Muzikál Ples upírů: Velký mejdan (nejen) s houbičkou

Přijměte dnes mé pozvání na bál plný zubatých mrtvolek. Že byste si návštěvu takové akce možná rozmysleli? No, věřte mi, že já asi taky, ale taková Sára už si obouvá boty a balí věci do uzlíku. Naštěstí ji jednoduše a hlavně z bezpečí hlediště můžeme následovat v rámci muzikálu Ples upírů, který se v nedávné době vrátil na jeviště GoJa Music Hall, což už ale jistě víte, pokud nás čtete pravidelně.

Nějaké články na toto téma již proběhly, teď je čas podívat se mýma očima. Na úvod potřebujete vědět (nebo možná vám to jen já potřebuju říct? 😂), že Ples upírů pro mě sice není novinkou, zároveň se ale rozhodně nepovažuji ani za experta na toto téma. Původní uvedení jsem viděla hned několikrát a jednou mě kamarádi z naší muzikálové party vytáhli i do Berlína v době, kdy tam působil v hlavní roli náš Jan Kříž. Teď, po pár letech pauzy, jsem Ples objevovala tak trochu znovu. Přemýšlela jsem nad jinými momenty, zaujaly mě jiné detaily.

V podstatě jsem opět došla k tomu, že se mi toto představení moc líbí, hudebně je to skvělý zážitek a ani s verzí z GoJi nemám žádný zásadní problém. Líbí se mi naše kostýmy (Roman Šolc) a neuráží mě ani fakt, že má Sára bílé šaty, ač všichni skalní fanoušci Upírů tvrdí, že jen červená to může být. Ten její plesový outfit je naprosto skvostný, nemůžu si pomoct. Také scéna (Daniel Dvořák) se podle mě povedla, v první polovině představení hraje prim roztomilá chaloupka, představující hostinec Chagalových. Jen tedy tentokrát už nám nedělá v žádné scéně společnost velký sněhulák z prvního uvedení. Já vím, že už tehdy patřil k hojně kritizovaným prvkům, ale přiznám se, že já jsem ho měla ráda, takže mně se po něm stýská 😊.

V půlce druhé se podíváme na tajemný hrad (oh wait, to je vlastně Dracula 😂, nevadí), kde jsem před lety měla pocit, že by mohl být klidně víc rozpracovaný. Hodně toho totiž odehraje paradoxně „jen“ projekce, když k sídlu hraběte Krolocka dorazíme. Tentokrát už mi to nevadilo, měla jsem pocit, že některé detaily jsou trochu jiné a vlastně to funguje. Skvělá je jakási knihovna (jako správný knihomol jsem vlastně spokojená, podobně jako profesor Abronsius), vystačíme si také s velkou postelí, zásadní je samozřejmě koupelna s vanou a množstvím zrcadel… Počkat, když tak nad tím ale přemýšlím, proč by si upír pořizoval do koupelny zrcadla, když se v nich nevidí? 😂 Ale z hlediska děje jsou tam samozřejmě potřebná, takže v pořádku. Tanec Herberta a Alfréda patří již k naprosto legendárním momentům.

Zajímavé je vlastně i využití herců pro „živé obrazy“ (minule to tak pojmenovala Annie a já nic trefnějšího nevymyslela 😊) při vůbec nejznámější písni Chvíle tvá, v originále známé jako Totale Finsternis. Tu zbožňuji a stejně tak mám ráda Toužím být volná, Zemřít je tak zvláštní, Prostopášný chtíč i závěrečnou píseň. Postupně si zamilovávám i další skladby a co obdivuji, je humor, který v Plesu upírů rozhodně nechybí. Baví mě tak i party profesora Abronsia (hlavně jeho ultrarychlý skoro až rap o knížkách je skvost) a občas si ráda zanotuju, že česnek je zázrak.

Všimla jsem si, že v komentářích u předešlého článku k Upírům jste si přáli, abychom se vyjádřili k českému překladu. Asi vás zklamu, ale já se bohužel takového úkolu necítím hodna. Němčinu neovládám, a i když jsem doufala, že tenhle jazyk někdy aspoň trochu vezmu na milost, zatím to tak pořád nevypadá. Můj vztah k ní se asi nikdy nezlomí. České texty už sice trochu naposlouchané mám, ale jaksi je nedokážu porovnávat s originálem. Takže řeknu jen svůj čistě laický pohled, že mě původně trochu nemile překvapilo, že se v hlavním duetu objevuje slovo dynamit. To mi připadá hodně mimo vzhledem k časovému zasazení Upírů. Jinak ale žádný další problém s českou verzí nemám, naopak jsem si ji do velké míry oblíbila.

Na pomyslnou poličku mých oblíbených muzikálů se však popravdě Ples upírů nepropracoval. Je to skvělý kus, který určitě stojí za vidění. Klidně opakovaně, tedy pokud vám to dovolí finanční situace a přežijete dusno v GoJe. Ale i nadále jsou v příběhu některé věci, s nimiž se nedokážu plně smířit či ztotožnit. A neberu to jenom jako problém našeho uvedení, jedná se spíše o děj jako takový a zároveň i uvažování a motivace některých postav. Už jsem si zvykla na mírný pocit zklamání z konce, který má k pohádkovému happy endu daleko, přitom je ale podán docela pozitivně. Pokud nechcete drobný spoiler, tak prosím přeskočte na další odstavec, díííík. Zkrátka z toho mám vždycky dojem, že zlo zvítězilo, všichni jsou upíři, ale vlastně to nikomu nevadí a všechno je super.

Moc nechápu ani Sáru. Je mi jasné, že její život nikdy nestál za moc, takže asi nemá co ztratit. Přesto je mi stále záhadou, proč se vrhá do nebezpečí jen proto, že ji oslnil nějaký bohatý pán. Dárky bych taky asi brala, ale kdyby za mnou vlezl až do koupelny? Tak nejdu na ples, ale volám poldy 😂. Jo, já vím, tam holt záleží, jaký má daný Krolock charisma a zda vás dokáže utáhnout tzv. na vařenou nudli. A navíc to je velmi subjektivní měřítko, takže pojďme radši od toho. 😊 Můj vkus už stejně znáte z jiných článků 😉.

A pak jsou tu další věci, které mi dodnes nejsou jasné. Třeba jak se Chagal s Magdou ocitli v Krolockově sídle – vedl je nějaký upírský čich? Poznali, že tam bydlí kápo, takže tam můžou spokojeně vegetit? Proč chybí na půlnočním bálu? Jsou to upírští introverti, co se vyhýbají davům? A proč má v čísle Carpe Noctem najednou Magda blízko k Herbertovi? Jsou kámoši, nebo je to jenom součástí Alfrédových nočních můr? Možná by se toho našlo i víc, ale ještě je tu jedno hot issue, jak to tak vypadá 😂. V rámci naší party jsme totiž řešili jednu zvláštnost, na kterou nás upozornila Eric. A tou je Kauza houbička!

Ale berte mě prosím vás s rezervou a s humorem, zrovna tohle je něco, co mě vůbec nerozhodilo a spíš mi to připadá vtipné. Jak jistě víte, Sára zkrátka miluje koupele. Má tedy i na svou dobu extrémně moderní vybavení v podobě savé houbičky na mytí těla. Pro někoho může být sexy, že si s ní přejíždí po těle, někomu to připadá jako vtípek, někomu je to úplně jedno. Vše ale začalo tím, že si Eric všimla, že Krolock v jedné scéně houbičku hledá a pak jí Sáře podává. Ovšem až podezřele poctivě a zdlouhavě přitom hrabal v duchnách v její posteli, když po houbičce pátral.

Když jsme ale spolu s Little Lotte a Nikčou zavítaly na jednu reprízu (konkrétně 8. listopadu, žádné divoké rozhrabávání postele jsme nezaznamenaly. Naopak jsme se shodly, že Krolock šel poměrně najisto, šáhl, vytáhl, podal, easy peasy. Takže pokud si na to v divadle vzpomenete, můžete to sledovat a třeba se nám společně povede přijít na to, jak to vlastně s houbičkou je. Každopádně tím, že jsme se v GoJe na tohle částečně zaměřovaly, tak jsem si stihla všimnout, že s houbičkou v ději trávíme opravdu času dost. Myslím si, že už bych ji klidně povýšila i na jednu z vedlejších postav. A to dokonce Sára v jeden moment říká, že má dvě. Jednu dá Alfrédovi, pak zase nějakou novou možná dostane od Krolocka, je to zkrátka záhada… Doporučuji proto tvůrčímu týmu, aby houbičce založili vlastní instagramový profil. Věřím, že bychom si s ní užili ještě spoustu zábavy 😂. Co všechno by asi taková houbička mohla vyprávět! 😊

Ale od nečekané vedlejší postavy se pojďme přesunout již k těm důležitějším aktérům muzikálu. Nutno říct, že se mi líbily výkony všech, nikdo si tentokrát nevytáhl pomyslného Černého Petra, naopak myslím, že obsazení se celkově dost povedlo. Pochválit bych chtěla i celou company a především taneční alter ega Sáry a Krolocka. Na ty byla radost pohledět! Zvlášť na falešného Krolocka, ale to jsme zpět u těch preferencí 😂.

Manželé Chagalovi mě tentokrát zrovna dvakrát nezaujali, pardon, ale už na mě začínají působit jako Thénardierovci v bledě modrém. Přitom ale Renáta Podlipská moc hezky truchlila po svém nevěrném mužíkovi, stejně tak Tomáš Vaněk odvedl skvělý výkon a skoro bych ho tady ani nepoznala. Teprve později jsem navíc zjistila, že to byla jeho premiéra v této úloze, což bych neodhadla. Sice pro něj netypická role, ale bylo vidět, že ho to baví.

U Koukola (Jindřich Nováček) se nic nezměnilo, Koukol a plyšová myška stále u diváků bodují jako dřív. Moc mě tentokrát bavila Magda (Elis Ochmanová) a z její sólovky mě div nemrazilo. Pořádná jízda to byla i s profesorem Abronsiem. Musím říct, že jsem se mu smála vždycky, ale tentokrát to mělo zase úplně jiné grády díky pojetí Lukáše Adama. Dokonce mu představení předepisuje zpěv při stojce na hlavě, takže profesor očividně chodil i do Sokola nebo něčeho podobného, zkrátka ví, že ve zdravém těle zdravý duch.

Sympatický mi byl Alfréd v podání Filipa Antonia. Chvílemi jsem úplně zapomínala, na koho se vlastně dívám, byl to prostě Alfréd a hotovo. Jenom mě tedy opět fascinovalo, jak je tato postava ve své podstatě strašně k ničemu. Bodni už konečně, Alfie!!! 😊

Pak se nemůžeme divit, že má navrch upíří šlechta v čele s Krolockem. V této úloze se aktuálně střídají Radim Schwab a Dušan Vitázek, prvního z nich znám z Fantoma, takže nepochybuji, že to bude i tentokrát skvělé. Narazila jsem ovšem na Dušana, na nějž jsem byla extrémně zvědavá. Znám ho sice z Městského divadla v Brně, ale neměla jsem ho zatím spojeného s žádnou konkrétní velkou rolí. Takže zatím je za mě jeho nejvýraznější rolí právě Krolock. Hlasově je to tentokrát více operní, než jsem zvyklá. Znatelné je to především v úvodu, pak už myslím, že to Dušan dobře vybalancoval. Pěvecky to tedy byla nádherná podívaná, herecky též nemám co vytknout, byl to elegán, šlechtic, měl i dobré hlody (pun intended) a bavil mě. Jak už jsem naznačovala, do pekel a temnot bych se za ním nedala, ale kamarádka o mně stejně tvrdí, že mi chybí smysl pro dobrodružství 😊.

Koho bych se však tentokrát nebála následovat, je Sára alias výsostně skvělá Natálie Grossová. Před lety jsem chodila spíše na termíny někdejší alternace Michaely Štikové (Gemrotové), ale i na Natálku jsem natrefila a už tehdy to bylo v jejím věku mimořádné. Teď má už o pár let a zkušeností z jeviště navíc a je to prostě bomba. Nádherný hlas, s nímž umí pracovat, trochu přidrzlé a zároveň vtipné chování v roli, navíc to Natálii mega sluší. Vyzařuje z ní navíc velká energie a až nakažlivé nadšení. Je zkrátka jasné, že ji to baví. A nás s ní. Mimochodem, měli jsme super místa, protože kolem nás zpočátku prošel Krolock a v závěru kolem nás zase probíhala Sára a cenila na nás zoubky. 😂 To byl skvělý zážitek.

Tím pádem je to asi jasné, že? Upíři mě přetáhli na svou stranu. A co vás?