Muzikál Shrek: Zlobr s velkým srdcem

Pohádkový příběh o zeleném dobrotivém zlobrovi, který si žije svůj poklidný samotářský život v hnusné smradlavé bažině a je vyrušen ze svého klidu příchodem vyhoštěných pohádkových bytostí a tím donucen k záchraně nejen svého „voňavého“ domova, ale také nakonec i k záchraně krásné princezny Fiony, zná téměř každý. Kdo pohádku někdy viděl a zná, ví, že svým zpracováním zaujme i dospělého diváka.

Na muzikál Shrek jsme se vydali do Pardubic do Enteria areny. Hned musím bohužel konstatovat, že tohle prostředí obecně není úplně vhodné k uvádění muzikálů a divadla obecně. Prostředí sportovní arény pro mě po celou dobu působilo hodně rušivě. Ačkoliv se jednalo o zimní stadion a nebyla tam vyloženě zima, sedět po celou dobu v kabátu taky k pohodě nepřispěje.

A teď už k samotnému představení. Co mě hned z úvodu hodně zamrzelo, byla nemožnost koupit si program. Ačkoliv chápu, že se odehrají pouze tři představení tohoto projektu, stejně mi to připadá jako veliká škoda. Zatím poslední ohlášené představení se bude konat 22.2.2020 v liberecké Home Credit Areně, a tak máte ještě možnost vyrazit a přesvědčit se o kvalitách muzikálu sami.

Do samotného příběhu nás uvádí jakési povídání o Šípkové Růžence a Sněhurce, které je doprovázeno projekcí skládající se z malovaných obrázků za zvuků reprodukované hudby, přičemž na ochozech arény začne tančit několik princezen. Popravdě řečeno, nepochopila jsem, proč je tenhle úvod zařazen a působilo to na mě spíše jako začátek školního vystoupení.

Jakmile se ovšem ozvaly první takty a tóny živého orchestru pod taktovkou Františka Šterbáka, nadskočila jsem na židli a věděla jsem, že tohle hudební těleso bude perfektní. A taky bylo. Radost z hraní byla cítit po celé aréně a pohled na muzikanty to jen potvrzoval. Škoda jen, že to kazili neukáznění diváci.

A jak to celé začalo? Nejprve se dozvídáme, jak se Shrek a Fiona v dětství dostali na bohem zapomenutá místa, kde stráví následujících dvacet let. Jejich osud je vlastně hodně podobný a není náhodou, že se spolu na konci sejdou….víc prozrazovat nebudu.

Shrekovo vyrušení z jeho poklidného života má na svědomí Lord Farquaad, který, jak už jsem zmínila, vyhostí všechny pohádkové bytosti ze svého území… z království Duloc. Tahle postava není opravdu kladná. Je to klasický prospěchář a vypočítavec, není bohužel ani dost chytrý, ale o to větší má sebevědomí a kratší tělo, respektive hlavně nohy. Této role se naprosto skvostně zhostil Ondřej Bábor. Už jen fakt, že celé představení leze po kolenou…klobouk dolů. Jeho podání, rozmazleného a trošku infantilního lorda – není co vytknout.

Ačkoliv byl minimálně o hlavu menší než ostatní protagonisté, jeviště si vždy ukradl celé pro sebe a nesmírně mě bavil. Ondřeje jsem znala jen podle jména, ale teď si ho rozhodně už budu pamatovat. S rolí se velmi dobře popasoval i pěvecky. Jo… palec nahoru. Nutno podotknout, že lví podíl na tom má i kostymérka Lucie Ulíková, která kostým Lorda Farquaada vymyslela velmi důvtipně. Jak to s tímhle slizounem a intrikánem dopadne, se přijďte podívat sami.

Oslík – Karel Zima… povedené spojení. Karel Zima není velký zpěvák, ale výborný činoherec. Bez Oslíka a jeho představitele by byl příběh jen poloviční. Takový trošku trouba, který ale vidí až „za roh“ a ačkoliv působí poněkud přitrouble, vždy je před Shrekem o krok vepředu, alespoň co se citových záležitostí týká. Je velmi neodbytný, možná až trochu vlezlý, ale za přítele by položil život. V představení se postará o mnoho vtipných momentů.

Na jevišti se v průběhu představení vystřídá mnoho pohádkových postav a musím přiznat, že díky jejich skvělým kostýmům, bylo i ze zadních řad poznat, kdo je kdo. A ačkoliv se nejednalo o ústřední postavy, čímž nebyly jejich role nějak méně důležité, byla jsem nadšená jejich pěveckým vystoupením. Tady tleskám. Přece jenom o něco větší prostor měl Pinocchio (muzikál ho ovšem uvádí výhradně coby Pinokia – pozn. 7 statečných) v podání Filipa Hořejše, který mě zpočátku trochu iritoval, ale to je dáno tím, že prostě Pinocchia jako takového nemám od dětství ráda. Filip je mladý muž, který srší energií a i tady nadšení a energii posílal až do poslední řady. Moc se mi líbil vtip s rostoucím nosem, kde opět oceňuji vizuální stránku, protože prodlužující se nos mohli vidět i diváci, kteří neseděli v prvních řadách.

Menší, ale velmi důležitou roli hraje Dračice. V našem případě ji ztvárnila naprosto dokonale Renata Podlipská. Monstrózní loutka, která doprovázela její výstup, byla perfektně udělaná a už od pohledu vidíte, že tenhle drak – tedy dračice – bude oplývat dobrotou a láskou. O výkonu Renaty Podlipské můžu jen říct následující – přišla, zazpívala, odešla, budu si ji pamatovat celý život. Nádhera.

A teď už se dostávám k rolím hlavním a začnu Fionou. V muzikálu se nám postupně představí celkově tři princezny Fiony v různém věku, a to v jediné písničce, která určitě patří k těm nejlepším z celého muzikálu – v originálu I know it’s today. Dvě mladší princezny mě okouzlily nejen svým zjevem, ale především zpěvem. Jejich projev byl vzhledem k věku velmi vyzrálý, hlas krásně posazený a všechny tóny vyrovnané. O velmi podařený vrchol tohoto songu se postarala dospělá Fiona – Ivana Jirešová. Ta mě velice mile překvapila. O jejím komediálním talentu nikdo nepochybuje a Fiona jí skvěle sedne i pěvecky.

Její mírná poplašenost a ztřeštěnost se na tuhle roli dokonale hodí. Jeviště vždy rozzáří a na každý její výstup se divák zkrátka těší. Malou či spíše velkou slabinou byla ovšem maska ve chvíli, kdy se Fiona promění. No…ani nevím, co k tomu pořádně napsat. Tato maska je druhou největší slabinou představení. Zkrátka mi Fionina maska připomíná dětství, kdy jsme si dělali takzvané nosíky z dvounažek javoru. Zhruba taková úroveň maskování, to bohužel je. Škoda, veliká škoda. Určitě se to dalo vymyslet lépe. Chápu, že pořídit kvalitní masky není levná záležitost, ale tohle?

A konečně role titulní – Shrek. Jiří Zonyga se typově na tuto roli určitě hodí, méně ovšem už pěvecky. Samozřejmě se jedná jen o můj subjektivní pohled. Hrubší rockovější podání mi prostě nevyhovuje. Zvlášť v jedné z nejhezčích písní Who I’d be mě to fakt až rušilo. Zonygovo ztvárnění Shreka není špatné, ale zkrátka to není můj šálek kávy. A můj negativní dojem ještě podtrhla velmi nepovedená maska, kterou se snažili maskéři dotáhnout zelenou barvou, která ovšem místy chyběla, takže Shrek chvílemi byl spíše flekatý než zelený. Bohužel musím titulní roli hodnotit jako nejslabší článek celého projektu.

A závěrem? Tomuto představení bych určitě dala ještě druhou šanci, ale jen v případě, že by se uvádělo v divadle. Jelikož hudba americké skladatelky Jeanine Tesori mě zaujala svým nábojem a energií.

Zkrátka…některé věci jsou v tomto projektu vynikající a zároveň je zde spousta věcí, které jsou nedotažené a zasloužily by si pozornost.