Muzikál Děj se co děj: Odpočinek v jazzovém stylu

Na muzikál Děj se co děj jsem poprvé narazila před čtyřmi lety v Plzni, kdy jsem se rozhodla, pouze na základě videa na stránkách divadla, zkusit vyrazit na něco pro mě dosud zcela neznámého. Zaujala mě ústřední píseň a dalo se předpokládat, že půjde o vysloveně oddychovou záležitost. Z programu jsem následně zjistila, že autorem je Cole Porter, od něhož jsem si již dříve oblíbila muzikál Kiss Me Kate, a jako bonus se na libretu podílel P. G. Wodehouse, jehož povídky velmi ráda čtu a samotný příběh muzikálu mi připomíná některé z nich. Plzeňská verze Děj se co děj mě tedy nemohla zklamat, vrcholem bylo velmi zdařilé obsazení (v hlavních rolích Roman Tomeš, Petra Vojtková a Aleš Kohout) a já odcházela z divadla spokojená.

O to větší radost jsem měla, když jsem následně zjistila, že se v Ostravě dočkám nového zpracování tohoto muzikálu. Věděla jsem již, co od něj můžu čekat a že se budu určitě bavit. Těšila jsem se také na to, že uvidím zcela jiné pojetí stejného kusu. Navíc zastávám názor, že v právě v Ostravě a v Plzni jsou v posledních letech k vidění nejzdařilejší představení a těšila jsem se i na to, že budu mít možnost porovnat zpracování stejného muzikálu z mých dvou oblíbených divadel.

Jedná se skutečně o velmi oddychový, nekomplikovaný příběh situovaný cca do 30. let 20. století, který se odehrává na zaoceánské lodi mířící z Ameriky do Anglie. Zde se setkává celá řada postav, které odkrývají své příběhy, jež se vzájemně různě propojují. Řeší se tedy milostné vztahy, černí pasažéři, hledají se podvodníci, dochází k řadě záměn s převleky a vzniká celá řada nedorozumění, která se v závěru podaří rozuzlit a vše šťastně uzavřít. To vše se neobejde bez výborné hudby v jazzovém stylu a řady tanečních, mnohdy stepařských čísel.

Přestože plzeňská i ostravská verze byly velmi zdařilé, ideální by pro mě byla možnost nějak Ostravu s Plzní nakombinovat. Pokud jde o plzeňskou verzi, připadalo mi, že představení mělo o něco větší spád a celkově se mi víc líbilo, jak byla řešená scéna. V ostravské verzi, jsem zase byla více spokojená s obsazením a tanečními čísly.

Předně musím zmínit naprosto perfektní Martinu Šnytovou v roli Reno Sweeney, oceněnou za tuto roli cenou Thálie. Martinu jsem již dříve viděla i v jiných rolích, ale myslím, že se v roli zamilované kabaretní zpěvačky skutečně našla. Dobová móda i některé poněkud odvážné kostýmy jí velmi slušely a tančila a zpívala skutečně fantasticky. Kdykoliv se objevila na scéně, strhla na sebe veškerou pozornost.

Stejně tak se mi v Ostravě moc líbil Roman Harok v roli trošku natvrdlého lorda Oakleigho. Většina nepochopení z jeho strany ale vychází z jazykové bariéry mezi britskou a americkou angličtinou, kdy musím ocenit velmi zdařilý překlad, do nějž se podařilo zakomponovat řadu slovních hříček, tuto jazykovou propast nahrazujících. Bylo na něm vidět, že si tuto roli skutečně užívá, a bavil celé publikum. Přiznám se, že si nedovedu v této roli příliš představit alternujícího Lukáše Vlčka, ale věřím, že i on bude jistě dokonalý.

V neposlední řadě musím zmínit jméno Juraje Čiernika v dost důležité roli hledaného zločince, Moonface Martina. Vyzařovalo z něj ohromné charisma a velmi jsem se na scény s ním těšila. Za vrcholné momenty pak považuji ty, kdy se na scéně objevil právě společně s Martinou Šnytovou. I zde by mě ale velmi zajímal alternující Tomáš Savka, jehož pojetí této postavy by nepochybně bylo zase trochu jiné, ale určitě zajímavé.

V Děj se co děj vystupuje celá řada postav, z nichž ty hlavní jsem již uvedla. Ty doplňuje ještě zamilovaný mladík Billy Crocker v podání Radka Melši, který usiluje o srdce Hope Harcourtové ztvárněné Andreou Gabrišovou. Konkrétně v jejich případě mi plzeňské obsazení bylo bližší, ale je to pouze otázka osobních preferencí, jelikož jejich výkonům nemůžu nic vytknout. Je zde ale i celá řada dalších postav, většinou cestujících na lodi nebo personál, z nichž někteří mají ještě poměrně velký prostor.

Jsem velmi ráda, že se čas od času někde objeví i starší klasické muzikály a nenarážíme pouze na samé novinky. Kdo si chce užít skutečně oddychové představení, na chvíli vypnout, uvolnit se a užívat si zábavný příběh doplněný pohodovou hudbou a řadou tanečních čísel, je pro něj Děj se co děj jednoznačně ta správná volba. Nevylučuji, že se půjdu podívat ještě jednou, pokud budu mít příležitost.