Výstava Modrá květina: Pohled do historie na Divadlo Hybernia

Chcete mít možnost se v dnešním hektickém světě a navíc v srdci Prahy, kde vládne uspěchanost, zkrátka na okamžik zastavit? Dopřejte odpočinek duši a zároveň nahlédněte do historie na výstavě Modrá květina, kterou najdete od 12. srpna v prostorách Divadla Hybernia. Nebo, chcete-li, Domu u Hybernů. A samozřejmě bychom to nebyli my, kdybychom na zcela nemuzikálové výstavě nějaká ta pojítka s muzikály neobjevili. 😊

Foyer Divadla Hybernia většina z vás jistě velmi důvěrně zná. Dokážete si ho ale představit bez židlí, stolků a velkoformátových fotografií z představení na zdech? Jindy otevřený, světlý prostor nám ukázal svou uzavřenou a tmavou tvář. A upřímně byla velmi sympatická, stejně jako výstava Modrá květina. Prostory jsou ze všech stran obepnuté tmavým suknem a téměř holé, až na několik vitráží s ilustracemi. Tam, kde jinde vídáme prostorný bar, nyní visí široké promítací plátno, které poskytuje prostor videoprojekci. To, že v prostoru za sukny budou kromě schodů do hlediště i nové zvukotěsné dveře a představení tak nebudou rušit zvuky právě z baru v přízemí, prozradila návštěvníkům ředitelka divadla Eva Homindová.

Pojďme ale zpátky k výstavě. 😊 Ta propojuje vícero uměleckých stylů hned několika autorů – ilustrace Martiny Hamouzové, video Jaroslava Hrdličky a v neposlední řadě, když se zaposloucháte pozorně, poměrně působivý zvukový záznam. Nepropojuje však pouze styly, ale i řadu motivů – mezi které patří duchovno, přírodní živly, květiny, létající balony (tady si naše muzikálové já vzpomnělo na Doktora Oxe) a nejen modrá, ale všechny čtyři základní barvy.

„Já mám právě ráda, když se všechno tak trochu »splácá« dohromady. A ten člověk má pak pocit, že všechny ty formy vytváří jeden kompaktní celek. Mám ráda narušování hranic, a proto využívám prolínání více směrů a stylů, kdykoliv se mi naskytne příležitost je nějak kombinovat,” svěřila se nám se sympatickým úsměvem na tváři autorka a režisérka výstavy Marie Krajplová. „Také mám odzkoušeno, že kdybych využila třeba jen historické obrazy a bylo by jich tam víc, tak třeba po třetím či čtvrtém už by to návštěvník výstavy vnímal, jako že je to vlastně všechno pořád stejné. Video má přece jenom jiné možnosti, můžete tam jinak pracovat s časem, s tím dekorem, s herečkou apod.”

Když už zmiňujeme videoprojekce, musíme vám říct, že hned v několika rolích jsme na nich mohli vidět Kateřinu Marii Fialovou (nejen muzikálová tvář, například známá z představení Cikáni jdou do nebe). „Ono to sice na tom videu, které má pár vteřin, vypadá poměrně v pohodě, ale rozhodně ne každá herečka je ochotná se třeba nechat zapálit, dvě hodiny se vystavovat tekoucí studené vodě a vlastně se vůbec nehýbat,” nešetřila chválou Marie Krajplová. „Katka kromě toho, že umí skvěle zpívat a tančit, tak je navíc přesně stejně šílená jako já. Klidně řekne: ‚Stříkej to na mě! Hlavně ať je to pěkný…‘”

Modrá květina ale není jediným projektem, kdy se Marie s Kateřinou Marií propojily, autorka výstavy nám totiž prozradila, že spolu pracují již delší dobu a už teď chystají další projekt. Usměvavá režisérka ho ale nechala zahalený rouškou tajemství. Odtajnila pouze, že „bude podobně šílenej, ale za delší dobu, takže zatím ladíme podobu.” 🙂

Během večera si však na své přišly nejen oči (ať už hovoříme o expozici samotné nebo o uchvacujícím pohledu na Prahu z terasy na střeše divadla, jejíž návštěva je součástí výstavy). Výstava byla totiž doprovezena pohodovým jazzovým koncertem v podání Sophie Lamoš a jejího kvartetu.

Spolu s autorkou výstavy nás mluveným slovem provedl Rudolf Kubík, kterého právě na prknech Divadla Hybernia můžeme opět vídat v roli Claytona v Tarzanovi. Oba prozradili přítomným návštěvníkům večera spoustu informací o historii budovy, kterou jsme prošli vskutku pečlivě: od barokního kostela Neposkvrněného početí Panny Marie přes výstavní síň, kde byl v rámci výstavy k 40 letům československého znárodněného filmu mimo jiné vystaven Golem z filmu Císařův pekař a Pekařův císař, až po dnešní divadlo. Našim muzikálovým duším vlastně přišlo úsměvné zmínění právě filmového Golema, když ten muzikálový v listopadu 2006 tehdy novou muzikálovou scénu otevíral. 🙂

Řada informací, které jsme se dozvěděli, však byla skutečně nečekaná. Věděli jste třeba, že zdejší zahrada bylo vůbec první místo v Praze, kde se pěstovaly brambory? A víte, jak vzniklo jméno Domu u Hybernů? Tohle a řadu dalších historických zajímavostí jistě uslyšíte, když se vydáte na výstavu Modrá květina.

„Máme za sebou takový testovací provoz a teď to bude na pár dní zavřený kvůli renovacím. Takže než se otevře »na ostro«, chtěla bych sem přidat i vůně. Aby si návštěvníci opravdu připadali jako v kostele, kde jim kvete ta modrá květina. Dneska jsou všichni přesycení informacemi. V těch obrazech jsou sice taky skryté informace, ale fakt by se mi líbilo, kdyby si řekli: ‚Jdu si sednout do té Hybernie, trošku se tam uklidním a třeba přijdou nějaké nové myšlenky,” prozradila své plány Marie Krajplová, která tak povýší už tak působivou výstavu na ještě další level. Jak se jí to podařilo, se můžete dojít podívat od 12. srpna, kdy se brány divadla opět otevřou.

Krátkou videoochutnávku zatím najdete na našem Youtube. 🙂