Muzikál Ledové království: Arendelle v srdci Prahy

Psal se rok 2013, když se kina po celém světě proměnila v ledová království a z dětských pokojů začala nekonečnou smyčkou znít hymna o svobodě a odvaze. Disneyho Ledové království neboli Frozen nebylo jen dalším animovaným filmem v pořadí. Stala se z něj senzace, co přepsala pravidla moderních pohádek. Příběh sester Anny a Elsy, postavený na síle sourozenecké lásky místo klasického polibku od prince, pobláznil celé generace a vyvolal mánii, jakou svět dlouho nepamatoval.

Tento mrazivý fenomén se však nezastavil u kinofilmů a plyšových sněhuláků. Jak se ukázalo, hranice království Arendelle sahají mnohem dál než za okraj stříbrného plátna. Postupem času se tento velkolepý příběh dočkal své nejvelkolepější transformace – do podoby broadwayského muzikálu. Živá orchestrální hudba, dechberoucí scénografie a emoce, které v divadelním sále doslova jiskří, dokázaly, že kouzlo Elsy a Anny je i na jevišti stejně silné jako v animaci. Dnes tento muzikál září v metropolích po celém světě a dokazuje, že některé příběhy jsou prostě příliš velké na to, aby zůstaly jen v televizi.

Jak mi Frozen a Samantha Barks splnily sen

Londýnský West End má neopakovatelné kouzlo, ale pro mě je místem, kde se zastaví čas. Jako dlouholetý fanoušek příběhu o dvou sestrách z Arendelle jsem měl jasný cíl: Theatre Royal Drury Lane a muzikál Frozen. Nebyla to jen obyčejná návštěva, byla to cesta za splněným snem – vidět fenomenální Samanthu Barks naživo v roli Elsy. Sledovat Samanthu Barks je opravdový zážitek, ale slyšet její hlas v reálném čase, jak naplňuje historické prostory divadla, je něco, co se slovy popisuje jen stěží. Samantha do role nevnáší jen technickou preciznost, ale neuvěřitelnou lidskost. Její interpretace Elsy není jen o ledové královně, ale o zranitelné ženě, která bojuje se svým strachem. Když přišel zlomový moment a první tóny ikonické písně Let it Go, v sále byste slyšeli spadnout špendlík. A pak to přišlo – ta energie, ten rozsah a síla, se kterou ovládla jeviště. Vidět její proslulou proměnu šatů na vlastní oči byl moment čiré divadelní magie, na který nikdy nezapomenu.

Frozen na West Endu není jen muzikál pro děti. Je to vizuální a technické dílo. Scénografie využívá neuvěřitelné množství krystalů a světelných efektů. Moment, kdy celé divadlo zamrzne pomocí LED technologií a projekcí, vás vtáhne přímo do středu sněhové bouře. Detaily na šatech Anny a Elsy jsou fascinující. Každá výšivka, každý filtr odráží světlo tak, že postavy působí téměř nadpozemsky. Vše doplní živý orchestr a dodá známým melodiím hloubku, kterou z nahrávky neucítíte. Nové písně, které ve filmu nejsou, navíc skvěle doplňují dynamiku celého příběhu.

Ačkoliv byla Samantha hlavní hvězdou mé výpravy, celé obsazení bylo bezchybné. Chemie mezi Elsou a Annou byla naprosto uvěřitelná, Kristoff vnesl do show potřebnou energii a loutka Olafa? Ta je tak mistrovsky vedená, že po pár minutách úplně zapomenete, že za ní stojí člověk. Zkrátka a dobře, odcházel jsem do rušných ulic Londýna s pocitem naprosté euforie.

Arendelle v srdci Prahy

To, na co čeští fanoušci muzikálové tvorby čekali dlouhé roky, se konečně stalo skutečností – fenomén, co po premiéře na Broadwayi a triumfálním tažení londýnským West Endem aktuálně zamířil do České republiky. Ledové království nyní ožívá na prknech Hudebního divadla Karlín. Praha se tak řadí k dalším světovým metropolím, kde se tento muzikál uvádí. No a jak dopadla moje návštěva? OK, Let it Go…

Při srovnání pražské produkce v Hudebním divadle Karlín se světovými giganty z Broadwaye nebo Londýna je na první pohled patrný rozdíl v měřítku. Zatímco zahraniční scény disponují téměř nekonečným rozpočtem na LED stěny a tuny krystalů Swarovski, česká verze se vydala cestou tradičnějšího divadelního řemesla a chytré scénografie. I když není tak ohromná v čistě technickém slova smyslu, svůj účel plní dokonale a v mnoha pohledech působí pohádkověji.

Vizuální identita české scény sází na hmatatelné prvky. Místo digitálních projekcí zde dominují skalnaté kopce s kameny. Ty vytvářejí robustní základ pro horské scenérie a skvěle simulují drsnou norskou přírodu. Ledové rampouchy jsou využity k vytvoření mrazivé atmosféry a ačkoliv nepůsobí tak high-tech jako na West Endu, jejich nasvícení dodává scéně tu správnou hloubku. Též pohyblivá chaloupka, detail, který potěší – dynamicky mění prostředí z královského Arendelle na divočinu (režie: Martin Čičvák, scéna: Petr Hloušek, choreografie: Ivana Hannichová).

Kde česká produkce rozhodně nezaostává, je provedení oblíbených vedlejších postav. Olaf a Sven jsou i v Karlíně technickým a hereckým vrcholem. Je zajímavé sledovat změny v choreografii a rozmístění kulis. Zatímco originál sází na rychlé střihy a filmové tempo, karlínská verze dává více prostoru pro hereckou akci a naznačenou symboliku. Triky s proměnou šatů nebo vyvoláním sněhu jsou zde vyřešeny s velkou dávkou tvůrčího nápadu, která dokazuje, že kouzlo Ledového království nestojí jen na penězích, ale především na srdci, které do něj tvůrci vložili.

Jako zkušený hudebník Ondřej Gregor Brzobohatý precizně hlídá, aby český text seděl na původní orchestraci Roberta Lopeze a Kristen Anderson-Lopez. Výsledkem je verze, která se skvěle poslouchá a divákovi dovolí zapomenout, že příběh původně vznikl v jiném jazyce. Brzobohatý si mistrně pohrál s texty tak, aby podpořily dramatický oblouk postav. Za celkový český překlad vděčíme Vojtěchu Kostihovi. Zatímco v kině slyšíme dokonalý, ale studiový záznam, provedení pod taktovkou Felixe Slováčka ml. dodává příběhu nečekanou živost.

Obsazení hlavní role Elsy bylo pro pražskou produkci klíčovým úkolem. Po mém zážitku se Samanthou Barks na West Endu a též po filmovém podání úžasné Moniky Absolonové jsem měl laťku nastavenou proklatě vysoko. Eva Burešová mě ale nezklamala. Do role, kterou svět miluje, vstoupila s obrovskou pokorou a precizností, která je pro Elsu nezbytná. Její interpretace není kopií předešlých hvězd, je svá. Každý tón v jejím podání má svůj význam a emoci. Divák jí věří každý moment strachu ze svých schopností i následné odhodlání v ikonické scéně proměny. Její výkon dokazuje, že i v českých podmínkách máme interprety, kteří dokážou vdechnout život těmto hrdinkám s neuvěřitelnou grácií.

Pokud je Elsa srdcem celého příběhu, pak Anna je jeho motorem. V podání Ines Ben Ahmed tento motor šlape na plné obrátky. Její pojetí princezny Anny je osvěžující smrští energie. Ines do role vnesla přesně tu dávku komediálního talentu a hravosti, kterou tato postava vyžaduje, aby vyvážila Elsinu vážnost. Její Anna je vtipná, občas roztomile neohrabaná a nesmírně lidská. Diváky si ihned získá, po pěvecké stránce si Ines s náročným repertoárem poradila velmi jistě a v duetech s Evou jejich hlasy skvěle ladily.

Žádná výprava do hor by nebyla úplná bez pořádného průvodce. Roman Tomeš se v roli Kristoffa ukázal jako trefa do černého. Role mu sedne nejen typově, ale i pěvecky. Jeho Kristoff není jen kluk se sobem, ale plnokrevná postava, která skvěle balancuje mezi drsnou slupkou horala a upřímnou citlivostí. Pěvecky si poradil s naprostou lehkostí a jeho hlas dodává písním potřebnou hloubku a barvu. Skvěle funguje jeho interakce se Svenem, která vyžaduje jisté herecké nasazení. Nechybí ani společná chemie s Annou. Tomešův Kristoff je přesně tím hrdinou, kterého si diváci zamilují pro jeho neohrabanost i odvahu.

Role prince Hanse z Jižních ostrovů je v mnoha ohledech nevděčná, ale pro herce nesmírně zajímavá. David Gránský se jí zhostil s elegancí sobě vlastní. V první polovině je to přesně ten pohádkový princ, do kterého by se každá Anna okamžitě zamilovala – je skvělý, vtipný, galantní a jeho pěvecká čísla mají ten správný šmrnc. Právě v tom ale spočívá Davidovo mistrovství. Dokáže diváky (i Annu) dokonale opít rohlíkem, aby mohl v druhé polovině odhodit svoji masku.

Ačkoliv jsou Elsa a Anna hlavními hrdinkami, pro mnohé (včetně mě) se největší hvězdou celého představení stal Josef Fečo v roli Olafa. Postava sněhuláka, který miluje léto, vyžaduje naprosto specifický talent – kombinaci precizního loutkoherectví, skvělého zpěvu a komediálního talentu. Josef Fečo tohle všechno zvládl naprosto dokonale a úžasně. Dokázal si publikum omotat kolem prstu jednou hláškou nebo jen pouhým povzdechem. Z jeho výkonu sálá obrovská radost z hraní a čirá energie.

Zapomenout nesmíme ani na hrdinu, který sice nepromluví ani slovo, ale bez kterého by Kristoff nebyl kompletní. Martin Leška v roli soba Svena předvádí výkon, který si zaslouží hlubokou poklonu. Neznamená to totiž jen obléct si kostým… ale herec musí chodit po čtyřech na speciálních chůdách a dokonale imitovat zvířecí pohyby.

Jiří Daniel dostal v muzikálu skvělou příležitost ukázat svůj herecký talent, protože se zhostil hned dvou výrazných a naprosto odlišných rolí. Jako ambiciózní a poněkud komický záporák je Jiří naprosto přesvědčivý. Je přesně tou postavou, kterou diváci s láskou nenávidí. Na druhé straně stojí jeho ztvárnění majitele horské chaty Oakena. Jeho komediální výstup ihned vnesl do sálu vlnu smíchu. Myslím, že každý chtěl zakusit jeho pověstnou rodinnou saunu.

Nesmíme zapomenout ani na ty nejmenší, kteří celý příběh otevírají. Výkony dětských představitelek malé Anny (Elisabet Richterová) a malé Elsy (Mariana Mezerová) jsou naprosto odzbrojující. Jejich čisté hlasy a dětská hravost v úvodních scénách dodávají celému vyprávění potřebnou citovou hloubku a nevinnost. Právě díky nim divák od první minuty věří silnému sesterskému poutu, které se pak jejich dospělé verze snaží po zbytek představení znovu najít.

Vznešenost a tíhu královské odpovědnosti vnesli do představení královna Iduna (Tereza Navrátilová) a král Agnarr (Ivo Hrbáč). I když je jejich čas značně omezen, jejich role jsou pro příběh klíčové. Postava Pabbieho (Šimon Fikar), náčelníka skrytého lidu, dodává představení ten pravý mystický rozměr. Jeho hlasový projev v kombinaci s maskováním vytváří postavu, která působí jako z jiného světa. Taktéž postava Buldy (Barbora Konopásek Fialová) vnáší do světa trollů nefalšovanou ženskou energii. Dodává optimismus a podporu Kristoffovi a snaží se vylepšit jeho vztah s Annou. Jejich pojetí přineslo šmrnc i pěveckou jistotu.

Česká verze je důkazem, že když se spojí precizní hudební nastudování, hravé texty, vsadí se na talent a pokoru, tak vznikne dílo, které dýchá. Od dechberoucí Elsy přes komediálního Olafa až po magický skrytý lid. Ledové království už na vás čeká…