Muzikál Oliver!: Pohádkový příběh z viktoriánské Anglie

Vždycky mě bavilo číst příběhy z pera Charlese Dickense. Dokáží nám poodhalit, jak asi mohl vypadat život ve viktoriánské Anglii i to, že ti nejchudší rozhodně neměli na růžích ustláno a jejich vyhlídky na lepší život byly mizivé. Na druhou stranu nám ale vždy představí sympatické hlavní hrdiny, jejichž nelehký osud se téměř pohádkově obrátí k lepšímu. Díky tomu si připomeneme, že štěstí se na vás může usmát, i když to zrovna vůbec nečekáte. Nejinak tomu je také v románu Oliver Twist, který je předlohou úspěšného muzikálu Lionela Barta Oliver!, jenž se aktuálně hraje v ostravském Divadle Jiřího Myrona.

Já se s muzikálovým Oliverem! setkala již dříve díky jeho filmové verzi z roku 1968, tu jsem viděla ještě jako dítě. Mé vzpomínky na ni jsou tedy sice veskrze pozitivní, ale přece jen už trochu mlhavé. Na ostravské uvedení tohoto kusu jsem se každopádně nesmírně těšila. Osud mi nicméně dlouho nepřál a já se musela dvou plánovaných návštěv z různých důvodů na poslední chvíli vzdát. Nakonec jsem se ale do Ostravy na Olivera! přece jen vypravila, a to dokonce dvakrát. Poprvé to bylo loni v září, kdy na mě už bohužel zbyla jenom místa vzadu na balkoně, podruhé se na mě pak usmálo štěstí letos na jaře v podobě krásného místa ve druhé řadě.

Přestože jsem nepochybovala o tom, že se mi bude Oliver! líbit, nečekala jsem, že se z něj stane moje nová muzikálová láska na první pohled a poslech. Oliver! mě zkrátka naprosto okouzlil. A dokázal na mě své emoce přenést už poprvé, až dozadu na balkon. 😊

Málokdy se vám totiž stane, že máte husí kůži už od první scény, kdy početný dětský sbor sní v sirotčinci o pořádném jídle. Už v tenhle moment jsem vše sledovala se zatajeným dechem, v duchu si říkala, že tohle je neuvěřitelně dobrý, a doufala, že to tak vydrží. A ono ano! Oliver! byl zkrátka dokonalý od začátku do konce.

Dějová zápletka Olivera! se poměrně věrně drží knižní předlohy. V příběhu došlo ale k určitému zjednodušení, čímž z něj vypadlo několik důležitých postav a ve finále jsme tak ochuzeni o několik podstatných linek týkajících se Oliverova původu. Myslím si však, že to nijak nevadí. Příběh je takto srozumitelnější a má větší spád, což je pro jevištní podobu beze sporu dobře.

Zaujala mě nejprve promyšlená scéna Davea Bensona, využívající především dřevěné konstrukce s lávkou, točny a projekce. Moc se mi líbily také kostýmy Andrey Pavlovičové, které nás dokonale přenesly do dané doby a dokreslily postavení, ale i charaktery jednotlivých postav.

Úchvatná je už sama o sobě hudba Lionela Barta (hudební nastudování měl na starosti Marek Prášil). Je velmi hravá, plná krásných sborových scén, ale i strhujících sólových skladeb. Mám u muzikálů ráda, pokud jsou alespoň některé hudební motivy snadno zapamatovatelné, takže si je dokážu vybavit i později mimo divadlo. Oliver! mi jich nabídl rovnou několik. Nadchla mě prakticky všechna sborová čísla (sbormistr: Martina Juríková), nejvíce pak scéna probouzejícího se londýnského rána (Pojďte k nám / Who Will Buy?), která začíná sólovým zpěvem a postupně se přidávají další hlasy, až do nádherného finále.

V této souvislosti musím zmínit ještě originální a nápadité choreografie, za nimiž stojí Denisa Komarov Kubášová spolu s režisérem této inscenace Lumírem Olšovským. Jemu musím vyseknout hlubokou poklonu, protože věřím, že ukočírovat tolik dětí na jevišti muselo být neuvěřitelně náročné.

Oliver! totiž stojí a padá právě s výkony dětských herců, kterých můžeme v rámci jednoho představení vidět kolem dvaceti. A právě ve výstupech s nimi tkví největší síla tohoto muzikálu. Jak už jsem zmínila dříve, už z úvodního výstupu (Sním o tom, že jím / Food, Glorious Food) jsem byla nadšená. Následuje ale celá řada dalších skvělých hravých čísel v podání dětské company (např. Přidej se k nám/Consider Yourself nebo Mít se fajn/Be Back Soon), z nichž se ve mně mísily pocity nadšení i dojetí.

Když už jsme se dostali k dětským hrdinům, začala bych rovnou tím titulním. Během obou mých návštěv jsem jako Olivera viděla Jana Pražáka, jenž mě naprosto odzbrojil svou bezprostředností a zcela sebejistým ztvárněním. Jeho Oliver je upřímný, nezáludný, hodný kluk, toužící po jediném — troše lásky, s čímž se dosud nejspíš nikdy nesetkal. Celý život zažíval jenom ústrky a je potom vděčný za jakékoliv vlídné slovo, kterého se mu dostane od Nancy nebo třeba i Fagina. Jeho sólovka Kde se láska schovává / Where Is Love je přesně jednou z těch, co vás spolehlivě dojme.

Dvakrát jsem viděla též stejného představitele Lišáka Dodgera, Lukáše Bátora. Jeho podání na mě působilo ještě o něco suverénněji, ale myslím, že je to dané spíše samotnou rolí. Lišák je totiž v londýnském podsvětí poměrně otrkaný a vystupuje proto ve srovnání s Oliverem zkušeněji a samostatněji. Přesto je to pořád přece jen malý kluk, jemuž nechybí určitá dětská naivita a čistota.

Asi vůbec nejvýraznější a také nejrozporuplnější postavou je Fagin, jehož jsem (zatím) dvakrát viděla v podání Juraje Čiernika, jenž dodal této figuře neskutečné charisma. Juraj má zajímavou barvu hlasu –i v mluveném projevu – která se mi přesně k tomuto typu role hodí. Dovede působit laskavě, přátelsky, nicméně myslím, že dospělý divák vycítí ve Faginově chování i nějakou tu faleš. Fagin je vůdce klukovské zlodějské bandy a já chci věřit, že k těm dětem opravdu měl i nějaký vztah. Samozřejmě je využíval, ale na druhou stranu jim poskytl přístřeší, jídlo a nějaké to zázemí, či chcete-li „rodinu“. Na rozdíl od románu, kde má Fagin mnohem více prostoru se ukázat ve špatném světle, na mě v muzikálu až tak záporně nepůsobí. Vlastně i jeho osud zde skončí smířlivěji. Jeho sólovka v druhé půlce představení (Když rozmýšlím svou situaci / Reviewing The Situation) je rozhodně jedním z vrcholných čísel tohoto díla.

V případě dalších klíčových postav – Nancy a Billa Sikese jsem měla to štěstí, že jsem viděla obě alternace. Je to pár, jejichž vztah je založen na vášni, strachu i naprosté oddanosti. Nancy se svého partnera bojí, přesto jej miluje a nedokáže od něj odejít. Strávila sice celý život mezi zloději, ale uvědomuje si, že by se dalo žít i jinak a lépe. Proto, když se Oliverovi taková příležitost naskytne, jeho štěstí mu přeje a postaví se za něj. Na Michaelu Horkou se pokaždé v divadle moc těším. Má krásný hlas a dojemná Nancyina píseň Chci při něm stát / As Long As He Needs Me v jejím podání byla skutečně nádherná. Ač není vůbec nic, co bych mohla vytknout, nemohla jsem se zbavit pocitu, že se mi Michaela na Nancy typově příliš nehodí. Andreu Gabrišovou vídám sice v ostravských muzikálech poměrně často, toto však bylo poprvé v takto výrazné roli. A svým výkonem mi jako Nancy naprosto vyrazila dech. Bavila mě jak v rozjetějších číslech, tak i v této dojemné sólovce, kterou zvládla rovněž s naprostým přehledem. Krásně byl na ní vidět ten vnitřní rozpor mezi strachem a odhodláním Oliverovi pomoci. Bylo mi Nancy strašně líto.

Pokud máme v Oliverovi! vybrat toho největšího záporáka, pak jím bude právě Bill Sikes, který vyrostl z kluka z Faginovy bandy do obávaného zločince. Oba pánové, tedy Roman Harok i Lukáš Vlček, budili v této roli dostatečný respekt a byli naprosto uvěřitelní. Kdybych měla vybrat, koho jsem se bála víc, „vyhrál by“ asi tento pomyslný souboj o chlup Lukáš Vlček. Krásně fungovalo jakési jiskření mezi Billem Sikesem a Nancy, a to v obou alternacích. Billa Sikese všude doprovází jeho pes. Překvapilo mě ale režijní pojetí, kdy psa ztvárňuje herec. Přiznám se, že napoprvé mi chvíli trvalo, než mi to vůbec došlo. Na druhou stranu samozřejmě chápu, že oblékat herce do roztomilého chlupatého psího kostýmu by asi nebylo vhodné, když se jedná o doprovod nebezpečného záporáka. Nabízí se tedy otázka, zda je nutné, aby Bill Sikes v muzikálové adaptaci psa vůbec měl. Je však dost možné, že tak razantní zásah do děje není v moci zdejšího tvůrčího týmu.

Záporných postav se v Oliverovi! najde celá řada. Většina z nich je spojená s prostředím, odkud Oliver do Londýna utekl, a jsou vykresleni velmi černobíle. Asi vůbec nejhorší jsou pan Bumble (Jan Drahovzal) a vdova Corneyová (Jarmila Hašková i Soňa Jungová) ze sirotčince. Opačný protipól naopak zaujímá laskavý pan Brownlow (Libor Olma), v jehož domě Oliver poprvé zažije okamžiky štěstí, lásky a laskavé péče.

Oliver! je prostě muzikál, který si mě okamžitě získal a patří mezi to nejlepší, co jsem v této sezoně v divadle viděla. Přináší příběh vycházející z mé oblíbené klasiky, povedené české texty (Jiří Josek, úpravy a aktualizace Michael Prostějovský), nápaditou hudbu plnou výrazných a zapamatovatelných melodií, nádhernou výpravu i choreografie a především fantastické výkony ve všech dětských i dospělých rolích. Pokud jste někdy váhali nad tím, zda se na nějaký muzikál do Ostravy vypravit, Oliver! je rozhodně důvodem, proč tuto cestu na severní Moravu podniknout. 😊