Muzikál Do nebes!: Listování zaprášeným fotoalbem

Dějiny. Významné historické události bývají oblíbeným tématem pro divadelní zpracování snad odjakživa. A vznikla díky nim představení jak činoherní, tak muzikálová. V poslední době jsem však zaznamenala trend, co je mi sympatický. Tvůrci nesahají pouze po světových dějinách a milnících, které známe ze školních lavic, ale volí i témata lokální, jimiž osloví primárně místní obyvatelstvo, mnohdy též pamětníky.

Do této kategorie řadím například plzeňskou Kozí válku, kde nám jsou hravou formou vykresleny vzpomínky hlavního hrdiny, spoluautora libreta Václava Bárty st., na období konce 2. světové války a na život v oblasti kolem demarkační čáry. Také brněnský muzikál Devět křížů nás zavede do obce Lesního Hlubokého nedaleko Brna a nabídne nový pohled na slavnou legendu. Asi nejsilněji proto osloví místní, i když v tomto případě si toto dílo získalo takovou oblibu, že bych se jej už nebála označit za „kultovní“.

Tentokrát ale mé kroky mířily do Pardubic. Do města, kam jsem za divadelním představením přijela teprve podruhé. Tentokrát jsem si zvolila titul, jenž by asi těžko hledal vhodnější místo pro své uvedení než právě Východočeské divadlo Pardubice.

Co mě k tomu vedlo? Jednak moje předchozí pozitivní zkušenost, kdy se zdejší divadlo inscenací Pekařova žena přesně trefilo do mého vkusu a přesvědčilo mě, že i přes absenci muzikálového souboru vhodně zvolený muzikálový titul s přehledem zvládne. Rozhodující pro mě byl také autorský tým – skladatel Ondřej Brousek a autor libreta a textů písní Radek Balaš, jenž se ujal i režie. Oba pánové, ač jsem u nich nenašla žádné vazby na Pardubice, společně vytvořili titul natolik oslavný, že z něj přímo sálá, jak jsou Pardubičtí na „svého“ hrdinu náležitě hrdí. A já jim to moc přeju. 😊

Do nebes! nám totiž hravou formou vypráví životní příběh pardubického rodáka, inženýra Jana Kašpara, jednoho z průkopníků české aviatiky, kterého v roce 1911 proslavil především první dálkový let v Čechách, a to v délce 121 km z Pardubic do Velké Chuchle. Já se přiznám, že jsem toho před návštěvou divadla věděla o Janu Kašparovi opravdu naprosté minimum. Teprve zhlédnuté představení mě přimělo si následně zjistit něco víc. Pokud jste na tom podobně, tato neznalost vám nebude nijak na překážku. Příběh je vyprávěn jasně, přehledně a vše bez problémů pochopíte i bez znalostí historických reálií.

Dopředu pouze musím upozornit, že Do nebes! osloví spíše ty z vás, kteří mají rádi poklidné, pomalu plynoucí vyprávění. Muzikál vás přemístí v čase o více než 140 let zpět, budete se najednou cítit jako v nějakém starém filmu a možná vás přemůže i trocha nostalgie. Mně se například během Do nebes! stále vracela už roky zapadlá vzpomínka, že jsem jako dítě milovala návštěvy Národního technického muzea, takže jsem si říkala, že se tam musím zase jednou podívat a zjistit, kolik z tamějšího kouzla pro mě ještě zůstalo… 😊

Cítila jsem se při představení zkrátka, jako bych někde na opuštěné půdě našla staré zaprášené fotoalbum, jehož stránky ukrývají poklad – život Jana Kašpara. V tomto duchu nám je totiž jeho příběh vyprávěn. Není ucelený, vidíme spíše úryvky jeho života – od dětství přes studentská léta až po dospělost. Přes jeho první neúspěchy až po velký triumf v samotném závěru. Poznáváme dobu i osoby, které ho ovlivnily, a držíme mu palce na jeho cestě za obrovským snem, jemuž je ochoten obětovat vše – vzlétnout do nebes!

Iluzi listování fotoalbem ve mně podporovala scéna a dobové kostýmy Marka Zákosteleckého, kdy podstatnou část kulis tvoří staré dobové fotografie (nebo možná i pohlednice) Pardubic. V kombinaci s povedenými kostýmy máte opravdu pocit, jako by se před vámi výjev na některé z fotografií zhmotnil, což působilo moc hezky.

Geniální je pak samotné finále, kde skutečně přihlížíme onomu slavnému dálkovému letu a na scéně se tak objeví letadlo, v němž se hlavní hrdina před našimi zraky proletí. V kontextu celého představení mě tato scéna strhla natolik, že se mi vehnaly slzy do očí. Myslím si, že bylo dobré rozhodnutí zvolit právě tuto událost jako finále Do nebes!

Kašparův osud se totiž dále nevyvíjel zrovna nejšťastněji. Skutečnost, že si svůj velký sen dokázal splnit, však považuji za klíčovou. Obecně si myslím, že přestože život nepřináší vždycky jenom to hezké, máme tendenci to zlé vytěsnit a vzpomínat na okamžiky, kdy jsme se cítili šťastní. A právě to, myslím, dopřáli autoři také muzikálovému Janu Kašparovi. 😊

Představení totiž nepostrádá vtip, nadsázku, hravost ani určitý nadhled. Nechybí mu optimismus a už vůbec ne zápal pro věc, usilovnost a odhodlanost jít si za svým. Všechny postavy, které zde poznáváme, jsou vlastně moc fajn. Nejsou dokonalé, ale jejich počínání je zpravidla pochopitelné, jelikož s hlavním hrdinou asi nebylo vždy úplně jednoduché vyjít. 😊 Toto vše podtrhuje též povedená hudební složka, která přinesla nejedno náročné hudební číslo.

Obsazení v Do nebes! je poměrně početné a než se budu věnovat postavám hlavním, musím alespoň krátce zmínit herce ve vícerolích, jimž byly zpravidla svěřeny i řady vtipných skečů, např. coby profesorům ČVŠT či představitelům vedení firmy Laurin & Klement. Velmi dobře zněla také všechna sborová čísla.

Jako první nepochybně formovali život Jana Kašpara jeho rodiče. Dozvídáme se, že Jan pochází z dobře situované rodiny. Tatínek, ztvárněný Josefem Pejchalem, je majitelem hotelu Veselka, jenž byl zjevně ve své době středobodem veškerého místního dění. A zatímco podnikání je na vzestupu, s některými vynálezy svého syna a především s ohledem na jeho studijní výsledky, ztrácí poněkud vznětlivý otec mnohdy trpělivost, což může působit až úsměvně. Naštěstí je zde vždy laskavá a trpělivá maminka s tváří Petry Janečkové, která ví, jak nejlépe vše urovnat. 😊 Nicméně právě tatínek už svým vyprávěním o bájném Ikarovi poprvé probudí ve svém synovi touhu po létání.

Nadšení něco vynalézat, konstruovat a vůbec sledovat vývoj nových technických vymožeností, představuje osobnost Barona Artura Krause. Sympatického „průkopníka všeho“ si zahrál Ladislav Špiner a já si představuju, že pro malého Jana Kašpara musel být doslova zjevením. Díky touze zkoušet objevovat něco nového našli pochopitelně brzy společnou řeč a pan baron mladého inženýra podporoval i v dospělosti.

Již od dětství se s Janem na plnění jeho vizí podílel jeho bratranec Evžen Čihák, jehož si zahrál Jan Musil. Ten se stal později i jeho spolupracovníkem. Spolu s jejich společnou kamarádkou Justýnou (Eliška Jechová) tvořili už odmala nerozlučnou trojici. Zde musím ocenit především výborné odlišení jednotlivých postav v dětství a dospělosti, přestože byly hrány stejnými herci.

Tento úkol koneckonců čekal také na výborného Štěpána Pospíšila, tedy představitele samotného Jana Kašpara, na němž Do nebes! stojí a padá. Bavilo mě, že byl i v dětské roli naprosto uvěřitelný a nepřehrával. Později dospěl v charismatického hrdinu s darem strhnout svým nadšením celé davy. A navíc s přehledem zvládá všechna hudební čísla.

Když jsem se druhý den zastavila cestou na nádraží na snídani, zjistila jsem, že právě koukám do míst, kde kdysi stál hotel Veselka a že možná právě zde kdysi běhali malí Jan Kašpar, Evžen a Justýna. A měla jsem radost, že jsem zásluhou divadelního představení zase objevila kousek historie tohoto města.

Do nebes! je muzikál, který do Pardubic rozhodně patří. Není vysloveně Kašparovým životopisem, ale dává nám možnost s určitou dávkou nostalgie nahlédnout do jeho života, a přemístit se tak spolu s hlavním hrdinou o mnoho let zpět, do doby, kdy technické vymoženosti byly teprve na vzestupu a čas plynul o něco pomaleji.