Muzikál Malý krámek hrůz: Morbidní hit, který dokazuje, že velikost divadla není důležitá

Zdroj fotografie: webová stránka Městského divadla Kladno

Morbidní až hororová zápletka propojená s groteskou. Příběh plný humoru a nadsázky, jenž ovšem přináší i určitý morální přesah. Dynamická hudební i taneční čísla a dokonalé výtvarné zpracování hlavního aktéra – věčně hladové masožravky Audrey II. 😊 To vše v kostce vystihuje muzikálovou novinku Městského divadla Kladno — Malý krámek hrůz, kterou jsem tam nedávno navštívila. A i přes pár technických nedostatků mě tato scéna dokázala s přehledem přesvědčit o tom, že i menší divadlo bez stálého muzikálového souboru může divákům nabídnout nadstandardní muzikálový zážitek.

Jednoznačně šťastným rozhodnutím kladenského divadla bylo navázání spolupráce s Janem Křížem, jenž nás v posledních letech opakovaně přesvědčuje o tom, že není „pouze“ skvělý muzikálový herec a scénograf, ale také režisér. Podařilo se mu nastudovat hravou inscenaci, u níž se nebudete ani na chvíli nudit a jíž prostory menšího divadla ideálně svědčí.

Zavede nás do krachujícího květinářství pana Mushnika, jehož vzestupu napomůže neobvyklá květina. Tu se podaří vypěstovat mladému Seymourovi. Má to však jeden háček. Masožravá rostlinka (již Seymour pojmenuje po dívce, kterou miluje, Audrey II) prospívá pouze po lidské krvi. A Seymour je tak postaven před nelehkou volbu: Jsou důležitější morální zásady, nebo plnění vlastních tužeb a snů?

Výborně dopadlo celkové výtvarné pojetí, především scéna Jana Kříže. Ta je zaměřena hlavně na Mushnikovo květinářství, dostaneme se však i do dalších lokalit (třeba do zubařské ordinace). Nicméně ty jsou naznačené již velmi jednoduše, přesto není pochyb, kde se zrovna nacházíme. Samostatnou kapitolou je pak Audrey II. Vzhledem k tomu, že v průběhu děje hodně rychle roste, ji můžeme vidět v různých podobách a velikostech. Její výtvarné zpracování je totiž naprosto geniální. Z programu se mi bohužel nepodařilo vyčíst, zda jde v tomto případě též o tvorbu Jana Kříže, nebo o společnou práci s kostýmním výtvarníkem Radkem Fišerem. Výsledek každopádně stojí za to.

Malý krámek hrůz rozhodně zaujme i po hudební stránce. Hudba Alana Menkena je svěží, energická a zapamatovatelná, s několika písněmi s potenciálem stát se hitem. Je sice trochu škoda, že hudební doprovod byl pouze ze záznamu, nicméně ani tak mu nechyběl potřebný drajv.

Jediným úskalím, na němž by bylo dobré ještě zapracovat, je nekvalitní ozvučení, kdy se především u sborových čísel nedaří sladit hlasitost hudby a zpěvu, což má za důsledek, že při těchto výstupech není interpretům příliš rozumět. To je ovšem ohromná škoda především proto, že české písňové texty Pavla Bára jsou povedené a neuvěřitelně vtipné.

Parádně dopadlo také obsazení, které propojuje osobnosti z kladenského souboru s hostujícími muzikálovými herci.

Věděla jsem o tom, že v hlavní roli Seymoura vystupuje Jan Tenkrát, jehož znám jako výborného muzikálového herce především z Divadla Kalich. A dovedla bych si ho v této roli naprosto dokonale představit. Nakonec během mé návštěvy vystoupil alternující Maxmilián Kocek, jehož jsem dosud vůbec neznala. Prakticky od první minuty mi naprosto vyrazil dech. Tento mladíček ohromil nejen perfektním hereckým výkonem, ale zazářil též po pěvecké stránce. V programu se můžete dočíst, že se jedná o jeho první muzikálovou roli. Nebylo to ovšem vůbec znát. Seymour v jeho podání je sympatický hrdina, jehož počínání dokážete pochopit, i když ho nejspíš nebudete přímo schvalovat.

Jeho kolegyni Audrey, do níž je Seymour tajně zamilovaný, si zahrála Marie Křížová. Byla jsem docela zvědavá, jak se s touto úlohou vypořádá, jelikož Marii mám spojenou spíše s rolemi rázných a nebojácných hrdinek. Audrey je naopak spíš křehká a zranitelná a probouzí ve svém okolí ochranitelské pocity. Marie každopádně zvládla i tuto polohu výborně a krásně vystihla nejen Audreyinu poněkud submisivní povahu, nýbrž i její neuvěřitelnou vnitřní sílu a vůli nahlížet na svět kolem sebe i přes všechna svá trápení s vlídností a optimismem.

Trojici klíčových postav uzavírá Silvester Matula, jenž se představí především v roli sadistického zubaře Orina. Vystoupí také v řadě vedlejších rolí, což mu umožňuje jednotlivé menší úlohy trochu karikovat a diváky tím spolehlivě pobavit. V případě Orina mě hodně bavilo, jak skvěle dokázal vybalancovat, že tato postava nejen budí strach, ale zároveň i pobaví. Navíc se dozvídáme, jaká traumata má Orin za sebou, což dává divákům prostor vnímat ho trochu komplexněji.

Jako majitel květinářství, pan Mushnik, se představil Miroslav Večerka. Líbilo se mi, že tvůrci muzikálu mysleli skutečně na všechny, a ani pan Mushnik tedy není vykreslen jako čistě kladný hrdina, avšak myslí především na vlastní prospěch.

Příběhem nás provází trojice místních mladých dívek ve složení Lucie Bikárová, Denisa Veverková a Aneta Dubinová, v jejichž podání si můžeme užít nejedno skvělé hudební číslo. Bohužel právě jim uškodil nevyladěný zvuk vůbec nejvíce. Ač se navíc zcela evidentně jedná o tři velmi dobré zpěvačky, nepůsobily na mě celistvě, což mi v tomto případě nepřipadalo zrovna ideální. Zejména u Lucie Bikárové jsem měla pocit, že svým projevem do této trojice nezapadá.

Na závěr se musím ještě vrátit k té, kolem níž se celá tato inscenace točí – Audrey II. Vizuální stránku jsme již probrali, musím ještě zmínit jméno Václava Wernera Krause, jenž se do již vzrostlé verze rostliny „vtělil“. Zajímavý prvek je, že též hlas Audrey II, ač ze záznamu, má své alternace. 😊 Během mé návštěvy mluvila Audrey II hlasem Jany Zenáhlíkové, jenž se mi k ní velice hodil. Budete-li však mít štěstí, může na vás promlouvat hlasem Jana Kříže.

Městské divadlo Kladno představilo unikátní muzikálové představení, které vás nejen pobaví, ale dost možná přiměje i k zamyšlení. To vše je navíc okořeněno svěží hudbou a perfektním obsazením. Mám tedy za to, že Malý krámek hrůz je divadelní počin, jaký by žádný muzikálový fanoušek neměl vynechat. Stojí to za to. 😊