Muzikál Beetlejuice: Excentrický duch ovládl karlínskou scénu

Dnes začnu jedním takovým přiznáním. Mám ráda filmy Tima Burtona, což může být možná trochu překvapující. Není totiž tajemstvím, že jsem docela konzervativní a v očích mého okolí se můžu jevit trochu jako „suchar“. 😊 Když ale vidím některý z jeho filmů, otevírá se přede mnou úplně jiný, snový svět. Ten možná není lepší než ten skutečný, je ovšem plný barev a tajemna a je mi v něm zkrátka moc hezky. Navíc mi připadá, že v něm, ani když se zrovna děje něco temného či přímo zlého, nechybí vtip a nadsázka. Díky tomu se v Burtonově světě nebojím např. ani hororů, což je žánr, kterému se jinak velkým obloukem vyhýbám.

Vize Tima Burtona jsou každopádně originální, nevšední a rozpoznatelné a mám za to, že převést některý jeho film na jeviště, a rovnou jako muzikál, musí vyžadovat značnou odvahu. Autoři muzikálu Beetlejuice Eddie Perfect (hudba a texty), Scott Brown a Anthony King (libreto) to ale každopádně dokázali. Využili zápletku úspěšné duchařské komedie z roku 1988 a pro divadlo příběh do značné míry zjednodušili a doplnili o živé a energické hity.

Česká premiéra v režii Gabriela Barreho proběhla teprve předevčírem, tedy 12. listopadu 2024, a masivní reklamní kampaň, kdy jsem měla chvílemi pocit, že na mě Beetlejuice už pomalu vyskočí i doma ze skříně, se postarala o to, že toto datum nemohlo skutečně nikomu uniknout. 😊 Já jsem však využila příležitosti zhlédnout tento kus o pár dnů dříve a vypravila jsem se do Hudebního divadla Karlín už na jednu z předpremiér.

A byl to zážitek vskutku mimořádný. Už jenom vstup do sálu karlínského divadla a pohled směrem k jevišti vás totiž přenese do Burtonova světa a navodí tu správnou atmosféru. Celá scéna je laděná do modré barvy a je různě poskládána z osvětlených domků či jiných staveb rozdílných velikostí. Nechybí ani silnice, které je propojují (a na kterých později jezdí i auta či autobusy) a zakrývají prakticky celé orchestřiště. Tomu všemu nahoře dominuje obří neonový nápis BEETLEJUICE – BEETLEJUICE – BEETLEJUICE, tedy jméno titulního hrdiny. Proč je zde uvedeno zrovna třikrát, se později dozvíte.😊

Ostatně celková vizuální stránka Beetlejuice je naprosto neuvěřitelná a skutečně ctí atmosféru filmové předlohy. Tvůrčí tým se v tomto směru opravdu překonal. Vyzdvihnout musím především nádhernou scénu Davea Bensona, plnou různých drobných detailů a nápadů, které napoprvé snad ani nestihnete všechny zachytit. Svůj prostor zde má i využití projekcí. Prakticky celou dobu se děj odehrává v domě manželů Adama a Barbary nebo v jeho bezprostředním okolí. Pohybujeme se především ve vstupní hale, na půdě a důležitý výstup se odehrává i na střeše domu. Dokud byl dům v rukou původních majitelů, sálala z něj natolik sympatická a hřejivá atmosféra, že bych se tam z fleku chtěla nastěhovat taky. Krásně jsou zachycena následná „vylepšení“ poté, co se do domu nastěhují noví majitelé. Na chvíli se pak přesuneme také do podsvětí, které bylo naznačeno podstatně skromněji, ale o to větší důraz byl kladen na kostýmy Michaely Horáčkové Hořejší. Ty skvěle podtrhují charaktery jednotlivých figur – excentričnost titulní postavy, osobitost Lydie nebo neokázalost Adama a Barbary. Samostatnou kategorií jsou pak pestré a nápadité kostýmy a masky duchů v podsvětí, které mohou naznačit dobu i způsob, jak přišli o život. Scénu doplňují i loutky Ivy Zemanové, díky jejichž začlenění si můžeme vychutnat řadu opravdu působivých a dechberoucích efektů. Třešničkou na dortu je pak propracované osvětlení v režii Kena Billingtona.

A jaký příběh vás tedy bude v divadle čekat? Adam a Barbara jsou mladí zamilovaní manželé, kteří žijí poklidným životem ve svém domě. Mají sice spousty plánů, ale s jejich realizací si dávají na čas. Vždyť přece mají ještě tolik času. Jenže… realita se ukáže být jiná. Tragédie na sebe nenechá dlouho čekat a oba společně umírají. Nadále však zůstávají ve svém domě jako duchové. Jednoho dne přicházejí noví majitelé – vdovec Charles, jeho milenka Delia a dospívající dcera Lydia. Ta se dosud vyrovnává se smrtí své matky a u otce nenachází podporu, jakou by potřebovala. A uzavírá se proto do sebe. Charles má v plánu dům zrenovovat a s celou rodinou se zde zabydlet, což se pochopitelně Adamovi s Barbarou nezamlouvá, a hledají proto cestu, jak se druhé rodiny zbavit. Nejprve spojí síly s Lydií, která překvapivě duchy vidí. Když ale všechny pokusy selžou, dostává příležitost Beetlejuice – excentrický duch pochybné pověsti, jenž se trápí proto, že ho nikdo nevidí. Touží tedy nejen najít způsob, jak být viditelný, ale také, jak se znovu dostat mezi živé. K tomu mu má dopomoct naivita a nezkušenost dvojice duchů začátečníků i mladičké Lydie.

Zmínku si rozhodně zaslouží také český překlad Ondřeje Gregora Brzobohatého, který dodal představení potřebný spád a dokreslil charaktery jednotlivých postav.

Naopak, pokud bych měla něco kritizovat, bude to špatné ozvučení úvodních výstupů, kdy hudba přehlušila zpěv natolik, že textu nebylo prakticky vůbec rozumět. Naštěstí se tento problém podařilo během první cca čtvrthodiny vyladit a následně se už neopakoval. Věřím tedy, že se již podařilo tyto „mouchy“ vychytat a premiérové publikum si vše mohlo vychutnat bez podobných zádrhelů. 😊 Možná právě i kvůli hůře slyšitelnému začátku mi připadalo, že první polovina představení měla o něco pomalejší spád. Postupně ale příběh graduje a v celku se jedná o rozjetou show, která osloví diváky všech věkových kategorií.

Spokojená jsem byla také s kompletním obsazením, které jsem měla příležitost vidět. A to přesto, že je chřipková sezona v plném proudu a někteří účinkující přiznali na sociálních sítích svoji zdravotní indispozici. U těch, kteří na mnou zhlédnuté předpremiéře vystoupili, to rozhodně nebylo znát. 😊 Důležitý prostor zde má početná company, která s přehledem zvládala nejen šíleně rychlé převleky i přeskakování z role do role, ale také krásné a nápadité choreografie Ivany Hannichové. Nadchly mě například scény, v nichž se Beetlejuice „naklonuje“ a my jich tak na scéně najednou můžeme vidět minimálně deset.

Sympatický výkon předvedla Viktorie Tandlerová jako bojácná skautka, která se pokouší Lydii prodat charitativní sušenky. 😊 Bavila mě také Michaela Nosková, kterou zde můžete vidět nejen jako poněkud hloupou manželku movitého investora (či šéfa), jehož Charles pozval na večeři. V podsvětí, kde následně vystoupí též jako Miss Argentina, má již o něco větší prostor vyniknout.

V řadě menších rolí se zde objeví též Richard Genzer. Ve všech případech (snad jen s výjimkou kněze v úvodu) má rozhodně prostor zúročit svůj komediální talent. Představí se totiž nejen jako již zmíněný investor Maxie, ale především jako Deliin duchovní kouč Otho, nebo dokonce jako Juno, úřednice v podsvětí, jejíž vazba na Beetlejuice vás minimálně překvapí. 😊

Když se poprvé na scéně objevila Delia, předpokládala jsem, že to bude mrcha, která se bude snažit Charlese využít a Lydii škodit. Ale evidentně jsem se spletla. Dasha mi totiž ukázala Deliu v takovém světle, že bych si na ni asi i dokázala zvyknout. 😊 Přijde mi malinko jednodušší a zdá se, že je i trochu osamělá. Možná právě z toho důvodu se rozhodla pro cestu ezoteriky a stala se Othovou věrnou žačkou. Delia je každopádně hodně střelená, a právě proto vás spolehlivě bude bavit.

Charles rozhodně není bez chyb, ale je vlastně docela fajn. V podání Petra Vaňka působí jako citlivý muž, který se sám nedokáže vyrovnat se ztrátou své ženy a věří, že pokud se bude chovat tak, jako by vůbec nebyla, podaří se mu tím svoji bolest překonat. Neuvědomuje si však, jak moc tím Lydii ubližuje. Když na to konečně přijde, dokáže, jak moc mu na Lydii záleží a co vše je pro ni ochoten obětovat. Ostatně téma vtahů a různých podob lásky se v této inscenaci objevuje několikrát, a právě znovu nalezení cesty otce ke své dceři, je jedním z nich.

Ines Ben Ahmed není na prknech karlínského divadla žádným nováčkem. Já na ni narazila už několikrát a je zajímavé sledovat, kam až se z dětských rolí v průběhu let posunula. A myslím, že neméně zajímavé bude i sledovat, kam se ještě posouvat bude. Jako Lydia nyní vystupuje bez alternace a myslím si, že je pro tento muzikál ideální volbou. S naprostým přehledem si poradila s rolí, kde prakticky neopustí jeviště a zvládne i náročné choreografie a hudební čísla. Jako plus vnímám i to, že jsou si s Lydií blízké i věkem, díky čemuž Ines dodává své postavě potřebný mladistvý elán, spontánnost, umanutost a zbrklost. Lydia si určitě záhy získá vaše sympatie a budete jí držet palce. 😊

Přesuňme se pomalu od živých k mrtvým a seznamme se s Barbarou a Adamem. Potěšilo mě, že jsem mohla vidět jako tuto dvojici zrovna Terezu Rychlou a Marka Lamboru, které mám oba moc ráda. Skvěle se mi k sobě hodili a fungovala mezi nimi velmi dobrá chemie. Jsou to zkrátka taková milá zlatíčka. 😊 Hned jsem si tento pár oblíbila pro jejich roztomilou zmatenost a ztracenost, milou a laskavou povahu a především lidskost. 😊 Také oni díky následným událostem projdou určitým vývojem, nejprve ale paradoxně musí zemřít, aby si uvědomili některé své chyby a postavili se jim.

A je to tady! Beetlejuice přichází na scénu! 😊 Když jsem se dočetla, že titulní postavu bude hrát bez alternace Jan Sklenář, který mě výrazně zaujal už jako Moriarty/Cromwell v Legendě jménem Holmes, neměla jsem vůbec obavy, že by mě v této roli nebavil. Utvrzovaly mě v tom i různé vizuály a četná videa, co doslova zaplavila sociální sítě. Muzikál navíc, oproti filmu, Beetlejuice nevykresluje jako ryze záporného hrdinu, ale dodává mu taky lidský rozměr. Beetlejuice není žádný klaďas, využije každé příležitosti ve svůj prospěch, sází na svoji pohotovost, výřečnost i neodbytnost, nicméně jeho pohnutky jsou vlastně docela pochopitelné. S Lydií se výborně doplňovali a jejich společné scény jsem si strašně užívala. Jan Sklenář navíc dodal Beetlejuiceovi i dostatečné charisma, takže budete mít nejspíš pro tohoto výstředního a zábavného záporáka slabost. 😊

Beetlejuice je zkrátka výborná show, která zaujme nejen díky úchvatné vizuální stránce, ale také energickými čísly a příběhem plným vtipu, napětí a tajemna. Určitě se na tento kus do karlínského divadla ještě časem vrátím a nechám se znovu okouzlit propojením výjimečnosti burtonovského světa s muzikálem. 😊