Muzikál Okno mé lásky: Když láska vládne nám

Kolik mám ještě dní, než přijde poslední,
jak dlouho budu zpívat a hrát,
kolik je na zemi cest, kterou mám dát se vést
nebo už myslet mám na návrat…

Tak přesně tímto textem začíná příběh muzikálu Okno mé lásky v Divadle Broadway. Je vám ten text nějak povědomý? Určitě ano… Populární zpěvák Petr Janda s jeho kapelou Olympic jsou známí v každém koutě naší vlasti. Mají na kontě řadu hitů, které si brouká každý z nás. A během téměř tříhodinového představení se na vás budou valit jako síla dynamitu. Jistou zásluhu na tomto klenotu má zajisté hudba samotná, ovšem pro mě osobně je největší síla ve slově, tudíž v textu. Pavel Vrba, Zdeněk Rytíř, Karel Šíp, Pavel Chrastina jsou vynikajícími mistry v oboru textu. Každé slovo má dané místo a nechybí v něm ani cit a pochopení, které dodává písním jedinečné kouzlo a pravý smysl. Není divu, že při dalším výběru nového hit muzikálu padla volba právě na skupinu Olympic. Musím se přiznat, že jednu dobu se v Praze rozjel boom hit muzikálů. Tím pádem si říkáte: Není to už moc? Jasně, v dnešní době se chce člověk pobavit a vlastně si tak trochu zabroukat spolu s účinkujícími. Hm, tak proč nepřipravit dílo zrovna z písní, které všichni moc dobře známe. Já osobně jsem vedl tak trochu boj sám se sebou. Mám se těšit, nemám se těšit? No, použiju známá slova jedné velmi populární písně: Jedeme dál…

Jak jsem již zmínil, příběh se skládá z hitů Petra Jandy. Poskládat zápletku z oblíbených a všeobecně známých fláků je někdy umění a ne vždy to úplně vyjde. Ovšem tady jsem měl pocit, že to všechno tak nějak pasuje. Tři hodiny skvěle utečou a jsem to já: Jako za mlada.

Samotným dějem nás provází hlavní aktér, David Stránský. Je to klučina, který nemá moc lehký život. Problémy v rodině bývají složité a dokážou nám pěkně zamotat hlavu a vlastně i celý život. Pro vývoj každého dítěte jsou důležití i matka a otec. A nejen tom bude Okno mé lásky. Sledujeme Davidovy vztahy s rodiči, ale poté mu do života přicházejí i další lásky. První zamilování, touha, ale i různé trable, to vše patří k pubertě. Co se stane, když přidáte ještě nějaký koníček a zálibu? David jednu rozhodně má a k tomu obrovský talent – věnuje se street artu a maluje celým svým srdcem, ať už na základě aktuálních pocitů, či vzpomínek. Jeho obrazy zdobí zdi domů, v nichž život skomírá…

Scénáře i režie se ujal Radek Balaš. Čím více pustíte tento příběh do srdce, tím více si vás získá. Každá píseň tu má své místo a rozhodně sem patří. Jasně, hudbu známe, děj téměř taky, takže co scéna? No, nejsem vyloženě milovník videoprojekcí, ale tentokrát mi vůbec nevadily. Výtvarník projekcí Tomáš Gaisler se s tématy různých prostředí skvěle popasoval a vše vystihl. Různé záběry ze života zapadají do děje a ničím neruší. Hlavním tématem jsou samozřejmě malby ve městě. Tudíž proplouváme uličkami Prahy i Paříže, kam nás zápletka zavádí, ale nahlédneme i do domovů našich aktérů. Co se týče kulis, těch tu moc nehledejte. Šimon Caban vytvořil scénografii, která se hodí k tomuto projektu. Stejně tak se vydařily i velice nápadité choreografie od Anet Antošové, kterou chválím za příjemné zapojení company. Osobně se přiznám, že nejsem úplný fanoušek Petra Jandy, ale právě v tomto podání nejde odolat. Perfektní obsazení a nové aranžmá písní od Marcuse Trana nám jen umocní zážitek. Co se týče kostýmů našich herců, tak tentokrát nečekejte žádné róby. Jedná se o moderní příběh z dnešní doby. Roman Šolc ošatil herce zcela běžnými kostýmy s ohledem na moderní trendy.

To jsem z toho Pták Rosomák a čumím Jako tele na vrata na vše, co se přede mnou odehrává. Možná trochu bulím jako Želva, no Snad jsem to zavinil já… Nééé, já ne, ale to obsazení, které jsem viděl. 😂A jaké, že to vlastně bylo?

Toto představení jsem měl tu čest vidět již dvakrát a podruhé bylo zcela jiné a nové. Bylo znát, že od premiéry se již vše zlepšilo – herci se náležitě vžili do svých rolí a veškerou energii přenesli do publika.

V hlavního hrdinu Davida Stránského se proměnil Milan Peroutka. Milan je skvělý zpěvák a především obrovský talent. Jeho barva hlasu se krásně hodí k textům písní Olympicu a chvílemi máte pocit, že snad patří do jeho repertoáru odjakživa, což je obrovská pochvala. Milan prožívá každé slovo v textu. Utáhnout celý příběh na svých bedrech je trochu oříšek, ale pro Milana nebyl. Energií nabitá show byla pro něj evidentně chuťovkou. Mezi mé nejoblíbenější skladby v tomto představení určitě patří Otázky a Bon Soir, Mademoiselle Paris, které sednou Milanovi, jak se lidově říká: jako pr*el na hrnec.

Slovo láska jsem již několikrát použil a vlastně je i v samotném názvu, takže je jasné, že na ni v ději dojde. David prožívá hned několik vzplanutí, jeho první láskou byla ale určitě Denisa. Dívka, která by energii a temperament mohla rozdávat. Její vzezření působí skoro až erotické dusno a na pánské publikum působí velice dobře. Výběr obsazení zde byl přímo luxusní. Sharlota a Felicita Prokešová jsou dvě nádherné ženy. Obě předvedly přímo famózní výkon, avšak každá zcela jinak a po svém. Musím přiznat, že u obou jsem lehce poposedával v křesle a těšil se na každý jejich výstup. Jejich podání songu Nějak se vytrácíš, má lásko je lahůdkou celého muzikálu. Je úplně jedno, kdo bude hrát, ať už Sharlota, která má nádherně zabarvený hlas, či Felicita, jejíž výkon uslyšíte v hlavě ještě po odchodu z divadla.

První láska ale zřídkakdy bývá ta pravá. Když to ani nečekáme, tak se objeví nová dáma. Bude tedy ona ta pravá? Teprve baletka Sofie z bohaté rodiny vnímá Davida, jaký doopravdy je. Poprvé jsem viděl Nelly Řehořovou, která skvěle hrála i zpívala. Ovšem trochu jinak to pojala Kateřina Marie Fialová, která působila velice uvolněně, více se vžila do role takové Sofie, co je odhodlaná vše obětovat právě tomu, aby mohla být s Davidem. Po pěvecké stránce nemám ani jedné co vytknout. Pokud jejich jména uvidíte na fermanu, rozhodně nebudete litovat. Každá z holek to zkrátka hraje po svém, což je dobře.

Do role Davidova otce bylo nutné obsadit zajímavou osobnost s chraplavým hlasem, už jen s ohledem na skladby, které zpívá právě Jiří Stránský (Slzy tvý mámy, Jako za mlada, Šrámy lásky). Měl jsem to štěstí vidět hned dva takové pány, a to Josefa Vojtka a Jana Toužimského, kteří jsou výbornou volbou. Oba pánové předvedou rockový koncert a náležitě si jej užívají. Jejich prostor v druhé části příběhu je poměrně veliký, a tak se jim podařilo vystihnout charakter Jiřího a spolu s Davidem nás vzali na cestu shledání otce se synem.

Davidova matka Barbora Stránská má v představení sice menší prostor, ovšem i tak dokáže zaujmout. Ať už Linda Finková, či Ivana Jirešová, obě jsou milující matky. Sice se s nimi život moc nemazlil a tuto náladu ještě umocní píseň Nech to být, která vede k zamyšlení. A v duetu Jedeme dál zase jedou bomby, že duní celé divadlo.

V roli rodičů Sofie se během obou mých návštěv představili Veronika Žilková a Bořek Slezáček. Já nevím, jak ostatní, ale já se bavil. Po herecké stránce mě Veronika prostě dostala. Její pojetí matky je luxusní. Její hlášky nemají chybu a zaručeně vás pobaví. Jako velice starostlivá matka, tedy možná až přehnaně starostlivá, nás dokáže zaručeně pobavit. Spolu s Bořkem tvořili pár, u kterého víme, že je pro ně Sofie vším.

No a konečně tu máme Rosomáka. Ne, není to pták. 😊 Je to nejlepší kamarád Davida alias Martin Schreiner. Martin je též výborný zpěvák. Zpívá s lehkostí a obrovskou energií, navíc spolu s Milanem tvoří perfektní dvojici a často se dokážou vzájemně odbourat. Je vidět, že je tento titul náležitě baví, což se projevuje i na jejich výkonech.

Menší prostor má Stormie. Jeho představitel v příběhu ztvárňuje víceroli. Figuruje tu jako zpěvák rockové kapely, obsluha v hospodě a tak dále. Zde se alternují Ondřej Bábor a Josef Vágner. Oba se snaží využít svůj prostor na maximum, což se jim daří. Škoda jen že nemají více prostoru.

Na závěr hodnocení si schválně nechávám tetu Agátu, která má sice rovněž menší prostor, ale dokáže z něj udělat mega prostor. Každý z nás jistě zná píseň Agáta. No, tak v tomto podání ji ještě neznáte. Tato pasáž sklízí pravidelně největší úspěch. V tetu Agátu se proměnily Veronika Krejzová a Pavlína Ďuriačová. Musím říci, že obě předvedly super luxusní výkon. Omlouvám se, ale musím opět vyzdvihnout Pavlínu. Po nedávné návštěvě muzikálu Troja, kde mě velice zaujala, i zde jí patří moje WOW. Takže zapoj ručičky, zatáhni břicho a jedeme. Naše teta Agáta, Agáta, teta Agáta… 😊 Pavlíno, děkuji, ještě dneska se při vzpomínkách na tvoje vystoupení směji.

Samozřejmě i po pěvecké stránce se jedná o perfektní výkony, kde spolu s company předvedou velice krásné provedení písně Nebe nad hlavou. Toto pojetí si u mě vysloužilo obrovské uznání. Jak jsem již zmínil, mám též radost ze zapojení company, mezi jejíž členy patří Vojtěch Flígr, Denisa Grossová, Ondřej Bohata, Erika Fenclová a další. Má slova chvály patří zaslouženě i jim. Konečně u nás company začíná dostávat svůj prostor. Nechodí jen z bodu A do bodu B, ale skvěle tančí, mluví i zpívají.

Okno mé lásky je dílem, které pravidelně plní sedačky Divadla Broadway. Myslím, že je jedno, kdo vám bude daný večer hrát, protože výkony jsou velmi vyrovnané. Určitě se stane, že pokud na muzikál zavítáte vícekrát, najdete si tu své oblíbence. Pokud jen jednou, tak si to jistě i v takovém případě náramně užijete jako já (a se mnou i celé divadlo). Na závěr se i vy můžete tak trochu stát hvězdou představení. V dlouhém medley písní budete mít možnost si se všemi umělci zazpívat ty největší hity Petra Jandy. Tento titul sází na energii, nápaditou hudbu a originální příběh. Možná někdo z vás přece jen najde nějakou tu mouchu, možná nebude tak nadšen jako já. Ale schválně jsem se v divadle trochu rozhlížel a o přestávce jsem naslouchal, co říkají ostatní diváci. A jsem rád, že se Okno mé lásky zdánlivě všem líbilo stejně jako mně.

Láska je úděl tvůj, pánbůh tě opatruj
Bonsoir, Mademoiselle Paris
Bonsoir, Mademoiselle Paris