Muzikál Noc na Karlštejně: Císařský zákaz v Brně

Na malý moment mi dovolte proměnit se v »mistra Dětřicha« a vymalovat vám tu jeden obrázek. Měla jsem těžkosti v práci, tak jsem se odměnila a dopřála jsem si relax v Brně. Procházka, knížka, dobré jídlo, drink – co víc si přát. No jistě, ještě divadlo – ale nebojte, to bylo samozřejmě v plánu. Chystala jsem se na Biskupský dvůr, už jsem se blížila… a ono po celém dni plném slunce začalo pršet. Začala jsem se trochu bát, že to asi dneska nevyjde, ovšem naštěstí přeháňka dostála svému jménu a přehnala se velmi rychle. Když jsem si na Biskupském dvoře kupovala program (tedy pozor, bylo mi řečeno, že to není program, nýbrž hmatatelný důkaz krásného zážitku! 😊), paní, která mi ho dávala, mě ujistila, že už určitě pršet nebude. A měla pravdu! Už nespadla ani kapka, takže krásnému večeru už nic nebránilo. Zanedlouho se ozvaly fanfáry a mě příjemně zamrazilo – Noc na Karlštejně mohla začít.

Tak nějak jsem čekala, že to bude perfektní tečka za krásným dnem, protože upřímně, Noc na Karlštejně je úžasný muzikál, hudba Karla Svobody je geniální a krásná… Filmový scénář je taktéž skvělý a vtipný sám o sobě – to není rána na ránu, ale perla za perlou. Samozřejmě ve filmové verzi je vše dotaženo k dokonalosti i díky skvělému hereckému obsazení, na nějž jsme už za ta léta všichni zvyklí. Není divu, proč máme aktuálně hned několik představení s názvem Noc na Karlštejně v různých produkcích. Kromě brněnského vím o mostecké verzi (Annie říká, že existuje i pardubická 😊) a také o produkci Kateřiny Brožové, hrané v Mělníku a na dalších letních scénách. A samozřejmě je tu ještě přímo karlštejnská verze Janise Sidovského, která kvůli rekonstrukci Karlštejna v minulosti objela i pár dalších hradů a zámků. Tuto karlštejnskou jsem viděla už třikrát, pokud mě paměť nešálí – přímo na Karlštejně, na Hrádku u Nechanic a v zahradách Zámku Troja. Už jsem zde o ní též leccos napsala – něco jsem chválila, bohužel na druhou stranu něco mi zase nesedlo. Mám pocit, že moje výtka je jak u karlštejnské, tak i nyní u brněnské verze, vlastně vesměs podobná. Trochu mě mrzí, že se tvůrci zdánlivě předhánějí v tom, jak udělat Noc na Karlštejně co nejvtipněji. Jenže já říkám  – halóóó? Vždyť už vtipná je! Nemusíte se nutně stavět na zadní a přidávat tam další (více či méně povedené) humorné pasáže.

Mám Městské divadlo Brno moc ráda, řekla bych, že většinou je tady chválím, rovněž moje první návštěva Biskupského dvora, kterou jsem strávila s Eliškou / Rejčkou, skončila nadšením, takže mě mrzí, že dnes nebudu JENOM chválit. Měla jsem totiž celou dobu takový nepříjemný pocit, že všichni herci moc tlačí na pilu, přehrávají a hlavně mi připadalo, že si vzali za cíl skoro každou scénu (a dokonce i většinu hudebních čísel) proměnit v estrádu. Což, řekněme si upřímně, v některých momentech může být fajn, v jiných to působí až přehnaně, tím pádem trapně. Snad jediné dvě scény, které byly podle mě pojaty seriózně a s jakousi snahou o královský majestát, byl samotný úvod a pak asi nejslavnější píseň Lásko má, já stůňu. Pokud se do Brna také časem vydáte, možná vás překvapí první obraz – nejprve totiž sledujeme korunovaci královny Elišky a uslyšíme zde oproti filmové verzi dokonce jednu píseň navíc. Poté už se přesouváme na slavnost, kde se, podobně jako ve filmu, Elišce začíná zajídat její samota.

Musím říct, že to bylo skoro až magické, když kolem nás procházela královská družina a pak jsme se mohli podívat na korunovaci. Skutečně jsem si připadala jako v nějakém chrámu. Atmosféra byla přichystána krásně, ale o to víc mě pak překvapilo, jak uvolněně a laškovně probíhal zbytek večera. Obávám se, že mi zkrátka v případě tohoto představení úplně nesedla režijní vize Igora Ondříčka (kterého mám jinak též ráda). Naše představy o Noci na Karlštejně se plně neprotnuly, i přesto je toto dílo natolik krásné, že jsem si ho dokázala vychutnat i v této podobě.

Navíc do jisté míry počítám s tím, že s mým názorem »bylo to trochu moc« budu asi v menšině. Vždyť já vím, představení se hraje už roky, stále je plno… A moc dobře jsem si všimla, jak byli diváci veselí, radostní a jak se celý večer smáli. Ale jo, já většinou taky – přece jen je to letní scéna, uvolněnější atmosféra, já to všechno chápu a beru. Rozhodně se v tom nechci dlouho pitvat a raději už přejdu k tomu, co se mi na této verzi líbilo o něco víc.

Kupříkladu myslím, že se docela povedly kostýmy Andrey Kučerové a Kláry Čoupkové. Myslím, že nepůsobily ani přehnaně zdobně, ale naopak ani nijak lacině. Vydaly se trochu jinou cestou než ty filmové, i když v něčem jsou si přece podobné. Většinou sázejí na jinou barevnost. Historicky přesné asi nebudou, protože bylo využito barev poměrně dost, což by v dobách Karla IV. bylo podle mě neskutečně drahé, i když přiznám se, že v případě Noci na Karlštejně mi to vlastně vůbec nevadí. I příběhem je to spíše pohádka, takže mi nevadí odchylka ani ve stylu oblékání.

Přiznám se, že mě třeba nenadchly kostýmy pážat, ještě v kombinaci s těmi parukami onoho typického střihu. Obvykle bývají blond, zde jsou tmavší, což chápu vzhledem k obsazení, ale zkrátka mi to dohromady úplně nešlo. Naopak za asi nejkrásnější kostým považuji Eliščin plášť na závěr. Černobílý, jednoduchý, přesto originální. Nadčasový, takže zapadne do děje a zároveň by se dal nosit klidně i dnes. Tohle byla odvážná volba, která se podle mě vyplatila.

Pochválit mohu také zbytek vizuálních dojmů, v čele se scénografií Jaroslava Milfajta, která byla ve své podstatě velmi prostá a dokázala si skvěle vyhrát i se samotným kouzlem prostředí Biskupského dvora. Stačilo vyloženě minimum rekvizit – stůl a židle, nebo něco jiného, co zrovna vyžadovala daná pasáž, většinu času ale hrálo především samotné prostředí včetně arkád s podloubím. Když bylo potřeba, tak byly různé části dokonce nasvíceny – všimla jsem si, že hojně byly využívány naše národní barvy – modrá a červená. Jindy se zase na budovu rovnou promítla slavná malířská výzdoba kaple svatého Kříže na Karlštejně, což působilo skutečně magicky. A samozřejmě v pozadí se tyčily věže katedrály Petrov, které nám během večera trochu suplovaly věže karlštejnské, především pak ve chvíli, kdy se setmělo, a vyniklo jejich osvětlení.

Dalším prvkem Biskupského dvora, který Noc na Karlštejně »vzala do hry« byla Merkurova kašna (a též osvětlená, pro změnu do zelena), umístěná v pravé části. Zde se odehrávaly především scény s Peškem a Alenou, jen tedy nutno říct, že alespoň z mého místa tam nebylo úplně vždy stoprocentně dobře vidět – a to jsem byla poměrně vpředu a v prostřední části hlediště. Musela jsem trochu natahovat krk a mrzelo mě to, takže bych se nezlobila, kdyby se toto dění přesunulo víc doprostřed jeviště. Hodně mě ale pobavilo, když Pešek nabádá Alenu, aby se schovala, přičemž ona odpovídá, že není kam. „No jo, je vyprodáno,“ říká na to jednoduše on. Pak se přece jenom někam vmáčkli. To byl povedený vtípek 😊.

Když už jsem tedy nakousla dvojici Alena – Pešek, můžeme u ní rovnou na malý moment zůstat. Už dopředu jsem si říkala, že Aleš Slanina bude jistě v roli Peška skvělý – a nepletla jsem se. Dobře se mu dařilo vybalancovat, že je Pešek tak trochu smolař a otloukánek, zůstat vtipný a zároveň nepůsobit přehnaně tragicky, ale naopak mile a sympaticky. Aleš Slanina se podle mě pro takovou roli narodil 😊. Myslím tedy, že jsem něco hodně podobného říkala v minulosti i u Tomáše Smičky, což snad nevadí. Oba byli skvělí a naštěstí mě nikdo nenutí si mezi nimi vybírat, protože to by byla velká »Sophiina volba«.

Bohužel musím říct, že ač mám Andreu Zelovou ráda, v mých očích byla v této dvojici tím slabším článkem. U Aleny většinou dokážu rozlišit dvě její polohy – zdá se to být křehká a něžná dívenka (a moc dobře s tímto prvním dojmem dokáže pracovat), v jádru je to však statečná holka s odvahou za dva. Když to rozjede, jen to lítá. Takže za mě by měla být vlastně taková ranařka s vizáží diblíka. To za mě splňují nejen filmová Daniela Kolářová, ale i Ivana Korolová či Sabina Rojková z jiné letní scény, ovšem u Andrey z mého pohledu převažovala spíš ta rázná poloha. Jak hlasově, tak i různými gesty a celkovou energií. Když se tedy s Peškem škorpili, malinko jsem se o něj bála. Připadalo mi, že jeho Alenka nejde pro ránu daleko 😂.

Další zamilovaný pár v tomto muzikálu tvoří císař Karel s chotí Eliškou. V Brně jsem měla možnost v těchto úlohách vidět Hanu Holišovou a Petra Štěpána. Hanku už jsem viděla v minulosti v karlštejnském uvedení, takže bylo jasné, že to nebude žádné zklamání. Pěvecky to dala – jako vždy – božsky. Přiznám se, že v některých výstupech mi trochu vadila přehnaná gesta (při Lásko má, já stůňu lomila rukama) či až přílišná snaha o pregnantní výslovnost (v první písni na korunovaci). Netuším, nakolik je to režijní záležitost a nakolik ne, ovšem pro srovnání by mě zajímala i Ivana Vaňková, která už mi kolikrát v Brně dokázala vyrazit dech. Tak proč by ne jako Eliška.

Je patrné, že Eliška je alespoň zpočátku více zamilovaná než její muž. Ostatně je to už Karlova čtvrtá žena, tím pádem je jistě mladší a méně zkušená, zatímco jeho královským majestátem už zkrátka jen tak něco neochvěje. Petru Štěpánovi se podařilo vystihnout tuto částečnou Karlovu přezíravost, která je možná jen maskou, související s jeho vladařskou úlohou. Když totiž Elišku pozná v jejím přestrojení (ba co víc, v předpokojích své ložnice 😂), rázem se mění v typického chlapa – trochu ješitného a žárlivého, přesto milujícího. Mám moc ráda ten moment, kdy císař tvrdí, že zná každý tah Eliščina obličeje. Ji to vždycky spolehlivě dostane do kolen a co si budeme nalhávat, divačky taky 😁. V Brně se tato chvíle skutečně povedla a všichni jsme si v duchu áchli. A přítomné členky fanklubu Petra Štěpána asi i nahlas 😂.

Jenže u císaře vždy hledám také jistou dávku noblesy a přirozené autority. Jen málokdo se zatím dokázal přiblížit filmovému panu Vlastimilu Brodskému – čestnou výjimkou je v mých očích například Petr Štěpánek kdysi v Hudebním divadle Karlín. Myslím si, že »karlštejnský« Daniel Bambas do té role zraje jako víno a nově v této roli můžeme vídat i Honzu Kříže, což zní velmi dobře. To by taky stálo za návštěvu, myslím 😊. V Brně Karla hraje pouze Petr Štěpán bez alternace… kdyby to bylo na mně, možná bych mu nějakou přidělila – v MdB je hned několik kandidátů, jejichž výkon by mě zajímal. Co třeba takový Petr Gazdík? A klidně bych zkusila i pány, kteří se už v Noci na Karlštejně objevují, ač v jiných rolích – například Robert Jícha (člen císařského dvora) či Lukáš Janota (vévoda bavorský).

Tím se dostávám k dalším postavám muzikálu – zase mám na mysli pár, ale tentokrát již ne milostný, nýbrž dvojici přátel. Řeč je právě o vévodovi bavorském a králi cyperském, kteří jsou na Karlštejně hosty a ve filmu je ztvárnili Miloš Kopecký a Waldemar Matuška. Už podle jmen vlastně nesourodé duo, co má ovšem z nějakého nevysvětlitelného důvodu mezi sebou skvělou chemii, což se na divadle ne vždy povede napodobit. V Brně se to však podařilo na 110 procent! V podání Lukáše Janoty a Jiřího Macha byli Štěpán a Petr především ultimátní »BROS«. Působili na mě dohromady přesně tak, jak měli – potkali se náhodou, ale něco zaklaplo a stali se z nich zkrátka kamarádi na život a na smrt. Pánové herci na sebe vzájemně výborně slyšeli a byli perfektně sehraní.

Jiřímu Machovi se podařilo docela dobře vystihnout Petra jako… no, v podstatě turistu. Je v cizí zemi, občas zdánlivě nechápe nějaké dvojité smysly (v pro něj cizím jazyce), ale dokáže si vždy poradit. Poznává místní krásy a žije přítomným okamžikem. Hledá dobré jídlo, pití a také nějakou tu zábavu. Jak už jsme řešili výše, parťáka k tomu už našel. V písni Do věží mě mile překvapil silným hlasem a příjemným projevem. Možná by mohl být méně žoviální, ovšem to už je podle mě opět věc režie.

Na repríze 11. července navíc došlo k jednomu vtipnému momentu díky kouzlu nechtěného. Cyperský král se na hostině hrozně cpe a v jeden moment se trochu rozkašlal… inu, já myslím, že tady se Jiří Mach doopravdy na krátkou chvíli dusil. Soudím tak podle toho, jak se na něj Lukáš Janota díval (trochu mu cukaly koutky 😁) a jak pak trochu zpomalil tempo mluvy, aby dal kolegovi čas se z toho vzpamatovat. Už to působilo malinko nebezpečně 😂, já bych možná příště malinko ubrala na urputnosti.

S Lukášem Janotou mám pak spojený bohužel i za mě vůbec nejtrapnější moment představení, protože když se na hradě ve velkém pátrá po ženě (či po ženách), Štěpán pronese něco ve smyslu, že by na ni rád pohlédl. A aby nám nezanechal ani ždibec iluze, co tím má vlastně na mysli, vyšperkoval tu repliku tím, že naznačil, že dotyčné dámě »troubí na prsa« (k pohybu rukou padlo i citoslovce „BOŇG BOŇG“). V ten moment jsem měla pocit, že sleduji Barneyho Stinsona v Jak jsem poznal vaši matku. K Noci na Karlštejně se mi to opravdu nehodí.

Každopádně abychom tu nebyli ještě za sto let, nebudu zmiňovat úplně všechny z obsazení. Třeba v company byl kdekdo a mihly se tam i velmi známé tváře. Všichni dohromady táhli za jeden provaz, což bylo fajn. Za zmínku však ještě určitě stojí Jan Mazák, který byl arcibiskupem Arnoštem přesně podle mých představ. Potěšil mě i Zdeněk Junák (pan purkrabí), který je svou bodrostí pro tento muzikál jako stvořený. Škoda že neměl víc prostoru. Ještě méně ho měl velitel stráží v podání Tomáše Saghera, jehož přítomnost přesto potěšila. Co se týče dam, zbývá nám ještě hofmistryně paní Ofka, kterou ztvárnila Pavla Vitázková. Upřímně jsem na ni teď málem zapomněla, protože, ačkoliv jí nemůžu nic moc vytknout, byla dost nevýrazná. Plusový bod za mě dostává díky hlášce »sodoma gomora«, která je sice vypůjčená z jiného filmu, ale skvěle se do dané situace hodila.

Abychom si to shrnuli – na letní scénu se jistě i takto uvolněnější Noc na Karlštejně skvěle hodí. Za mě už tam něco bylo přes čáru, přesto jsem ráda, že jsem tuto inscenaci navštívila, už jen díky dvojici Štěpán a Petr, tedy Janota a Mach, u nichž by mi vlastně nevadilo, kdyby dostali i nějaký ten vlastní spin-off seriál. Na to bych se klidně i mrkla 😁. A Pešek v podání Aleše Slaniny by v něm klidně mohl být vedlejší postavou 😊.

Hlavně doufám, že ještě do budoucna budu smět do Brna na nějaké to divadlo přijet. Snad přede mnou po tomto dnešním článku příště nezavřou brány a nedostanu císařský zákaz 😊. To by mě moc mrzelo. 😉