Muzikál Ples upírů: Překonaná očekávání a zaříznutý bál

Minimálně v německy hovořících zemích patří Ples upírů k naprostým muzikálovým klasikám. Již dvakrát se ho podařilo uvést i u nás, pokaždé na tom samém místě. A obě uvedení obalovala poměrně kontroverzní aura.

Předně se sluší přiznat, že u Plesu upírů, který žánrově poměrně umně balancuje mezi parodickou komedií a hororem, je mi mnohem bližší ona hororová stránka. Temné nebo strašidelné příběhy mám rád. Mají takové zvláštní kouzlo a vlastně se rád bojím. Na chuť té komediální stránce konkrétně v tomhle případě přicházím s každým poslechem nebo zhlédnutím představení úplně od začátku. Skoro pokaždé je to pro mě stejně obtížné. Navzdory tomu se však domnívám, že v tomto mísení žánrů se jedná o nadprůměrně napsaný kus. 

Uvedení téhle pro mě zvláštně rozporuplné legendy jsem v pražské GoJe viděl při jejím původním uvedení i nyní, při obnovené premiéře. Spousta dojmů zůstala prakticky podobná.

Z luxusní vesničky na pouťový hrad

Scénografie v první polovině mi přišla poměrně variabilní. Navíc po vizuální stránce vypadala velmi dobře a skvěle dotvářela atmosféru. Byla zkrátka povedená. Ložnice a hřbitov v polovině druhé taky poměrně slušně posloužily svým účelům. Nicméně, krypta, kde jsou uloženi hrabě se synem, působila už poměrně rozpačitě, přičemž jí dominují nevzhledné, lacině vypadající sarkofágy. Bizarní brána do hradu, zatahovací pidikrcálek coby koupelničička a hlavní sál jsou pak už na hraně parodie sebe samotné. Polopropustná scéna pak byla až na pár případů zcela nadbytečná. Mohla klidně zůstat jen, aby posloužila projekcím na začátku a při prvním přesunu na hrad. Ve zbytku scén byla k ničemu. Navíc za ní často nebylo vůbec vidět ani to, co by mělo. Herci se tak docela nadarmo naběhali. 😊

Ke kostýmům vlastně žádné výhrady nemám. Přičemž si nemůžu pomoct, ale opět na mě více zapůsobila transylvánská vesnička na začátku příběhu. Ovšem i mezi upíry, kterým navíc příjemně hraje do karet historická rozmanitost dob jejich „proměn“, se našla řada povedených kousků. Uznávám, že nejvíc mě vždycky fascinovalo, že mezi upíry je i kněz a docela by mě zajímalo (a to myslím v tom dobrém, jo?), jak ten k tomu přišel. 

Výjimečný cast s omezenou platností

Zatím poslední uvedení mělo v rukávu několik es v podobě obsazení, čímž dalece předběhlo nastudování předchozí. Až na výjimky jsem viděl všechny alternace, ale věnovat bych se chtěl jen některým.

Jednou z největších výher, které Ples upírů v Česku mohly potkat, bylo obsazení Dušana Vitázka do hlavní role upířího hraběte. Všechny Krolockovy party odzpíval s lehkostí a noblesou. V činoherních pasážích byl patřičně temný, když mu scénář a režie předepisovaly nějaký úsměvný moment, netlačil ho na sílu. Neměl zapotřebí kolem sebe čachrovat okázalými gesty a nechávat se unést jakousi uměle vytvořenou aurou. Nestavěl svoje ego nad charakter postavy, přičemž dokázal pracovat se svým přirozeným charismatem. Stal se jednoznačně nejlepším českým Krolockem.

Podobným jackpotem Plesu upírů byla Natálie Grossová v hlavní ženské uloze Sáry. Před lety její obsazení vzbudilo poměrně vášnivé debaty. Všem ale dokázala zatnout tipec. Především po pěvecké stránce odvedla fantastický výkon. Po herecké stránce dokázala těžit ze svého tehdejšího věku a celý příběh dostal o něco více na děsivosti – hraběti se podařilo omámit dospívající dítě. V novém nastudování měla ale možnost svoji Sáru teprve pořádně rozbalit a využila toho beze zbytku. Byla nespoutaná, byla odvážná,… zkrátka, leckterý upír by jistě potvrdil, mnohem víc šťavnatá. Jednoznačně potvrdila svou pozici jednoho z největších muzikálových talentů své generace.

Zmiňujíc talenty… Lukáš Adam je úkaz, který se vidí jednou za mnoho let. Přirozeně září v hlavních úlohách, ale neztratí se ani v menších nebo vedlejších rolích. Jeho profesor byl zkrátka vtipný, dokázal naplno využít svůj (nejen) komediální talent, jeho improvizace byly mnohdy trefné, jeho dikce byla perfektní, poprvé bylo profesorovi rozumět všechno, co zpívá… Jednoduše byl odzbrojující.

Skvělou volbou byl i Filip Antonio v roli Alfréda, přičemž především po herecké stránce byl vynikající. Dokázal dát Alfrédovi realistický rozměr a vytvořit z něj sympaťáka. Lukáš Randák se zase ukázal jako perfektní Herbert. Nepůsobil nepatřičně, ba naopak. Lukáš byl do konečků prstů neodolatelně vtipný Herbert, který se hravě dostal i přes prvoplánovou karikaturnost své postavy. I Vojtěch Řehák (nyní) a Laco Hudec Šubrt (tehdy) však v této úloze dostáli divácké atraktivitě, aniž by působili nemístně. Samozřejmě nemůžu zapomenout na v obou uvedeních dokonalé Magdy. Michaela Nosková a Elis Ochmanová byly fantastické, vtipné, navíc jejich pěvecké party jsou vždycky zážitek.

Je patrné, že až na výjimky se jedná o obsazení nejnovějšího uvedení, které bohužel dostalo přes prsty (nebo spíš přes zuby)… Extrémně brzy bylo totiž obnovené představení zakončeno derniérou.

Když ego předčí profesionalitu

Propagaci divadlo prakticky od začátku stavělo pouze na dvou jménech, z toho jedno odešlo nebo bylo odejito pár dní před premiérou. Bohužel na to divadlo prakticky nereagovalo, i kdyby aspoň výměnou propagačních materiálů. A to bych radši vůbec nezmiňoval, že toto uvedení nikomu nestálo za vlastní program k inscenaci. Kdyby se aspoň trapně neprodávaly ty staré programy.

Úspěšnému odstartování projektu navzdory poměrně kladným recenzím od objektivních diváků i odborné veřejnosti rozhodně nepřidalo, když nejmenovaný odejitý herec se svým fanklubem v zádech začal pomlouvat ostatní účinkující. Přičemž bych si dovolil poznámku, že stories z premiéry a prvních repríz, co kolovala sociálními sítěmi od některých známých tváří, byla známkou nekolegiality všech zúčastněných. Jen to produkci pomohlo si pomyslnou větev pod sebou podřezat a konečně nadějný půlnoční bál rozpustit dalece před svítáním.

GoJa poměrně brzy začala z „technických důvodů“ (buďme upřímní, vzhledem k otřesnému stavu budovy by snad bylo i lepší přiznat jiná selhání) v jednom kuse rušit představení. Celé víkendové sety byly nejdřív zkrouhnuty na soboty, posléze pouze na odpolední představení. Bohužel bylo patrné, že další (a patrně poslední) muzikál v této budově skončí fiaskem.

Je mi upřímně líto zúčastněných umělců na jevišti, techniků, maskérek, garderobiérek, uvaděčů… Zkrátka všech. Všech, kteří projektu věnovali svůj čas, um, píli, nadšení a talent. Nejnovější uvedení totiž dokázalo překročit stín toho původního. I přes výhrady bylo podařené a za návštěvu stálo. Tak snad někdy jindy a hlavně jinde.