Muzikál Čarodějky z Eastwicku: V osidlech ďábelského svůdníka

Milé dámy, už jste se někdy zasnily a představovaly si, jak by asi měl vypadat váš ideální a dokonalý protějšek? Zábavný a charismatický muž, po jehož boku se budete i vy cítit žádoucí a okouzlující? Já rozhodně ano. Ještě na střední škole jsem měla taková přání podrobně sepsaná a mohu vás ujistit, že těch papírů byly celé archy. 😂 A jak by to asi dopadlo, kdybychom si mohly někoho takového přičarovat?

Přesně to totiž udělaly hrdinky muzikálu Čarodějky z Eastwicku, který jsme nedávno navštívily v Brně s Nikčou a Džejňulkou. Muzikál vychází z filmu z roku 1987. Ten sice znám, ale musím se přiznat, že mi nikdy k srdci příliš nepřirostl. Je to možná tím, že jsem ho poprvé viděla ještě jako dítě a bylo to na mě nejspíš ještě příliš brzy. Asi i proto filmovou verzi vnímám spíše jako horor s několika komickými prvky a tento film mě jako celek dlouhou dobu dost děsil.

Přesto jsem kdysi neodolala příležitosti vidět Čarodějky z Eastwicku v muzikálové podobě. Psal se rok 2012 a Městské divadlo Brno tehdy s tímto titulem hostovalo v Hudebním divadle Karlín. V té době jsem ještě za muzikály mimo Prahu příliš nejezdila (vlastně jsem se pravidelným návštěvníkem MdB stala až v posledních cca šesti letech). Příležitost vidět v Praze brněnské představení jsem však vždycky nadšeně vítala. Navíc jsem si tehdy moc přála vidět v hlavní roli Martina Havelku. Toto přání se mi bohužel nesplnilo, nicméně Petr Štěpán se pro mě tehdy stal přesně tím charismatickým Darrylem podle mých představ. Na žádné větší detaily ze své tehdejší návštěvy si už ale teď bohužel nevzpomenu. Vybavuje se mi spíš pocit naprostého nadšení z obsazení i efektní výpravy a triků a také fakt, že se mi tento muzikál jako celek moc líbil.

Návrat Čarodějek z Eastwicku na Hudební scénu MdB mi tedy udělal ohromnou radost a věděla jsem, že je zkrátka musím vidět co nejdřív a tyto vzpomínky oživit.

Obdobně jako u původního uvedení se režie i tentokrát ujal Stanislav Moša. Autoři tohoto kusu Dana P. Rowe (hudba) a John Dempsey (libreto a písňové texty) vytvořili dílo (v českém překladu Jiřího Joska) vskutku jedinečné, kterému nechybí humor, ale zároveň prvky tajemna, napětí a erotického jiskření. Po hudební stránce se Čarodějky přesně trefily do mého vkusu a prakticky jsem nenarazila na žádné slabé místo. Podstatnou roli zde hraje opravdu luxusní výprava, ať už jde o scénu Jaroslava Milfajta (zejména prostranství v městečku Eastwick před kostelem je vyloženě nádherné), kostýmy Andrey Kučerové, které výborně podtrhují vývoj jednotlivých postav, či řady triků a vizuálních efektů, nad nimiž zůstává rozum stát. V závěru první půlky se dočkáme asi vůbec nejefektnější „létací“ scény. Ta ovšem vypadá nesmírně věrohodně a přirozeně, tím spíš, že jednotlivé postavy pouze nezůstávají ve vzduchu staticky na jednom místě, ale mohou se různě mezi sebou pohybovat i z jedné strany jeviště na druhou. Zkrátka dokonalé! Pro mě osobně byla však zásadní i skutečnost, že muzikálové Čarodějky jsou především komedie. Neděsily mě jako filmová předloha a o vtipné momenty ani rozjetá hudební i taneční (choreografie se ujal Igor Barberić) čísla zde rozhodně není nouze. Je zkrátka pořád na co koukat a vlastně ani nevíte, na co se zaměřit dřív.

Příběh nás tedy zavádí do fiktivního městečka Eastwick kdesi v USA. Je to maloměsto se všemi jeho negativy, kdy každý ví o každém naprosto vše a kdy je jakýkoliv odklon od zaběhnutých pravidel zcela nežádoucí. Na jejich dodržování dbá poněkud upjatá, a hlavně nesnesitelná Felicie. Dokonce i její manžel Clyde je ze soužití s ní natolik zničen, že tráví prakticky veškerý svůj čas různými pokusy o sebevraždu.

Poklidný život v Eastwicku však, v očích Felicie, ještě narušují tři ženy – sochařka Alexandra, violoncellistka Jane a novinářka Sukie. Každá z nich je úplně jiná, ale kromě přátelství mají ještě něco společné – spousty snů a tužeb, které jsou na míle vzdálené od Feliciiných pravidel. Jednoho dne si u skleničky vysní okouzlujícího, pozorného a šarmantního muže a pokusí se ho přičarovat. Ovšem to, co z počátku vypadalo jako nevinná zábava a rozptýlení, může mít nedozírné důsledky. Muž jejich snů, Darryl Van Horne, se totiž v Eastwicku vzápětí skutečně objeví a zamává nejen se životy našich tří čarodějek, ale také celým Eastwickem…

Od té doby, co jsem se poprvé dočetla o návratu tohoto muzikálu na prkna MdB, jsem se snažila odhadnout, koho asi nakonec v představení uvidíme. A potěšilo mě, že tvůrčí tým vsadil vedle herců z původního úspěšného obsazení i na některé jejich mladší kolegy, kteří v průběhu let do svých rolí akorát dozráli. A myslím si, že to byla volba velmi šťastná. Z alternací, které jsme mohli vidět během naší návštěvy, jsem byla opravdu nadšená.

Jako úplně první se na scéně objeví postava malé holčičky na koloběžce. Ta nás z počátku tak trochu zasvětí do života v Eastwicku. V této roli se představila Karolína Čtveráčková, která není v MdB rozhodně žádným nováčkem (můžeme ji vidět např. jako Heidi ve stejnojmenné inscenaci nebo v muzikálu Matilda) a i zde ji můžu jedině chválit. 😊 Po úvodním výstupu se na scéně objeví ještě několikrát. Její příběh o kuřátku, kterému nikdo nevěří, je nepochybně určitým podobenstvím o tom, co se v Eastwicku právě odehrává a čemu musí Felicie čelit. Přesto jsou pro mě tyto scény postradatelné a podobný názor má zjevně i jedna z postav v muzikálu. Která? A jak se to projeví? 😊

Když už je řeč o Felicii, mám velikou radost, že jsem konečně mohla vidět Lenku Bartolšicovou v takto zajímavé a velké roli, kde navíc mohla vyniknout i po pěvecké stránce. Je to herečka, kterou sice vídám téměř pokaždé, když se vypravím na představení do Brna nebo Ostravy, ovšem jako Felicie byla skutečně nepřehlédnutelná a její výkon v této roli excelentní. Jedná se o ženu pevných zásad, která usiluje o udržení morálky a dobrého jména Eastwicku natolik nekompromisně, až ji nikdo nebere úplně vážně. Jejímu podezření o příchodu „zla“ do Eastwicku tedy těžko někdo uvěří. Navíc má Felicie dost nešťastnou panovačnou povahu a není s ní vůbec snadné vyjít. Jsem přesvědčená, že převážná část místních obyvatel za ní stojí spíše ze zvyku nebo zkrátka jenom proto, aby „byl klid.“ Ke svému muži Clydeovi se chová vysloveně hnusně, prakticky pořád jej jenom shazuje a vlastně se mu nedivím, že raději hledá útěchu u Sukie, případně, že když není úspěšný, tak vymýšlí, jak by se nejlépe sám sprovodil ze světa. Obsadit do této role Igora Ondříčka byl rozhodně geniální nápad, protože tohoto herce mám spojeného spíše s postavami charismatickými (za mě je např. vůbec nejlepším představitelem Cyrana), což Clyde rozhodně není. Ten budí naopak spíše soucit.

Ani v tomto představení nechybí mladý, zamilovaný pár. Ten tvoří Alexandřin syn Michael a Feliciina a Clydeova dcera Jennifer, tedy Libor Matouš a Dagmar Křížová. Tato dvojice mi byla od začátku moc sympatická svou spontánností, určitou lehkovážností a naivitou. A právě jejich důvěřivost a nezkušenost se ukáže být jejich slabinou, když jim do cesty vstoupí obratný a ďábelský manipulátor. Jak asi proti němu obstojí?

Celý děj se nicméně točí především kolem trojice krásných čarodějek, které si ovšem z počátku svých schopností nejsou vůbec vědomy a teprve později si uvědomují, kam až jejich moc sahá. Jde o velmi zajímavé postavy, které se postupně mění a vyvíjejí, a skvělá jsou i všechna jejich hudební čísla. Ve společných výstupech dámy nejen krásně ladily, ale také se vzájemně doplňovaly tak, že ani jedna z nich nezůstala upozaděna. Byly zkrátka dokonalé po všech stránkách. Bavily mě i v jejich samostatných scénách, tedy zejména hned v úvodu, kdy dochází k jejich prvnímu setkání s Darrylem.

Temperamentní sochařka Alexandra (Svetlana Janotová) podlehne kouzlu neznámého cizince prakticky okamžitě. Jakmile ji pozve do své nové rezidence, příliš neotálí. U violoncellistky Jane (Johana Gazdíková) zvolí Darryl jako prostředek pro probuzení vášně hudbu a její píseň u violoncella považuji za jednu z nejlepších v první polovině představení. Radku Coufalovou jako zakřiknutou a koktavou Sukie, která se bojí prezentovat jakékoli své myšlenky, jsem v blond paruce nejprve vůbec nemohla poznat. Celkově mi tato postava byla asi nejbližší a ve scéně, kdy po prvním setkání s Darrylem ztrácí zábrany a zahrne své okolí takovým přívalem slov, jako by ze sebe chtěla dostat vše, co měla celé ty roky na srdci, jsem jí to strašně přála a držela jsem jí palce. Následně se tato trojice mění v krásné a sebevědomé ženy, které si zkrátka užívají příležitosti, již jim příchod démonického cizince nabídl. Teprve až když svými nadpřirozenými schopnostmi (ty navíc Darryl podporuje a rozvíjí) způsobí tragédii, pochopí, kam až může jeho vliv zajít, a začnou jednat…

A na závěr si nechávám Petra Štěpána jako ďábelského Darryla Van Horna. Vím, že Petr za tuto roli v minulosti obdržel Cenu Thálie a upřímně mě to ani trochu nepřekvapuje. V této roli je totiž skutečně zhmotněním toho, co si Sukie, Jane a Alexandra na začátku vysnily a dost možná i zhmotněním představ mnoha žen v publiku. Je zosobněním šarmu, charismatu, uhrančivosti a výřečnosti. Dovedu si představit, že si dámy, které se pokoušejí svést, velmi dobře uvědomují, že tančí na tenkém ledě, ale touha prožít toto nebezpečí je zkrátka silnější. V tom mě utvrzuje i to, že ho ani trojice našich čarodějek vyloženě nemiluje a neslibují si vzájemně žádné láskyplné soužití. Jsou navíc ochotné se o něj dělit. Přesto je v něm zkrátka „něco“, proč je těžké mu odolat. Darryl koneckonců dokáže mnohem víc, a když na to přijde, omotá si kolem prstu klidně rovnou celý Eastwick. Vyčarovat si vyslance pekla zkrátka není jen tak…

Pokud si tedy chcete vyzkoušet, zda i vy podlehnete kouzlu ďábelského cizince, případně chcete podpořit trojici čarodějek, které se mu postaví, neváhejte se za nimi vypravit do Eastwicku. Městské divadlo Brno teď do tohoto malého městečka organizuje hromadné zájezdy poměrně pravidelně. 😊