Muzikál Judy: O pádech a vzestupech slavné hvězdy

Představení Judy v produkci divadla Studio DVA, s původním názvem End of the Rainbow (Na konci duhy), od Petera Quiltera, se hraje už nějaký ten pátek. Nám divákům přináší skrze jeviště tragikomický pohled do posledního období života jedné z největších hvězd světového showbyznysu – Judy Garland. V této ikonické roli exceluje Monika Absolonová, pro kterou tato role představuje hereckou i pěveckou příležitost a výzvu. Pojďme se společně podívat na Judy trochu zblízka.

Tato jevištní hra, respektive muzikál, nás přivádí do Londýna, kde se Judy Garland, vyčerpaná náročnou kariérou, bojem se závislostí a především sérií nevydařených manželství, pokouší o poslední veliký comeback. Tento příběh se odehrává převážně v hotelovém apartmá, jež slouží jako ochrana soukromí před chaotickým životem v kontrastu s blyštivým jevištěm. Právě zde se Judy připravuje na své koncerty a čelí kruté realitě.

Z pohledu diváka – fanouška působila Judy jako slavná hvězda. Lesk a sláva na každém kroku. Ovšem to, co druhá strana nikdy nevidí, byla její osamělost, závislost, finanční nestabilita a především neustálá touha po lásce. Na jedné straně geniální umělkyně, která dokázala publiku dodat pocit štěstí a energie, ale na druhé straně tak trochu troska, která se utápěla v alkoholu a prášcích. Jejím společníkem byl tehdejší snoubenec a později i manžel Mickey Deans (Jan Nedbal), který se ji snaží po celou dobu udržet v kondici. Otázkou je, jak moc mu jde o její dobro, nebo o svůj vlastní prospěch? Druhou pánskou rolí v tomto příběhu je postava Anthony (Milan Němec), který je Judyin osobní klavírista. Je to opravdový přítel, který při ní stojí při všech jejích pádech a vzestupech.

Režie Petra Gazdíka byla vybudována právě na postavě slavné Judy a klade důraz na propastný rozdíl mezi Judy v soukromí a zářící hvězdou na jevišti. Musím se přiznat, že jsem se opravdu bavil. Vidět Judy v soukromí jako divokou, upřímnou a hlavně často vulgární, oproti noblesní Judy na jevišti? Ten rozdíl tam byl opravdu znát. Scéna je pojata zcela jednoduše a efektivně. Umožňuje rychlé přechody z osobního apartmá na koncertní pódium.

Hlavním bodem této inscenace je bezesporu výkon Moniky Absolonové. Jako Judy Garland působí přímo fantasticky a přesvědčivě. Myslím, že je tato figura právem označována za jednu z jejích nejtěžších rolí a kritiky je navíc hodnocena velice pozitivně. Letošní nominace na Thálii a následně její proměnění ve výhru jsou toho též důkazem. Monika s přehledem zvládá náročný repertoár Judy. Její zpěv je silný, emocionální a zcela přesvědčivě napodobuje i styl původní interpretky. Bravo. Herecky se vžívá do její osobnosti. Dokáže být drsná, zoufalá, hysterická a zároveň velice křehká. Zcela přesvědčivě ukazuje, jak se takto veliká hvězda mění v trosku, ale zároveň si v sobě uchovává i obrovský talent a jiskru.

Jak jsem již zmínil, tento muzikál je prokládán nejslavnějšími hity Judy Garland, které jsou v podání Moniky Absolonové a živé kapely srdcem celého představení. Tyto písně nejsou náhodně zvolené, ale jsou to vrcholy inscenace, které nám ukazují aktuální stav zpěvačky. O překlad písní do češtiny se též postaral režisér Petr Gazdík.

Nesmí chybět Over the Rainbow, jež je nejslavnější skladbou Judy. Symbolizuje naději, sny a touhu po lepším životě v kontrastu se skutečným životem Judy. V samotném finále zazní v původní angličtině. Považuji to za nejsilnější moment představení. Další písní, kterou můžeme slyšet, je The Man That Got Away – emotivní jazzová balada o ztracené lásce, která vyjadřuje Judyinu osamělost. Veselé melodie zastupují naopak The Trolley Song a For Me and My Gal. Ty zároveň ukazují Judy v její nejlepší formě. Nakonec i samotná láska, která je zde často zmiňovaná, se odráží i v textu písně Come Rain or Come Shine. Tato balada slibuje neochvějnou lásku, ve kterou Judy neustále doufá, i když s obavami, zda je pro ni vůbec možná.

Mickey Deans v podání Jana Nedbala je jednou z klíčových postav v tomto díle. Představuje pro titulní postavu její poslední velkou lásku v životě. Mickey je výrazně mladší než Judy, což symbolizuje její touhu po mládí a energii oproti jejímu vyčerpání. Snaží se Judy udržet čistou – bez alkoholu a prášků. Paradoxně však potřebuje především její výkon na jevišti. Jan Nedbal skvěle vystihl tohoto muže, jenž se snaží ovládnout neovladatelné. Jeho projev byl přesvědčivý ve chvílích něhy, ale zároveň i dostatečně chladný. U jeho postavy si často můžeme klást otázku: Byl opravdu její zachránce, či něco jiného?

Druhou mužskou postavou v tomto muzikálu je Anthony Chapman, osobní klavírista a korepetitor, který doprovází Judy na jejích koncertech v rámci pokusu o kariérní comeback. Na rozdíl od Mickeyho, jehož motivy jsou jednoznačné, je Anthonyho vztah k Judy postaven na dlouholetém přátelství a bezvýhradné loajalitě. Milan Němec ztvárnil tohoto smutného společníka naprosto jistě. Byl tišší, vnímavý a tragicky bezmocný při sledování životního karambolu hvězdy, jakou Judy byla. V tomto představení ve mně zanechal silnou hloubku lidskosti. Jeho postava emocionálně zasáhne ihned každého. Díky.

Muzikál Judy není jen klasický muzikál, na který je většina z nás zvyklá. Je to neskutečná bomba a sonda do nitra duše ženy, kterou sláva dělala šťastnou, ale zároveň ji i velice ničila. Díky Monice Absolonové se toto dílo stalo silným emotivním zážitkem, na který budu dlouho vzpomínat. A doufám, že vy také.

Somewhere over the rainbow
Skies are blue
And the dreams that you dare to dream
Really do come true.