Muzikál Evita na festivalu Dokořán: Tvůj Olymp je výš

Muzikál Evita (foto: Tino Kratochvil)

V neděli 14. června 2026 proběhlo jedno z nejvíce očekávaných představení brněnského hudebního festivalu Dokořán. Dvanáctý festivalový ročník navštívilo Moravské divadlo Olomouc s muzikálem Andrewa Lloyda Webbera a Tima Rice Evita. Ten měl v Olomouci premiéru 23. ledna 2026. Režie, v pořadí sedmého nastudování tohoto muzikálu v České republice, se chopil režisér Marek David.

Evita, podobně jako další díla dvojice Webber & Rice, patří k nejznámějším muzikálům na světě. Vypráví životní příběh Maríe Evy Duarte de Perón, která se provdala za Juana Dominga Peróna a z prachu vesnice vystoupala až na balkon Casa Rosada. Stala se političkou, první dámou Argentiny a symbolem celého národa. I přes veškeré kontroverze, které ji provázely, je i dnes se svým manželem považována za klíčovou zakladatelku perónismu. Tato argentinská politická ideologie přetrvala dodnes. Televizní dokumentární film argentinského režiséra Carlose Pasini Hansena Queen of Hearts (Královna srdcí) z roku 1972 byl impulzem pro Tima Rice k muzikálovému zpracování. Ke spoluautorství později přemluvil i skladatele Andrewa Lloyda Webbera.

Muzikál Evita (foto: Tino Kratochvil)

Evita je muzikál biografický, a jak je pro Webbera typické, celozpívaný. Olomoucká podoba tohoto díla stojí někde na pomezí muzikálového a operního dojmu díky opernímu sboru Moravského divadla Olomouc a jeho orchestru v čele s dirigentem Tomášem Hanákem. Podobně jako hudební nastudování, i scénografie Marka Cpina působila operně. Její proměnlivost byla založena především na práci se světlem a vertikálním pohybu tahů nesoucích lustry a zadní stěnu. Přesto ve mně celek vyvolával spíše statický dojem, který byl narušován zejména pohybem herců, tanečníků a sboru. V případě tohoto typu muzikálu však takové řešení fungovalo. Orchestrální nastudování bylo velmi výrazné a společně s operním sborem způsobilo, že sbor v některých momentech působil výrazněji než samotné hlavní postavy. V hlavní roli Evy Perón se divákům představila Natálie Tichánková, po boku Romana Haroka jako jejího muže Juana Dominga Peróna.

Muzikál podobně jako Elisabeth disponuje žolíkem, postavou, která má podobu vypravěče, nebo chcete-li průvodce, hlas lidu či opozice. V Evitě se jedná o postavu Che, kterou ztvárnil Lukáš Adam. Můžeme pozorovat, jak během vyprávění jejího příběhu vede s Evou do jisté míry i dialog, stává se hlasem jejích pochyb i ambicí, glosátorem jejího vzestupu i pádu. Lukáš Adam podobnou roli, Luigiho Lucheniho, ztvárnil taktéž už ve zmíněné Elisabeth v Ostravě, za kterou získal cenu Thálie. Dle mého názoru jeho pojetí písně Prachy se točí zastínil výkon Natálie Tichánkové v legendárním vrcholu muzikálu Utiš svůj pláč, Argentino, který postrádal výraznější gradaci i emocionální tah.

Muzikál Evita (foto: Tino Kratochvil)

Tichánková dokázala roli Evity herecky i emočně uchopit, v pěvecké rovině však její výkon působil nevyrovnaně. Překvapivě se přitom nejistoty objevovaly spíše v některých jednodušších pasážích než ve vrcholných číslech, což narušovalo celkovou konzistenci jejího projevu. Tato absence měla za následek to, že píseň prostě zazněla, ale bohužel nerezonovala, tak, jak by měla. I přes některé mé osobní výhrady se ale stále jedná o solidní a dobré zpracování klasiky, o čemž taktéž svědčí vyprodaný sál Hudební scény, převážně pozitivní ohlasy diváků napříč internetem a dlouhá děkovačka v závěru nedělního večera.

O Evitě bychom mohli říct, že z jednoho úhlu pohledu krmí onen argentinský kult Maríe Evy Duarte de Perón, ale zároveň zpřítomňuje i naivní a posléze egocentrické manýry hlavní hrdinky, které vedou k jejímu pádu. V jádru jde vlastně o tragický příběh mladé ženy, která se byla schopná z ničeho dostat do vrcholné politiky, kam ale nepatřila. Právě tento fakt z ní udělal miláčka lidu, díky jehož náklonosti její jméno žije po více než 70 let.

autorka: Růžena Marie Štětinová