Muzikál Pět let zpět: Něžnost okořeněná humorem

Představte si teplý letní večer a nějaké příjemné, tiché místo – je libo opuštěný kolotoč z pouti, nebo zapomenutý bar na konci světa? Ať tak či tak, dnes si společně jednu takovou jízdu dáme, a to díky muzikálu Pět let zpět.

Jak jste se u nás mohli dočíst dříve a zmiňovala to ostatně i Little Lotte v nedávném článku na toto téma, tento titul už jsem jednou viděla, a to v rámci legendární výpravy Tour de Ostrava 😂. Skvělá parta, tři úžasná představení… a navíc v březnu 2020. Dnes už to zní jako dávná minulost, že? Moje setkání s tímto titulem se odehrálo pouhých pár dní předtím, než se v první vlně covidu uzavřela divadla. O to výjimečnější pak pro nás tenhle poslední divadelní výlet byl. Byla to taková naše lucernička v temné době. Pět let zpět mě hned napoprvé uchvátilo svou jedinečností a také jistou něžností či křehkostí, kterou v sobě skrývá. Už jen tím, jak je komorní – představení dvou herců. Víc není třeba.

Přece jen ale už je to víc než pět let zpět, takže přiznávám rovnou a bez mučení, z Ostravy si už pamatuju jen takové střípky. Tím pádem beru aktuální pražské uvedení jako zcela jiné a nové představení a nemá cenu zde srovnávat, protože by to nebylo fér. Ať už je pro vás Pět let zpět (nebo též Pětiletka, jak jsem začala tomuto dílu přezdívat 😂) novinkou, nebo ho již znáte, tak vás můžu s klidem pozvat i na pražskou verzi, protože je velmi povedená. Myslím si, že některé momenty se mi zde líbily o něco víc, jiné byly za mě líp zvládnuté v Ostravě. Jako hlavní příklad uvedu píseň o Schmuelovi, protože ji už asi navždy budu mít spojenou s Tomášem Novotným. Tomu se tehdy podařilo vykreslit ten příběh natolik poutavě, že jsem ve své hlavě viděla živě všechny jeho detaily. Tehdy jsme nepotřebovali žádné rekvizity nebo jiné pomůcky, všechno vytvářela jen naše fantazie. Nutno dodat, že i světelné šaty v novém uvedení jsou krásným prvkem.

Pojďme tedy už »Na na na na, na na na« přeskočit v čase i prostoru, k 17. lednu 2026 a do Divadla Hybernia, na premiéru nové verze Pět let zpět. První věc, kterou musím zmínit, je vizuální stránka, která se povedla víc než skvěle. Už z prvních videí bylo jasné, že se povedlo vytvořit scénu (Jitka Nejedlá) a light design (Jiří Bránik) tak, že působí magicky. Naživo se tento můj pocit ještě umocnil. Už v Rychlodojmech jsem zmiňovala kolotoč. Právě ten mi scéna evokovala už od začátku úplně nejvíc. A potěšilo mě proto, když jsem zjistila, že mě smysly nešálily.

Skutečně v jednu chvíli na kolotoč dojde a je to krásný prvek, který nejenže dokresluje atmosféru, ale zároveň přidává i špetku rozvernosti a dětské hravosti. Kromě kolotoče jsem v té konstrukci, která nám v muzikálu odehrála hned několik různých prostředí, viděla ještě andělské vánoční zvonění. Jestli nevíte, co to je, tak vás můžu uklidnit – já si ten název taky musela googlovat. Je to vánoční dekorace, v podstatě kovový stromeček sloužící jako svícen. Pro mě jakýsi tajemný předmět z mého dětství, protože mám dojem, že na přelomu tisíciletí se jednalo o běžný předmět. A dnes? Už roky jsem nikde nic takového neviděla a ani jsem neslyšela, že by se o tom někdo zmiňoval. Každopádně v tomhle mi představení hezky ťuklo i na další nostalgickou strunku, a to hned v úvodu. Nejprve si Petr Ožana sedne ke klávesám, postupně přicházejí i další hudebníci, kteří po dobu představení zůstávají na scéně. Točny se dají do pohybu. Začnou první tóny, jemné jako kouzelný zvoneček… a já jsem rázem v pohádce.

A to i přesto, že tento příběh z pera Jasona Roberta Browna je všechno, jen ne klasická pohádka. Jeho tématem je sice láska, ale trochu z jiného pohledu. Konkrétně zde tedy na milostný vztah nahlížíme hned ze dvou úhlů – skrze samotné aktéry, jimiž jsou Cathy a Jamie. Oněch pět let zmiňovaných v titulu prožijeme prostřednictvím jejich romance – nahlédneme do sladké počáteční zamilovanosti, prožijeme s nimi zasnoubení i svatbu, zároveň však otevřeme i jejich Pandořinu skříňku a zjistíme, jaké měli problémy a jak se k nim postavili. Originalita tohoto představení pak tkví v tom, že zatímco Jamie vypráví chronologicky, Cathy naopak začne na konci a postupně se vrací až na začátek. Jejich pohledy se pravidelně střídají, a tak, ač se na jevišti normálně potkávají, ve skutečnosti se nikdy v ději skutečně nepotkávají, naopak se míjí. Pouze jednou se jejich linie protnou, a to v den jejich svatby. Moc se mi líbilo jedno video s reakcemi diváků, kdy jedna paní tenhle styl vyprávění popsala trefně jako „ping pong“. To opravdu sedí, ať už z hlediska toho, kdo zrovna přebírá otěže, nebo i s ohledem na emoce, které se střídají. Jedna scéna je veselá, ta další vám může klidně vehnat slzy do očí. A za moment jsme už zase jinde a hlavně jindy.

Když jsem zmínila to potkávání na jevišti, je nutné dodat, že právě to je tak trochu specialitou verze v Hybernii. Sestavili si to takto režisér Petr Hašek a představitelé hlavních rolí Anna Prášilová Fialová a Ondřej Rychlý a odvedli skvělou práci, skoro bych až řekla, že tím příběhu dodali novou jiskru a o něco větší živelnost. Jen tedy podotýkám, že to může působit i trochu matoucím dojmem, protože se pak hůř orientuje v tom, kde a kdy se zrovna v ději nacházíme. Takže nezapomeňte, milí muzikáloví fanoušci, pokud s sebou do divadla berete někoho, kdo Pět let zpět vůbec nezná, možná jim tu základní premisu lehce nastiňte, ať pak nezůstanou zmateni jako lesní včely. Mně také chvilinku trvalo, než jsem se zorientovala, na druhou stranu v pár scénách padne explicitně i nějaký časový údaj (například věk Jamieho), což mi pomohlo se vrátit na správnou stezku, ze které jsem dočasně a omylem uhnula. Pak už to byla cesta přímočará a moc příjemná.

Myslím si, že nám v Hybernii chtěli pomoct i dalšími detaily, všimla jsem si třeba, že bylo důležité, zda má Jamie na sobě sako, nebo ne. Ale abych vám mohla říct víc a všechny ty drobnosti rozklíčovat, musela bych představení vidět opakovaně. Což o to, třeba na to i dojde, i když možná bude prostě lepší, když se mrknete sami 😊. A když už je řeč o kostýmech (také Jitka Nejedlá), můžu říct, že se mi moc líbily a nemám s nimi žádný problém. Oběma aktérům to moc slušelo, dokonce i na ten svetr, který dle textu nemá Cathy slušet, není zas tak hrozný 😂. Vybrán je však skvěle, protože při prvním pohledu mě rovněž napadlo – co si to proboha na sebe navlékla 😊. Roztomilé jsou i vánoční svetry a mimochodem i celá ta scéna se stromečkem mi utkvěla v paměti jako taková drobná sněhová vločka. Jedinečná a krásná. Dokonce padla i narážka na Sám doma, což je také již ultimátní vánoční klasika.

Mimochodem, humor je další věc, kterou jsem na »Pětiletce« oceňovala. Pár takových vtípků přinesl již samotný překlad Tomáše Novotného (jsem moc ráda, že Praha ho využila a nedělala nový 😊), nová verze přinesla ale něco navíc. Bylo to takové koření, které dodalo speciální odstín chuti celému představení. Jeden příklad za všechny je asi Cathyin »dinosaurus«, kterého ocenil především náš Marťa. Třeba vám o tom ještě poví sám, poslední dobou totiž trpí takovou »Fialovou nemocí« – začalo to Franckou z Anděla Páně, pokračuje to díky Cathy a kdo ví, kde to skončí 😂. Zatímco Marťa ocenil především ten vtípek jako takový, já ho chci zmínit spíše proto, co by v mých očích mohl znamenat.

Přiměl mě totiž o postavách a jejich povahách zase přemýšlet trochu jinak. Doposud jsem totiž Cathy vnímala spíše trochu jako zoufalku. Nechápejte mě špatně, měla jsem ji vždycky ráda, ale spíše jsem si všímala toho, jak truchlivě k některým věcem přistupuje. Teprve díky Anně Prášilové Fialové jsem poznala takovou Cathy, kterou bych s chutí pozvala někam na kafe. Možná by z nás byly i kámošky. Dokáže občas působit jako neřízená střela. Má v sobě ukrytou velkou energii a tuším, že právě proto se do ní kdysi Jamie zamiloval. Cathy v rámci svého příběhu řeší i neúspěchy v kariéře, a když ji vidíme na konkurzech, je to v podstatě jen uzlíček nervů. A jak to jde dohromady s holkou, která si klidně zahraje na dinosaura? Jednoduše, za prvé samozřejmě nervozita a tréma jsou strašně svině (ne, nemám slušnější výraz 😂), za druhé mám pocit, že je Cathy zkrátka tak trochu introvert. Nejvíc sama sebou je tedy ve chvílích, kdy je s Jamiem. Je nad slunce jasné, že právě s ním se nebojí vyjít ze své ulity a zazářit. I to je mi na ní vlastně sympatické.

Naopak Jamie, ač je spisovatel (takže teoreticky bychom asi taky našli společnou řeč 😂), je víc extrovertní. Když mu o něco jde, všichni to musí vědět. Nedělá mu problém být hvězdou velké společnosti. Skoro bych řekla, že se v mejdanech dost vyžívá. Na rozdíl od Cathy, která má radši svůj klid a domácí pohodlí. A zkrátka se míjejí ve víc věcech než jen v tom, z jaké části začít vyprávět. Když chce on v klidu psát, ona má energii na rozdávání, ale nikoho, s kým by ji sdílela. Když chce naopak on vyrazit do společnosti, ona se cítí mizerně a nejradši by se viděla v tichém koutku. Nemají to vůbec lehké, to je pravda 😂.

V Hybernii se navíc snažili o to, abychom měli obě postavy rádi stejným dílem a nevnímali jednoho z nich jako zlosyna a druhého jako oběť či naopak. To se, myslím, do jisté míry povedlo, protože i Ondřej Rychlý coby Jamie mi byl velmi sympatický. Nemám ho na žádném seznamu muzikálových záporáků, to vůbec ne. Avšak čistě můj osobní pohled je takový, že Jamie tak, jak je původně napsaný, má prostě o něco větší charakterové mouchy než Cathy. Některá jeho rozhodnutí zkrátka neuznávám a uznávat nehodlám. Nechci prozrazovat, ale vyvstala mi v paměti především jedna konkrétní situace. A ta do mě teď šťouchá 😂, dokud vám to neřeknu. Ostatně během představení jsem se taky neudržela a počastovala jsem pana spisovatele jedním nepěkným slovíčkem. Můžu ovšem Ondřeje Rychlého uklidnit, že stejně či přinejmenším dost podobně jsem vnímala i Tomáše Novotného v též roli, a to i přesto, že patří k mým velkým oblíbencům. Zkrátka Jamiemu bych ráda řekla jen »Goodbye«. Nebo radši sbohem. Bez ohledu na to, kdo ho hraje.

Každopádně drazí čtenáři, vy na to třeba budete mít naprosto odlišný názor. Například i naše Annie se na Pět let zpět dívá jinou optikou, takže se v hodnocení postav také slušně míjíme 😂. Nás to ale nemůže odradit od další »muzikálové rundy« či od další jízdy na tomhle kolotoči. Přidáte se tedy k nám?