Muzikál Rebecca: Láska je vším

Na úvod bych chtěla říct, že jsem sice muzikál Rebecca do jisté míry znala už předem, jelikož písničky z něj jsem často poslouchala v německém originále. Teprve v rámci své květnové návštěvy uvedení v Plzni jsem ale toto dílo viděla poprvé naživo, takže to byla vlastně taková moje premiéra. A rozhodně jsem z výsledku nebyla zklamaná – naopak, byla jsem velmi spokojená.

Někomu Rebecca možná může připadat zdlouhavá, ale mně osobně to tak vůbec nepřišlo. O pauze jsem skoro byla až překvapená, že už na ni došlo. Celé představení mi ubíhalo skvěle, jako bych v hledišti seděla jen pár chvil. Je to dané i tím, že mám obecně ráda dějové muzikály a příběh Rebeccy mě hodně baví. Na rozdíl třeba od slavných Koček, které mi nic neříkají, protože se v nich (za mě) zas tolik neděje. Také mě nadchla rámcová kompozice vyprávění, kdy „Já“ svým Mně sen se zdál o Manderley propojuje začátek i konec představení.

Zamlouvala se mi i vizuální stránka, jak scéna (Ondřej Zicha), tak i kostýmy (Sylva Zimula Hanáková). Líbilo se mi především schodiště v Manderley a finální efekty s ním spojené.

U tohoto titulu mi připadá hodně super i hudební složka. Je popravdě trochu návyková a vždycky ji pak nějakou dobu nemůžu dostat z hlavy, což mám ráda a je to pro mě známka toho, že jsem navštívila skutečně povedené představení. Nejčastěji mi v hlavě hrají skladby Proveď mě tmou, titulní Rebecca a již zmíněná Mně sen se zdál o Manderley.

Také český překlad (Michael Prostějovský) je za mě skutečně povedený, snad jen u Proveď mě tmou se mi víc líbí originál, ale jinak jsem maximálně spokojená a některé písničky se mi dokonce víc líbí v české verzi, například Stále vítězí.

V asi nejdůležitější úloze „Já“ mě naprosto uhranula Lucie Pragerová. I když jsem ji už v minulosti viděla v několika jiných inscenacích, teprve zde v mých očích naplno zazářila. Myslím si, že tato role je přesně pro ni.

To samé si myslím i u Jozefa Hruškociho, Maxim mu skutečně sedí. Navíc díky jeho pojetí jsem té figuře vyloženě fandila. Byl podle mě »krásně rozervanej«, takže skladbu Smích její mi spánek vzal jsem si pro sebe překřtila na PTSD a bylo mi ho v ten moment hrozně líto.

Co se paní Danversové týče, poštěstilo se mi být na premiéře Kateřiny Chrenkové – a byla hodně hustá. Už v SIX se mi její výkon zamlouval, ale teprve v případě Rebeccy to nabralo úplně jiný rozměr. Byla skvělá pěvecky i herecky. U této figury je také zajímavé sledovat do jisté míry rozdílné interpretace (jak hereček, tak z hlediska režie) ohledně toho, jaký měla Danversová vlastně vztah k zesnulé Rebecce. Když jsem poslouchala písničky z německé verze a neznala představení jako celek, napadlo mě, že se ze strany Danversky jednalo o téměř mateřský vztah. Také záleží na věku dané interpretky, pokud je starší, dává to takto větší smysl. Už z vídeňské verze jsem ale nabyla dojmu, že by se dalo mluvit vyloženě o zamilovanosti. A myslím si, že v Plzni už je to z některých gest a pohybů naprosto jednoznačné – je zabouchnutá. 😂

Musím však říct, že mě kromě hlavního tria zaujali v tomto uvedení vlastně všichni, a to včetně company. Z menších rolí bych ještě zmínila Soňu Hanzlíčkovou coby Beatrice i Martina Holce v roli jejího muže Gilese.

Také bych ráda vypíchla Pavla Režného, který Jacka Favella ztvárnil tak, že to byl bez debat jasný hajzlík, ale nedalo se mu upřít, že má styl. Naopak esence dobroty a nevinnosti byl Pavel Klimenda jako Ben. Vyvolával ve mně lítost, a skoro jsem proto až doufala, že se o něj „Já“ nějak víc postará.

Špetku komediálna a jakéhosi odlehčení přinesla na scénu Mrs. van Hopper v podání Dity Hořínkové. Už jsem zaslechla nějaké názory ve smyslu, že je to už přehnané a přehrávané, ale upřímně mi to tak nepřipadalo. Já jsem si van Hopperovou přesně takhle představovala. Navíc mi v české verzi připadala i dost sympatická. Kromě toho mě pojetí Dity Hořínkové vlastně nepřekvapilo, protože bývá do podobného typu rolí obsazována velmi často. I když existují samozřejmě i výjimky, napadá mě například Markétčina matka v muzikálu Doktor Faust.

Na závěr už tedy můžu jenom poznamenat, že se jedná o jedno z nejlepších představení, které jsem v Plzni viděla. Dané je to také tím, že v případě Rebeccy se zkrátka v mých očích všechny složky spojily v jeden perfektní celek. Sešlo se to tak dobře, že se mi líbily hudba i příběh, stejně tak i všechny výkony. Zkrátka to celé moc pěkně zacvaklo a přichystalo mi to krásný zážitek, na který budu dlouho vzpomínat.