Muzikál Rebecca: Vítr šeptá to jméno, co znal…

Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni si s každým novým titulem upevňuje svou pozici na muzikálové scéně. S letošní novinkou muzikálu Rebecca tomu není jinak. Po obrovském úspěchu muzikálu Elisabeth sáhlo místní divadlo opět po díle autorského tandemu Michaela Kunzeho a Sylvestera Levaye, jehož výsledek je považován za zážitek na divadelních prknech této sezony.

Muzikál Rebecca, založený na románu Daphne du Maurier s českým názvem Mrtvá a živá, je žánrově přímo unikátní. Pro zajímavost: Na rozdíl od ostatních muzikálů, které vždy staví na ústřední hvězdě, je v tomto příběhu titulní postava – Rebecca, první manželka Maxima de Wintera – mrtvá hned od samotného začátku. Přesto její duch ovládá celý děj, aktéry představení a celé šlechtické sídlo Manderley.

Hned po odehrání tajemné předehry sledujeme z pozice diváka mladou a naivní společnici paní van Hopperové (označována jako „Já“), která se v Monte Carlu zamiluje do charismatického, leč tajemstvím opředeného vdovce, Maxima de Wintera. Po rychlém sblížení a svatbě se ihned stěhují do jeho sídla v Manderley, kde je ovšem začne lehce terorizovat druhá »paní domu« – hospodyně paní Danversová, která svou předchozí paní Rebeccu zbožňovala. Záhy se tak romantický příběh velmi rychle proměňuje ve strhující psychologický thriller s detektivní zápletkou plnou intrik, obvinění, odhodlání, citových zlomů a především síly lásky.

Režisér inscenace Lumír Olšovský vystavěl toto dílo jako dynamické a silně mysteriózní drama. Podle ohlasů fanoušků se mu to podařilo přímo dokonale. Zcela vystihl tajemnou atmosféru Manderley, která v průběhu příběhu neustále graduje až do samotného konce.

Klíčovým prvkem celé inscenace je velkolepé vizuální zpracování. Scéna Ondřeje Zichy skvěle evokuje honosnost i chlad anglického sídla a působivé projekce Ondřeje Brýny a hra světel a stínů (design David Janeček) zase vizualizují Rebeccinu neviditelnou přítomnost. Třešničkou na dortu je mrazivý závěr se skutečným ohněm. Kostýmy Sylvy Zimuly Hanákové pak podtrhují dobovou eleganci s kontrastem mezi střídmou paní domu a výstřední van Hopperovou.

Hudba Sylvestera Levaye je melodická, bohatá a především silně tajemná. Zahrává si s každým detailem a v kombinaci s příběhem v nás probouzí mrazení po celém těle, kterého se nemůžeme nabažit. Vynikající libreto Michaela Kunzeho je další pomyslnou tečkou v tomto nádherném představení, které je též bravurně přeloženo do češtiny Michaelem Prostějovským.

Muzikál Rebecca má sice řadu silných a chytlavých písní, ale ta, která je skutečnou titulní árií a shrnuje celou jeho tajemnou atmosféru, nese jednoduše název Rebecca. Tato píseň je klíčovým momentem a ústředním konfliktem věčného boje postavy „Já“ se stínem zemřelé Rebeccy. Zároveň se jedná o sólo pro postavu paní Danversové a temnou, dramatickou muzikálovou baladu, jež v nás evokuje tísnivou atmosféru sídla a věčnou všudypřítomnost Rebeccy. Text zdůrazňuje, že Rebecca neodešla, ale je v každém koutě Manderley (Tím domem zde, když spíš, plouží se stíny… Vítr šeptá to jméno, co znal…). Pro Danversovou je Rebecca polobohem, který nikdy a v žádném případě nesmí být nahrazen. Je to tak silná píseň, že diváka mrazí. Nejlépe vystihuje tajuplný a temný ráz celého díla.

Aby byl tento zážitek tím nejlepším možným, je důležité zmínit i obsazení, které jsem měl možnost zhlédnout. Jak se tedy plzeňská inscenace vypořádala s velmi náročnými pěveckými party?

Hlavní hvězdou večera, a pro mě jednoznačně top number one, byla postava paní Danversové v podání Markéty Peškové. Tato ikonická role hospodyně, která neustále vzývá Rebeccu, je v jejím podání neskutečná. Její výkon je pěvecky i herecky přímo dokonalý, emotivní a technicky precizní, což dokazuje i její letošní nominace na cenu Thálie. Markéta opět převedla neskutečnou sílu hlasu, ale také cit a empatii k postavě, kterou skvěle vystihla.

Opakem paní Danversové je hlavní postava, označovaná jako „Já“ (druhá paní de Winter). V roli této naivní a zranitelné, leč postupně sílící hrdinky, se představuje Lucie Pragerová, která u mě též sklízí chválu za svůj výkon. Nejen za neuvěřitelné procítění, ale i za psychologický vývoj figury. Obojí patří mezi to nejlepší ve zdejším uvedení. Po pěvecké stránce byla dokonalá. S radostí jsem sledoval každé její gesto a s lehkým úšklebkem ve tváři jsem se spolu s ní radoval v boji proti zákeřné paní Danversové.

Hlavní mužská role Maxima de Wintera jakožto rozervaného vdovce je obsazena Janem Křížem. Honzu musím taktéž pochválit za jeho fenomenální pěvecký a herecký výkon, jehož emocionální hloubka pro mě vnesla do této role nový vítr a styl. Působil též tajemně. Honza je mistr v tomto oboru, dokáže se skvěle vžít do každé role a postupně se nám otvírat v rámci děje.

Z vedlejších rolí musím zmínit paní van Hopperovou v podání dosti energické ženy, již nejde přehlédnout. Toto tornádo v představení dokázalo vykouzlit úsměv v řadách diváků.  Náležitý obdiv patří Venuši Zaoralové Dvořákové. Veliký potlesk ode mě dostává Pavel Klimenda za roli Bena. Ač na menším prostoru, ukrojil si obrovský kus mé pozornosti. Pavel vložil celou svoji duši do Bena a divákům ji tak ukázal v plné palbě. Díky moc. V dalších rolích se nám představil Adam Rezner jako Frank Crawley, Soňa Hanzlíčková coby Beatrice, Lukáš Ondruš alias plukovník Julyan či Martin Holec jako Giles.

Mé obrovské díky patří i početné company, bez které by toto představení nebylo ono.

Musím též zmínit, že jsem měl možnost vidět v minulosti toto nádherné představení i v samotném srdci Vídně, stejně tak i jeho ostravskou verzi. Každá z těchto inscenací byla svá a jiná, což je jedině dobře. Je velice dobré nám pravidelným fanouškům divadla servírovat tyto lahůdky a nebojte. Sledujeme každý detail. 😊 Milovníkům silných příběhů mohu plzeňskou Rebeccu doporučit. Nakonec platí zdejší heslo: „Když na muzikál, tak do Plzně!“