Muzikál Jesus Christ Superstar: O mém hledání cesty do moderního světa
Můj vztah k muzikálu Jesus Christ Superstar nikdy nebyl úplně jednoduchý. Když jsem byla na střední škole, měla jsem toto dílo Andrewa Lloyd Webbera téměř na dosah ruky. Ze školy jsem to totiž do Spirály, kde se právě tehdy tento titul hrál, měla jenom pár minut pěšky. O tom, jaká je to škoda, že jsem legendární představení v tomto divadle prošvihla, mě nakonec přesvědčila až spolužačka, která Jesuse milovala. Jednou totiž do školy přinesla DVD a podařilo se jí zařídit, že jsme si ho tam mohli pustit. Samozřejmě se nejednalo o záznam ze Spirály, nýbrž o film z roku 1973. Tehdy jsem poprvé měla možnost vidět toto dílo celé a pospojovala si ho s písněmi, které jsem mnohdy už znala a jenom nevěděla, kam si je zařadit.
Do divadla jsem si ale musela na první setkání s Jesusem ještě pár let počkat. Nejdříve jsem tedy viděla brněnské zpracování (v rámci hostování MdB v GoJa Music Hall) v roce 2007, následně asi pětkrát karlínskou verzi s tím, že jsem v titulní roli stihla z původního obsazení zhlédnout jak Kamila Střihavku, tak i Báru Basikovou. A následovala Ostrava, kde jsem poprvé narazila na moderní zpracování a děj přesunutý do současné Ostravy. Kromě toho představitelé Ježíše ani Jidáše nebyli rockeři, jak jsme u nás byli dosud zvyklí. Přesto mě Lukáš Vlček a Roman Tomeš v těchto rolích nadchli a postarali se o to, že byl pro mě i ostravský Jesus nezapomenutelným zážitkem.
Obecně mi jsou i přesto sympatická spíše tradiční zpracování mých oblíbených muzikálů a Jesus Christ Superstar není v tomhle ohledu výjimkou. I tak ale chápu nadčasovost příběhu a to, že historie má tendenci se opakovat. Jenže mám za to, že Ježíš byl jen jeden, a jeho přesun coby existující historické osobnosti do zcela jiné doby zkrátka nedovedu úplně akceptovat.
Vlastně i to byl důvod, proč jsem poměrně dlouho otálela s návštěvou zatím posledního českého uvedení Jesuse, a to v plzeňském Divadle J. K. Tyla. Nebudilo ve mně obavy ani tak obsazení (přestože jsem se nad ním v některých případech trochu pozastavila), ale právě skutečnost, že tvůrčí tým tohoto nastudování v čele s režisérem Lumírem Olšovským, šel s modernizací ještě trochu dál nežli v Ostravě a přesunul děj do blízké apokalyptické budoucnosti.
Ani ostatní Stateční neměli na plzeňského Jesuse jednoznačný názor a nezbývalo tudíž nic jiného, než se do Plzně přece jen vydat a udělat si názor vlastní. Tento muzikál jsem proto nakonec v Plzni viděla 5. října 2024 a byl to zážitek v řadě ohledů výjimečný. Jednak tento den probíhalo předávání cen Thálie a Pavel Režný, který byl za svůj výkon v roli Ježíše na tuto cenu nominovaný, musel ihned po odehraném představení odcestovat na vyhlašování do Prahy. Výjimečná byla tato repríza i z jiného důvodu. Kvůli dlouhodobé zdravotní indispozici představitele krále Heroda, Jana Holíka, měl ten den premiéru v této roli jeden z jeho kolegů. O tom ale více až později.
Na první pohled vás zaujme scéna Davea Bensona, která vás nenechá na pochybách o tom, že tradiční zpracování Jesuse zde rozhodně neuvidíte. Vše se odehrává v současnosti nebo spíš jakési blízké budoucnosti. Ocitáme se zřejmě někde ve squatu. Prostředí tudíž působí značně nehostinně, všude samé graffiti a ruiny vyvolávající dojem dlouhých bojů a katastrof. Pocit bezútěšnosti dále umocňují všudypřítomné obrazovky, z jejichž obsahu je patrná panující diktatura. Můžeme na nich vidět také narůstající vliv Ježíše a jeho společenství, které usiluje o to nastavený režim narušit a změnit.
Nehostinnost scény pak podtrhují současné a v podstatě zcela nenápadné kostýmy všech zúčastněných (z nich trochu výrazněji vybočuje pouze Jidášův turban, který bych čekala spíše u tradičnějšího zpracování). Postava Ježíše v bílém (navíc v kabátu, který jeho představiteli opravdu moc sluší) pak v davu vysloveně svítí a působí doslova jako zjevení. Podtrhuje tak dojem jakési čistoty, nezkaženosti člověka, jenž si dokáže získat vaši důvěru a jehož je hodno následovat.
Okázalejší jsou pouze kostýmy Piláta, kněží či krále Heroda, i ty jsou ale laděné spíše do tmavých barev. I přesto, že na první pohled působí poněkud extravagantně (výrazné klobouky, černá kůže, kožešina atp.), stále zůstávají ve stínu Ježíše.
Musím přiznat, že i přes mé spíše konzervativní tendence jsem si nakonec cestu k této inscenaci našla. Díky modernímu pojetí nesledujete jen jakýsi příběh, který se odehrává někde v dáli. Naopak děj se díky tomu stává mnohem osobnějším, jako bychom byli jeho součástí. Ukazuje nám tak věci, které bychom při pohledu z dálky nejspíš v takové intenzitě nevnímali. Ve mně osobně asi nejvíce rezonovaly úvahy nad tím, co dokáže síla davu a jak snadné je takový dav zmanipulovat. V určitých momentech to působilo neuvěřitelně reálně a skutečně děsivě. Velmi impozantní je pak zpracování samotného finále, kde se dočkáme zajímavého efektu, nad nímž zůstává rozum stát. 😊
Co se týče obsazení, hvězdou představení se v mých očích stal Pavel Režný v roli Ježíše, kterému jeho nominaci na Thálii opravdu moc přeju a myslím, že je zcela zasloužená. Postavě Ježíše dodal neskutečné charisma a působil jako přesvědčivý vůdce, setrvávající ve své víře a ideálech i ve chvíli, kdy je již zcela na pokraji svých sil. Na začátku představení měl Pavel strašnou smůlu, jelikož se mu zjevně rozbil port. V několika úvodních číslech prakticky nebyl slyšet a musel si vystačit s mikrofonem, který mu jeho kolegové narychlo přinesli. Obdivuji, že se nenechal rozhodit a nevypadl z role. Jeho výkon byl ohromně emotivní. A oceňuji i značnou pěveckou jistotu, díky které mě znovu přesvědčil, že tato role není nutně určena výhradně pro rockové hlasy.
Dokonalost sama byla též Charlotte Režná v roli Máří Magdalény. Její zpěv byl naprosto přesný, krásný a procítěný a její výkon zcela uvěřitelný a přesvědčivý. Jako Máří si vás tak beze sporu ihned získá.
Moc jsem se těšila na Lukáše Ondruše jako Jidáše a musím říct, že hned v jeho úvodním čísle Jak ze sna procitám jsem seděla téměř uhranutá, naskočila mi husí kůže a radovala jsem se, že to bude přesně Jidáš podle mých představ. Nutno přiznat, že po herecké stránce mu nemůžu vůbec nic vytknout, komplikovanost této postavy vystihl dokonale. Po pěvecké stránce jsem ale měla pocit, že mu některé písně nesedly, a proto se střídaly okamžiky téměř dechberoucí, s těmi, které mi naopak nezněly úplně hezky.
Nadšená jsem byla také z výkonu Pavla Klečky coby Piláta Pontského. Zaujal mě především krásnou barvou hlasu a přesvědčivým a uvěřitelným výkonem.
A nyní nastal čas se znovu vrátit ke králi Herodovi. Během jediné písně, kterou v tomto muzikálu má, se premiérově uvedl Adam Rezner. A ač jsem nepochybovala, že Adam tuto roli s přehledem zvládne, jeho výkon ještě o něco předčil má očekávání. Byl dle mého názoru skutečně skvělý, což konec konců potvrdil též ohromný potlesk, který od diváků sklidil. Jediné, co narušovalo můj celkový dojem, byl hluk, který vytváří company v této scéně. Ten bohužel přehlušuje zpěv natolik, že místy prakticky není slyšet.
Zmínku si rozhodně zaslouží též představitelé Kaifáše a Annáše, tedy Jan Fraus a Radim Flender, velmi zajímaví především po pěvecké stránce. Stejně tak ale i trojice kněží (Jaroslav Panuška, Lukáš Jindra a Roman Krebs), jejichž hlasy dohromady krásně ladily. Nepochopila jsem pouze režijní záměr, vedoucí k upoutání Kaifáše na invalidní vozík. Má to mít nějaký dopad na jeho chování a jednání? Nebo mi uniká nějaký jiný skrytý význam?
V menších rolích bych ráda ještě zmínila povedené sólové výstupy Martina Holce (Petr) a Jana France (Šimon Zélótes). Dojemné bylo též sólo postavy, v programu označené pouze jako „kluk“ (Petr Cimmermann). Jde o dítě, které prostupuje celým dějem, většinou pouze jako tichý pozorovatel. Důvod jeho včlenění do této inscenace mi ale zůstal utajen. Ohromnou pochvalu si zaslouží také výborná company, přičemž ocenit musím skvěle sezpívaná sborová čísla (Vojtěch Adamčík), kterých je v tomto díle nespočet.
Jako celek tak pro mě plzeňské uvedení Jesus Christ Superstar představovalo silný a emotivní zážitek, vyvolávající řadu otázek a témat k zamyšlení. A nevylučuji, že se za ním do Plzně ještě jednou časem vrátím. 😊
Leave a Reply
Want to join the discussion?Feel free to contribute!