Muzikál Pretty Woman: Brněnská dovolená snů a moje sbohem

A tak se zázrak stal. Už před nějakou dobou – díky muzikálu Pretty Woman v Městském divadle Brno. Když jsem ho navštívila poprvé v říjnu 2021, po skončení představení se mě naše Annie (jako obvykle 😉) ptala: „Tak co? Jaký to bylo?“ A moje odpověď byla jednoznačná. Místo textové zprávy jsem odpověděla GIF obrázkem ohňostroje. Ten mi tenkrát zažehnul v srdci a už mě to nepustilo. Od té doby jsem se za Pretty Woman vrátila ještě moc, moc, mockrát. Asi víckrát, než by se slušelo na někoho, kdo bydlí v Praze. 😁 Ale já se za to nestydím, protože do Brna jezdím ráda. Navíc jednou jsem si dopřála i zahraniční verzi v Edinburghu.

Každopádně, dneska to chci vzít trošku stručněji, protože tyhle moje zamilovaný řečičky už jste určitě četli v předchozích článcích na toto téma. Dnes se chci věnovat jen a pouze své poslední návštěvě Pretty Woman. A když říkám poslední, tak to myslím vážně, protože bohužel Městské divadlo Brno už před časem oznámilo, že toto představení končí (derniéra proběhla 21. září). A já jsem už tehdy řekla kamarádům Statečným jasně a zřetelně: „Musím se jet ještě rozloučit.“ Od té doby jsem okupovala web divadla, lovila lístky a nakonec jsem si v Brně udělala malou dovolenou v druhé půlce září.

Shodou okolností jsem sice nebyla přímo na derniéře a ani na slavnostní sté repríze s autogramiádou, ale to nevadí, protože jsem stihla reprízu devadesátou devátou. A to se taky počítá. 😊 Rozhodně nelituju, protože to bylo fakt mega bombastický. Líp to vyjádřit nedokážu. Po skončení jsem ostatním Statečným opět posílala obrázky ohňostroje, tím pádem začátek i konec se vydařily úplně stejně, za což jsem strašně ráda. Přece jen někdy se člověk těší, má v hlavě vzpomínky na to, jak bylo nějaké představení super, ovšem ten zážitek se nepodaří zopakovat a přijde trochu zklamání. Tentokrát to tak ale nebylo! 😊 Rozloučení proběhlo se stejnou láskou jako vítání či jako první setkání s touto inscenací.

Celé představení už mělo tu výjimečnou derniérovou atmosféru, kdy se herci strašně snaží, protože vědí, že už pomalu nastává čas loučení. Musí té své postavě zamávat, a proto do výkonů dávají spoustu energie. A energie šla tentokrát jednoznačně i z diváků. Tleskali jsme, jásali jsme. 💖 Podle mě to bylo fakt super. P.S. Dělám, že jsem těch pár mobilů, co tam občas zasvítilo, neviděla, jo? 😉

Co se týče obsazení, možná jste zaregistrovali, že právě v tomhle termínu měla původně hrát Hana Holišová, ovšem na sociálních sítích pár dní předem oznámila, že ze zdravotních důvodů nakonec nemůže. Samozřejmě jsem jí nic takového nepřála, ale připadalo mi to celé jako trochu vtipná shoda náhod, že si poranila zrovna šlapku, když měla hrát… šlapku, respektive prostitutku Vivian. Já jsem předtím samozřejmě dopředu nevěděla, kdo má hrát. Tím pádem to pro mě nebyla žádná extrémně špatná zpráva. Hlavně jsem byla ráda, že se představení nerušilo a že alternace mohly hrát. Přiznám se, že jsem si trošinku myslela na Svetlanu Janotovou, jelikož nevím a nechápu, jak je to možné (jestli měla třeba míň termínů, nebo jsem prostě měla pekelnou smůlu 😂), jenže zrovna na Svetlanu jsem za celou tu dobu nenatrefila ani jednou.

Sice jsem si postěžovala, ovšem teď už s tím negativním v podstatě končím. Žádné velké zklamání se nekonalo, protože Tereza Navrátilová se mi líbila opravdu strašně moc. Jsem velmi ráda, že jsem měla možnost, takhle naposledy, vidět právě ji, protože mám malinko pocit, že jsem jí v tom předchozím článku o Pretty Woman trošičku ukřivdila. Zmiňovala jsem, že je rozhodně pěvecky úžasná, ale herecky jsem asi vyzdvihovala spíš Hanku Holišovou, která tady za mě předvedla neskutečný komediální talent a nebála se některé vtípky posunout o něco dál. Ale když jsem teď po delší době zase viděla Terezu, musím říct, že za tu dobu, co se Pretty Woman hrála, se Tereza »vyhrála«. Zkrátka je vidět, že už má daleko větší zkušenosti. Už se na jevišti cítí víc doma, nebo aspoň já jsem to tímto způsobem vnímala. Od začátku do konce to zkrátka byla Vivian, kterou by si mohl každý jenom přát. Byla vtipná, okouzlující, nádherná a pěvecky jela naprostý bomby! Už při první písničce jsem měla „zimomriavky“ a v závěru celého muzikálu mě s Petrem Gazdíkem opět dohnali k slzám a myslím samozřejmě v dobrém. 😂 Byly to slzy dojetí. Takhle to má vypadat…

Též bych řekla, že už mezi herci lépe fungovala vzájemná chemie. Samotnou mě zaujalo, jak jsem to vnímala. Třeba ve scéně s klavírem bych čekala asi trošku větší sexuální náboj, ale za mě největší grády přijdou paradoxně až během večera v opeře a ve scéně hned po ní, v níž si vlastně naši milenci vymění, spoiler, konečně i tu první pusu na pusu. A možná je to tak schválně, protože zatímco na klavíru to byl ještě tak trochu obchod či byznys, teď už je to láska. 💖

Petra Gazdíka jsem chválila už v předchozím článku, ani v případě této reprízy jsem názor nezměnila. Jen tedy tentokrát mu to sakra slušelo 😂. A ještě bych chtěla zdůraznit, že mě naprosto fascinuje jeho práce s hlasem. Některé tóny jako by zjemňoval a hlas v těchto chvílích vždy posazoval na něžnou notu. A pak, když přišel čas na to jedno delší sólíčko, vystřihl ho jak mistr.

Moc mě bavil i Robert Jícha, jehož pozitivní energie byla tentokrát skutečně nakažlivá. Vytknout mu můžu jedinou věc – zase mi nedal tu mapičku! 😂 Ale on za to nemůže, holt jsem seděla trochu víc vzadu než v té vyvolené první řadě. Líbily se mi jeho interakce s diváky, kterých se ptal, jaký je jejich sen. A tuším, že tam jeden pán řekl, že jeho snem je vidět Pretty Woman, za což si vysloužil potlesk. A upřímně mi tím tak trochu ukradl odpověď 😁. Poslední návrat k tomuto muzikálu pro mě určitě byl jedno z mnoha splněných přání. To, že jsem tam mohla být, jsem považovala za velkou čest, protože ne každému se poštěstí natolik »trajdat po divadlech«, že jo 😊. Navíc, nechci sice malovat čerty na zeď, avšak při každé cestě je tak trochu riziko, že se něco nepovede, vlak se třeba hodně zpozdí a člověk nedojede a představení nestihne. Mně to zatím vždycky vyšlo, čehož si cením. Moc děkuji aspoň za tyhle drobné sny všedních dní.

Koho bych v dnešním článku chtěla vypíchnout zvlášť, je jednoznačně postava Kit. V minulosti jsem měla možnost vidět jak Kristýnu Daňhelovou, tak skvělou Dagmar Křížovou. Když si představím Kit, jako první mi v hlavě vyskočí podoba právě Dagmar, protože jí ta role extrémně slušela.

Při této 99. repríze jsem však měla možnost zhlédnout ještě třetí Kit. Ani jsem dopředu nevěděla, že nějaká je 😊. Byla jí Viktória Matušovová, pro mě zatím v rovnici brněnského souboru spíše jedna neznámá. Nepopsaný list, ovšem ten se během jediného večera vybarvil naprosto luxusníma barvičkama. Dokonce možná tu Dášu v mých očích z pozice nejlepší představitelky Kit vyšoupne, už jenom díky tomu, jak naprosto skvěle házela ty jednotlivé feelingy a různá sólíčka, která tam Kit má. Hlasově se podle mě hodně přiblížila zpěvačkám z originálních nahrávek na Spotify. Fakt luxus. A do toho byla ještě výborná i herecky. Vyloženě správňačka, z ničeho si nic moc hlavu nedělá, dokáže hodit vtípek a zároveň nepůsobí ani nijak vulgárně. Jasně že je trochu do větru, vzhledem k tomu, co dělá za práci, jenže nikdy to neberete negativně. Ona s tím totiž pracuje naprosto skvěle a působí to v jejím podání naprosto přirozeně. Moc se mi tedy nelíbil ten její účes, snad tady neudělám faux pas, když řeknu, že upřímně doufám, že to byla jenom paruka 😂. Ve výsledku na tom ale nezáleželo a ke Kit se to docela i hodilo. Herečku to navíc výborně proměnilo, kvůli čemuž si nejsem jistá, jestli ji příště vůbec poznám, až ji zase na jevišti uvidím. Budu dávat pozor a hledat ji i ušima 😊, protože takovejhle hlas by se ztratit neměl.

Závěrem už chci říct jenom to, že mě sice mrzí, že Pretty Woman končí, ovšem přinesla mi do života opravdu moc hezkých zážitků. Za to všem z Městského divadla Brno ještě jednou děkuju. A vlastně mě tahle návštěva inspirovala k tomu, že bych do Brna chtěla jezdit i do budoucna. Já vím, asi zním jako Barney Stinson v HIMYM, když si uvědomil, že vlastně nechce měnit svůj život 😂. I já zkrátka zažila tento typ uvědomění a došlo mi, že prostě bez toho divadla asi nevydržím. Sice budu chudá, ale to nevadí. 😉

Což mě vede ještě k jedné myšlence, protože mám po nedávných reakcích na naši Etiketu v divadle trochu pocit, že si někteří čtenáři možná mylně představují, že coby 7 statečných muzikálovců máme všechny lístky zadarmo. No, tak to vás můžu ujistit, že určitě ne! Občas se poštěstí, ale zdůrazňuji, že pro nás je to stále velký svátek, když nás někdo někam pozve. Navíc upozorňuji, že nemáme ani žádné mecenáše (nebo sugar daddyho 😂), co by nám proplatil i cestu a hotel, tím pádem výlet do Brna rozhodně není každodenní záležitost. O to víc si toho zase vážíme. Navíc, když už dovolená, tak proč ne zrovna v Brně? A hlavně… v divadle. 😊