem líbilo využití bílých šálů místo tradiční postele. Pomocí hry se světly a pomalými pohyby jsem se ocitla skutečně jako ve snu. Magické! 😊

Obvykle nemusím ani What’s The Name of the Game?, protože mi v některých verzích připadá spíše milenecká než duet mezi dcerou a potenciálním otcem, ovšem tady mi to tak nepřipadalo. Tleskám Lukáši Ondrušovi a Viktorii Tandlerové (ač jsou si věkově blíž, než by si otec a dcera měli být), že se jim povedlo ze sebe vykřesat tu správnou chemii pro tuto scénu a zas pro mě tuhle písničku rehabilitovali.

Ale těžko se vybírá úplně NEJ song. Mám je totiž ráda skoro všechny. V Plzni jsem si nejvíc užila písničky z konce první poloviny představení, od perfektně zazpívaného a energického Lay All Your Love On Me (které mi tentokrát asi sedlo i textově), přes dynamické (haha 😀) vystoupení Donny a jejího „křoví“ až po Voulez-Vous s tajemným nádechem. Škoda že zrovna musela přijít ta pauza! 😊

NEJvětší přání:

Coffeerun: Celkově jsem si představení moc užila. Bylo plné energie, skvělé hudby a letní atmosféry. Už teď se těším, až ho uvidím znovu v kamenném divadle, kde si určitě všimnu i spousty detailů, které mi na letní scéně utekly. Každé prostředí má svoje kouzlo, ale za mě Mamma Mia! do plzeňského divadla rozhodně patří.

Džejňulka: Už jsem toho tady napovídala až moc, tak jen krátce. Přála bych si, aby se DJKT vykašlalo na svoji vizi monstrózní jednorázové akce o 3 představeních a uvedlo tuhle řeckou divočinu se skvělými songy i v divadle. Ráda bych si do Villy Donna ještě zajela a klidně zase s druhou várkou alternací. Kdyby měl do Plzně cestu i Marek Němec, tím líp. Věřím, že by mě bavil stejně jako Marťu 😉.

Marťa: Tady bude moje odpověď hodně jednoduchá. Ačkoli jsem zmiňoval, že Mamma Mia! úplně neholduju, tak bych si tuhle energií nabitou show rád někdy dal znova. Ideálně bez komparzu, v divadle. Ale zato znovu s výborným obsazením, které jsem zmiňoval. Navíc bych moc chtěl vidět v roli Tanyi Lucii Zvoníkovou. A kdyby to bylo jen trochu možné, tak v roli Sama třeba s Jaroslavem Panuškou. Inu, třeba jednou. 😊