Muzikál Divotvorný hrnec: Pohádka, která pohladí duši a nezestárla

Když jsem se poprvé dočetla o tom, že bude v pražském Divadle Hybernia uvedena muzikálová klasika Divotvorný hrnec, začala jsem se cítit jako malé dítě, které se samou nedočkavostí snad zblázní. Toužebně jsem očekávala datum premiéry a skutečnost, že jsem se jí mohla nakonec zúčastnit, byla pro mě vysloveně splněným snem. Celá šťastná jsem se tedy ocitla v hledišti divadla a doufala v jediné – aby mi mé nadšení zůstalo a moje očekávání se naplnila. A jak to celé dopadlo? Naprosto dokonale. Vstoupila jsem na pár hodin do barevného pohádkového světa plného sympatických hrdinů a mohla spolu s nimi prožívat jakousi kombinaci nostalgie, laskavosti a vlídnosti.

Mám tento muzikál Burtona Lanea, E. Y. Harburga a Freda Saidyho moc ráda a způsob, jakým jej Jan Werich a Jiří Voskovec uchopili a uzpůsobili českému publiku, mi připadá naprosto geniální a především nadčasový. Na českých scénách jsem dříve viděla již dvě různá uvedení. A liberecké nastudování v režii Oldřicha Kříže, z něhož nové uvedení v Hybernii vychází, mě již tehdy okouzlilo.

Příběh o hledání štěstí, domova, lásky, o plnění snů a přání, ale také o toleranci, propojuje zápletka s řadou pohádkových prvků včetně klíčové postavy vodníka Čochtana. Ten se vydává z Třeboně do Ameriky získat zpět od Josefa Maršálka ukradený „divotvorný hrnec“, bez nějž ztrácí svoji kouzelnou moc. Pokud se však kdokoliv nachází v blízkosti tohoto hrnce a vysloví nějaké přání, splní se mu, což může způsobit nejednu komplikaci. 😊

Ještě, než se celý děj začne naplno rozvíjet, naladí vás do pohádkové nálady malebná scéna Jana Kříže, která je vlastně velice jednoduchá a po celou dobu neměnná. Zavádí nás do Štědré doliny, znázorněné kamenným můstkem s dřevěným zábradlím, stromem a studnou. Zbylé efekty jsou vyladěny osvětlením, díky němuž máte pocit, že obloha hraje všemi barvami.

Pestré jsou i kostýmy Romana Šolce. Ty propojují dvě odlišné kultury a narazíte zde tak na Káčino či Čochtanovo oblečení připomínající lidové kroje, ale například i na kovbojský klobouk, kostkované košile s vestou a džíny, což je naopak módní styl, který bych hledala v Americe. Bavil mě třeba i takový detail, že Káča poté, co se ve Štědré Dolině usadí, přizpůsobí svůj šatník tomu, co zde nosí ostatní a krojové šaty odloží.

V souvislosti s vizuální stránkou se nabízí zmínit i téma líčení, které je u Divotvorného hrnce poměrně klíčové. Jedním z témat tohoto muzikálu je totiž rasová tematika. Mezi obyvatele Štědré doliny je proto třeba zařadit i ty s tmavou barvou pleti. To bylo na tiskové konferenci znázorněno výrazným tmavým nalíčením. Také režisér Oldřich Kříž se tehdy k tomuto tématu vyjádřil a obhajoval jej historickými a licenčními důvody. Přesto se však od původního líčení „načerno“ na premiéře ustoupilo k pouhému tmavšímu odstínu make-upu. Ironií osudu tak při klíčovém kouzlu, kdy záporná postava senátora Randalla zčerná, nedojde k žádné zásadní proměně. Tento ústupek sice předešel negativním reakcím, ale zároveň poněkud oslabil vizuální pointu kouzla.

Vizuálně dokonalé naopak byly choreografie Petry Parvoničové, v nichž měla prostor početná company (včetně několika dětí). V nich se propojovaly prvky našich lidových tanců s americkými, což bylo nejvíce patrné v rozjeté taneční sekvenci po jedné z úvodních písní Tam za tou duhou.

Také obsazení dopadlo naprosto dokonale a od začátku mě všechny alternace nadchly natolik, že mi bylo úplně jedno, na koho na premiéře nakonec narazím. Vím totiž, že stejně budu muset za čas vyrazit znovu, abych postupně viděla úplně všechny. Přesto jsem ale trochu doufala, že napoprvé dostanou svůj prostor ti, co do tohoto projektu nyní v Hybernii vstoupili nově, což se mi z části splnilo.

Přála jsem si například vidět jako Káču Dagmar Křížovou, právě proto, že její alternaci, Marii Křížovou, jsem již v Liberci viděla. Zajímalo mě proto, jak si Dagmar s touto rolí poradila, a myslím, že naprosto skvěle. Oproti Marii mi připadala o něco jemnější, ale přesto stále nebojácná a svá. Pěvecky byla naprosto dokonalá. A navíc jí to neuvěřitelně slušelo.

S jejím hereckým protějškem, Robertem Urbanem coby Woodym se výborně doplňovali a byla mezi nimi patrná chemie. Robert též patří mezi nováčky v této inscenaci a v mých očích to měl opravdu těžké. Alternuje se totiž mj. s Janem Křížem, jehož podání písně Old Devil Moon (S čertem si hrát) mám strašně ráda a na YouTube si ji pouštím poměrně často. Jde totiž o skladbu, v níž jeho hlas perfektně vynikne. Robert byl přesně takový, jaký by Woody podle mě měl být – sympatický, charismatický, zamilovaný a trošku lehkovážný. Vysloveně zazářil ve všech náročných choreografiích. A také se všemi pěveckými party se vypořádal se ctí.

Obsazením Petra Rychlého do role volnomyšlenkářského až bohémského Josefa Maršálka, se z poměrně nevýrazné postavy stala postava výrazná a nepřehlédnutelná. Maršálek je v podstatě strůjcem všech peripetií, které naši hrdinové musí prožít. Ukradne (nebo jak on sám tvrdí – „vypůjčí si“) Čochtanovi divotvorný hrnec, čímž ovlivní životy mnoha lidí kolem, činí tak ale s plným nasazením a přesvědčením, že dělá to nejlepší, co může. Moc mě v této úloze bavil.

Naprosto mě okouzlila také Kateřina Poláčková ztvárňující Woodyho sestru Zuzanu. Jde o roli taneční, jelikož Zuzana je po většinu příběhu němá a se svým okolím komunikuje právě prostřednictvím tance. Všechny výstupy této půvabné tanečnice byla radost sledovat a zejména zde musím znovu vyzdvihnout nádherné choreografie.

Již několikrát jsem zmínila jméno vodníka Čochtana. Postavu, již si v prvním uvedení zahrál sám Jan Werich a vložil jí spolu s Jiřím Voskovcem do úst neuvěřitelně vtipné hlášky, co dokáží pobavit i nyní. Na premiéře jako Čochtan vystoupil Petr Jeništa, jehož jsem již kdysi viděla i v Liberci a hned mi připomněl, proč mám Divotvorný hrnec tak ráda. 😊 Jako Čochtan je zcela přirozený a zábavný. Oceňuji i to, že bylo do představení zakomponováno i několik aktuálních vtípků. Připadalo mi, že do nálady muzikálu výborně zapadly. Též se mi líbilo, jakým způsobem dokázal Petr Jeništa  zachytit Čochtanovu postupnou proměnu v člověka, a to nejen herecky, ale především hlasově.

Nesmírně se těším i na alternujícího Tomáše Kyselku, jehož jsem měla možnost vidět v ukázce na tiskové konferenci. A jsem přesvědčená, že také on bude jako Čochtan výborný, i když úplně jiný.

V menších rolích na premiéře vystoupili ještě Ernesto Čekan jako senátor Randall, Jan Urban coby Buzz Collins nebo Radim Flender ve víceroli. V úloze Šerifa jsme mohli vidět režiséra této inscenace Oldřicha Kříže.

Divotvorný hrnec je mimořádné představení, v němž se podařilo vytvořit atmosféru, která pohltí diváky všech věkových kategorií. Vděčným důkazem je ukázkově vzorné dětské publikum. Z jeviště sálala neuvěřitelně pozitivní energie a souhra, což je něco, s čím se setkávám spíše u inscenací, co se hrají už déle, ale u premiéry je to ojedinělé. Mám radost, že se na prknech Divadla Hybernia tento titul objevil a přeji mu, abychom se na něj mohli vracet co možná nejdéle. 😊