Muzikál Sestra v akci: Plzeňský chrám s disco koulí

Až projdu bránou… Joo, tenhle song mi pár dní zněl v hlavě a volal silněji než jakékoliv kostelní zvony. Jak už jsem psala v Rychlodojmech, muzikálová Sestra v akci se stala mým dárkem k narozeninám! Od DJKT je opravdu moc hezké, že si na mě vzpomněli a naplánovali premiéru přímo na mé narozeniny. Ba dokonce naši muzikálovou grupu pozvali na veřejnou generálku, díky čemuž jsme spolu s Nikčou mohly do Plzně vyrazit a dopřát si pořádně „statečný“ výlet. Statečný byl už jen tím, že jsem pak pospíchala ještě do práce 😂. Ale i tak bych řekla, že jsme si to užily na maximum!

Myslím, že generálka se nadmíru vydařila a až na pár drobností a přeřeků z nervozity jsme díky tomu měly možnost zhlédnout plnohodnotné představení, navíc okořeněné skvělou odezvou publika. Všichni jsme zkrátka fandili, aby vše vyšlo bez problémů. Smíchem a potleskem se rozhodně nešetřilo, dokonce došlo i na pár slziček.

Pokud nás čtete pravidelně, možná si vybavíte, že kdysi jsem tu už o Sestře v akci psala, tehdy však o té pražské. Zmiňovala jsem, že původně měli Stateční jet na Sestru do Londýna, ale osud rozhodl jinak. A náhoda pak zařídila i to, že jsem měla v Hudebním divadle Karlín kliku a navštívila jednu z mála repríz, kdy se v hlavní roli předvedla Markéta Schimmerová Procházková. Díky ní mi Deloris přirostla k srdci a už jsem tentokrát věděla, do čeho vlastně jdu. Hudební stránka z pera Alana Menkena je velmi povedená, ale v kolonce nejoblíbenějších muzikálů Sestru přece jen nemám. Některé písničky dokonce zapomenu, sotva dozní. Ovšem nutno říct, že ta, kterou jsem zmínila na začátku, k nim rozhodně nepatří. Ta mi v Plzni skutečně utkvěla. Možná i díky novému překladu, který mají na svědomí Pavel Bár a Lumír Olšovský. Myslím, že některé obraty se v něm povedly líp než v tom původním karlínském, ovšem až na jednu věc. Přezdívka policisty Eddieho je totiž také odlišná, ale nemůžu si pomoct, pražská verze Edík Potík mi připadá o mnoho lepší a zábavnější než Edík Propocedík. (Potěšilo mě, že Sluníčkář v našich Rychlodojmech to vidí stejně 😊.)

Na druhou stranu se však v Plzni povedlo něco výjimečného. Změnili tam totiž můj pohled na Sestru v akci z příběhové stránky. Zatímco v Karlíně jsem viděla hlavně rozjetou show, která umí rozesmát i roztančit, DJKT tohle všechno dorovnalo měrou vrchovatou a přidalo ještě nástavbu v podobě skutečně silných emocí. Ani sama nevím, v čem přesně tkvěl ten rozdíl, ale zřejmě tu dávali důraz na jiné chvilky a já si to uvědomila až skoro v závěru, když Curtis najde Deloris a chce ji zabít, ovšem vystoupí proti němu nečekaně silný nepřítel – klášter plný jeptišek. V Plzni to nejsou jenom nějaké holky ze sboru, ale sestava silnější než kdejaký tým amerického fotbalu nebo rugby. Byly to ženy oddané. Možná Bohu a dobré věci, ale… Především přátelství. Hned mi to dává větší smysl, že si je Deloris oblíbila a ráda se k nim vracela, ač se pro církevní život nehodila. Našla totiž v klášteře něco, co jí do té doby chybělo – lásku. Bezpodmínečnou a nesobeckou. Zkrátka svou rodinu či smečku, která ji podrží, ať už se bude dít cokoliv. Dokonce ochotnou za ni dát i život, když je to potřeba. Co víc si člověk může přát? A co víc si můžu já přát jako divák? Moje dušička byla tentokrát nakrmena skutečně dosyta 😊.

Řekla bych, že zásluhu na tom má jak skvělý cast, tak i režisér Lumír Olšovský. Můžu říct, že ačkoliv někdy by se z mých článků mohlo zdát, že nemluvíme stejným jazykem, tentokrát jsem měla pocit, že jeho záměru a pojetí rozumím dokonale a bez problémů. Své divadelní stádo vedl jako správný pastýř, díky čemuž Sestra v akci rozhodně stojí za vidění.

Kladně hodnotím i vizuální stránku představení, i když je pravda, že jsem už od chvíle, co jsem Sestru navštívila, nějaké ty detaily zapomněla a vypustila 😊. Víc mi asi utkvěly kostýmy Andrey Pavlovičové, protože ty byly hodně výrazné. Především první »civil« Deloris opravdu stojí za to – takové kombo barev, že z ní zkrátka oči nespustíte. V ději se dozvíme, že by si přála bílou kožešinku a je nešťastná, že dostane modrou, tedy šmoulí. Jenže jak to má její bouchač vůbec vědět, když ona sama je schopna na sebe navěsit podobné šílenosti? Nemluvě o fialových kozačkách, které mi navíc připadaly až moc dlouhé, tím pádem opticky zkracovaly nohy naší hlavní hrdinky. A to je trochu škoda.

Naopak bych chtěla vypíchnout a pochválit sesterské hábity nejen s flitry, ale také s naprosto úchvatnými motivy, které připomínají právě vitráže či rozety v kostelech. To byla velká paráda! Jinak mi ale styl kostýmů připadal podobný jako v Karlíně, například outfit Curtise se mi zdál z podobného ranku, snad jen trochu méně ulítlý. Podobně jako paruka, co představovala tentýž účes, ale nebyla až tak karikaturní. Nedávno jsem si navíc pročítala svůj článek o karlínském uvedení a pobavilo mě, jak jsem kritizovala fakt, že jeptišky v těch svých kokrhelech i spí 😂. Zde smekám nad Plzní, která na to ve scénách z pokoje Deloris myslela. Dámy sice své vlasy rovněž zakrývají (ovšem Deloris má své afro navolno), ale trochu přirozenějším způsobem.

Scénografii (Ondřej Brýna) musím pochválit především s ohledem na množství míst, která v rámci děje navštívíme. Ono by se možná řeklo – klášter… to stačí pár holých zdí a je to, ne? Ale to je jen klam, protože Sestra v akci je jako cibule… ne, počkat, to je Shrek. Ovšem najdeme tu hned několik vrstev – stejně jako pod hábitem jeptišky se skrývá barevná a sexy podprsenka, tak i lokací je zde celá řada – kromě kláštera třeba i bar, policejní stanice a Eddieho byt. Navštívíme i nějakou tu ulici, spíše z chudší části města. Všechna prostředí se měnila svižně a nemám pocit, že by mě přeměny nějak rušily. Naopak všechno šlo hladce. Nejvíc se mi líbila kombinace lomených oblouků na scéně s projekcí, která i z okrajů jeviště vytvořila nádherný chrám. A když se přidaly odlesky z disco koule, to byla teprve jízda! Nevadilo mi ani využití kadidel, na což si ale trochu stěžovala Nikča. 😊

Pojďme se ale již pomalu podívat na pomyslnou třešničku na tomhle divadelním narozeninovém dortíku, kterým je samotné obsazení. Potlesk si zaslouží všichni bez výjimky, včetně celé company – myslím, že vytvořili skvělou partu… nebo snad církevní řád? 😊 Ondřej Baumrukr je nepřehlédnutelný v každém představení, ať má roli sebemenší. Jenže tady má navíc úbor ministranta, takže ho uvidíte i v podkolenkách, což je vzácný úkaz. A pokud budete mít štěstí, přistrčí vám během rozjeté mše síťku na finanční dary.

Milou a klidnou mužskou energii přináší monsignor O’Hara v podání Romana Krebse. Darebáka Curtise si tu zase zahrál Marek Holý a nemůžu nezmínit, že jsem ho shodou okolností ten samý týden viděla i v představení Hana v Divadle na Vinohradech. V podstatě týden s Markem Holým 😂. Ovšem ani v Haně nehrál moc kladnou postavu, spíše naopak – představoval chlapa, o kterého bych si ani kolo neopřela. Ve výsledku mi proto Curtis už nepřišel ani tak strašný. Dokud tedy neměl v ruce zbraň. Na druhou stranu je tento mafián zbabělec, který hodně spoléhá na své kumpány. Kolikrát o zločinech spíš jen mluví, než že by je sám páchal. Přesto musím říct, že v závěru z něj docela strach šel, díky čemuž bylo hrdinství sester ještě o něco působivější.

Už jsem to nakousla, tak přejděme k trojici gangsterů, z nichž jeden mluví pouze španělsky. Jejich eskapády mají působit jako humorné koření, ale přiznám se, že já je moc nemusím. Klidně bych je vypustila, protože upřímně si jejich sólovou píseň už ani nepamatuji a říkám si, jestli jsem si v divadle zrovna nezdřímla. Ale pány herce (Jiří Šup, Matěj Butula a Martin Holec) z toho neviním, snažili se. Jen u mě to prostě nepadlo na úrodnou půdu.

Veskrze sympatickým hrdinou je policajt Eddie neboli Josef Fečo. Ten má navíc hlas jako zvon, takže další plus. 😊 Věřila jsem mu i jakousi »zaprděnost«, která je pro tuto postavu typická. Ač ho vídám na jevištích již pěkných pár let, najednou mi zdánlivě omládl před očima a působil jako klučík, kterému div neteče mléko po bradě. Bohužel se mi tím pádem úplně nehodil k Deloris, která působila o hodně zkušenější. Tato romantická linka zde proto byla jenom jakýmsi doplňkem a do popředí se tedy dostalo ono zmiňované přátelství s jeptiškami.

Zkrátka, jak to platí v mnoha muzikálech – Dámy vládnou! 😊 Zde navíc není malých rolí, přičemž extrémně mě bavily například Soňa Hanzlíčková i Ivana Andrlová, která to pořádně rozjela. Jsem moc ráda, že dostala takovouhle příležitost a díky tomu jsem ji mohla vidět naživo 😊.

Coby mladá, nezkušená a zpočátku stydlivá Marie Roberta se představila Viktorie Tandlerová, která působila jako vždy velmi sympaticky. Jen jsem čekala, že bude její proměna z šedé myšky výraznější. V Praze se to povedlo natolik, že jakmile našla svůj hlas, všichni jsme padli na zadek.

Celkově mám pocit, že v Karlíně jsem přece jen slyšela obecně o něco lepší pěvecké výkony, na druhou stranu to také mohlo být tím, že se jednalo o generálku. Třeba to mělo »naostro« ještě větší grády. V případě hlavní hrdinky Deloris jsem natrefila na Charlotte Režnou a jsem za to moc ráda. Už když jsem poprvé o plzeňské Sestře v akci slyšela, bylo mi jasné, že to bude bomba. A skutečně – Charlotte nám předala naprosto obdivuhodnou nálož energie 😊. Byla vtipná a svá, ale nebyla jen prvoplánovou komickou figurkou. Měla srdce a duši. Když řekla něco sprostého, ani to neznělo vulgárně. Zkrátka to byla pravda, protože to tak Deloris zrovna cítila 😊. Určitě bych byla zvědavá na Evu Staškovičovou a věřím, že to bude též paráda 😊. Ale zkrátka vůbec nelituji, že mému narozeninovému výletu vládla právě Charlotte. Naopak 😊 💖

Rozhodně se ale podle mě v Plzni podařilo ještě více rozpracovat postavu matky představené, v níž se proměnila Stanislava Topinková Fořtová. Moc hezky se jí povedlo vybalancovat zdrženlivost a přísnost s komediálními prvky. Její zoufalství z Deloris a rozmluvy s Bohem patřily k nejzábavnějším chvilkám vůbec 😊.

Když z jejích úst zazněla píseň Tady za tou zdí, úplně se mi vybavil jiný muzikál Alana Menkena – Kráska a zvíře, konkrétně skladba Tale as Old as Time, kterou zpívá paní Konvičková, zatímco Belle a zvíře tančí…  Taaaakže kdyby už plzeňský muzikálový soubor náhodou přemýšlel, co mi nadělit zase k dalším narozeninám… mohli by uvést právě tenhle pohádkový muzikál. A paní Konvičkovou už máme jasnou!