Muzikál Osmý světadíl: Nové tváře a Tomešovic světadíl

Život je šanca mať rád…Milovat přitom nemusí znamenat jen tu jednu velkou osudovou romantickou lásku. Důležité je lásku rozdávat také rodině a přátelům. Je důležité mít nějaké to své zázemí, jakousi ochrannou síť, která vás podrží i v těch nejhorších časech. To je pravý »osmý světadíl«, který všichni hledáme.

Dnes se společně na Osmý světadíl podíváme, a to do Divadla Kalich díky návratu slavného hit muzikálu s písněmi skupiny Elán. Když říkám návrat, tak je vám zřejmě jasné, že už se tento kus v minulosti v Kalichu hrál a třeba už jste ho i sami viděli. Já tedy rozhodně ano, navštívila jsem tento kousek hned dvakrát, krátce před derniérou prvního uvedení. Osobně především na tu první návštěvu ráda vzpomínám a vlastně dodnes pro mě patří k velmi silným divadelním zážitkům. Tehdy se povedlo něco krásného a já uvěřila. Sice jsem sledovala jen herce na jevišti a poslouchala písničky, ale ve výsledku to bylo něco mnohem hlubšího. Ostatně moje ódy na Osmák už jste si tu jednou mohli přečíst, a proto vás tím už nebudu příliš zdržovat. Zmiňuji to zejména proto, že už jenom kvůli této mojí tehdejší »lásce« to prostě nové nastudování bude mít u mě dost těžké. Nerada bych v tomto článku JEN srovnávala, protože by to absolutně nebylo fér. Přesto se asi nějakému porovnávání nevyhneme, tak pojďme honem na to 😉.

V první řadě se nabízí podívat se na věc z hlediska vizuální podoby díla, jelikož jak scéna (Martin Černý), tak i kostýmy (Zuzana Straková, Radek Fišer) se původní verzi (která měla premiéru v roce 2011 a derniéru v roce 2019) velice podobají. V případě scény bych vlastně řekla, že je až na nějaké drobnější detaily v podstatě identická. Jakmile jsem uviděla některé konkrétní kulisy, hned se mi vybavilo původní uvedení. Trochu jsem se díky tomu na moment vrátila v čase a připadala jsem si, jako bych se vrátila domů. Konkrétně se jednalo o kombinaci bílých a modrých zářivek a pak také, když jsem stočila pohled na to zdánlivě obyčejné okno u Jany a Kubíka doma.

Kostýmy jsou též v dost podobném stylu, zůstalo například zachováno Tomášovo ikonické modro-bílé pruhované triko, bez kterého si ho už ani nedokážeme představit. Myslím si, že Jana naopak nějaké nové modely dostala, samozřejmě však se zachováním pro ni natolik typických bílých tenisek. Nově k nim ale vyfasovala velmi krátké šatičky a jakousi červenou sportovní mikinu, která mi hrozně připomněla americkou slaďárnu High School Musical. Nutno ovšem dodat, že jí to dodávalo poměrně mladistvý vzhled a celkově jí to sedělo. Ostatně mám dojem, že takhle nějak se dnes mladí lidé oblékají. I když… who am I to say, vždyť už je mi přes třicet 😂.

Hudební stránku muzikálu, myslím, netřeba dlouho probírat. Je jasně daná tím, že se jedná o známé hity skupiny Elán. Takže pokud patříte mezi fanoušky Elánu nebo máte alespoň některé jejich hitovky rádi, Osmák pro vás bude jistě příjemným zážitkem. 😊 Na druhou stranu, já jsem spoustu jejich písniček před první návštěvou ani neznala a objevila jsem je právě až díky divadlu. Tím pádem mohu titul vřele doporučit i nováčkům, jakým jsem tehdy byla já.

Důležitou složkou u každého díla je pro mě příběh. Vzpomínám si, že když jsem Osmák viděla poprvé, děj mi připadal do jisté míry rozverný, veselý, vtipný, jenže zároveň i silný, dojemný a srdcervoucí. Proto mě vlastně samotnou překvapilo, že jsem to při návštěvě v roce 2025 vnímala už trochu jinak. Nemohla jsem si pomoct, ale ta zápletka mi celá připadala dost plytká a tak nějak na vodě. Částečně je to asi tím, že jsem zkrátka už o pár let starší a též jsem v mezičase viděla o pár muzikálů víc a mám už jiné nároky a jiná očekávání. Například jsem od té doby podlehla Rebecce a oblíbila si Pretty Woman či Kinky Boots 💖. Tento rozdíl v mém osobním vnímání Osmého světadílu však do jisté míry přikládám i proměněnému obsazení a především jisté »neusazenosti« tohoto nového uvedení. Nebojte, hned vysvětlím 😊. V minulosti jsem Osmák viděla už v době, kdy se hrál celou řádku let. Tím pádem jeho cast byl za tu dobu velmi dobře sehraný, všechny detaily byly vypilovány k dokonalosti a zkrátka všechno v mých očích fungovalo, jak má. Ovšem tentokrát jsem na představení zavítala v podstatě hned po premiéře. Byla to první repríza a navíc premiéra jako taková pro některé nováčky v obsazení. Takže částečně tam mohla být i nějaká nejistota či nervozita.

Zkrátka a dobře si myslím, že některé aspekty této inscenace si ještě nesedly tak, jak měly a jak by mohly. Nejprve proto apeluji na vás, diváky – pokud se na Osmý světadíl vydáváte úplně poprvé, nečekejte z dějového hlediska opravdu žádné zázraky, ať nejste zklamaní. V podstatě bych tento muzikál označila za nenáročný romantický příběh s dramatickými prvky a s poměrně šokujícím závěrem, který má potenciál vás vzít za srdce.

Také bych tímto moc a moc chtěla poprosit tvůrce a Divadlo Kalich obecně, aby se pokusilo (tedy samozřejmě v případě úspěšných prodejů 😊) Osmý světadíl na repertoáru nějaký ten pátek udržet. Jistě, ten slogan „jen na omezený počet repríz“ z marketingového hlediska chápu a věřím, že vyburcuje nás všechny, abychom si honem koupili lístky v domnění, že moc dalších příležitostí již nezbývá. OK. Ale stejně mám pocit, že třeba za tři měsíce nebo za půl roku bude tohle představení daleko, daleko lepší. A já jsem toho názoru, že si takovou šanci zaslouží! Už jen s ohledem na omlazené obsazení Osmáku a jeho nové tváře. Je mi jasné, že Míša i Roman Tomešovi coby hvězdy staršího uvedení už to umí možná i pozpátku a žádné přídavné zkoušky nebo něco v tom smyslu nepotřebují, ale nováčkům by v mých očích vůbec neuškodilo, kdyby si to celé mohli víc osahat apod. Cožpak o to, choreografie (Ján Ďurovčík) už mají v malíčku. Ta práce je za tím vidět, a proto pokud vás tento muzikál zajímá třeba jen z toho důvodu, že si chcete poslechnout Elány a ocenit rozjetou show, kterou pro vás v Kalichu přichystali, rozhodně tomu nic nestojí v cestě.

Z mého laického pohledu tam ale zkrátka ještě »nedotekl« lidský faktor – herci si tam zatím neměli možnost přidat žádnou vtipnou hlášku navíc, která by třeba vznikla spontánně či omylem. Nevytvořily se mezi nimi ještě vazby, které bych tam já, coby divák, ráda viděla. Asi nejvíc jsem to »něco chybějícího« pociťovala v případě bandy Tomášových kamarádů. Řekněme si upřímně, oni jsou tam chlapci z hlediska děje v podstatě zbyteční. Jenže když to takzvaně do sebe správně zapadne, na jejich postradatelnost rázem zapomenete. Stanou se pro vás milým zpestřením, možná se na jejich bláznivá dobrodružství začnete i těšit. V minulosti jsem vlastně nikdy ani na moment nezapochybovala, že jsou to skuteční přátelé. Působili sehraným dojmem, správná partička, která vás sice počastuje nějakým tím nepěkným výrazem („hovadoooo“), jenže vždycky vás podrží a ještě vám vykouzlí úsměv na tváři, když je vám mizerně. Někoho takového nepotřebuje jen Tomáš, ale každý z nás. Bohužel tentokrát jsem nekoukala na pět kamarádů na život a na smrt, avšak jen na pět náhodných mladých kluků. Což je prostě škoda. Nevěřila bych tomu, ovšem reálně se mi začalo stýskat po Petru Šudomovi 😂. Rozhodně tím nechci nikoho z company urazit, naopak je super, že dostal šanci někdo nový, mladý, nadějný. Mimochodem ještě bych ráda viděla Jakuba Gabriela Rajnocha, těším se na něj a věřím, že to bude paráda.

Jak už jsem uvedla, s jednotlivými výkony jsem vlastně problém neměla. Jen dohromady mezi nimi nebyla taková symbióza, jaká by být mohla. Ještě jednou ale pro jistotu zdůrazňuji, že nováčkům ze srdce fandím! 😊

Mezi nové tváře v obsazení bychom asi mohli počítat i nového představitele Tomáše, Petra Kolmana, kterého již znám z představení Mauglí i Tajemství. Moc se mu omlouvám, ale byl za mě jeden ze slabších prvků Osmého světadílu a jeho Tomáš pro mě bohužel neměl dostatečné charisma. Nemám k němu asi ani žádnou konkrétní výtku, jenže herecky mě zkrátka nijak extra nepřesvědčil. Tam, kde bych měla tuto figuru litovat kvůli zlomenému srdci, jsem se jenom divila, jak je vlastně Petrův Tomáš k Janě hrubý a neurvalý. (To už mohla zůstat s Erikem 😂). A pěvecky? Kolman předvedl v podstatě standardní, kvalitní výkon, ale ani jednou jsem si neřekla: „Wow! To je něco…“ Slovy jiného muzikálu, moje srdce zkrátka nezasáh‘. Ano, jsem ochotná přiznat, že jsem v tomto ohledu možná trochu zaujatá, třeba i malinko nespravedlivá, ovšem obávám se, že role Tomáše bude v mých očích vždy patřit jen a jen Romanu Tomešovi. Všichni další představitelé už to budou mít ve srovnání s ním hrozně těžké. Příčka číslo jedna je zkrátka obsazená, a ač je mi to líto, ani tu druhou bych Petru Kolmanovi nesvěřila. Dávám přednost Tomáši Löblovi, kterého jsem před lety také měla možnost vidět.

Tentokrát se nejen vrátil v roli Tomáše, ale nově se chopil i další úlohy, záporáka Erika. Řekla bych, že mu to vyloženě sedlo. Asi mu trochu do karet hraje vzhled, navíc aktuálně s tím jeho divokým hárem… Löblův Erik díky tomu zkrátka působí skutečně nebezpečně. Přece jen i v životě si často někoho k tělu pustíme právě díky šarmu, aniž bychom si uvědomili, že je to maska a za ní se skrývá zlo. Tomášovo pojetí skladby Čakám ťa láska bylo působivé, musím však říct, že nejvíc jsem si v jeho podání užila naprosto skvěle rozjeté Valiace sa kamene a s tím související text: „Tak ktorá je dnes na rade?“

A kdo jiný by mohl ale být na řadě, než hlavní ženská postava Jana? Aktuálně se o ni dělí Míša Tomešová, která tuto roli už hrála v minulosti (a já ji už měla též možnost vidět), a nová tvář Natálie Říhová, velmi mladá a krásná dívka. Byla jsem na ni už předem moc zvědavá a s radostí můžu říct, že ji můžu pochválit. Nutno říct, že Jana je její první rolí, přičemž to navíc rozhodně není vůbec jednoduchý part. Každopádně, zhostila se toho náročného úkolu se ctí. Vždyť i Jana má být taková něžná, nevinná, mladá slečna, která má ještě celý život před sebou. Přesto už ale ve svém mladém věku řeší starosti a trápení, které jí nikdo z nás nezávidí. Herecky za mě Natálie předvedla nanejvýš přesvědčivý výkon. V samém závěru při písni Ôsmy svetadiel mě pak totálně dostala tím gestem, kdy zvedá jednu ruku k tváři a pak se zdánlivě roztřese. Nemůžu říct důvod, ale kdo Osmák znáte, určitě tušíte, o čem mluvím.

Líbilo se mi také, jak pracovala s hlasem, například se v písni Len kým tu si nebála ho trochu zlomit, jako by plakala, nebo měla na krajíčku. Elánovské písničky jsou často skutečně obtížné na zpěv, především ty nejvyšší tóny v nich. Natálie je v drtivé většině zvládla výborně, až na pár momentů, kde už to pro mé uši nebylo nejpříjemnější. Ovšem to jsem zmiňovala už před lety i u Míši Tomešové. Pro mě osobně by bylo komfortnější, kdyby dámy tolik netlačily na pilu, přesto řekla bych, že Natálie na to šla velmi šikovně a těch za mě problematických chvil tam tedy bylo opravdu minimum. Díky tomu věřím, že to s časem může být už jen lepší a lepší. Moc se těším a doufám, že dostane v budoucnu i další skvělé příležitosti, protože jsem toho názoru, že by si je zasloužila 😊.

Skládanku zvanou Osmý světadíl doplňují i vedlejší role, z nichž asi nejdůležitější jsou členové Janiny rodiny. Jejího otce nově kromě Michala Pleskota ztvárňuje i Jan Tenkrát. Mám radost, že ho stále můžeme v Kalichu vídat. Moje hlava to sice ještě nepřebrala, jak může hrát tatínka dospělé dcery, ale já si zvyknu 😂. Líčení a kostým tu ostatně udělá hodně. Janův otec působí trochu kousavě a později je na něm vidět, jak moc je celou rodinnou situací zasažen a zničen. Ještě bych si přála, aby na mě jeho závěrečné uvědomění, že by měl chránit OBĚ své děti stejně, zapůsobilo o něco silnějším dojmem.

Podobně vnímám i jednu z dvou nových maminek – Marii Křížovou. (Druhou je Elis Ochmanová, na kterou jsem též zvědavá 😉) Kostymérna a maskérna se na ní vyřádily snad ještě víc a rovněž jsem měla dojem, že u ní převládala ta rozzlobená poloha. Nutno říct, že když na sebe s dcerou vzájemně štěkaly, znělo to až děsivě realisticky (a neříkejte mi, že jste se doma taky někdy takhle nehádali 😉). Navíc mi v tu chvíli došlo, že mají Maruška a Natálie v něčem i podobný hlas, což skvěle podtrhlo iluzi, že se jedná o matku s dcerou. Marii se ale v mých očích na rozdíl od kolegy Tenkráta lépe podařilo ukázat i druhou, laskavější tvář. Dokážeme si díky tomu spíše představit, že když je u nich doma klid, je to maminka snů. Taková, s níž by byla radost se pomazlit.

Rodinu doplňuje Kubíček (Kristián Tomeš) a ten se určitě mazlí moc rád, i když možná spíše se ségrou. Role rozsahem malinká, bez zpěvu, ale extrémně důležitá a s velkým potenciálem ukrást si celou show pro sebe. Myslím, že Kristiánovi se tohle dobře dařilo a jeho utěšování Jany na konci první půlky ze mě vymáčklo první slzu večera. Když už jsme u těch slz, moje finální vodopády rozjel tónem hlasu v jediné větě představitel vícerole Martin Bačkovský. Pokud by Kalich do budoucna hledal dalšího tatínka do počtu, hlasuju jednoznačně pro něj, ty brýle už má, emočně to už také podchytil… no fakt, dejte na mě 😊.

A ještě mi dovolte vrátit se závěrem ke Kubíčkovi. Myslím, že skvělí budou i dvě další alternace, kterými jsou Jan Bartoloměj Barták a též Kristiánův mladší brácha Jonáš Tomeš. Oba působí roztomile, tím pádem se těším, až natrefím v budoucnu i na ně.

Ostatně, myslím, že je skvělé, že už si malí Tomešové zkouší první divadelní kroky. Jestli se vydají ve šlépějích rodičů i v dospělosti, nebo nakonec zběhnou k něčemu jinému, zatím nikdo nevíme. Ale kde jinde si opatrně smočit nožky v muzikálovém moři než v Osmém světadílu, který stál u zrodu lásky jejich rodičů… Díky tomuto rodinnému tandemu už by se představení klidně mohlo přejmenovat i na Tomešovic světadíl, i když je vám asi jasné, že zrovna mně to fakt vůbec nevadí. Fandím jim všem 💖.