Muzikál Beetlejuice: Crazy týpek přichází na scénu
Toulky Prahou mám nesmírně rád. Není to tak dávno, co mě jedna taková procházka zavedla přímo před Hudební divadlo Karlín. Z oken se linula světelná zář a podivuhodné zvuky, jakoby ze záhrobí. Pomalu se odvážím vkročit dovnitř, když náhle zaslechnu něco povědomého – Beetlejuice, Beetlejuice, Beetlejuice – to je ono… A sakra, je to tady.
Musím přiznat, že po mé nedávné návštěvě New Yorku jsem si položil otázku, zda nenastal čas opět navštívit nějaký broadwayský titul a ejhle, ono to vyšlo. Hudební divadlo Karlín nám jeden takový nadělilo. To mám ale štěstí. Měl jsem jisté obavy, jak to celé dopadne a jestli tento muzikál bude pro české diváky to pravé ořechové. Mám radost, že dnes mohu říci, že to byla opravdu jízda. Pojďme si to společně projít.
Myslím, že pro většinu čtenářů se nemusím dlouze rozepisovat. Beetlejuice je světoznámý titul, především díky jeho filmové verzi. Film z roku 1988 nám vypráví příběh o zesnulém páru, který se snaží vystrašit nové obyvatelé jejich domu a stačí jediné – třikrát vyslovit jméno Beetlejuice…. Film se těšil obrovské oblibě publika a v minulém roce nám na filmová plátna vlétl i druhý díl. Tudíž pro tvůrce, kteří pravidelně hledají nové náměty pro divadelní prkna, byl tento muzikál jen otázkou času. Autorem hudby a textů je Eddie Perfect, o libreto se postarali Scott Brown a Anthony King.
Toto představení mělo premiéru již v roce 2018 v americkém Washingtonu a o rok později zamířilo na prkna Broadwaye. Bohužel pandemie covid-19, tomuto představení moc nepřála, a titul se tam tím pádem neohřál tak dlouho, jak by si asi samotní tvůrci přáli. I přesto se však odehrálo více než 700 repríz.
Když začnu trochu z jiného soudku, pokud zadáte do vyhledavače – Beetlejuice musical, tak na vás ihned vyletí pár videí z tohoto zahraničního uvedení. Upřímně, i já toto udělal. Chtěl jsem totiž vědět, jaké toto představení je, jaká je scéna a celková vizuální stránka. Hlavní hvězda Alex Brightman se přímo vžil do role. Byl šílený, crazy, prostě perfektní. Ihned jsem si řekl: Wow, jsem zvědavý, jak toto dopadne u nás. Už při příchodu do sálu jsem ze sebe ale opět vydal ono wow. Obrovská scéna a na ní barevná nálož, to se opravdu povedlo. Užíval jsem si každičký detail. V popředí nad orchestrem se nacházelo celé městečko, kde na začátku představení opravdu jezdilo autíčko. Vše umocnil skvělý zvuk, který se opakoval v určitých intervalech. Pokud mám ihned něco chválit, tak je to právě scéna, kterou vytvořil Dave Benson, světelná režie Kena Billingtona a perfektní režie Gabriela Barrea. Tato trojice přesně věděla, jak se chopit práce a přivedla k nám do Česka kus, který se podobá originálu.
Také jsem četl v článcích, že i ozvučení prošlo vylepšením a opravdu se tak stalo. Petr Ackermann vychytal každý detail, protože v tomto muzikále není nouze o různé skřeky. I na scéně je vidět, že bylo do projektu investováno obrovské množství peněz. Pokud znáte samotný příběh, jistě víte, že se jeho převážná část odehrává v jednom domě. Zároveň se ale dostaneme i do záhrobí a dalších koutů bizarních scén. Beetlejuice je nevyzpytatelný, takže nikdy nevíte, kde se právě ocitnete. 😊
Též musím pochválit i český překlad. Ondřej Gregor Brzobohatý si s ním opravdu pohrál a dokázal se s takovým úkolem skvěle popasovat, zároveň ale dokázal do textů přidat i pár českých narážek, které se tam hodily. Toho si cením, protože občas se to nepovede. Vše už jen završily krásné kostýmy. Michaela Horáčková Hořejší vytvořila velice pestrobarevné oblečky, které působily naprosto skvěle. Pro diváky ze zadních řad to je naprosto ideální řešení, každý mohl ihned vidět, kde se která postava nacházela. Vše skvěle doplňuje perfektní make-up. Líčení je v tomto představení důležitou stránkou, a i to se vydařilo. Beetlejuice je toho příkladem. 😊
V kulisách plných kouzel a duchaření je hlavní hrdinkou Lydia – dívka, která se ocitla bez matky a má pocit, že zůstala na světě sama. Ines Ben Ahmed je pro mě tak trochu novou tváří hudební scény. Její pojetí role bylo naprosto perfektní, velice mě bavila jak po herecké, tak i pěvecké stránce. V průběhu celého představení nevzdává touhu po opětovném setkání se svou matkou. Má pocit, že na ni zapomněl i její otec, který si už mezitím našel jinou ženu. Proto Lydia neváhá a využije každé příležitosti, i když netuší, jak daleko to může zajít. Velice mě bavilo, jak si Ines s touto postavou pohrála. Dokázala se jak vcítit do smutných situací, tak se i naopak pekelně odvázat a spolu s Beetlejuicem to pořádně rozjet. V pěveckém podání mě nejvíce zaujala ve dvou sólových písních – Dead Mom a Home.
V jejím těsném závěsu je pak samotný Beetlejuice v podání Jana Sklenáře. Pokud ještě někdo z vás neví, o koho se jedná, tak doporučuji zavítat přímo na toto představení. Beetlejuice je opravdu velice náročná role a ukočírovat celé představení není lehké, navíc v takto náročné pozici. Představitel této titulní role musí být něco mezi bavičem a cvokem, zároveň ale i parťákem pro Lydii a především hvězdou muzikálu. Mám radost, že se jím stal právě Jan. Vložil do této role opravdu vše a věřím, že to bylo opravdu náročné. Tato postava může rychle sklouznout k trapnosti, což se zde v žádném případě nestalo. Bavil publikum celou dobu, předváděl šílené kousky a navíc u toho ještě zpíval svým drsňáckým chraplákem. Dnes už si ani nedovedu představit v této roli někoho jiného, a proto mé díky patří právě jemu.
Hned v úvodu celého představení se ocitáme v domě mrtvého páru, Barbary a Adama. Taktéž i oni jsou tak trochu sami sobě vězni a doufají, že to ještě není jejich konec. V rámci své návštěvy jsem viděl Romana Tomeše a Terezu Rychlou. Oba dva se zhostili rolí naprosto skvěle. Romantický pár, který miluje svůj dům a jen tak se ho nehodlá vzdát. Roman a Tereza byli na sebe vzájemně napojeni, byla mezi nimi chemie a skvěle jim to ladilo. Po pěvecké stránce nemám taktéž co vytknout. Vždy jsem se těšil na každý jejich výstup.
V roli Lydiina otce Charlese se nám představil Petr Vaněk. Petr byl velice vtipný, jeho hlášky dokázaly skvěle pobavit publikum, přičemž perfektně sekundoval ostatním kolegům. Jeho novou ženu hrála v tomto představení Iva Pazderková. Její Delia byla luxusní. Pokud něco očekáváte, tak Iva vám to splní. Mám ji rád v každém představení a ani Beetlejuice nebyl výjimkou. Spojení Iva a Petr bylo naprosto geniální. Jejich společnými výstupy se bavilo celé divadlo. Musím též zmínit závěrečnou píseň první půlky Day-O The Banana Boat Song, která mě nesmírně baví. Už teď se těším, až uvidím Deliu v podání alternace – Dashy.
V dalších rolí se zde objevili Viktor Javořík, Kristýna Jedličková a Viktorie Tandlerová. Tato trojice si taktéž zaslouží pochvalu. Dozajista dokážou skvěle pobavit a urvat si svůj prostor v představení. Jsem i nesmírně rád za zapojení celé company, která zde má obrovskou šanci zazářit a v závěrečném songu Jump In The Lane se s námi perfektně rozloučí….
Pokud máte rádi příběhy ve stylu Tima Burtona, což znamená vizuální bombu, perfektní záběry a skvělou show, tak je pro vás Beetlejuice tou pravou volbou. Pokud chcete vzít děti do divadla, věřím, že se nebudou ani minutu nudit. Před očima se jim odehraje představení, na které jen tak nezapomenou. Je zcela jedno, kdo bude ten den hrát, protože toto představení bylo skvěle obsazeno, a já se už teď těším na další návštěvu.
PS: Bacha na vyslovení jeho jména… BEETLEJUICE, BEETLEJUICE, BEETLEJUICE… show začíná.
Leave a Reply
Want to join the discussion?Feel free to contribute!