Muzikál Mladý Frankenstein: Hororová parodie, ve které monstrum tančí a diváci šílí

Je to už potřetí, kdy mě repertoár Východočeského divadla Pardubice zaujal natolik, že jsem se do tohoto krásného města vypravila za krátkým odpočinkem, završeným muzikálem. Tentokrát padla volba na Mladého Frankensteina – muzikálovou parodii na béčkové horory z pera Mela Brookse a Thomase Meehana. Cíl byl jasný: úplně vypnout a především se královsky bavit. A přesně to mi v Pardubicích nabídli. Tato novinka má totiž vše, co by měl správný muzikál mít – od poutavé zápletky přes velkolepá taneční čísla až po nápaditou výpravu. Pardubice tak opět potvrdily, že i divadlo bez stálého muzikálového souboru může svou kvalitou „strčit do kapsy“ nejednu pražskou scénu.

Ve Východočeském divadle totiž nic nenechali náhodě a vsadili na tvůrčí tým, co se podílel na celé řadě úspěšných inscenací Městského divadla Brno. Za barvitými a vtipnými českými texty příběhu o vnukovi legendárního Dr. Viktora von Frankensteina, jenž zdědí po slavném předkovi sídlo v Transylvánii a rozhodne se pokračovat v jeho šlépějích, stojí Petr Gazdík, který je zároveň režisérem této inscenace.

Opravdu působivá je scéna Petra Hlouška, v níž je největší pozornost věnována právě onomu ponurému hradu v Transylvánii. Ovšem i lokality, které se v rámci děje spíše jen „mihnou“, jsou plné svěžích nápadů – už jen jízda povozem po Frankensteinově příjezdu mi připadala geniálně vymyšlená. Pozadu nezůstávají ani kostýmy Elišky Lupačové Ondráčkové, výborně podtrhující charaktery jednotlivých postav, a dojde dokonce i na oblečení vysloveně kabaretní.

V této souvislosti musím vyseknout hlubokou poklonu dynamickým choreografiím Michala Matěje (a choreografiím stepu Barbory Kučerové), které považuji za jednu z vrcholných složek celého kusu. Celou dobu je vážně na co koukat a nebudete mít ani chvilku na to se nudit. A to i přesto, že obdobně jako u jiných pardubických muzikálů je i tentokrát hudební doprovod ze záznamu.

Všechny ty nápadité taneční a stepařské kreace by však byly ničím bez nasazení pardubického souboru. Obdivuhodné bylo, že klíčová šestice ústředních postav odvedla vskutku fantastický výkon, kdy ani jeden z herců nezastiňoval ostatní a naopak společně tvořili skvěle sehraný tým. Navíc bylo zcela zjevné, že to všechny strašně baví a moc si tyto mnohdy skutečně extrémní herecké polohy užívají. Celková energie byla neuvěřitelná.

V rámci těch menších rolí mi udělalo radost, že jsem i tentokrát narazila na Štěpána Pospíšila (jenž v tomto divadle exceluje jako Jan Kašpar v představení Do nebes!) v roli místního blázna Ziggyho, který ve skutečnosti rozumu pobral podstatně více než veškeré místní obyvatelstvo dohromady. Výrazný byl také Tomáš Lněnička, jehož jsem si již dříve oblíbila díky mé první návštěvě Pardubic a muzikálu Pekařova žena, kde zazářil v hlavní mužské roli. Tentokrát dostal prostor coby inspektor Hans Kemp, usilující o nastolení pořádku a klidu, co místním rod Frankensteinů dlouhodobě bere. 😊 Postava inspektora skvěle znázorňuje trochu stereotypně vykreslené zástupce spravedlnosti z obdobně laděných snímků.

Mladý Frankenstein však představí rovnou trojici výrazných ženských postav, které mají co nabídnout a neuvěřitelně mě bavily.

V samotném úvodu nejprve poznáváme Elizabeth Benningovou, snoubenku mladého doktora Frankensteina, již si zahrála Petra Janečková. Elizabeth je taková „slečna dokonalá“, jejíž jediným zájmem je dobře vypadat, a to i za cenu, že se jí její snoubenec nesmí vůbec dotknout, aby náhodou něco „nepoškodil“. Petra se mi zatím líbila snad v každé roli, kde jsem ji viděla, ale jako Elizabeth to u mě vyhrála na plné čáře a moc mě potěšilo, jaký osud si pro ni tvůrci nakonec vymysleli. Toto bych si rozhodně netipla. 😀

Je zcela pochopitelné, že citově poněkud vyprahlého mladého vědce okamžitě po příjezdu do Transylvánie oslní jeho nová přitažlivá asistentka Inga s tváří Martiny Sikorové, která se naopak dotykům vůbec nebrání. 😊 Tuto herečku jsem prozatím viděla pouze v Pekařově ženě, kde ztvárňovala postavu spíše takové „šedé myšky“, a proto mi jako Inga naprosto vyrazila dech. Nějakou dobu jsem ji ani nemohla poznat. Blond paruka ji změnila k nepoznání a působila vysloveně jako femme fatale hodná hororové parodie. 😊

Trojici uzavírá Dagmar Novotná, ztvárňující tajemnou hospodyni na transylvánském hradě, madam Bletcher. Ženu tak obávanou, že už jen vyslovení jejího jména stačí k tomu, aby se koně začali plašit. Madam Bletcher skutečně skrývá jedno velké tajemství, dokáže být ale také velkou a spolehlivou oporou, když je to třeba.

Madam Bletcher nicméně na hradě nežije sama. Je zde ještě Igor, hrbatý sluha (jehož hrb neustále záhadně mění polohu 😊), který doufá, že se svým pánem naváže na práci předků a podaří se jim dílo dokončit. Od začátku jsem byla přesvědčená, že Ladislav Špiner je pro tuto roli v Pardubicích ideální volbou. A nespletla jsem se. Trochu jsem se obávala, že si Špiner jako Igor ukradne veškerou pozornost pro sebe, s titulním hrdinou se však nakonec dokonale doplňovali a fungovala mezi nimi výborná chemie i vtipné slovní přestřelky.

Ze všeho nejvíc ale budete fandit Josefu Pejchalovi. Jeho Dr. Frederick Frankenstein na mě působí jako člověk, který nedopatřením nasedl na horskou dráhu, jež ne a ne zastavit. Mladý vědec, jenž s rodinnou historií nechce mít nic společného, je nucen vycestovat do Transylvánie a převzít dědictví. Ocitá se tu pod vlivem bizarních postav usilujících o jediné – aby pokračoval v šíleném díle svého děda. Josef Pejchal geniálně propojuje počáteční naivitu a nesmělost s pozdější posedlostí, s níž se vrhá do experimentů. Navíc mě hodně bavila jeho milostná linka, kdy se z upjatého vědce stává objekt zájmu rovnou dvou žen. 😊

Nezapomněli jsme snad ještě na někoho? Pokud je řeč o Frankensteinovi, nesmí zde chybět ani netvor. Monstrum, které Frederick Frankenstein se svými pomocníky stvoří, má propojovat extrémní sílu s geniálním mozkem. Jenže něco se nepovede a inteligence našemu netvorovi bohužel chybí. Jana Vápeníka jsem už před lety viděla v Praze v titulní roli v představení Werich a musím se přiznat, že jako monstrum bych ho vůbec nepoznala. Maska byla dokonalá, a kromě toho byl díky botám s extrémně vysokou podrážkou (tipla bych, že mohla mít dobrých deset centimetrů) opravdu obrovský.

Co jsem však nečekala, bylo číslo Puttin’ on the Ritz, kdy se dočkáme toho, že monstrum začne nejen zpívat, ale dokonce i stepovat. Přiznám se, že jsem se o stabilitu herce v takto šílené obuvi v podstatě celou dobu bála. Nicméně ve chvíli, kdy došlo na tanec, jsem naprosto nechápala, jak je něco takového vůbec možné. Tančící a zpívající monstrum se tedy zcela nepochybně stalo hvězdou celého představení, a to i přesto, že po většinu času je jeho slovní zásoba skutečně úsporná. 😊

Mladý Frankenstein je inscenace sršící ohromnou energií a přinášející nejeden bizarní moment. O tom, že je tato novinka trefou do černého, svědčí nadšené publikum, co jsem v divadle zažila. Dlouhá děkovačka s potleskem vestoje a opakované zvedání opony, které už zjevně část herců ani nečekala, je, myslím, jasným důkazem. Přeji Mladému Frankensteinovi ještě hodně takových energií nabitých večerů a šťastných diváků, jako jsem byla já. Tři hodiny vám zde utečou jako nic.