Muzikál Donaha!: Neobvyklé řešení existenční krize

Ztratit práci je rozhodně nepříjemné. Zvlášť pokud žijete v oblasti zasažené hospodářskou krizí. Jerry Lukowski právě o práci přišel. Ocelárna, v níž pracoval, propouští ve velkém, a on se s tím nedokáže vyrovnat. Jeho bývalé ženě Pam pomalu dochází trpělivost. Jerry už delší dobu neplatí alimenty na svého syna Nathana, a tak Jerrymu Pam hrozí, že se s ním nebude moci stýkat. Přijmout práci, která je dle jeho představ určená ženám, Jerrymu ale nepřipadá důstojné. A proto raději nepracuje vůbec a vymýšlí, jak z této šlamastyky ven.

Podobný osud postihl také Jerryho kamaráda Davea Bukatinského. Toho obětavě podporuje a nyní i živí jeho milující žena Georgie, což on těžce nese a bere jako své osobní selhání.

Dalo by se čekat, že Jerry s postupem času spolkne svoji pýchu a přijme, alespoň dočasně, některou z pracovních nabídek, které se mu jeví „podřadné“. Jenže to by nesmělo jít o Jerryho. Tomu se totiž namísto toho zrodí v hlavě nápad, jak spolehlivě vydělat. Uspořádá striptýzovou show, na níž vystoupí on sám, a navíc se svými přáteli a kolegy z ocelárny. Přesvědčí o genialitě své vize Davea a s jeho pomocí ji začne realizovat.

Tím se nám postupně otevírá příběh, jenž nám přinese nejen okamžiky skutečně bizarní, ale také vykreslí mnohdy komplikované či bolestivé životní osudy. A právě v tomto propojení a vybalancování tkví síla muzikálu Davida Yazbeka (hudba a texty písní) a Terrence McNallyho (libreto) Donaha!, který jsem nedávno navštívila v Divadle Na Fidlovačce.

Na první pohled se může zdát, že jde o banální zápletku o tom, jak se parta „zoufalců“ pokouší o striptýz. Postupně se vám ale začne rozkrývat pozadí celého příběhu, který má místy přesah až do sociálního dramatu. Začnete si k jednotlivým postavám vytvářet vztah, rozumět jim a fandit. A inscenace, trvající něco málo přes tři hodiny, vám díky tomu uteče jako voda, aniž by vás vůbec napadlo podívat se na hodinky.

S muzikálovou adaptací Donaha! jsem se zde nesetkala poprvé. Před časem jsem navštívila tento kus v plzeňském DJKT. Jelikož již však bylo krátce před derniérou, rozhodla jsem se tehdy už své dojmy do článku nesepisovat. Dost možná tedy využiji příležitost nyní, a ač se chci dnes věnovat především své (zatím) poslední návštěvě tohoto titulu, nevyhnu se nejspíš i nějakému srovnání a k některým detailům z Plzně se tak vrátím.

Začnu rovnou jedním zásadním plusem pro Plzeň. Živý hudební doprovod, který je v Plzni samozřejmostí, na Fidlovačce bohužel chybí. To je sice akceptovatelné vzhledem k omezenějším dispozicím pražského divadla, nicméně živý orchestr by dané představení zajisté ještě trochu obohatil.

V Praze se mi zase o něco více líbilo, jakým způsobem Jaromír Vlček vyřešil scénu, v níž klíčovou roli sehrává motiv cihly. Poměrně velká dvoupatrová konstrukce sice působí jako jednoduchá cihlová stěna s balkonem, při správném osvětlení ale zjistíme, že je průhledná a dává nám možnost současně nahlédnout do domácností rovnou čtyř klíčových postav najednou, což fungovalo opravdu skvěle. Celkové přeměny scény jsou proto rychlé, bez zbytečných prodlev.

Velmi dobře vypadají také kostýmy Jany Chamlarové. Ty nás posouvají v čase o pár desítek let zpět. Ocenit musím i jednotné oblečení, které pánové zvolili na závěrečné vystoupení. Všem jim to totiž moc slušelo.

Právě v inkriminované závěrečné scéně, na níž se většina diváků (možná trochu zlomyslně) těší a je zvědavá, jak bude vyřešena, se pražská a plzeňská inscenace odlišovala dost zásadně. Plzeňské pojetí bylo o něco odvážnější, v Praze vymysleli elegantní řešení, které, věřím, bylo pro herce i o něco komfortnější. Zmínku si rozhodně zaslouží též choreografie Ivany Hannichové. Ta se výborně vypořádala s individualitou jednotlivých postav.

Co se týče obsazení, mám za to, že v obou městech je dost vyrovnané. Pouze mě v některých případech překvapilo, jak odlišné typy mohou ve stejné roli vystoupit, ale výsledek přitom může být pokaždé skvělý. 😊

Tento dojem jsem měla zejména u Malcolma, jehož si zde zahrál Martin Überall. Tichý mladý kluk, který ve vás probudí soucit už jenom tím, jak se zatváří. Zkrátka takové chodící neštěstí. Jenže když Malcolma poznáte blíže, začne vám jeho počínání připadat pochopitelné. Navíc musím ocenit i to, že se podařilo dát dohromady skupinku typově velmi různorodou (možná až nesourodou), do níž tento Malcolm dokonale zapadá.

Vaše sympatie si určitě získá také Ethan, jenž nejspíš každého odzbrojí svou prostoduchostí, usilovností, přímočarostí a nezáludností. Navíc se mi líbí, že má jeden velký sen hodný muzikálového fanouška. Touží tančit po zdi jako Donald O’Connor ve Zpívání v dešti a značně si při svých pokusech ubližuje. 😁 Lukáš Adam byl v tomto případě jednoznačně sázkou na jistotu a moc mě v této roli bavil. Vybavil se mi ale též Pavel Klimenda, který vystupoval v Plzni. Ten se coby Ethan pouštěl do kousků už hraničících s akrobacií, takže já se o něj celý večer bála a trnula, že to nedopadne dobře. Naštěstí dopadlo, přesto však vítám, že Na Fidlovačce zvolili mírnější a bezpečnější cestu, jak nám Ethanovu zálibu předvést. 😊

Starší generaci reprezentoval svérázný Noah (Bejk) T. Simmons s tváří Dennyho Ratajského. Noahovi i přes zjevné pohybové limity rozhodně nechybí energie ani elán. Ve chvíli, kdy to ve své sólovce na scéně rozbalí, spolehlivě si vás získá.

Kdybych měla vybrat svou nejoblíbenější postavu v Donaha!, vyhraje to Harold Nichols, bývalý předák v ocelárně, který, stejně jako ostatní, přišel o práci, jenže tento fakt úzkostlivě tají před svou ženou, aby v jejích očích zcela neklesl. Avšak žena je zvyklá na vysoký standard a Harold jí jej stále dopřává, i za cenu narůstajících dluhů. Zoufalý muž proto nakonec podlehne nátlaku a slíbí navrhnout choreografie pro celou show a zároveň v ní vystoupit. Mám za to, že Jaromír Dulava byl pro tuto roli skvělou volbou. Po pěvecké stránce mi však připadal lepší plzeňský Roman Krebs. Fantastický výkon ovšem odvedla i Marika Procházková coby Vicki Nicholsová, jež nás nepochybně přesvědčí, že hmotné zajištění rozhodně není to, proč celé roky zůstává po Haroldově boku.

Pocitům selhání čelí také Dave Bukatinsky. Nejenže přišel o práci, ale trápí ho i nějaká ta kila navíc. Bojí se proto, že svoji ženu již nepřitahuje. Temperamentní Georgie Bukatinská, ovšem vůbec nechápe, proč se jí její muž odcizuje a uzavírá se stále víc a víc do sebe. Je v tom snad nějaká nová žena? Když jsem poprvé viděla toto dílo v Plzni, hvězdou celého představení se pro mě tehdy stal Tomáš Savka právě v roli Davea. Oproti Jerrymu je mi sympatický zodpovědnějším přístupem, láskou ke své ženě, kterou nedovede správně projevit pouze proto, že o sobě sám pochybuje. Myslím, že právě tím má tato dvojice k divákům nejblíž a leckdo se v nich pozná. Já jim fandila zcela bezvýhradně.

Když jsem se poprvé dočetla, že Tomáš bude v této roli účinkovat i nadále v Praze, udělalo mi to ohromnou radost. Nakonec jsem se ho v divadle nedočkala a namísto něj viděla alternaci – Martina Schreinera. A musím uznat, že ač byla pomyslná laťka nastavená hodně vysoko, Martin ji s přehledem přeskočil a odvedl naprosto přesvědčivý a samozřejmě pěvecky perfektní výkon. Jeho oporou mu byla fantastická Vendula Příhodová, která dodala celému večeru ohromnou energii, dobrou náladu, ale postarala se i o nejednu z těch dojemnějších chvilek. A navíc jí to s účesem z „devadesátek“ strašně slušelo.

Jako Jerry se představil Přemysl Pálek, což je osobnost s mimořádným charismatem, které je u Jerryho základním předpokladem. Jak jinak si vysvětlit, že mu budete tolerovat všechnu tu jeho nezodpovědnost i značně stereotypní představy o tom, jaká práce pro něj je, či není vhodná? Jerry sice dělá jednu botu za druhou, nicméně když se nad tím zamyslíme, všechny je dělá s dobrým úmyslem postarat se o svého syna Nathana (David Weinfurter), i když svým osobitým způsobem. Vlastně se ani nedivím jeho bývalé ženě (Martina Šťastná), že se s ním rozešla, ale ani tomu, že pro něj stále ještě má nějakou tu slabost. 😊

Co se týče menších rolí, rozhodně nesmím vynechat Ludmilu Molínovou. Ta svým jedinečným způsobem vystoupila jako klavíristka Jeanette s velmi pestrým osudem. Výraznější prostor měl i Zdeněk Maryška. Dámy ale nepochybně potěší také vystoupení Marka Lhotského. 😊

Podtrženo, sečteno, pražské uvedení Donaha! v Divadle na Fidlovačce dopadlo výborně a ani fakt, že hudební doprovod je pouze ze záznamu, této inscenaci nijak neuškodil. Jedná se totiž o představení, co má ohromný spád a vzestupnou tendenci. Obsazení se navíc opravdu hodně povedlo a jako celek vám tak strašně rychle uteče, i přes poměrně dlouhou délku. Určitě jsem ho neviděla naposledy. 😊