Muzikál Ples upírů je zpět! A v bezchybném obsazení

Má cesta k českému uvedení Plesu upírů byla dlouhá a plná pochybností. České verzi inscenace jsem se dlouho vyhýbala především kvůli obavám z obsazení. Připadalo mi totiž, že se tehdy ještě čtrnáctiletá Natálie Grossová na roli Sarah vůbec nehodí. A pár, který tvořila s původními Krolocky, mi tak připadal nekonzistentní či přímo nevhodný. Šanci tomuto kusu jsem dala až o několik let později v Berlíně, kam mě nalákalo obsazení hlavní role Janem Křížem, u čehož jsem zkrátka nemohla chybět. 😊 A díky tomu jsem zjistila, že se jedná o hudebně mimořádně atraktivní dílo.

Nyní je po osmi letech Ples upírů zpátky v Praze a já konečně, plná očekávání i obav, usedla do hlediště GoJa Music Hall. A výsledek? Ten zcela předčil má očekávání. Viděla jsem totiž muzikál, v němž téměř všechny složky perfektně fungovaly – od hudby, přes nápadité choreografie a povedený vizuál až po výborné obsazení.

Scéna u inscenací v GoJa Music Hall bývá často hodně diskutovaná. Mile mě proto překvapilo, že to, co jsem viděla v Plesu upírů, se mi líbilo. Hostinec, do něhož můžeme nahlédnout dovnitř i zvenčí, působil v zasněžené zimní krajině malebně. Projekce se zimními motivy byla využita přiměřeně k dotvoření potřebného výsledku. Naopak prostory hraběcího sídla budily dojem tajemna. Líbil se mi i efekt s živými obrazy, které při asi nejznámějším duetu Chvíle tvá Sarah a hraběte doprovázely. Samozřejmě všudypřítomné kulisy z Fantoma opery, pro toto divadlo již typické, ani tentokrát nechyběly. A tak i transylvánské scenérie obklopují lóže Opery Populaire a nechybí ani legendární lustr nad hlavami diváků. 😂

Povedené byly také kostýmy. Zejména hraběti von Krolockovi to ohromně slušelo a působil skutečně majestátně. Krásné plesové šaty měla samozřejmě též Sarah. Ples upírů nicméně dává prostor pro rozvinutí fantazie a nabízí přehlídku modelů dobových a v závěrečném finále moderních a velmi odvážných. Vyzdvihnout musím rovněž perfektní líčení, které je u tohoto kusu klíčové. A například představitele profesora Abronsia nebo Koukola téměř nepoznáte.

Moc ráda bych pochválila členy tvůrčího týmu jmenovitě. Jenže to není jen tak. Program, který si v divadle zakoupíte, není totiž aktuální. Jedná se totiž o program z původního uvedení, v němž najdete pouze staré fotografie a informace o obsazení v něm zcela chybí. Tvůrčí tým jsem bohužel nedohledala ani na webu divadla. Pokud tedy od původního nastudování nedošlo k žádné změně, pak je (i dle webu i-divadlo.cz) autorem scény Daniel Dvořák a autorem kostýmů Roman Šolc. K vizuální dokonalosti dopomohly také dynamické choreografie Leony Qaši Kvasnicové. Každopádně musím zmínit, že pokud se už divadlo rozhodlo nabízet divákům starou verzi programu a nový netisknout, bylo by za mě fér na to předem upozornit. Nějaký vložený leták s aktuálním obsazením by mi však i tak připadal víc než vhodný.

Teď už ale můžeme bez obav přejít k tomu, co se podařilo opravdu skvěle – obsazení. Na začátku jsem zmiňovala, že jsem před osmi lety měla pochybnosti o Natálii Grossové v roli Sarah. Nyní však již tato talentovaná herečka a zpěvačka dozrála do ideálního věku a já byla moc ráda, že jsem mohla vidět právě ji. Je znát, že v této inscenaci již není žádným nováčkem a zvládá všechny náročné party s naprostou samozřejmostí a lehkostí, jako by to snad ani nebylo nic těžkého. Myslím, že v tuto chvíli je pro Sarah naprosto ideální představitelkou, a moc jí přeju, že se mohla k této ikonické roli vrátit ve správnou dobu.

Potěšilo mě, když jsem na fermanu zahlédla jméno Dušana Vitázka, jehož sice znám z řady rolí v Městském divadle Brno, ale jako ikonického hraběte von Krolock jsem si ho představit nedokázala. O to víc jsem byla z jeho výkonu nadšená. Jeho Krolock byl tajemný, elegantní, démonický i charismatický. Vlastně se Sarah vůbec nedivím, že se nechala tak snadno zlákat. 😊 Hodně dopomohlo i skutečně efektní líčení, včetně dlouhé paruky. Překvapilo mě, jak skvěle se Dušan vypořádal s touto rolí pěvecky. Věřím, že obstát mezi alternacemi s operní průpravou nebylo vůbec jednoduché. Především ale musím ocenit natolik skvělý herecký výkon, že se mnou sólovka Prostopášný chtíč dost emočně zamávala. 😊

Třetí vrchol trojúhelníku zaujímá profesorův asistent Alfred. Mladíček, který se bezhlavě a skoro až s dětskou naivitou do Sarah zamiluje. Petra Cempera, jenž se této úlohy zhostil, jsem v divadle viděla prozatím podruhé. Poprvé mě svým výkonem zaujal již v muzikálu Troja, který mě jinak příliš neoslovil, stejně tak byl skvělý i nyní v Plesu. Musím se ale přiznat, že v paruce a kostýmu mi nějakou dobu trvalo uvědomit si, že je to právě on. 😊 Petr dodal Alfredovi všechno to, co od této postavy očekávám. Byl zbrklý, trochu lehkovážný, roztomile zmatený a nemotorný. A především strašně zamilovaný. Věřím, že vše, co Sarah sliboval, myslel upřímně a vážně. Jenže ve chvíli, kdy má už dojít i na nějaké ty činy, je vidět, že má své limity. 😊 Chápu, že v Sarah, prakticky pořád zavřené doma a nudící se, vzbudil Alfred zpočátku zájem, vedle hraběte však zkrátka nemá šanci…

Pokud bych měla říct, co se podle mě tvůrčímu týmu povedlo vůbec nejvíce, bylo to rozhodnutí obsadit Lukáše Adama jako profesora Abronsia. Lukáš jde v posledních letech z role do role a jsou to role různorodé a výrazné. A Lukáš je v nich vždy nepřehlédnutelný. Úloha profesora tedy mezi ně dokonale zapadá a jen mě utvrzuje v tom, že Lukáš Adam se dokáže převtělit skutečně do kohokoliv. 😊 Fascinovalo mě, že profesora nijak neparoduje ani nepřehrává a že jako postava o desítky let starší působí zcela věrohodně. Profesor sice zaručeně pobaví, ale rozhodně vám nebude připadat směšný. Náročnost této figury včetně jejích mega rychlých pěveckých partů je zcela evidentní a já z profesora Abronsia vůbec nedokázala odtrhnout oči. Osobně si myslím, že pokud by si někdo z účinkujících zasloužil přinejmenším nominaci na cenu Thálie, je to právě Lukáš Adam.

O překvapení se mi však postaral i jeho jmenovec, Lukáš Randák, když jsem se dozvěděla, že kromě role Alfreda jej nově můžeme vidět také jako Herberta. Myslím, že u Herberta je největší výzvou nalézt tu správnou míru určitého afektu i přehrávání tak, aby tato postava zůstala zábavná, ale ne trapná. A přesně to se Lukášovi podařilo dokonale vybalancovat.

Bavil mě i David Uličník coby židovský hospodský Chagal a Renáta Podlipská, jež si zahrála jeho ženu Rebeku. Ta se této úlohy zhostila již v původním uvedení. Stejně tak se na scénu vrátila Michaela Nosková coby jejich služebná Magda, jejíž sólový výstup Zemřít je tak zvláštní si určitě budete pamatovat, stejně jako její společný výstup se Chagalem na Krolockově zámku. Vaši pozornost si spolehlivě získá také Krolockův sluha Koukol, jehož značně úsporný způsob komunikace vás zaručeně pobaví. Také v tomto případě se ke své roli vrátil její původní představitel, Jindřich Nováček.

Podtrženo, sečteno, návrat Plesu upírů do GoJa Music Hall dopadl nad očekávání dobře a já mám z toho velkou radost. Spojením krásných melodií Jima Steinmana, výborně zvolených umělců a líbivého vizuálu vznikla povedená inscenace, která rozhodně stojí za návštěvu. Jenom škoda, že jí to kazí ten zastaralý program, po jehož zakoupení se mohou diváci cítit trochu podvedeni. Ale třeba se ještě časem nějakého nového dočkáme. 😊