Muzikál Lotrando a Zubejda: Pohádkové putování

Asi nikoho nepřekvapím, když prohlásím, že mám ráda pohádky. A je mi v podstatě jedno, zda jde o ty knižní, filmové nebo třeba muzikálové. Kdybych měla vybrat deset nejoblíbenějších filmových pohádek, určitě by mezi nimi nechyběli ani Lotrando a Zubejda.

Filmová adaptace z roku 1997, která spojila rovnou dvě pohádky Karla Čapka v jeden celek, má svoji specifickou atmosféru díky laskavému humoru Zdeňka Svěráka, ale také hudbě Jaroslava Uhlíře, u níž má každá písnička potenciál stát se hitem. A že jich v tomto snímku nebylo zrovna málo. Navíc pro mě písničky této autorské dvojice mají své kouzlo i tím, že mi připomínají dětství, kdy u nás jely kazety s Hodinami zpěvu jistou dobu pořád dokola. 😊

Když se jednoho dne ke mně donesla informace, že se Divadlo Broadway chystá Lotranda a Zubejdu uvést jako nový muzikál, moje pocity byly rozporuplné. Na jednu stranu mám za to, že jde o sázku na jistotu. Tuto pohádku mají všichni rádi, a pokud se povede obsazení, mohl by být výsledek velmi uspokojivý. Ale jedná se skutečně o muzikál? A pokud se do něj budou přidávat ještě nějaká čísla, tak kdo je napíše, aby do tohoto díla přirozeně zapadla a zůstala tím pádem zachovaná ta krásná energie, která z filmu vyzařuje?

Výsledné řešení však mé obavy zcela rozptýlilo. Zdeněk Svěrák je totiž autorem nejen filmového scénáře, ale také toho nového, který vznikl pro divadelní adaptaci. Předpoklad pro to, že kouzlo Lotranda a Zubejdy se přenese i na scénu Divadla Broadway, je tedy splněn. Pomyslnou třešinkou na dortu se pak pro mě stal režisér této inscenace, filmový Lotrando Jiří Strach. Kdo by mohl vnímat atmosféru této pohádky lépe, nežli sám původní představitel titulní role? Veškeré pochybnosti se tedy rázem rozplynuly a proměnily ve zvědavost. 😊 Až jsem se jedno jarní sobotní odpoledne zařadila mezi početné dětské diváky v Divadle Broadway a šla se na tuto pohádkovou novinku podívat. 😊

Do té správné nálady mě naladila už pestrá a barevná opona plná různých detailů, takže pokaždé, když se na ni podíváte, objevíte zase nějakou další maličkost, co vám udělá radost. A pak to konečně začalo…

Do dění nás, obdobně jako ve filmu, opět uvedl hlas vypravěče Zdeňka Svěráka. Poté se příběhy loupežnického synka Lotranda a churavé princezny Solimánské postupně začínají propojovat. Divadelní příběh ctí předlohu a o žádný důležitý moment zde rozhodně nepřijdete. Naopak představení je lehce uzpůsobeno do současnosti a některé vtipy reflektují aktuální dobu, což je, myslím, krok správným směrem. A především nás čeká celá řada nových hudebních čísel. Lotranda a Zubejdu totiž obohatilo několik dalších písní autorské dvojice Uhlíř – Svěrák, které můžeme znát z dřívějška. A myslím si, že všechny do muzikálu zcela přirozeně zapadly.

Bavilo mě také, jak byla řešena scéna Šimona Cabana, která byla založena na pojízdných panelech s projekcemi Petra Hlouška. Ty na mě působily dostatečně hravě a pohádkově a dotvářely tu správnou náladu. Zejména putování celé delegace bylo znázorněno skutečně geniálně. 😊 Krásné a pestré byly také kostýmy Petra Kolínského, zejména pak ty exotické, ať už princezny Zubejdy, sultána, nebo celé zahraniční delegace.

Povedlo se i obsazení. Zpočátku jsem se sice nad některými jmény trochu pozastavila, ale v konečném výsledku musím uznat, že se všichni do svých rolí hodili, přestože řada z účinkujících je typově snad na míle vzdálená filmovým představitelům.

Kdo však naplnil mé představy naprosto přesně, byli představitelé titulní dvojice. Milan Peroutka je jako naivní Lotrando roztomile nemotorný a je snadné si ho oblíbit a držet mu palce. Ve scéně, kdy se pokouší loupit, mi ho bylo skoro až líto. Nelly Řehořová coby Zubejda zaujme spíš až po uzdravení ve druhé půlce představení, kdy má podstatně více prostoru. Navíc mezi ústřední dvojicí funguje velmi dobrá chemie a hodí se k sobě jako pár.

Také Jakub Kohák v roli starého Lotranda byl zcela přesvědčivý a využil svůj prostor, který není nijak velký, na maximum. Pobavilo mě i to, jak si na divadle poradili se ztvárněním Lotrandova konce.

Typově jsou oproti filmu značně odlišní také představitelé sultána a Lustiga – Ivan Vyskočil a Václav Svoboda, kteří se nám společně postarali o nejeden vtipný okamžik. Zejména postava Lustiga je dle mého názoru skvěle napsaná a Václav Svoboda ji ztvárnil zcela po svém, přesto naprosto skvěle a moc mě v této roli bavil. Sympatičtí mi byli také Ivana Jirešová jako La Mad a Bořek Slezáček v roli Vincka.

Když už byla řeč o sultánovi (Vládce náš, slunce naše jasné! 😂), nesmím opomenout jeho služebníky, kteří byli vysláni jako zahraniční delegace. Hálí Juraje Bernátha, Bélí Vojtěcha Flígra a Zélí v podání Martina Schreinera k této pohádce zkrátka neodmyslitelně patří a všichni tři pánové byli naprosto perfektní. 😊

Asi největším překvapením pro mě bylo obsazení drvoštěpa Drnce Michalem Novotným. A přestože vlastně nemám jeho výkonu vůbec co vytknout, musela jsem si na něj v této roli, pod vlivem filmové předlohy, chvíli trochu zvykat.

Ohromný prostor zde získala Pavlína Ďuriačová, kterou zde můžeme vidět nejen jako Drncovu ženu, ale také v druhé menší roli, co ve vás probudí vzpomínky na jiný muzikálový titul – Sestra v akci. 😊 Svěřeny jí tak byly dvě krásné písně – rozjetá a energická Angličtina a dojemná Mravenčí ukolébavka, kterou mám moc ráda. Po pěvecké stránce na mě Pavlína pravděpodobně zapůsobila vůbec nejvíc.

Přesto se v této pohádce najde ještě jedna píseň, která ve mně rezonovala ještě nějakou dobu po představení, což jsem vlastně u pohádky ani moc nečekala. Tím se dostávám k poslední postavě. Rudolf Kubík sice nemá jako převor až tak moc prostoru, nicméně svým podáním písně Chválím tě, země má, mě dohnal až k slzám. A z pohledu dospělého diváka tak tento okamžik vnímám jako jedno z vrcholných čísel Lotranda a Zubejdy.

Lotranda a Zubejdu považuji za vůbec nejlepší divadelní počin, který jsem kdy v Divadle Broadway měla příležitost vidět. Přináší osvědčený příběh, výborně adaptovaný do muzikálové podoby, který mě bavil stejně jako hromady dětí různého věku v mém bezprostředním okolí. Nové písně do něj přirozeně zapadly, a muzikál tak ve výsledku neztratil nic ze svého dřívějšího kouzla ani hravosti. Pokud jste pamětníci jako já a chcete si zavzpomínat na písničky z Hodiny zpěvu, určitě vyrazte. A pokud váháte, protože máte tuto pohádku rádi, myslím, že tentokrát nejsou obavy na místě. Některé postavy sice typově nepůsobí tak, jak byste možná čekali, ale rozhodně nejsou o nic horší – a nejspíš si vás po chvíli stejně získají na svou stranu. 😊