Muzikál Bestiář: Jak se stát bestií?
Karla je mladá, krásná a zamilovaná do svého „pana Božského“ – finančně zajištěného Alexe. Přestože spolu prožívají zdánlivě idylický vztah, Alex ji jednoho dne bezdůvodně opouští, což Karlu pochopitelně zdrtí. Posilněná notnou dávkou alkoholu plánuje pomstu a rozhodne se stát skutečnou bestií a prožívat další milostné románky výhradně podle vlastních pravidel. Je toho ale vůbec schopná? A jaké tajemství vlastně Alex skrývá?
Román Barbary Nesvadbové Bestiář byl knižně vydán již v roce 1999 a osm let nato se dočkal také filmové adaptace. Nyní tvůrčí tým ve složení Petr Malásek (hudba) a Václav Kopta (texty písní) přináší muzikálovou podobu tohoto bestselleru.
A já se musím přiznat, že jsem se na návštěvu od začátku opravdu těšila. Zaujal mě námět vhodný pro muzikál a oslovila mě i řada herců z původně plánovaného obsazení. Nenechala jsem se odradit, když bylo představení, na které jsem si zakoupila vstupenky, zrušené. Stejně tak ani ve chvíli, kdy obsazení doznalo značných změn, a dokonce mě nezviklal ani poměrně vlažný zájem ostatních Statečných o tento titul. A když jsem se jednoho dne na programu Divadla ABC dočetla, že zde Bestiář bude hostovat, neváhala jsem ani minutu a vstupenku si pořídila znovu.
Ukázalo se, že není dobré mít příliš velká očekávání. Je možné, že kdybych do divadla nešla s tím, že mě čeká povedený titul, který má zkrátka jenom smůlu v tom, že se o něm vzhledem k téměř nulové propagaci moc neví, byl by můj celkový dojem jiný. Takhle byly mé pocity smíšené, ale asi nejvíce mezi nimi převažovalo zklamání.
Prvním zklamáním byla už absence jakéhokoliv programu. Jediné, co nám byli schopni v divadle předložit, byl leták. Stejně tak jsem postrádala vyvěšený ferman a možnost přečíst si na něm aktuální obsazení pro daný večer. A přitom zde proběhly zjevně změny na poslední chvíli, jelikož třeba o účinkování Martina Pošty nebyla v době mé návštěvy zmínka na žádném z dostupných zdrojů – od webových stránek VIP Art Company či i-divadlo.cz, až po zmíněný leták z divadla. Na web byl posléze doplněn.
Pokusím se nicméně začít pozitivně a zaměřit se na výčet toho, co se povedlo. Hudba Petra Maláska je melodická, a i přes to, že se mi nevybavuje žádný výrazný hudební motiv, mi do představení dobře zapadala. Pochvalu si rozhodně zaslouží živá kapela, která úroveň celé inscenace značně pozvedla. Zásadní výhrady nemám ani ke scénáři Jana Drbohlava. Na to, že se děj bude vyvíjet pomalu a pozvolna, jsem byla připravená, a tudíž mi nijak nevadil jeho pomalý spád. Příběh nám zachycuje pětileté období Karlina života, od seznámení s Alexem, přes její následná soužití s dalšími partnery. Máme tak možnost do jejích vztahů detailněji nahlédnout a všechny zúčastněné lépe poznat.
A proč tedy vlastně píšu o zklamání? Důvodů je hned několik. Tím hlavním je nevyužitý potenciál, který Bestiář měl. Jako celek na mě totiž představení působilo velmi rozpačitě. Trochu až jako amatérská inscenace, kterou se rozhodlo podpořit několik známých osobností z muzikálu. Naprosto tragicky pak dopadlo ozvučení, které „pohřbilo“ dobrou polovinu všech hudebních čísel. Porty byly jednotlivým účinkujícím na scéně mnohdy zapnuté s takovou prodlevou, že nebyla slyšet podstatná část textu.
Co se obsazení týče, myslím si, že typově byly jednotlivé postavy zvoleny dobře a v činoherních pasážích na mě všichni působili uvěřitelně. V pěveckých partech už to tak jednoznačné nebylo. Opravdu komplexní a přesvědčivý výkon podali Tereza Rychlá a Peter Strenáčik, kteří se v mých očích stali tahouny celého večera.
Tereza Rychlá v roli Karliny kamarádky Sabiny působila nejen akčně a střeleně, ale zároveň dokázala být pro Karlu oporou ve chvílích, kdy to bylo třeba. Vyzařovala z ní nesmírná energie. V sólovce ve druhé půlce představení právem sklidila největší potlesk.
Alex Petera Strenáčika mi připadal natolik charismatický, abych pochopila, proč Karla jeho kouzlu podlehla. Přesto jsem však měla od začátku pocit, že s ním není něco v pořádku a nevěřila jsem mu (myslím Alexovi, nikoliv jeho představiteli, ten byl naopak skvělý 😊). Jak se později ukázalo, právem. 😊 Bohužel ani Peter nebyl ušetřen problémů se zvukem, což mi obzvlášť v jeho případě bylo moc líto.
Ve stínu Alexova charismatu pak zůstávají všichni následní muži, kteří projdou Karliným životem. Karla se rozhodně nespokojí jen tak s někým obyčejným, a nestandardní jsou proto i její další vztahy. Asi nejméně na mě zapůsobil Dominik Port coby trochu přitroublý aktivista Honza, s nímž Karla chodila ještě po dobu studií. Obzvlášť špatný mi připadal po pěvecké stránce.
Poměrně zajímavý prostor měl Tomáš Dastlík, ztvárňující ženatého malíře Ivana. Výrazněji mě ovšem zaujal až Radek Zima jako trenér Petr, toužící po rodině. Jeho dějová linka se mi zdála nejvýraznější a vlastně mi tato postava byla i docela sympatická. V určitém momentu mě proto dokonce i trochu dojal. Posledním z Karliných mužů byl pak ministr Kamil v podání Martina Pošty.
Hlavní role se zhostila Aneta Vrzalová, kterou jsem pravděpodobně viděla vůbec poprvé. Jako Karla byla přesvědčivá. Po pěvecké stránce mě ale bohužel nezaujala vůbec. Byla nevýrazná a zejména v duetech s Terezou Rychlou či Peterem Strenáčikem byl tento nepoměr dost patrný. Zajímalo by mě v této roli vidět také alternující Ivanu Korolovou. Věřím, že by Karle dodala větší energii a drajv v hudebních číslech a celkově by jí tato postava mohla sednout.
Zmínku si zaslouží i Marek Vašut, jehož můžeme slyšet ze záznamu coby hlas Karlina otce v dopisech. Svým způsobem je tak určitým propojením mezi muzikálem a filmovou adaptací Bestiáře, ve které kdysi hrál. 😊
Opravdu mě mrzí, že Bestiář promarnil svoji příležitost. Základní příběh, hudební složka ani texty nedopadly špatně. Někteří herci ovšem bohužel na své role pěvecky nestačili, a když už ano, zbytek zkázy dokonal zvukař. Výsledný celek pak bohužel působí poněkud nedotaženě a neprofesionálně, což bych možná tolerovala u amatérské inscenace za poloviční cenu (tam však technické nedostatky zpravidla vykompenzuje neutuchající zápal a všudypřítomné nadšení). Jenže za stávajících cenových podmínek si myslím, že si divák zaslouží plnohodnotné muzikálové představení s kvalitním obsazením i technickým zázemím.
Upřímně bych mnohem radši psala pochvalný článek, kterým bych mohla tento kus podpořit. A stát se součástí bestiáře nespokojených diváků, jejichž představy a očekávání nebyly naplněny, mě ani trochu netěší.
Netroufám si spekulovat, jaký osud tento muzikál čeká. Bylo by ale krásné, kdyby se tvůrčímu týmu ještě podařilo chytit druhý dech, vychytat všechny mouchy a uvést ho znovu, v plné parádě. Uvidíme, zda se to podaří. 😊
Leave a Reply
Want to join the discussion?Feel free to contribute!