Muzikál Osmý světadíl: Lze vytlouct lásku láskou?

Mé první setkání s muzikálem Osmý světadíl proběhlo až nyní při obnovené premiéře, takže na rozdíl od ostatních nemám srovnání s původní verzí. Nicméně i tak jsem si připadala, že jdu do známého prostředí. Písně kapely Elán byly u nás doma na denním pořádku, takže jsem se těšila na jejich živou reprodukci. Tohle je jedna z výhod hitmuzikálu – písničky už dopředu znáte 🤣.

Nutno podotknout, že jsem byla velmi mile překvapena, jak písně hezky zapadaly do příběhu. Tohle je za mě častý kámen úrazu u podobných projektů, ale v případě Osmého světadílu jsem byla nadmíru spokojena.

Děj muzikálu krásně balancuje veselou show s chvílemi, na které je potřeba spousta kapesníků. Setkáváme se s mladou nadějnou vědkyní Janou. Ta studuje Matfyz, chodí s frajírkem Erikem a hledá onen Osmý světadíl. Vše se zdá být v normálu, to ale naruší Janino setkání s Tomášem, klukem z baru. To odstartuje šňůru událostí, během nichž vyplave na povrch nejedno rodinné tajemství, a půjde i o život. Víc už vám ale prozradit nemohu, abyste nepřišli o autentickou zkušenost, pokud muzikál ještě neznáte. Na konci sice dojdeme k rozuzlení, ale zrovna v tomhle případě by mi nevadil ani otevřený konec.

Měla jsem v zásadě problém jen s jednou věcí, a to konkrétně s délkou první poloviny. Já sice rozumím tomu, že je tam spousta úžasných čísel, nicméně některé scény jsou z mého úhlu pohledu pro děj naprosto zbytečné. Proto mě také zarazilo, když jsem se dozvěděla, že tohle nastudování je již zkrácená verze. Jak jsme se již shodli se zbytkem Statečných, na nákup v obchoďáku fakt nepotřebujeme tři písničky.

Podobně jsem se cítila na samém začátku příběhu, který začíná číslem Stužková. Byť se jedná o jednu z mých top písní od Elánu, zde byla natažena na delší dobu, přitom by se mohla klidně v příběhu objevit znovu a jen na chvilku. Popravdě mi to připadalo už uměle natahované. Třeba bych se na to při druhé návštěvě dívala jinak, ale v té první chvíli jsem si tak nějak říkala: „No dobře, teď tu už 10 minut trdlují číšníci, ale pohneme se někam?“

Naopak obsazení si nemůžu vynachválit a jedná se za mě o nejsilnější složku představení.

Hlavní roli Jany alias Kráľovny bielych tenisiek ztvárnila Michaela Tomešová. Herecky jsem jí věřila úplně všechno, bohužel u zpěvu byla slyšet značná hlasová únava, což v kombinaci s písničkami Elánu, které já osobně občas považuji za lehce „uječené“, není úplně ideální. Nicméně věřím, že se jednalo o momentální indispozici, poněvadž jindy Míša dokáže zpívat opravdu nádherně.

V roli Tomáše jsem měla možnost vidět Romana Tomeše, u nějž jsem měla pocit, jako by se pro tuto roli narodil.

Obdivuhodný výkon předvedla také Marie Křížová v roli Janiny maminky. Při vypjatých scénách bylo opravdu náročné neuronit slzu. Nehledě na to, že mají s Míšou Tomešovou jen zanedbatelný věkový rozdíl, jsem jim skutečně věřila, že se jedná o maminku s dcerou.

Největší poklona za mě ale patří Zbyňku Fricovi v roli Erika. Prozatím jsem ho většinu času vídala spíše v kladných úlohách, nicméně způsob, jak vyšvihl hlavního záporáka příběhu, to se snad ani slovy popsat nedá. Nejpůsobivější scénou je dle mého názoru Erikův pokus o znásilnění. Ta byla opravdu mistrně zahraná, až se mi místy dělalo nevolno. Jeho Erik byl tak reálný, že jsem si musela chvílemi připomínat, že je to pouze role a nikomu se ve skutečnosti nic nestalo 🤣.

Suma sumárum – Osmý světadíl jsem určitě neviděla naposledy. Sice se stále domnívám, že by mu lehké prostříhání neuškodilo, jedná se o jedno z nejlepších představení, které jsem v tomto roce viděla.