Muzikál Shrek jr.: Tiramisu mezi dětskými inscenacemi

Jen zelená to může být… Takovou myšlenku nás asi mělo ze Statečné party trochu víc, když jsme se nedávno porozhlíželi, na jaké představení bychom zašli. Divadlo Hybernia a představení Shrek jr. bylo v tomhle případě jasnou volbou. Jako první se rozhoupala Džejňulka, později se k ní neplánovaně připojila i Nikča, a tak se společně propadly do pohádky rovnou na premiéře, která se konala v pondělí 18. května 2026. A kdo ví, jestli se jimi někdo další ještě neinspiruje, že? 😊

Dnes se tedy do zlobří bažiny vydáte s námi i vy. Džejňulka s Nikčou se promění ve vaše průvodkyně a pomocí otázek a odpovědí nastíní, jaký zážitek pro ně Shrek jr. vlastně byl. Ale ještě předtím se krátce zastavme u onoho názvu. Ta dvě malá písmenka jr. značí, že se jedná o dětské představení. Děti nejsou jen zamýšlenou cílovou skupinou diváků v hledišti, ale objeví se i přímo na jevišti. Představení totiž připravila a nazkoušela společnost Dětská studia, která má pod palcem různé hudební a jazykové kurzy pro děti a mládež. Je úžasné, že si mladí a ještě mladší talenti si mohou divadelní řemeslo osahat, navíc v autentickém prostředí a zažít tak (lecdy vůbec poprvé) zázrak zvaný potlesk. A teď už se vydejme na naši výpravu a podívejme se, jak si poradili s muzikálem Shrek…

Jaká byla naše původní očekávání?

Nikča: Popravdě jsem od představení mnoho nečekala. Brala jsem to primárně tak, že jdu podpořit Dětské muzikálové studio. Proto jsem byla velmi příjemně překvapená, na jaké úrovni představení je. Upřímně, první, co mě po skončení představení napadlo, bylo: „Kam se hrabou některé profesionální produkce.“

Džejňulka: Nejdřív se to ve mně docela pralo – na jednu stranu jsem se docela těšila a říkala jsem si – vždyť už ten příběh znám, jsou tam fajn fórky, to bude prostě skvělý. Na druhou stranu jsem nechtěla mít žádná přehnaná očekávání, abych pak nebyla zklamaná. Ve výsledku mě ale herci z Dětských studií svou energií zkrátka strhli s sebou do pohádky 😊.

Proč jsme si z dětských představení vybrali zrovna Shreka?

Nikča: Shreka miluju (a první díl vůbec nejvíc). Letos má navíc krásné čtvrtstoletní výročí, proto padla tak trochu symbolicky volba právě na tenhle titul. Shrek je geniální zejména v oblasti humoru, kde si jak děti, tak dospělí něco najdou, takže byť jsem do divadla šla jako jedna z mála dospělých bez dítěte, vůbec mi to nevadilo.

Džejňulka: Já obecně docela vymetám pohádková představení, a to nejen proto, že často bývají i levnější než běžná představení pro dospělé 😂. Co se týče dětských představení v Hybernii, chystala jsem se už na Pravou blondýnku, ale tam se bohužel jedno představení rušilo, takže jsem to nakonec nestihla. Místo toho mi ale do života svou velkou zelenou nohou skočil Shrek, kterého ovšem ve filmové podobě zbožňuju už dávno. S muzikálovou podobou už mám zkušenosti díky představení, které objíždělo české hokejové haly. Do třetice všeho zlobrovského jsem tedy dala šanci Juniorovi 😂 a rozhodně nelituju 😊.

Kdyby byl Shrek perníček či jiná sladkost, co na něm bylo podle nás vůbec nejsladší?

Nikča: Kdyby byl Shrek perníček, nejsladší by z mého úhlu pohledu bylo dobré těsto. Když máte kvalitní základ, můžete na něm s radostí stavět cukrové knoflíčky či křupky. Takhle nějak nahlížím na celé představení – kdyby nemělo kvalitní základ, ani sebemenší drobnosti by to nezachránily.

Džejňulka: Jednoznačně humor! 😊 Původní Shrek není jen pohádka, ale je oblíbený právě pro svůj trochu nabroušený jazýček a skvělé vtipy. Jsem ráda, že se to i na divadle podařilo zachovat. Nejenže se povedlo vytěžit již existující legrační momenty, ale nebojím se říct, že Shrek v podání Dětského studia dokonce i sem tam nějaký ten špek přidal. Největší překvapení pro mě asi bylo, když Shrek, Fiona a Oslík utíkali z věže a místo klasické akční scény přišel slow-motion útěk, navíc okořeněný písničkou Dragostea Din Tei. Pokud vám název nic neřekne (já jsem si to musela googlit 😂), tak si klikněte na odkaz. Po pár tónech zaručeně budete vědět, o co jde 😊.

Našel se i nějaký drobeček, který nechutnal, případně rovnou zaskočil v krku?

Džejňulka: To bych ani neřekla, jenom se musím přiznat, že mi v některých scénách lehce nesedl překlad. Nemyslím teď ani tak v mluveném slově, i když je pravda, že při mučení Perníčka vůbec nebyla zmíněna Včelka Mája. Ale spíše překlady písní působily trochu lámané přes koleno a občas to za mě mělo vliv i na rytmus písničky. Brala jsem to ale jako daň za to, že tohle zkrátka není profesionálně nastudovaný kousek, nýbrž projekt, za kterým je především spousta snahy a nevděčné práce. Kdybych měla po večerech Shreka překládat já, dopadlo by to možná ještě daleko hůř 😊.

Nikča: Malinký drobeček shledávám v postavách „vypravěčů“ příběhu, kterým občas nebylo úplně dobře rozumět. Dodnes si nejsem jistá, zda hláška „Hlavně artikuluj“ byla vtipná narážka, či nikoliv. Pořád se ale jedná opravdu o drobnost.

Kdo z obsazení byl jako tiramisu?

Džejňulka: Od začátku do konce mě bavil Jan Moulis coby Oslík. Ten si to většinou dokázal ukrást celé pro sebe. Líbilo se mi, že se snažil pouštět i do interakce s malými diváky. Ostatně na jeho eskapády obecně reagovali vůbec nejlépe. Energií mi leckdy připomínal i zebru Martyho z Madagaskaru, takže už mám pro něj i další roli, v níž by exceloval 😂.

Z menších rolí mě moc bavila Barbora Pellová coby Pinocchio, stejně tak jsem obdivovala, jak dokázala s hlasem pracovat Eliška Šobrová neboli slečna, která vedla »loutku« (plyšáka! 😊) Perníčka.

Femme fatale zvládla být během chvilky Dračice Maya Hurtová. Nevyfasovala žádnou šílenou masku nebo loutku, ale její poněkud větší rozměry byly naznačeny tím, že měla svou »crew« tanečníků, kteří tvořili její křídla. K tomu samozřejmě červené šaty a povedené líčení. Myslím si, že v téhle verzi by se do ní musel každý rytíř zamilovat, takže by je ani nemusela zabíjet. Ale asi ne každý se zas líbil i jí, no 😊.

Nejvíc jako tiramisu byla ale asi představitelka Fiony Karolína Pajpachová. V první scéně, kdy Fionu potkáváme, ji hrají hned tři herečky, abychom viděli, jak plyne čas, který musí trávit ve věži. Těmito mladšími verzemi byly Kristýna Součková jako teen Fiona a Tereza Rusová coby dětská verze. Připadalo mi úsměvné, že právě poslední jmenovaná, která je nejmladší, je už teď pořádně vyčouhlá, takže možná časem své dvě starší kolegyně přeroste a bude z téhle trojice vůbec nejvyšší. Aspoň ji nepřehlédneme, protože má skvělý hlas a připadalo mi, že je na jevišti jako doma.

Ale zpět ke Karolíně Pajpachové, na níž mi byl moc sympatický úsměv po jejím prvním odezpívaném a odehraném partu. Lidé začali tleskat a jásat a Karolíně se viditelně ulevilo, že publikum reaguje a ona má to nejhorší za sebou. Zbytek představení pak už odehrála v podstatě suverénně. Nejprve něžná princeznička, postupně ale poznáváme i její vtipnou a uvolněnější stránku. Tu, kterou ocení nejen Shrek, ale i my jako diváci 😊. Kromě toho všeho to navíc Karolíně neuvěřitelně slušelo. Dokonce i v momentech, kdy má být Fiona ošklivá 😂. Takže doufám, že se nám tahle »tiramisu« slečna herečka neztratí a naopak ji budeme na jevišti (nebo i na jevištích) vídat častěji 😊.

Nikča: Jako tiramisu byl pro mě paradoxně autor této hlášky, tedy role Oslíka. Ten si vás získá od první vteřiny, ať už gesty, mimikou či prostě jen atmosférou, kterou nastolil. Prostě všichni máme rádi tiramisu, tím pádem i Oslíka.